RECENZE: Dan Vyleta, Kouř

Článek od: Monika Riesová - 21.06.2017

Kouř je nákaza. Kouř je šílenství. Kouř je hřích a slabost v jednom. Kouř z vás udělá ctnostnou jeptišku i nejbídnějšího vraha. Probouzí přízemní pudy i nejtemnější vášně a dělí lidstvo na mocnou elitu a sprostou lůzu.

Příběh nás zavádí do Anglie v období, kdy se pánům význačného postavení říkalo gentlemani a dámy dělaly pukrlata. Dějepisci by mluvili o viktoriánské éře, ta má tady ale poněkud alternativní ráz. Z lidí se kouří, projevuje se tak hřešení a neřest. Oblečení potřísněné sazemi je ovšem „výsadou“  obyčejných lidí, patřit mezi šlechtu znamená nešpinit, být čistý jako panenské lože, a to dává aristokratické smetánce morální nadvládu a hlavně moc.

V internátní škole, která má za úkol v privilegovaných mladících potírat veškeré projevy kouře, si padnou do oka dobrosrdečný Charlie a Thomas, který trpí stigmatem zločinu svého otce. O vánočních prázdninách využijí pozvání lady Naylorové a zavítají na její panství. Zde se seznámí s její dcerou Livií a zjistí, že celé lidstvo možná žije v zakouřené lži a lady Naylorová zná cestu, jak to napravit. Ovšem s příchodem jejího nevlastního syna Juliuse Spencera začíná pro Charlieho, Thomase a Livii bezhlavá honička za poznáním, které má schopnost změnit nejen je samotné, ale i osud celého lidstva.

Autor Dan Vyleta, potomek českých emigrantů, který nyní žije v Kanadě, má  už na svém kontě román z poválečného Berlína s názvem Pavel a já, který ovšem neslavil žádné velké úspěchy. A zdá se, že s knihou Kouř si o to více pohrál. Námět sám o sobě je poměrně zajímavý, rozdělení lidí do společenských vrstev nejen podle majetku, ale hlavně podle schopnosti nehřešit či umění své poklesky dovedně skrýt a být tak morálním vzorem pro ostatní padlé, je působivý. Dokáže postavy vylíčit s pečlivou znalostí temných stránek duše a podvědomé touze po hříchu. Když k tomu přidáme tíživou atmosféru viktoriánského Londýna, je až s podivem, že kniha sama o sobě nečpí kouřem a nezanechává stopu černější než je Voldemortova duše.

Dan Vyleta nikam nespěchá, hraje si se slovy, vyjadřování je precizní, barvité a jednotlivé scény přivádí do naprosté dokonalosti. Stačí aby proti sobě šli dva nesmiřitelní nepřátelé po chodbě, adrenalin stoupá, dech se zrychluje a i přesto, že se nakonec minou a nic se nestane, je namístě vydechnout úlevou. Ovšem pro ty, kdo touží po svižné četbě, kde se jde z akce do akce, to zřejmě nebude to pravé potěšení.

Nejde však jen o dobrodružství hlavních hrdinů. Autor koketuje s historií, filozofií, šikovně trousí poznámky o velikánech tehdejší doby, ať už se jedná o fyziky či myslitele, nevyhýbá se ani světovým objevům na poli techniky a tím vším prosakují závažná dilemata. Nakolik je správné potlačovat v sobě vášeň a pud? Může za nepřístojné chování člověk sám, nebo je nakažen kouřem, kterému nemůže uniknout? A kdo má právo takový svět spasit? A za jakých obětí?

Zpočátku se kniha rozjiždí celkem směle, ovšem pak jako by jí došel dech, přešlapuje na místě a zdá se, že netuší, kterým směrem se chce pustit. Pozornost čtenáře tak upadá, příběh příliš negraduje a je poněkud rozmělněn. Je náročné se v něm zorientovat a udržet si nadšení do čtení. A závěru, třebaže šikovně vypracovanému, se to moc nedaří zachránit.

Kouř je mnohovrstevný román, který je sice poněkud těžkopádný, ale pokud si na něj uděláte čas, odmění vás výborně vybudovanou atmosférou, autorovým působivý stylem i podnětem k filozofickému zamyšlení.

 

Kouř
Dan Vyleta

Nakladatelství: Knižní klub
Obálka: Kateřina Stárková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 448
Cena: 399 Kč

Přidat komentář