RECENZE: Viktor Pelevin, Omon Ra

Článek od: Jan Pechanec - 28.09.2005

Omon Krivomazov byl malým chlapcem s velkým snem stát se kosmonautem, dostat se do vysněných dálav vesmíru, alespoň na chvíli...

Viktor Pelevin je v současném Rusku považován za jednoho z předních mainstreamových autorů. Našimi kritiky bývá často srovnáván s Vieweghem.

Při otevření jeho novely Omon Ra (složenina z názvu sovětských "jednotek milice pro zvláštní nasazení" a jména egybtského boha Slunce) brzy zjistíme, že nečteme pouze "sci-fi", ale skutečnou literaturu s několika plány a rovinami.

V první rovině můžeme knihu vnímat jako paralelu k alternativní minulosti bývalého SSSR, v němž byl kosmický program pojat trochu nezvykle. Slavný Lunochod (měsíční vozítko) nebyl až tak úplně automatický vozík, jak ho známe z naší historie. Pro úplné vychutnání četby a silného prvku překvapení i rozčarování nemohu naznačit více.

I přes nadšení z vynikajícího příběhu jsem ho po prvním přečtení úplně nepochopil a musel jsem příběh číst znovu, tentokrát vybaven některými důležitými informacemi. Důležitým prvkem novely jsou obrazy, reflexe na doby minulé a možná i současné. Bohužel pro mladší ročníky spousta narážek tvoří nic neříkající skutečnosti, z nichž nám mnohé zajisté uniknou.

Zmínka o Zarajském leteckém učilišti Alexeje Maresjeva mi nedávala smysl s drsnými praktikami v učilišti používanými. Kdo by měl snahu studentům amputovat nohy a pak z nich dělat piloty? Pokud však víte, kdo to byl Maresjev, získává tento zrůdný obraz děsivého významu.

Omon s kamarádem Miťkem jsou naštěstí včas "zachráněni" hodným dědečkem z KGB a zařazeni do kosmického programu. Ten se změní v noční můru, při níž jde doslova o život.

V závěru se autor vzdálil od "věrohodného" konceptu alternativ ne nepodobných dílům Michaela Crichtona, ale jemně se přibližuje Weissovu konceptu snů v Domu o tisíci patrech. Záleží pouze na čtenáři, který z přístupů mu bude bližší.

Celým příběhem se prolínají vzpomínky na Omonovo dětství, kostru tvoří vyprávění o kosmickém výcviku, které nás zavede až do velmi překvapivého závěru hrdinovy současnosti. K popisu jednotlivých vedlejších postav stačilo Pelevinovi využít stručných narážek a zmínek k tomu, aby se jednotliví aktéři stali perfektně zobrazenými jedinci v naší představivosti. Automaticky si je zaškatulkujeme pod jednotlivé lidské vlastnosti, jakými pýcha, strach, panovačnost, vychytralost zajisté jsou. Pelevin nemá potřebu jednotlivé postavy soudit, vše nechává na čtenáři, kterému stejně nedává příliš prostoru a směřuje ho vždy určitým směrem.

Novelu prostupují i určité stále se opakující motivy upevňující v čtenářovi pocit spojitosti. Nejsilnějším motivem je určitě hrdinův spánek. Zatmění a následuje další obraz. Často se setkáváme s identickým jídlem obsahujícím: polévku s těstovinovými hvězdičkami, vařenou slepicí s rýží a kompot. Nabyl jsem pocitu, že to je jediné slavnostní jídlo, které bylo v SSSR k dispozici.

Podtrženo, sečteno, novela Omon Ra patří zajisté k tomu nejlepšímu, co nám v posledních dvou desetiletích ruská literatura nabídla a neměla by chybět v žádné knihovně. Skvělý čtenářský zážitek, na který se jen tak nezapomíná.

Název: Omon Ra
Autor: Viktor Pelevin

Překladatel: Libor Dvořák
Nakladatelství: Dokořán
Obálky: Martin Radimecký
Redakce: Daniela Pilařová
Stránek: 128, Cena: 185 Kč
Provedení: Váz

Přidat komentář