ROZHOVOR s mistrem (nejen) kyberpunku Petrem Hetešou

×

Článek od: Lucie Koucká - 02.02.2014

Petr Heteša je autor, kterého jistě nemusím našim čtenářům představovat, má za sebou množství vydaných  knih a povídek. Autor je to plodný a jak zjistíte dále, autorský šuplík mu neustále přetéká. Nedávno vtrhla na trh novinka Fatal Virtual a tak i o ní jsem si s Petrem Hetešou povídala.

Fatal Virtual je vaše nejnovější vydaná kniha. Zeptám se na věc, která mi vrtá hlavou – ta podobnost se Šesti diamanty byla náhodná nebo rafinovaně promyšlená?

Jestli je tam nějaká podobnost (což je možné), tak je opravdu náhodná. Mezi těma knížkama je 7 let a abych se přiznal, už ani pořádně nevím, o čem Diamanty byly. Pamatuji si akorát, že originální název je Šest pomerančů, což vydavatel nestrávil. Nicméně přesto jsem nakladatelství Epocha vděčný, jelikož mě tímto dostalo na trh.

Chris Yanton. Řekla bych, že se dost lišil od vašich běžných hrdinů. Ještě, že to zachraňovala ženská. Už vás mužští hrdinové nebaví?

Já mám dojem, že Yanton mezi ty ostatní docela zapadá. Není to žádný superhrdina s velkým sebevědomím, spíš outsider, kterého nečekané okolnosti přinutí k akci, ve které pak dodatečně zjišťuje, na co má a na co ne. Ovšem ve většině mých věcí (někdy velice skrytě) je skutečným hybatelem děje (a řešením) ženská. Takže něco na té vaší úvaze asi bude. Ve věci co teď dopisuji (Konverze 11) je sice opět hlavním hrdinou chlap, ale ve skutečnosti celou dějovou šachovnici ovládá ženská. Co se týká tohoto ženského problému, nejvíc jsem asi ulítl v Inficu, kdy vědomí hlavního hrdiny přímo přenesou do ženského těla (omylem). To je teprve ten pravý mazec, když s hrůzou zjistí, že dole nemá to, na co byl zvyklý a musí dělat všechno proto, aby si okolí a přátelé tý holky nevšimli, že to není ona. O vydání zatím neuvažuji, aby se feministky nezbláznily. 

Fatal Virtual jste napsal v roce 2010 a vyšel teprve nyní. Fascinuje mě, že váš román Luštitel je napsaný už pět let a čeká na vydání. Je to tak i u knih Tekuté krystaly a Devět kočičích životů? Nebo jsou teprve ve stadiu zrodu? Jste tak plodný autor, že vám přetéká šuplík?

Zmíněné knihy jsou dopsané. Kromě těchto jsou napsané také Universalchymie (2009), Tanec na sopce (2010), Total City (2010), Hezký večer a hvězdičkovou noc (2011), Infico (2011), Princip proměnlivosti (2012), Palermo (2013) a další. Samozřejmě ne všechny věci jsou dobré a proto se na trhu nikdy neobjeví. Co se zpočátku jevilo jako skvělý nápad, pak v samotné realizaci třeba nedopadlo nejlíp. Ze zmíněných má největší šanci na vydání Devět kočičích životů (hybatelem děje i řešením je holka!),  nejmenší pak Jiný úhel pohledu (2006 – z mého pohledu nejlepší). K dispozici pro oficiální vydání dávám pouze třetinu své produkce, ten zbytek jen pro přátele a známé, vydáváno vlastním nákladem většinou v počtu 20 ks. Na rok 2014  jsem panu Pilchovi z Brokilonu do edičního plánu uvedl román PRINCIP PROMĚNLIVOSTI, a teď mě napadlo, že jestli si tohle přečte, tak ho asi omejou, protože před 14 dny jsem se rozhodl to změnit a zapomněl mu to napsat. Takže letos by to měl být soubor 14 povídek STAVY NESTAVY, BYTOSTI NEBYTOSTI. Nejedná se o žádné vykopávky, všechny jsou z let 2011-12 a pouze jedna z nich byla již uveřejněna (shodou okolností na Sardenu). V osmi z nich ovládají děj i osudy něžná stvoření (ať už pozemského či mimozemského původu) .

Nedá mi to nevyzdvihnout skvělou věc a to Sex, drogy & cyb'n'roll. Úžasný ryzí kyberpunk. Čeká nás čtenáře podobný zážitek?

Mé poslední věci jsou mix astrálu a technologií. Čistě kyberpunkové by mělo být MORFIN RED. V březnu se na to vrhnu. Mám napsánu synopsi, která zatím funguje, což ovšem neznamená, že to dopadne dobře. Většinou to po dopsání nechám rok či dva uležet a pak si to znovu přečtu. Teprve potom se rozhodnu, jestli to pustím ven nebo ne.

První kniha, kterou jsem od vás četla byla Démoni jsou věční. Miluju nové a neotřelé nápady. Kam na ně chodíte? Nebo přicházejí samy?

Zdánlivě přicházejí samy, ovšem musí se jim jít naproti, takže kromě knížek čtu pravidelně jeden celostátní deník, jeden týdeník a jeden měsíčník. Z nich si pak vyzobávám takové kuriozity jako je tisk potravin na 3D tiskárně, zločinný gen, společné vědomí dvojčat, obří skládka u Rio de Janiera (základ pro Démony) a podobně. Plus se snažím sledovat nejnovější filmy a seriálovou produkci, abych nevymýšlel něco, co už bylo vymyšleno. A pokud narazím na něco, co sice vymyšleno bylo, ale blbě, předělám to na něco úplně jiného.

Opravdu začínáte s psaním knihy od konce? Někteří autoři naopak tvrdí, že neví, jak kniha dopadne, že si hrdinové žijí svým vlastním životem…

Pokud nemám vymyšlenu pointu, tak do toho nejdu. Ano, stane se, že se hrdina nekontrolovaně urve ze řetězu. Znamená to pak udělat z toho úplně jinou knížku, a nebo ji nedopsat. V mém případě platí druhá varianta. Mám takové asi čtyři. Proto mě trochu udivilo, že spousta čtenářů poukazuje na to, že konkrétně Fatal Virtual nemá žádný konec. Blbost. Má to zcela jasný konec, kvůli kterému to celé bylo napsáno. Pokud to z toho výsledku není parné, není to ale chyba čtenářů, je to chyba moje. Zkusím se polepšit.

Děkuji za rozhovor.

Přidat komentář