(NE)RECENZE: Chris Priestley, Příšerné příběhy strýce Montaguea

Článek od: Slayer - 26.08.2011

Byl vlažný podzimní večer. Slunce se dávno schovalo za mraky a přenechalo místo chladnému svitu Měsíce. Ulice malého městečka v západním Skotsku oněměly. Všudypřítomná mlha se valila po silnici a nenasytnými pařáty si přivlastňovala vše, co ji přišlo do cesty. Nikdo se v takovém podivném počasí neodvážil vyjít ven, natož se bláhově potulovat po opuštěné dlouhé příjezdové cestě lemované z obou stran vysokými topoly. Na stromech již nezůstal ani lísteček, všechny s chladným podzimním větrem opadaly na cestu vedoucí k děsivému domu na kopci za městem. Stál tam od nepaměti.  Děti v předškolním věku si o něm vyprávěly děsivé historky a skládaly bobříky odvahy, kdo vejde na území nikoho a zaklepe na dveře. Po dlouhá léta se oprýskaných dveří nedotkla lidská ruka, až do teď.

Tajemný pán v černém kabátě rozvážným krokem vstoupil do budovy. Všudypřítomný zápach plísně se nedal setřást, ani když si pán zakryl nos rukou. Obrovská hala s točitým schodištěm do patra zela prázdnotou. V domě vládlo mrtvolné ticho přerušované skučením studeného vichru, který si razil cestu i tou nejmenší skulinkou. Ozýval se zde ještě jeden zvuk. Na první dojem sotva postřehnutelný. Nenápadné praskání vycházející odkudsi z patra. Muž v černém se odhodlal a rozvážnými kroky stoupal po vratkých schodech. Již na posledním schodě spatřil nažloutlé světlo vycházející z prvního pokoje. Oheň v krbu ozařoval celou místnost. Co se rozlehlosti týče, nebyla příliš velká, natož obrovská. Jen několik kroků od krbu stál ručně vyřezávaný stůl a kolem něj tři židle. Dvě již byly obsazené. Záhadné postavy důmyslně ukrývaly obličeje ve stínu místnosti vyčkávaje na první hostovo slůvko. „Dobrý večer, pánové. Jsem nesmírně rád, že jste souhlasili s mou nabídkou ohledně tohoto setkání. Respektuji vaše podmínky a tak jsem proti výběru místa, které jste jak vidno určili s galancí vám vlastní, nic nenamítal.“ Přicházející muž (bude lepší, když zanecháme pána pro jeho bezpečí v anonymitě) odhodil dlouhý kabát a usadil se na čalouněnou židli v čele stolu. Systematicky rozložil na plochu desky malou černou krabičku zvanou diktafon. Jemně stiskl rudé tlačítko s nápisem „Rec“ a upřel svůj pohled na přítomné pány. „Váš žák – dá-li se tak nazvat – C. P. sepsal poměrně krátkou knihu plnou děsivých příběhů, v nichž se mísí poetika vás obou. Jeden z pánů promine. Značná část převažuje. Autor se nebál ničeho, a tak své dětské hrdiny staví do nezvyklých situací, z nichž většinou nevyjdou živí. O to je…“

„Promiňte, že vás přerušuji, ale jak já, tak tady Stephen, máme ještě hodně práce před sebou. Rádi bychom přešli k věci,“ vyklonil se muž s vlasy černými jako uhel a účesem, který by mu i sám havran mohl závidět. Z kapsy saka vyndal brýle s tlustou obroučkou a elegantně je nasadil na nos, aniž by byl vyrušován zvídavým novinářem.

