RECENZE: Boris Strugackij, Bezmocní tohoto světa

Článek od: Klára Holubovská - 01.04.2016

Jak se povedl další román kultovního ruského spisovatele?

Po smrti svého bratra Arkadije se Boris Strugackij rozhodl napsat román o lidech s nadpřirozenými schopnostmi. Když je jeden z nich vydírán, ostatní se mu rozhodnou pomoci. Ale nic není, jak se zdá.

Pokud by se dal román charakterizovat jedním slovem, byl by to chaos. Děj přeskakuje ze současnosti do minulosti a zpátky bez jakéhokoliv řádu. Součástí příběhu je psaní dopisů, aniž by se čtenář dozvěděl, proč k tomu dochází a komu jsou určeny. Strugackij vypráví příběh z úhlu mnoha postav, což má za následek čtenářskou zmatenost. Rovněž kvůli četným přezdívkám se čtenář brzy začne ztrácet v postavách a v jejich úlohách. Dalším velký problém spočívá ve faktu, že se Strugackij vedle hlavní dějové linky hodně věnuje příběhovým odbočkám, které s hlavní myšlenkou nesouvisí.

Boris Strugackij se v Bezmocných tohoto světa pravděpodobně snažil o sdělení nějakého morálního ponaučení, avšak kvůli chaotickému pojetí románu to vychází na prázdno. Pro seznámení se s tvorbou Borise Strugackého se tak Bezmocní tohoto světa nejeví jako příliš vhodná volba. Naopak by kniha mohla potěšit oddané čtenáře bratrů Strugackých nebo čtenáře, kteří si libují v otevřených koncích.

 

Bezmocní tohoto světa 

Autor: Boris Strugackij

Nakladatelství: Triton

Vazba: Pevná

Počet stran: 328

Rok vydání: 2015

Cena: 289 Kč

Komentáře

Než psát takové „recenze“, nebylo by lepší nepsat žádné? Jasně, chápu, že někdy knížka recenzentovi nesedne, může jít mimo něj, anebo na ni recenzent třeba prostě nemusí čtenářsky stačit... V prvním případě stojí za to poněkud rozvést důvody, proč se kniha nelíbila; ve druhém a ve třetím případě je to dokonce ještě jednodušší - nechat knihu recenzovat někoho jiného. Není to žádná hanba, svět se nezboří, dokonce se to tak prý v některých redakcích i dělává. Ovšem než se do knihy (a do recenze) vyloženě nutit a pak o ní vypotit tři nicneříkající odstavečky, tak to už je vážně vhodnější dát od ní ruce pryč. Opravdu jsem si o Sardenu nemyslel, že by mohl něco takového pustit ven. Ale evidentně jsem se mýlil...Na druhou stranu, stále tu máme (vzhledem k dnešnímu datu) možnost, že je celý text míněný jen jako žertovná vsuvka.

Tahle recenze opravdu není míněna jako žertovná aprílová vsuvka, ačkoli se to  vám konkrétně může tak jevit:-)

V každém případě nás rozhodně těší, že považujete Sarden za periodikum s vysokým standardem a vážíme si každého komentáře a ohlasu, který se objeví pod našimi články, ale stále jsme jen sbor sdružených a nadšených dobrovolníků a amatérů,kterým je výplatou radost ze samotného psaní a zájem čtenářů.  Nic víc a nic míň. Pochopitelně, že když budeme produkovat bláboly, žádný čtenářský zájem se konat nebude, tak se samozřejmě snažíme, abysme všichni psali co nejlépe. Na druhou stranu, každý někde, nějak a s něčím začínal...

Na obranu téhle recenze musím ale přece jen několik slov napsat - délka celé recenze je 1223 znaků včetně mezer a v tištěných periodikách se vyskytují recenze ještě daleko kratší (800 znaků a někdy ještě méně). Ano, v kontextu k běžné délce recenzí na Sardenu se vyskytujících tahle působí jako štěk. Ano, je daleko těžší do takového rozsahu nacpat byť jen hlavní dojmy recenzentovy. Ale někdy méně je více. A pořád je to recenze:-) A jistou vypovídací hodnotu určitě má.

Recenzentka si skutečně s knihou příliš nesedla, ale přece jen jsme se nakonec rozhodli, že její recenzi vydáme. A rozhodně jsme si tím nechtěli z nikoho střílet:)

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Přidat komentář