SLOUPEK: Kdo je lepší? Autor nebo autorka?

Článek od: Jan Pechanec - 12.09.2011

Zdá se mi, že se v naší redakci dostává v pravidelných intervalech na přetřes otázka rozdílu mezi texty napsanými autorkami a autory. Před dvěma lety jsme se v redakci pustili do hledání rozdílů nad nevinnou zmínkou ohledně madeiry. Kolegyněmi bylo nám chlapákům vysvětleno, že madeira je druh látky (Madeira (textil) – lehká plátěná látka s vyšívaným vzorem v téže barvě) a hned se strhla diskuze, že o tomhle může napsat jenom ženská. I při vzájemném hodnocení a připomínkování recenzí se dostáváme k tomu, že si na článcích kolegyň pravidelně najdeme úplně jiné klady, než-li ony na "drsných" textech mužské části redakce. Většinou se shodneme, že dámy dokážou napsat texty více emocionálně, všímají si narozdíl od chlapů drobných detailů a celkové atmosféry příběhu. Chlapci jsou pak více pragmatičtí se snahou drtit čtenáře fakty. Ačkoliv výše uvedené nemůže sloužit jako definice či pravidlo.  V poslední diskuzi k recenzi románu Smilujse (autorek Jaidy Jonesové a Danielle Bennett ;-)) jsme se dostali do menší vzájemné konfrontace nad hodnotově neutrální větou: "Na knize se podepsalo, že autorkami jsou ženy." Tečka.

Ihned se jeden gentleman do autora pustil: "...se mi nějak zdá, že máš něco proti ženským autorkám..." Osobně jsem se musel usmát nad kouzelnou odpovědí: "Já proti nim nic nemám, faktem ale je, že ženy píšou prostě jinak :)" A bylo to tu zase. Následovala odpověď, která je hodna být povýšena na axiom: "Jasně, že píšou jinak. Jsou víc empatické než autoři." Diskuze určitě bude mít pokračování, ale dodám ještě připomínky slabšího pohlaví: "Ženy píšou jinak, to je fakt, ale jinak mě napadlo totéž, co gentlemana. Ovšem ta věta je postavena tak, že ji pouze v podvědomí cítíme negativní, ale není. Ona je vlastně neutrální, neříká: "Na knize se negativně/pozitivně podepsalo, že autorkami jsou ženy." Prostě jen říká, že ji napsaly ženy, a přeber si to, čtenáři, jak chceš, jestli je to pro tebe pozitivum či negativum. :) A že muž zocelený válkou nemůže v soukromí brečet, to je podle mne mýtus. Muži-autoři o tom jen asi nepíší tak často jako ženy-autorky.  Ale to už je spíš na diskuzi pod článek, co si o tom kdo myslí :)"

MužiA máme to. V podstatě jsme došli k diskrimanaci autorů, kteří musí hrát svou roli tvrďáků. Když se však zamyslím, nezbývá mi, než souhlasit s definicí, že ženy se snáze dostávají pod čtenářovu kůži v emocionální rovině, kdežto muži bodují spíše na faktech. Osobně spíše inklinuji k SF příběhům, kde kralují slovutní romanopisci, ale vím, že do mého srdce se nezapomenutelně zapsaly romány autorek Cherryhové, Le Guinové, Vrbenské či S. Clarkeové (a tady svůj výčet se studem končím). Přestože jsem četl víc románů od mužů, tím hlavním, co bychom měli společně řešit, jsou především literární kvality děl, které zůstávají skryty v nadčasových příbězích schopných oslovovat generace široké čtenářské veřejnosti. Žabomyší války hodnotící spíše pohlaví, než-li skutečný literární a umělecký obsah, jsou vyhozeným časem. Už pouze z principu našich každodenních zkušeností si každý nutně musí všímat rozdílnosti mezi ženami a muži. Právě jsem zabředl do oblasti genderových válek a popřel rovnost všech lidí.

Raději se s vámi loučím, než zabřednu ještě hlouběji do bezedných vod možných žalob, neboť ve zmíněné diskuzi jsme se dotkli tématu přechylovat nebo nepřechylovat.

