SLOUPEK: Mých 5 let se Sardenem

Článek od: David P. Stefanovič - 17.11.2012

Neskutečně rychle uteklo 5 let, které jsem k 12. listopadu letošního roku prožil jako redaktor internetového deníku Sarden. Z počátku našeho vztahu to byl – stejně jako já – nevycválaný mladík, držící se máminy sukně, v jeho případě Neviditelného psa. Dnes jsme oba starší, o něco malinko moudřejší a stojíme na vlastních nohách.

Všechno to začalo až hanebně prozaicky. Hned na začátku 1. ročníku žurnalistiky jsem dostal jako zápočtový úkol udat k otisknutí několik vlastních článků. Byly to krušné časy, které bych k prověření dovedností a charakteru přál mladším studentům téže katedry, pohodlně publikujícím ve studentském portálu a nadmíru mě trápícím v mých editorských letech tamtéž. Každopádně, takový úkol se čerstvému vysokoškolákovi, který se navíc na žurnalistiku dostal jaksi omylem, a k tomu dennodenně zmateně hledal cestu do menzy a vlastní postele, zdál být nesplnitelným.

Naštěstí máme my scifisté (či fantazáci, chcete-li) vždycky záchranné lano v podobě naší komunity. I pomněl jsem svého oblíbeného Sardenu, sepsal recenzi na čerstvě vyšlé Jméno korábu Pavla Renčína (který se měl až později změnit z uctívaného boha v dobrého kamaráda) a s bušícím srdcem ji odeslal. Jaké bylo mé překvapení a jak nesmírná má radost a úleva, když přišel e-mail, v němž mi Jan Pechanec, šéfredaktor (což byl tehdy titul, budící ve mně podobnou bázeň, jakou ve fandomové omladině budí Jiří Walker Procházka), odpověděl, že mou recenzi přijme k vydání a nabídl mi další spolupráci.

O vydané články náhle nebyla nouze, mé recenze nabyly na obsahu a časem k nim přibyly další žánry. Prapodivná zkomolenina jména a nicku (DejF Stefanovič) se změnila v cosi příčetnějšího (ačkoli přibyla frajerská zkratka prostředního jména). A i přesto že jsem postupně prošel i všemožnými dalšími periodiky a dosáhl mety pro žánrového novináře nejvyšší, totiž postu v kmenové redakci Pevnosti, Sarden byl, je a bude jediný a jedinečný, protože mě novinářsky odkojil a starostlivě dohlížel na mé první nejisté krůčky.

Navíc sám vyrostl – a jak! Udržel si a rozšířil věrnou komunitu čtenářů, téměř denně nabízí nejen atraktivní články, ale i ještě atraktivnější ceny od všemožných partnerů, získal široké portfolio rubrik, do kterých rádi přispívají i lidé slovutných jmen… Ti mimochodem dali na popud redakčního kolegy Martina Stručovského k dispozici své povídky, z nichž byl loni na Vánoce sestaven zcela unikátní sborník!

Pro mě byl za těch 5 let asi největší výzvou projekt, který jsme si vymysleli a zrealizovali s již zmíněným kolegou, a ve kterém jsme oslovovali hvězdy zahraniční fantastiky s žádostí o rozhovor. Ten pocit, když vám Jeff VanderMeer nebo Ian R. MacLeod píší „Hi, David“ a nesmírně mile a přátelsky odpovídají na vaše dotazy a sami nabízejí veškerou další pomoc!

A samozřejmě největší pecka, pevně zapsaná do nedávné historie české fantasy novinařiny, byl rozhovor s Danem Simmonsem. Ten zabral desetkrát větší prostor než všechny ostatní při stejném počtu otázek a byl převzat Pevností i ruskými servery. Mimochodem, se sečtělejším člověkem jsem se asi v životě nebavil.

Bylo toho moc a v budoucnu toho bude určitě ještě víc. Já bych nakonec rád vyjádřil díky a obdiv služebně starším kolegům, těm mladším popřál, ať se jim u nás líbí a ať tu vydrží aspoň tak dlouho jako já a samotnému Sardenu, ať je pořád široko daleko nejlepší. Pokusím se k tomu dál aspoň zlehka přispívat.

David P. Stefanovič

Přidat komentář