„Chris předvedl obdivuhodný kus práce, jenž sálá z každé stránky této magické knížečky. Než jste dorazil, pane, stačili jsme si se Stephenem rozdělit příběhy na polovinu. Pristley si, jak je vidno, nenechal do své práce od nikoho kecat. Což nemohu říct o svém posledním filmu. Nelez tam a následující povídku Nedveře spojují dvě věci, zvědavost a hravost. V obou případech figurují nadpřirozené síly a hrůzu nahánějící atmosféra. Jak snadno se dokáže dětské hraní na stromě zvrtnout v boj o holý život s krvežíznivým monstrem. Naproti tomu by některé dveře měly zůstat zavřené, jinak by se na svět mohlo dostat čiré zlo s jedinou myšlenkou. Hrát si. Démon z kostelní lavice je oproti prvním příběhům naprosto odlišný. Pohádková poetika ustupuje mírně do pozadí a do popředí se tlačí mírná realističnost. Tentokrát je v hlavní roli chamtivost, která jak je známo, se nevyplácí. Malý chlapec se rozhodne mít stůj co stůj záhadnou sošku démona. Jakýmsi zvláštním způsobem jej učarovala a tak se rozhodne poklad ukrást. Kdyby ale věděl, jaký teror nastoupí, nejspíše by se tomuto daru raději vyhnul. Stephene, pokračuj prosím,“ odloží desky na stůl a naleje si horkého čaje do malého šálku.

„Následující povídky mne osobně potěšili mnohem více. Ubylo pohádkovosti a nastoupil syrový psychologický thriller. Prvním důkazem jsou Obětiny. Je dobře známo, že člověka tvaruje společnost, zatímco samota ho po delším časovém úseku spíše deformuje. Chlapec, na nějž rodiče v neustálém pracovním shonu zapomněli, si jednoho dne najde nového kamaráda. Netuší ovšem, že jej vidí pouze on sám. Po chvíli se změní k nepoznání a svému novému přítelíčkovi zprostředkuje cestu z horoucích pekel na povrch. Zimní řez a Zlacený rám. Nejsem plně rozhodnutý, kterou povídku z těchto dvou mám nejraději. V každém městečku stojí opuštěný dům, o kterém se vypráví děsivé legendy. Jen v málokterém někdo žije. Zimní řez se může pochlubit mrazivou atmosférou a odpornou stařenou, vedle níž i čarodějnice s největší bradavicí na světě vypadá jako karikatura. Co dokáže jedna nevinná sázka mezi dětmi způsobit za řetězec událostí? Proč slepá stařena chodí neustále po své zahrádce s nůžkami na stromy a štípe větve? Kolem a kolem je Zimní řez po rámu druhou nejlepší povídkou knížky. Zlacený rám je vedle toho mistrovské dílo hodné celého románu. Psychologie postav je nejpropracovanější, atmosféra nejmrazivější a co je nejdůležitější, míra gradace je skoro sebevražedná. Určitě jste také jednou zažili chvíli, kdy rodiče koupili do domu nový obraz. Christina a její sestra Agnes žijí samotné se svou matkou a hospodyní. Jednoho dne matka pořídí do domu obraz se zlaceným rámem. Christina byla od přírody zlá, ale to co v ní probudil kouzelný obraz je daleko horší. Samotné finále by se mělo vepsat do dějin hororů pro mladistvé. Dětské charaktery ještě nikdy nebyly tak děsivé a nebezpečné. Promiňte pánové, budu se s vámi muset rozloučit. Můj pes Cujo venku strašlivě vyje. Na závěr bych chtěl dodat, že jsem s Chrisovo prací nadmíru spokojen. Na shledanou, pane. Ahoj, Time.“ 

„Chopíte se zbývajících příběhů nebo si mám jeden raději vzít?“ tázal se ostýchavě novinář. Tim se zhoupnul v židli, usmál se a pustil se do rozboru.

