RECENZE: Dmitry Glukhovsky, Metro 2035

Článek od: Marek Mika - 15.09.2016

Po jaderném konfliktu je země zpustošená, sem tam se vyskytuje nový živočišný druh a poslední  přeživší lidé se skrývají v moskevské podzemce.  Ale je tomu tak? Touto otázkou se zabývá hlavní hrdina prvního a třetího dílu série, Arťom.

Sám věří, že tomu tak není a denně se přes nebezpečí ozáření dere ze zatuchlých tunelů  na povrch, aby  vyšplhal na starou televizní věž a pomocí archaické armádní radiostanice zkoušel zachytit signál z jiných oblastí s přeživšími. Právě z té věže, ze které (jak věří) zahubil poslední šanci lidstva dostat se zpět na povrch a žít zde jako dříve.

Metro 2035 je (jak je již výše zmíněno) třetím pokračováním této série Dmitrye Glukhovského a je na něm vidět značný posun v myšlení autora a jeho „nových“ priorit, které si uvědomuje s přibývajícím věkem. To ostatně sám Glukhovský  potvrdil na autogramiádě letos v květnu. Stejně tak prohlásil, že Metro 2035 je opravdu posledním dílem této série, neboť se chce z temnoty, v níž strávil několik let, vrátit zpět na světlo, že chce z tunelů ven.

V prvním díle byli mutanti a různé kreatury prakticky na každém kroku a soubojům se věnovala většinová část knihy. V druhé knize jich bylo znatelně méně a spíše se zabývala psychologickou schizofrenní válkou jednoho člověka. Ve třetím díle není nestvůra ani jedna. A to myslím vážně. Nevzpomínám si na jediný okamžik, kdy by se do příběhu zamíchala jakákoliv z příšer, byť, že by ji pouze někde někdo na hodně velkou vzdálenost zahlédnul. Tedy, abyste mě zle nepochopili, příšer a nestvůr je v celé knize habaděj, ale tak nějak vypadají jako obyčejní lidé a… jsou to lidé. Monstra, ukrývající se za lidskou tváří, v lidské mysli, zaslepené ideologií nebo čirým šílenstvím.

Čili nově je „na povrchu“ mnohem bezpečněji než v tunelech. Dokonce i bezpečněji, než v těch domácky známých. Arťom se v ulicích Moskvy prochází neohroženě bez skafandru, masky či zbraně a naprosto klidně přejde od jedné stanice metra k druhé zcela nechráněn. Ačkoliv se jednou/dvakrát opravdu setká s nebezpečím mimo metro, opět čiší zlo z jeho lidských vrstevníků, nikoliv z kožnatých pokroucených těl a zahnutých drápů.

Třetí díl se nově zabývá pomateným myšlením lidí, kterým zbylo tak málo z civilizované kultury, a stejně jsou stále ochotni stavět výše své názory a pudy, místo snahy o záchranu co největší části z dob minulých. Bojuje se o každý metr prostoru, o každý nádech „čistého“ vzduchu a o každý ždibec jídla.

Arťom se v této podivné situaci opět vydává na objevitelskou cestu po podzemí, Moskvě a… i někam dál? Ano, nově se podíváme i do vzdálenějších lokací, které v sobě skrývají mnoho tajemství a nezodpovězených otázek. Například, co dělá vcelku nažraný a nezmutovaný pes několik kilometrů za hranicemi „poslední civilizace“? A co jsou ty vysoké věže v pozadí na obzoru?

Takovou výpravu samozřejmě nemůže podnikat sám a tak k sobě postupně nabere dalších pár podivínů s roztodivnými morálními zásadami a cíli. Opět se setkáme se staříkem přezdívaným Homér z druhého dílu (který stále teskní po tragicky utonulé Saše, ačkoliv její tělo nikdy nenašel), brokera Ljochu (rozumějte – broker v tomto světě již není „Obchodník s cennými papíry, právnická osoba, která svým zákazníkům zprostředkovává přístup ke kapitálovému trhu, tedy nakupuje a prodává cenné papíry“, nýbrž obchoduje s… exkrementy a podobným zbožím. Ano, i tím se zde dá uživit. Dobrou chuť, pokud právě jíte.) či stalkera Savelije, chlapíka, který se tak nějak prokousává životem a docela se mu to daří. Má jedno z mála pojízdných vozidel, docela slušný zbrojní arzenál a zásoby jídla.

V různých pasážích knihy se tito čtyři setkávají a zase rozcházejí, přičemž spolu zažívají více či méně strastiplné situace. Ať už je to výprava až do vzdálené Balašichy, uvěznění Čtvrtou říší, zdrogování a následné úplné zapomění, nebo boj muže proti muži… nebo spíše člověka proti člověku…Tedy toho, co z lidí zbylo, proti jiným v podobném stavu.

Hnán je samozřejmě touhou vyvést lidi z metra ven a ukázat jim, že je možné žít jako dříve. Ale stojí o to vůbec někdo? Jeho zápal pro věc by mu mohl závidět i Noe se svou archou. Neustále naráží na propagandou zmanipulované názory a myšlení, které se již pouze upírá na jediný hlavní bod - tohle je náš osud, takto to má být, budeme sice pořád vzdychat nad skvělou minulostí, ale nic s tím neuděláme. Respektive, ani se nepokusíme udělat - proč taky?

Tomu všemu hraje v pozadí pochmurný orchestr hry stínů a intrik. Nic totiž není takové, jak se zdá a celé to „hašteření se“ nic neznamená. Jenom proto, že stále je někdo za vámi a tahá za nitky. Je to tak fantastická myšlenka, že se jí kdokoliv zdráhá uvěřit. Tomu, že třeba přežil ještě někdo jiný. Tomu, že všeho je pro všechny dostatek a celé je to jen hloupé divadlo. Tomu, že vlastně jsme jen nepatrné figurky na poli obrovské hnusné a zvrácené hry. Nebo ne?

Třetí díl série byl pro mne něčím úplně novým. Výrazně vystupuje ze stínu svých dvou starších "bratříčků" a dokazuje, že je důstojným ukončením trilogie. Některé pasaže jsou zdlouhavé a nudné, ty však vzápětí střídají stránky s napínavým a neotřelým konceptem vyprávění, které vás donutí přečíst knihu až do konce. Budete mít proč, kniha vám vždy přinese nějaké to lákadlo. Asi jako seriál. Když už začíná nudit, vytáhne se s něčím, co vám nedovolí přestat.

Můj názor zní, že tuto knihu byste si určitě přečíst měli. Klidně i jakožto samostatné dílo, ke kterému ani nepotřebujete znát předchozí díly.

Metro 2035

Autor: Glukhovsky, Dmitry

Nakladatel:  Euromedia Group - Knižní klub

Překlad: Rudolf Řežábek

Rok vydání:2016

Počet stran:488

Rozměr: 150 x 235

Provedení­: Hardback

Cena: 399 Kč

Komentáře

Přidat komentář