P. S.: "V recenzi na román Smilujse" - jehož autorky v podstatě diskuzi spustily - "nenajdete pejorativní výraz definující jedno nejstarší povolání, říká jeden z našich redaktorů a pokračuje: "Dám ruku do ohně, že v celé knížce se výraz nevěstka, lehká žena či kurtizána nevyskytuje :) Dal jsem to tam schválně, podle knížky, ale pokud je to moc vulgární tak není problém to změnit." Holt, Astonovo pravidlo č. 3 - žádné vulgarity - stále platí ;-)

Komentáře

Ano, čeká se, že autorky budou psát... něžněji. Citlivěji. Na druhou stranu nad tím zpravidla povytáhnu obočí a zeptám se "A co Tiptree Jr.?" xD

Ale ne, autorky to obecně táhne k určitým žánrům, a autory povětšinou zase k jiným žánrům. Ono to je asi zajímavé, ale třeba já používám pojem "ženské psaní" často s pejorativním nábojem. V recenzi na Smilujse se autor prokázal být objektivním chlapem nerozlišujícím mezi etikou a etiketou (rýp, Potane). xD

 

Ale jenže k nadhozenému problému.

Muž zocelený válkou pochopitelně v soukromí brečet může. Otázkou zůstává konkrétní situace a její kontext. Dokonce bych si troufla říct, že i muž zocelený válkou se může chovat jako rozmazlená slečinka, pokud tedy autor/ka to dokáže dostatečně příběhově a psychologicky zdůvodnit, například tím, co je dotyčný zač.

Jde o známý fenomén, že psát opačné pohlaví je k***a těžká práce, aby to dopadalo věrohodně. A mají s tím problém autoři bez ohledu na pohlaví, ačkoli výjimky by se našly. :-)

... alespoň, co se mě týká.

Kdo má v pořádku sebevědomí, je hrdý na to, kým je a má své nesporné kvality především jako člověk. I kdybych se uposilovala k smrti a vypadala jako Stalone v sukni, stejně nikdy neuzvednu to, co průměrný dřevorubec. Na druhou stranu, i kdyby se chlap na hlavu postavil, dítě neporodí a neporodí...

Rovnost všech lidí je jedna věc a bezpohlavnost druhá. Ženy i muži by měli mít stejná práva a povinosti vůči společnosti, ve které žijí a pokud chce žena dobývat vesmír a muž pečovat o novorozence, nechť jim v tom nikdo nebrání. K volbám můžou jít společně. Nebudou-li však mezi námi žádné genderové rozdíly, žena přestane být ženou a muž mužem, stanou se z nás hermafroditi a to už je skoro námět na román přesně ze žánru, který tady máme všichni tak moc rádi a ne realita. Brr, v takové bych ani žít nechtěla!

Takže zaplať bůh (nebo kdo tam někde nahoře sedí či pluje), že co autor/ka, to originál. A pokud je autor/ka skutečný/á spisovatel/ka a ne břídil/ka, pak je mi jedno, co má v kalhotách, nebo pod sukní. Literaturu již dlooohou dobu dělím pouze na dobrou a špatnou a nikdy mě nenapadlo ji dělit na ženskou a mužskou...

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Ne že bych nebrečela u knih, které napsali chlapi, jen je to méně časté. Ženy většinou píší emotivněji a pohlédnou hlouběji do duše postav. Ale zrovna včera jsem si otírala slzy u Varianty 13 od Richarda Morgana. Recenze bude brzy.

To, že u knihy či filmu otírám slzy, je většinou pochvala autorovi/autorce, že se mi dokázal skrz postavy dostat pod kůži. Když jsou nám hrdinové lhostejní, tak se zpravidla někde stala chyba.

Na druhou stranu, to, že brečí hrdina, nemusí rozbrečet nutně i čtenáře, někdy to může být napsáno tak, že je to k smíchu. Nebo jde o humoristický román ;)  Což nemusím.

 

"Na knize se podepsalo..." automaticky implikuje negativní hodnocení, označovat tu větu za neutrální je projevem nedostatečného citu pro češtinu :-) (Chceme-li říct, že budova věkem zkrásněla, rozhodně neřekneme, že se na ní podepsal čas, že?)

Připadá vám v mých textem málo vulgárních označení nejstaršího ženského povolání? :)

Jinak k článku takový postřeh....

"Knihy od ženských nečtu, moc nečtu."  to je poměrně obvyklá věta, větu "Knihy od chlapů nečtu." jsem ještě neslyšela. Myslím, že předsudky a obecné stereotypy jsou stále živé, bohužel.

Připadá vám v mých textem málo vulgárních označení nejstaršího ženského povolání? :)

Jinak k článku takový postřeh....

