RECENZE: Tereza Matoušková, Válka zrcadel

Článek od: Tereza Kadečková - 17.05.2017

Zrcadla mají zvláštní moc. Každý, kdo se na ně podívá, v nich vidí někoho jiného a má potřebu jim sdělit všechna svoje tajemství. Ankara je zrcadlo, trpí ztrátou vlastní identity a navíc ji všichni zneužívají pro vlastní politické účely. Vyrůstá jako schovanka arcimága a učí se nejen magii ale i diplomacii. Již od mala slýchá o politických nepokojích a bojích. Když pak dospěje, dostane se do středu těchto machinací a zjišťuje, že svět kolem ní umírá.

Válka zrcadel je v pořadí už čtvrtá kniha Terezy Matouškové. Tentokrát nám představuje jiný svět, než na který jsme zvyklí z předchozích knih. Tenhle svět je sužovaný bezejmennými stíny, které vystupují na povrch a požírají vše živé. Nebezpečí roste a Ankaru doprovází na každém kroku. Čím víc lidí umírá, tím větší sílu bezejmenní mají.
Hlavním tématem knihy jsou politické machinace a umírající svět. Co se musí na Válce zrcadel vyzdvihnout, je právě atmosféra všudypřítomného nebezpečí. Už od začátku je jasné, že něco visí ve vzduchu a nebezpečí se s každou stránkou stupňuje. Nenechá nikoho bez úhony, můžete si být jistí, že na konci knihy budete jen počítat kupy těl a přesto nebudete tak úplně vědět, co jim vlastně vzalo život. Neznámé a zdánlivě nezastavitelné nebezpečí je něco, co se Tereze Matouškové povedlo. Knize sice chybí záporák, na kterého by se dalo ukázat prstem a vše na něj hodit, ale i to patří ke kouzlu atmosféry.
Na druhou stranu zmíněné politické machinace pokulhávají. Dozvídáme se, že je země po kolena v problémech, umírají velmoži, umírají králové, nějaké vysoce postavené dámy se ztrácí v lesích nebo jsou považovány za mrtvé. Všichni tyhle problémy berou velice vážně a rádi o nich mluví. Příběhu to sice dodává iluzi propleteného a velkého světa, ale v rámci malého rozsahu knihy to spíš ubližuje, protože většina  politiky není pro děj důležitá a často je během chvíle zametena pod koberec. Příběh sám o sobě je dost přímý, ale tyhle politické machinace často odvádějí pozornost stranou, aby pak vyzněly do ztracena.
Postavy ve Válce zrcadel jsou vydařené. Ty, které přežijí víc než pár stránek, mají dobře zpracovaný charakter a chemie mezi nimi funguje na jedničku. V první půlce knihy je Ankara postrkovaná z jedné strany na druhou. Chvíli to vypadá, že bude jednou z těch hrdinek, kolem kterých se pořád něco děje a přitom neví, co se sebou, ale v druhé půlce se vše otočí a stává se z ní ta správná hlavní postava s vlastní iniciativou.

Válka zrcadel je zatím nejlepší kniha Terezy Matouškové. Má svoje mouchy, ale v porovnání s Dětmi vánice se drží jedné jasné linky a netrhá pozornost na více stran. Na druhou stranu oproti ostatním knihám z Podmoří se občas samoúčelně ztrácí v oněch politických machinacích. Všehovšudy je to ale akční počtení plné magie a zlých bestií, co slupnete na jedno posezení.

 

Válka zrcadel

Autor: Tereza Matoušková

Nakladatelství: Epocha

Vazba: Brožovaná

Počet stran: 224

Rozměry: 125 x 200 mm

Rok vydání: 2017

Cena: 185 Kč

 

ukázku z knihy najdete zde

rozhovor s autorkou najdete zde

Přidat komentář

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711