RECENZE: Vladimír Šlechta, Krvavé pohraničí

Článek od: Hanina - 06.01.2017

Třetí vydání Šlechtova románu, které kdysi odstartovalo stejnojmenný cyklus, čítající k dnešnímu dni deset knih. Název, jak nám prozradil autor v doslovu, si prosadil první ze tří nakladatelů. Důvodem byla oblíbenost odvozenin slova „krev“ na obálkách knih. Tehdy se psal počátek druhého tisíciletí.

K ospalé díře Rudenrog míří tajemná dvojice. Zarostlý, zpustle vypadající mladík a slepý trpaslík (přesněji řečeno zwerg). Vracejí se odněkud z divočiny a na nosítkách nesou sochu mladé dívky. Jenomže je čeká několik nepříjemných překvapení. První zastávka na cestě k civilizaci, osada Chawyna, je kompletně vylidněná. Před Rudenrogem vyrostla periferie a ospalá díra, kde jediným obchodním artiklem byly skalpy skřetů, se proměnila v město. Floyd Barlett, jak se náš mladý hrdina jmenuje, zjišťuje, že nic není jako dřív. Změnilo se místo i jeho obyvatelé. Možná že v divočině dokázal čelit nejedné bestii, ale v tomhle lidském mraveništi platí jiná pravidla. Floyd, jemuž „ještě teče mlíko po bradě“, své iluze rychle ztrácí a okolnosti ho nutí přizpůsobit se novým pořádkům.

Krvavé pohraničí je plnokrevnou fantasy s elfy, orky, trpaslíkům podobnými zwergy a gobliny, přičemž mezirasové konflikty nejsou žádnou výjimkou. Vše se odehrává v kulisách středověkého města, které vzniklo takřka „na zeleném drnu“. Magie je zastoupena jen velmi lehce, což zřejmě bude vyhovovat i dnešnímu čtenáři. Potkáte tu elfského míšence, který má do Tolkienových vznešených bytosti daleko, zkušeného šéfa podsvětí, ctižádostivého místodržícího, jímž není nikdo jiný než „Josy“ alias Jocelin Barker, sympatického polovičního orka Drobečka, stárnoucí čarodějku, pasivní, zato velmi krásnou elfí slečnu...  Je jich tak akorát, aby se čtenáři nepletli, a jsou uvěřitelní.

Tím, co tuto knihu odlišilo od ostatních již v době jejího prvního vydání, není propracovaný příběh. Kdepak, hlavní dějová linka je záměrně velmi jednoduchá. Tahounem se nestává ani pečlivě vykreslené prostředí, leč nostalgie. Mladý Floyd Barlett si sebou z divočiny nepřinesl jen sochu dívky, ale také spoustu vzpomínek. Některé jsou tak silné, že o nich nedokáže mluvit a namísto lží raději neříká nic.

Krvavé pohraničí mělo nejen svého padoucha, ale také své hrdiny. O nich ale tento úvodní příběh cyklu není. Je o někom, kdo je všechny pamatuje, a když s ním dojdete až do konce, možná se dozvíte, co se s nimi stalo. Vše je napsáno Šlechtovým čtivým stylem a atmosféru ještě potrhují citace z dávných kronik. Díky rozsahu méně než 250 stran zvolený koncept funguje překvapivě dobře, a to i dnes, kdy jsou čtenáři zase o krapet zmlsanější než dřív. Dokonce ani příliš nevadí hlavní hrdina, který je spíše pamětník „velkých mužů své doby“. Je lidsky obyčejný, ale bohužel oproti ostatním postavám dosti nevýrazný. V paměti neutkví ani jeho jméno. Daleko zajímavějšími aktéry jsou místodržící Jocelin Barker nebo Floydův přítel z výpravy divočinou, zwerg Thorpi, který sice nic neuvidí, ale se sekerou a s počítáním diamantů to umí pořád dobře. Při krátkém rozsahu díla to však nijak neruší a nakonec se čtenář dočká i slibované krve. Třetí vydání Krvavého pohraničí je proto vhodným startem do celého Šlechtova cyklu.  

   

Vladimír Šlechta – Krvavé pohraničí

Nakladatel: Brokilon
Obálka: Tomáš Flak
Redakce: Jiří Popiolek
Počet stran: 282
Provedení: brožovaná
Rozměry: 10,8x16,6 cm
Rok vydání: 2016
Cena: 248 Kč

Přidat komentář

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711