RECENZE: Martin D. Antonín, Křivé ostří

Článek od: Anonym - 01.07.2005

 

Rada od našeho Fernostského spolupracovníka pro případy, kdy je o práci nouze:

"Vemte jednoho trpaslíka, tucet soudků s pivem a hospodu plnou lupičské chátry. Dobře promíchejte trpaslíka s alkoholem, a přisypejte jednu nevhodnou poznámku. (Nedoporučuje se osobně, vyšlete momentálně nejméně oblíbeného učedníka.)" - úryvek z ranhojičské ročenky

Trpaslíci nejsou popudliví, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jsou to ve skutečnosti veselí a milí chlápci, kteří si rádi vypijí svůj soudek piva, zapějí hrdinnou píseň o slavných činech bojovníků a rádi poškádlí své přátele. Jenže krom nelidské výdrže v likvidaci alkoholu mají také nelidskou výdrž obecně. A prosté přátelské poplácání po zádech lámající žebra není lidmi přijímáno nějak přátelsky.

Když v Sevarském království dojde k únosu princezny Violy, jediný přeživší z doprovodu princezny, panoš Jenik, je vyslán královským rádcem pro pomoc k trpaslíkům. Běžná politická hra v království se najednou hrozivě promění. Proniknou do ni cti dbalí trpaslíci. Nejde je uplatit, nejde je zničit, nejde s nimi udělat vůbec nic. Dokonce je nejde ani upít k smrti.

Panoš Jenik je teoreticky za své trpaslíky zodpovědný, co na tom že oni ho berou jako dítě. Co na tom, že je ani nenapadne ho poslouchat. Zbývá mu jen pít a bavit se v jejich společnosti. Rána jsou strašlivá.

Křivé ostří je prvotina známého pisatele povídek Martina D. Antonína. Jde o zdařenou humoristickou fantasy, která do 536 stránek textu namačkala vekou dávku trpaslíků, alkoholu boje a humoru. Rád bych pochválil "historickou" realističnost prostředí, protože pokud si odmyslíme magii a trpaslíky, zjistíme, že tato humoristická publikace obsahuje více reálií doby cca 13. století, než celé antologie vážených autorů typu Eddingse a spol.

Postavy jsou vykresleny do poslední krví nalité tepny na čele rozzuřeného trpaslíka, a pokud člověk zavře oči v rozbouřené putyce, dokáže si jejich charakter velmi jasně vybavit. Panoš Jenik coby jinoch na půli cesty mezi dětstvím a dospělostí, i šílený skřet Dot jsou vlastně jen postavami v pozadí, které jsou vláčeny mezi trpaslíky a jejich CTÍ.

Nejhorší na celé knize je dle mého názoru grafické zpracování vnitřních ilustrací. Jan Pekárek, jehož kresbám démonek a jiných výtvorů Autora se kloním, se zřejmě příliš neztotožnil s Trpasličím pohledem na věc. Kresba na titulní straně knihy je zdařilá, ale ostatní ilustrace uvnitř knihy mají v sobě mnoho chyb. Jako příklad bych uvedl audienci Jenika u trpasličího krále. Nikde v textu není zmínka že by král v ruce držel sekeru. Je vidět, že Pekárek knihu příliš pečlivě nečetl.

Co se týče korektur, v textu se vyskytuje překvapivě málo chyb krom jediné, u které spíše předpokládám Autorův záměr. Jméno "Jenik" psáno krátce mne během celého čtení tahalo za oči, a po vyslechnutí autorského čtení, kde byl Jenik vyslovován dlouze, si nejsem autorovým záměrem příliš jist.

Před tím, než vám knihu totálně znechutím, raději vás nalákám na řádnou porci trpaslíků, alkoholu, trpaslíků, kocovin, trpaslíků, cti a intrik, trpaslíků, magie, trpaslíků, boje, trpaslíků, trpaslíků a trpaslic.

10 z 9 intrikánů doporučuje, neúčinkuje 1000 slonů a z knihy plyne morální ponaučení.

Shimpi

Přidat komentář