NÁVOD: AT-TE České flotily

Článek od: Redakce - 13.06.2015

AT-TE České flotily

 

Prvotní nákupy secondhandové techniky, které provedla Wirzigova Česká flotila po setkání s obchodníky ze Sargu, přinesly nejen nezbytné a žádané zboží, ale i nežádaný balast ve formě „dárků ke smlouvě“. Jedním z těchto nechtěných „dárečků“ byly i notně ojeté transportéry AT-TE, které byly v klonových válkách ekvivalentem pozemských BVP. Kráčející šestinohé vehikly byly v pozemských podmínkách prakticky nepoužitelné a jejich technický stav nevalný. Mizivá odolnost proti minám, umístění obsluhy hlavní zbraně mimo vozidlo a mizerně chráněný spodek si vynutily rychlé polní úpravy, výměnu hlavní výzbroje a především změnu bojových úkolů. Stroje tedy obdržely doplňkové pancéřování, novou jednoduchou věžičku s dálkově ovládaným kanónem a bylo rezignováno na přepravu živé síly. Úpravami narostla hmotnost, čímž poklesla průchodnost terénem, ale to nevadilo, protože upravené stroje měly sehrát úlohu přemístitelných bunkrů při ochraně základen. Do předem připravených pozic měly v případě poplachu stroje doprazit „po svých“ a dále působit jako statické pevnůstky po vzoru tanků ve věžovém postavení. Protože šlo o techniku použitelnou ve vesmíru, bylo nakonec několik provozuschopných kusů přemístěno na Měsíc, kde šestinová gravitace výrazně ulevila jejich notně opotřebeným mechanickým kloubům. Mezi „měsíční“ patřil i stroj s kódovým označením „B“, přezdívaný„Běhavka“ pro pocity, které budil v posádce. Stroj nesl notně opotřebenou „měsíční“ kamufláž na bázi různých odstínů hnědé a šedé barvy, náležitě „vylepšenou“ měsíčním prachem.

 

Model „Běhavky“ je sestaven z „easykitu“ od firmy Revell. Víceméně podle návodu sestavíme hlavní konstrukční celky a spolu s díly pancéřové kapoty je přebarvíme podle potřeby, protože již notně opotřebené původní zbarvení z předaleké galaxie bylo v podmínkách Sluneční soustavy k vojenským účelům prakticky nepoužitelné. Odvrtáme ústí kanónu, a pokud máme dost tenký vrták, lze se o totéž pokusit i u sekundárních zbraní (nebo příslušné části hlavní nahradit trubičkami). Teoreticky by měl jít model „v základu“ sestavit na sucho bez lepení, ale některé části pro ne zrovna optimální vlastnosti plastu pohromadě moc nedrží. V takových spojích si pomůžeme klasickým lepidlem na plastikové modely. Po zaschnutí barvy stroj sestavíme z připravených podsestav. Jedinou záludností jsou klouby nohou, které povětšinou moc nedrží. Zde doporučuji rezignovat na pohyblivost. Je třeba odladit jejich konečnou polohu a klouby v ní zalepit na tvrdo. Když je stroj v základu pohromadě, doplníme ho o dodatečné pancéřování, nařezané z tenké polystyrénové destičky. Vedle zhotovení věže, kryjící zadní část kanónu, byly dodatečně opancéřovány nekryté části podvozku. Po zaschnutí lepidla dostalo i nové „oplechování“ základní nátěr a přes něj pak kamufláž v souladu s posledními informacemi o barvách měsíčního povrchu. V rozporu se zažitými představami tam převládají různé odstíny hnědé a béžové, občas trochu šedé či šedozelené. Nátěr tedy tvoří nepravidelná pole různých odstínů těchto barev, opticky ještě rozbitá drobnými skvrnami kontrastních odstínů. Po nakamuflování byl stroj opatřen nápisy, kódovým písmenem (vše bílou barvou od ruky), výsostnými znaky a nakonec patinou. Tu obstarala nepravidelná vrstva „špinavého laku“, doplněná na sucho vtupovanou vrstvou práškového pigmentu, tvořenou směsicí pigmentů „prach“, „šedá popelavá“ a „bílá“. Výsledný vzhled budí dojem notné opotřebovanosti a umožňuje vehikl použít i na jiných bojištích, než je Měsíc.

 

Stavba je jednoduchá, jde rychle od ruky a pomocí doplňkových pancířů a dalších jednoduchých úprav dle vlastního vkusu a různých kamufláží lze z jednotného základu vytvořit celou řadu rozdílných strojů. Záměrně jsem se nezdržoval broušením a tmelením, byť by si je kulové lafety sekundárních zbraní či spoje pancířů věže zasloužily. Cílem bylo získat bez větší námahy a časových nároků zajímavý kus do sbírky, což se povedlo. Pokud budeme kalkulovat s dobou schnutí barev a obtiskovou chemií, jde o stavbu na čtyři večery.

 

 

 

Autor článku: Michael Pešťák

Komentáře

Ani nevíš jakou jsi mi udělal radost že seriál pokračuje, a k tomu ještě dvojnásob, že na Sardenu! 

Jinak model je to pěkný, ale ta věž je dost vysoko nad těleme stroje a neměl by být problém ji odstřelit. Neuvažoval jsi o nějakém sekudárním pancéřování shora, či sítích aby se pokryl kloub věže?  

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Pokouším se tu udat zbytky, co na FP už nevyšly dílem díky bordelu v redakci a dílem díky změnám "obchodní" politiky.

Věž "Běhavky" je problém, ostatně šlo víceméně o polní improvizaci. Sklon stropního pancíře pod věží  moc možností nedává a na řetězovou "zástěrku" á la Merkava nemám materiál. Navíc designéři v jedné předaleké galaxii taky evidentně improvizovali - patrně na bázi stavebních či zemědělských strojů...

No, kdyby se ti chtělo pokračovat, vůbec bych se nezlobil, zrovna Modely pro scifisty jsem FP jako Sardeňák záviděl :)

To mi neříkej, že by se ta "Merkava" nedala z něčeho udělat. Případně toto. Ovšem tam asi zase zavazí zadní část trupu, že? 

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Klasický šircny by při otáčení věže hoblovaly stropní pancíře ve středu vozidla, nebo by se při pohybu "kously" v kloubu mezi přední a zadní půlkou. Jiná situace by byla, kdyby šlo o nepojízdnej vrak (bez nožiček), někde stabilně zakopanej jako bunkr. navíc jsem je už kdysi použil při polní modifikaci droidího tanku.

Jinak starý i nový vedení FP mi texty nejdřív zabordelilo  a pak mi na podzim 2014 tehdy poslední šéfredaktor sdělil, že tenhle projekt se ruší. To už jsem to obeslal potřetí, takže jsem se to na radu Františky pokusil udat jinde.

Loni v létě uplynulo 70 let od smrti N. N. Polikarpova. K výročí jsem realizoval jeden jeho projekt, co zůstal na papíře. Nakonec to vylezlo na www.vojna.net v návaznosti na životopisnej článek a snad se to s téměř ročním zpožděním objeví i tady.

 

Přidat komentář