„Po psychologickém pekle přišel návrat k pohádkovosti okořeněné hutnou mírou bizarnosti a morbidnosti, mě tak blízké. Aladin měl obrovské štěstí, že jeho džin byl potrhlý chlapík a ne takový jako Džin v následující povídce. U Pristleyho je nesmírně sympatické, že nejen obměňuje psychologický horor s pohádkovým thrillerem, ale také s jakou elegancí mění prostředí a čas. Jednou se ocitnete v devatenáctém století, podruhé v šedesátých letech a jindy rovnou v Sýrii. Tak jako je tomu v tomto příběhu. Otec se rozhodne svého syna vzít ze školy, aby s ním mohl cestovat po celém světě, zatímco by vyřizoval pracovní záležitosti. Neměl na výběr, v synovi vzrůstala agrese, která vyvrcholila ublížením na zdraví jednoho z žáků. Při své cestě do bájné vesnice za vidinou nádherných obrazů, které chtěl otec namalovat, je zastaví nemilá událost. Ve vsi se stala nehoda a nějaké zvíře dítě potrhalo na kusy. Chlapec svého tatínka přemluví a tak se další den vrací zpátky, nedbaje řidičových varování před Džinem. Některá znamení by neměla být brána na lehkou váhu. Při závěrečném rozuzlení čtenář sotva popadá dech. Příběh s duchem je prostší a jednodušší. To ovšem nic neubírá na své sympatičnosti. Anglie 17. století. Děvčata si hrají na schovávanou a nebohou Viktorii ignorují. Rozhodne se je převést, a tak se schová do truhly v pokoji. Ještě předtím potká na zahradě neznámou slečnu v noční košili, z níž stéká voda, ač slunko hřeje a dlouhé černé vlasy zakrývající obličej. Parafráze na slavný filmový počin? V žádném případě, jen jistá podobnost s popisem dívky. Viktorie se schová s novou kamarádkou v truhle a vyčkává na děvčata, aby na ně ve vhodný okamžik mohla vybafnout. Co se nestane. K jejím uším se donese strašidelný příběh, který si začnou děvčata vyprávět. V ten okamžik se schovávaná změní na děsuplnou hru bez šťastného konce. Omluvte mne, ale budu muset jít. Helena jistě vaří večeři a já bych nerad přišel pozdě.  Na shledanou.“ Novinář zůstal v celém domě sám, alespoň o tom byl přesvědčený. Oheň v krbu již dohoříval a na kazetce v diktafonu zbývalo několik málo minut. Rozvážně těkal očima po celé místnosti.

„Poslední povídka Stezka je ze všech zúčastněných nejodlišnější. Nenajdeme zde žádné pohádkové atributy ani psychologické prvky. Pouze komorní gotický horor s jedním nemrtvým na závěr. Lepší uzavření sbírky jsme si ani nemohli přát. Především se nejedná o typický sborník, na jaký jsou čtenáři zvyklí. Všechny příběhy spojuje hlavní dějová linie, která se táhne od úvodní kapitoly Cesta lesem po závěrečné rozuzlení v odhalení Strýce Montaguea. Edgar ze všeho nejraději poslouchá děsivé historky. Z toho důvodu rád navštěvuje strýce M. Odkud, ovšem bere všechny děsivé příběhy, když všichni hlavní protagonisté, kteří je vyprávějí, skonají děsivým způsobem? Tajemství strýčka je možná daleko nebezpečnější, než samotné příšery v příbězích. Mistrná kresba Davida Robertse je dokonalým doladěním celého vyznění knihy. Samotná postava strýčka Edgara je vynikající poctou E. A. Poeovi. S rozmanitým světem děsu a fantastiky se těžko loučí. Ještě štěstí, že se jedna o první část z prestižně nominované (Carnegie Medal 2009) série Příšerné příběhy.“

Novinář zastavil nahrávání diktafonu a ostražitě se otočil zpátky k otevřeným dveřím. Cosi venku hromově bouchlo. Okamžitě sjel pohledem na doutnající ohniště. Rozvážnými kroky vystoupil na chodbu. Měsíční světlo probleskovalo skulinkami mezi prkny zatlučenými na oknech. Rána se ozvala znovu, tentokrát blíže. Vycházelo to z jednoho pokoje na konci chodby. Novinář vtrhl zpátky do pracovny a bezmyšlenkovitě naházel své věci do tašky. Klopýtavě seběhl po schodech před dům, aniž by se jedinkrát otočil. Dveře na konci chodby se nepatrně pootevřely. Venku foukal studený vítr a během té chvíle co strávil v domě, nabral na síle. Vedle oprýskaných dveří visel dřevěný štítek. „Dům pana Montaguea.“ 

Hodnocení: 90 %.

Příšerné příběhy strýce Montaguea /Uncle Montague's Tales of Terror/
Pristley, Chris

Vydalo: Argo
Přeložil: Vít Penkala
Obálka: David Roberts
Redakce: Oldřich Vágner, Alena Pokorná, Alexandra Švolíková
Rok vydání: 2011
Počet stran: 216
Rozměr: 135 x 205
Provedení Hardback
Cena: 248 Kč

Přidat komentář