RECENZE: Dan Černý, Kejda

Článek od: Jan Pechanec - 18.01.2013

Představte si to, kejda je, dle Wikipedie, tekuté statkové hnojivo, částečně zkvašená směs tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat a zbytků krmiv s podílem technologické vody. No a pokud kvasící proces necháte zapůsobit na pokleslé literární žánry jako sajfaj a zombí horory, dostanete nefalšovanej brak, což je dle jiný části internetu podřadná literatura. Tak hrozná, že ani ve Wikipedii nesplňuje podmínky k zažazení mezi hesla. Kdo by taky chtěl uvádět na svých stránkách Brack, což je výraz našich zápaďáckých sousedů pro zmetka.

Napsal to nějakej výtvarník Dan Černý a mluvím o tom, protože mu to vyšlo, milý čtenáři této brakové recenze, v celkem solidním časáku jako samostatná příloha. Svět se zbláznil, ale upřímně, kdyby to bylo tak nečitelný, tak to nečtu a nepíšu vám tady o tom, že? Skutečnost je totiž taková, že pro ni svým mdlým psaným projevem asi ani nedokážu najít slova.

Určitě si říkáš, ty netrpělivče jeden, proč to tak okecávám a kdy už začnu kydat chlévskou mrvu na hnojiště, ať si uděláš pořádnej obrázek o tom, jestli si to máš koupit. Jak se u nás na plzeňsku říká: Škoda spadnout do horký kaše. Autor tedy rozjíždí příběh zvolna vzpomínkami na vysokoškolskej život. Samozřejmě chce být pro všechny atraktivní, tak nepíše v ich formě, ale ve třetí osobě a ne o sobě, ale o ženskejch (našel jsem si paralelu s jednou autorkou, co píše o chlapovi, ale ona to píše jako on v první osobě a taky ne o sobě). Ten študáckej život bez peněz, plnej sexu a paření je totiž o dvou kámoškách. Markétě a Týně. No a Markéta si takhle jednou uvaří kejdu, z toho, co privát dal, jak si to můžete přečíst tady na Sardenu.

Ta mňamka z ní udělá mutanta, kterej ví všechno na světě a protože to ví, leží ji na bedrech osud celýho světa/lidstva/všehomíra! Je to trochu nuda, teda pro Markétu, kámoška Týna se nenudí, zvlášť když jí jde o kejhák. No a my se taky nenudíme, alespoň když přistoupíme na autorovo nekonvenční (to slovo jsem si nevymyslel!) způsob psaného projevu. V divoký jízdě si užijeme cizího světa, ošklivých emzáků, zombí vyvražďovačky, že by se i Milla hanbou propadla, jak to zfušovala ve filmu. Chlapům se budou hodně líbit i některý autorovy obrázky, romantický postelový scény, super kvéry. No a ženy se zase můžou vcítit do hlavních hrdinek.

Dan se s tím prostě nesral a naservíroval nám megabombarďácký (jo, jsem už trochu out) nápady a ono, vás to, pokud nejste ještě víc zapšklej starej páprda než já, chytne. Je to povrchní, přiblblá, ale hodně nápaditá, neotřelá a chytlavá jízda. A nebudu spoilerovat, když řeknu, že i s hepyendem jak sviňa - teda až na ty miliardy mrtvol, že? A proč to vlastně píšu, když už jsi v půlce téhle objektivní kritiky měl naprosto jasno?

P. S.: Už jsem si našel, proč se zbraním říká konvenční (ty jsou tuctově využívané) a nekonvenční (ty jsou neobvyklé a originální). A autor hojně využívá obouch.

Kejda
Černý, Dan

Nakladatel: Epocha
Obálka: Dan Černý
Redakce: Tomáš Němec, Boris Hokr
Rok vydání: 2012
Počet stran: 232
Rozměr: 110 x 165
Provedení­: paperback
Sedmdesátá devátá kniha z Edice Pevnost.
Cena: 149 Kč

Komentáře

Jan Pechanec odpověděl/a v

... Autor zapůsobil na můj deuteroencephalon, kde sídlí ty nejstarší archetypy naší evoluční paměti. A proklínám se, že se mi něco tak prvoplánovitého, nízkého a skvěle napsaného mohlo líbit. ;-)

Jana Dvořáčková odpověděl/a v

Tak i já se přidám. Kejdu jsem četla hned jak vyšla. Vůbec jsem nelitovala, že jsem si ji koupila a chtěla na ni napsat recenzi. Jenomže pak mi nějak došlo, že bych všechno práskla. Kniha nemá moc stran, ale zato kompletně neprásknutelný příběh, v němž nebylo nic, co by se mi nelíbilo. Autor slepil dohromady takové zvláštní puzzle, do něhož zakomponoval děsně chytrou holku, jeií kámošku, zombíky, ufony, nějaké to muchlování a pěknou porci akce :). A celý ten obrázek byl jako něco, co si s klidem pověsím nad postel a budu doufat, že to neožije, nevyleze a nesežere mě to, i když právě asi opak bude pravdou.

Kniha odstartovala můj takový soukromý zombie měsíc, kdy jsem přečetla tohle, mrkla na Resident evil, pak na tři řady "Walking dead" a pak jakože docela dlouho - pár dní, jsem na noc nezhasínala. Prskání a mručení se mi ozývalo pod oknem, i když tam prostě nebylo... A když jedu mezi stromy, šilhám po zářících očkách nemrtvých srnek. Ne, tahle představa byla asi děsivější než nemrtví mrtví. Protože prostě srnka je hezký zvíře a zombie srnka je pěkněj parchant :).

Přidat komentář

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711