RECENZE: Sarah J. Maasová, Dvůr trnů a růží

Článek od: Hanina - 18.10.2016

Devatenáctiletá Feyre žije s chromým otcem a dvěma náladovými sestrami v bohy zapomenuté vísce. Jediným produktivním členem domácnosti je právě Feyre. Popelka, pardon, lovkyně, která přes den pátrá v zasněženém lese po něčem k snědku, aby se večer vrátila domů, připravená čelit nevděku a hašteření starších sester. Ty dokáží být opravdu nesnesitelné, leč Feyre má k altruismu důvod a když ji slovy anotace unáší „podivný tvor do svého doupěte“, tak ji čtenář ještě lituje.

Krásná obálka Dvora trnů a růží nechává tušit, že máme před sebou romantický příběh na motivy pohádky „Kráska a zvíře“. Pohádkově působí celý začátek knihy a svým mrazivým počasí je ideálním čtením do sychravých podzimních dnů. Feyre nemá na růžích ustláno a čtenářky ji budou fandit až do okamžiku, kdy se na scéně objeví vílí vladař Tamlin. Tady se všechno zvrtne. Feyre je najednou zahrnuta bohatstvím, za okny Tamlinova sídla navíc nekreslí své obrazy mráz, nýbrž věčné jaro. A Feyre se nenadálý blahobyt nelíbí. Z emancipované lovkyně se mění v ufňukanou puberťačku, a to jen proto, že si z ní ostatní nehodlají sednout na zadek a chová se, jako by byla o pět let mladší. Když se například koná bál stvůr, kam Feyre - jediný člověk v říši víl - nesmí, hádejte, co udělá. A jako správná Mary Sue bude zachráněna silným sexy chlápkem, pardon, vílákem. A pikantní na tom je, že to není Tamlin... Feyre jako postava je vykreslena přesvědčivě, její lidskost a chybovost kontrastuje s chladnou povahou víl. Jinými slovy, my jí její chování věříme, ale sympatická nám příliš nebude. 

Vílí vladař Tamlin má silný potenciál, naneštěstí chemie mezi ním a Feyre moc nefunguje. Daleko zajímavější postavou se tak stává Tamlinův dvořan a vyslanec Lucien, který své pocity vůči hloupé lidské holce nijak neskrývá. Text se čte celkem lehce, bohužel po atmosféricky silné první stovce stran přichází sto stran nudy, kterou si užijí snad jen skalní fanynky paranormálních romancí. Nemine nás ani několik dost nepřesvědčivých akčních scén a chatrně popsaných monster. Pak se však jako mávnutím kouzelného proutku karty obrátí, autorka se přestává držet známé pohádky a začne před námi odkrývat zcela jiný příběh, který je daleko zajímavější. Všechny ty nelogické drobnosti začnou dávat smysl a kniha získává ztracený spád, který si udrží až do konce (cca dalších dvě stě stran).

V druhé polovině příběhu se částečně obmění nejen aktéři, ale i kulisy a vše získává výrazně temnější háv. Dozvídáme se o dalších vílích dvorech a jejich vladařích a Feyre dostává novou šanci zvýšit sympatie u čtenářek. Pouze Tamlin je poněkud zastíněn svým protivníkem Rhysandem. Při pozornějším čtení však lze zjistit, že na vílím dvoře nic není takové, jak se zdá. Hodní mohou být ve skutečnosti zlí a zlí zase ti dobří, a jenom Feyre zas chvilku potrvá než na to přijde. Druhá polovina knihy je tak výrazně čtivější a dějově nabitější. Vztahy mezi postavami jsou propracované a akce nepostrádá originalitu a švih, skoro jako by to psaly dvě různé dámy. Zatímco v druhé čtvrtině aby se člověk do čtení nutil, tyto části naopak přelítne jedním dechem a ještě bude požadovat nášup. To dělá z Dvora trnů a růží knihu lehce nevyrovnanou, které by slušelo vydatně proškrtat. Dalším záporem je problematická hlavní hrdinka, silnými body naopak příběh a vedlejší postavy.

Ačkoliv se chystají další díly, ústřední motiv je uzavřen. Nezůstanou žádné nedořešené otazníky, snad jen napjatá očekávání do budoucna a pokud autorka udrží kvalitu druhé části knihy, bude na co se těšit.    

 

Sarah J. Maasová – Dvůr trnů a růží

Nakladatel: CooBoo

Obálka:

Překlad: Ivana Svobodová

Redakce: Michal Kolezsar, Lubomír Kuba  

Počet stran: 433

Provedení: brožovaná

Rozměry:130x200x38 mm

Cena: 349 Kč

Komentáře

kutsua odpověděl/a v

Protože se o tomto románu hodně mluví, řekl jsem si, že ho přečtu. Pokusil jsem se o to, ale asi ve třetině jsem toho nechal. Byl to marný zápas. Věřím, že v tom některé ženy naleznou nějakou formu psychologického ujištění a satisfakce (jako údajně dívky jistého věku potřebují pohádku o Popelce) , pro mě je to ale taková softcore erotika bez přidané hodnoty, zato se spoustou romantické úzkosti (takového toho vzdychání a kňourání: co když mě nemiluje). Přitom jako fantasy to má dobrý potenciál - dvory Víl, na nich nelidské bytosti s vlastní psychologií. Reálně to ale je kříženec Svítání a Hunger Games. Skoro si říkám, že by to byla podstatně lepší kniha, kdyby v ní nevystupovala hlavní hrdinka.

Přidat komentář

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711