"Knihy od ženských nečtu, moc nečtu."  to je poměrně obvyklá věta, větu "Knihy od chlapů nečtu." jsem ještě neslyšela. Myslím, že předsudky a obecné stereotypy jsou stále živé, bohužel.

Tuhle větu ode mě nikdy nikdo neuslyší, viz můj komentář výše. už dávno dělím jen na dobrou a špatnou a myslím, ž by to tak měl dělat úplně každý...

PRYČ S PŘEDSUDKY!!! (a nejen v literatuře)

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

vulgární označení v knihách - žádný problém, jen zastávám názor, že by se neměly přesouvat i do recenze ;) - kolem toho právě vznikla diskuze :)

Hamiltonová odpovídala na podobný dotaz pro časopis Filament:

Zachází s vámi média a snad i trh jinak, protože jste žena? Američtí reportéři mi říkali, že mají problém se sexuálním obsahem mých knih, protože jsem žena – spisovatelka, která píše o ženské hrdince v první osobě, ale kdybych byla muž, tak by s tím problém neměli. Vlastně jsem se zeptala několika reportérů: „Takže kdybych byla muž, psala o mužském hrdinovi v první osobě, tak by vás sexuální obsah netrápil?“ Několik z nich souhlasilo. Ušetřím vás tirády o tom, že jsem si myslela, že rovnost mezi pohlavími je už mnohem dál.

Je mi jedno, či dielo napísal muž alebo žena - čítam to, čo ma zaujme, aj keď je pravda, že v prečítaných knihách prevažujú chlapi (neriadim sa však výberom podľa pohlavia).

Nikto nedostane to, čo si zaslúži.

jak píšou muži a jak ženy. Muž napíše, že žena zvedla šálek čaje k ústům a děj pokračuje. Žena napíše, že hrdinka zvedá šálek k ústům a... dokončí ten pohyb až na konci kapitoly ;-)

Podle mne je skoro fuk, kdo co napsal, ale hlavně JAK to napsal. Předsudky jsou nanic. Připomněli jste mi povídku, která v CKČ před několika roky spoustu lidí zaskočila. Až při vyhlášení cen se totiž dozvěděla většina porotců, že Zlaté české ručičky jsem napsala právě já. Včetně toho, že jsem ženská. A někteří lidé tomu nevěřili ani po přečtení Mloka. Nojo, ale jak jsem to měla napsat, když tam v ich formě mluví chlap? ;-)

... s tím souhlasím. Ostatně i o to mi tímto sloupkem šlo. Důležitá je informace v textu zakódovaná a obsažená.

Jak to občas u některých autorů bývá, neodolala jsem pokušení a nemaje dosud autorák románu "Rozpusť vlasy, otevři bránu" (vydal Ikar jakožto vcelku normální literaturu), hledala jsem ho v knihkupoectvích. potěšila jsem se, to ano, ale další den mne synek tahal Prahou a já se mu chtěla pochlubit... V jednom mrňavounlinkém knihkupectví pan majitel na můj dotaz spustil veliké nadávání, jak ho štve, že naši čeští autoři moc nejdou na odbyt, ale spisovatelky, české tedy, jsou na tom mnohem hůř. Žádná propagace, občas se vynoří jedno jméno a nakladatel se může zbláznit, jako kdyby nic jiného neexistovalo. To současné jméno vyslovil a znechuceně si přitom odfrkl. No a moje kniha? Tu má objednanou, zaujala ho na internetu a on si fakt dost vybírá ;-) Což mi sdělil ještě předtím, než jsem se práskla... Takže nejde jen o předsudky čtenářů, ale také o předsudky někde výš, kvůli kterým se ani extrovní propagace nekoná.

Já nevím, mám pocit, že mě mí (četní) nakladatelé propagují úplně stejně, jako kluky :) Doufám, že jsem nebyla to jméno, co nebylo vysloveno :)

... že se vyvýjí nejenom autoři, ale i čtenáři. Znám dost lidí (včetně sebe), kteří museli některých autorů dorůst. A je opravdu jedno, zdali je to ženská či chlap ;-) Otázkou také zůstává, že dojem čtenáře se může zkazit, když skočí do rozjetého vlaku bez znalostí autorovy tvorby.

Mně se třeba líbí tvoje povídky, Petro, ale u románu jsem pravděpodobně začal špatně a vím, že sci-fi romány zatím nepíšeš. Nebo se mýlím?

Ne, sci-fi romány zatím nepíšu, ale jestli nějaký napíšu, tak to bude zřejmě román humoristický v duchu Capricorna 70 :)

Přidat komentář