KOMIKS: Hadžime Isajama, Útok Titánů 10

Článek od: David Hálek - 28.06.2017

Aneb WOW efekt, který pomalu přestává fungovat.

Scénárista Hadžime Isajama dál pokračuje ve své zběsilé jízdě a i v desátém díle krvavé mangy o záchraně lidstva nám servíruje jedno překvapení za druhým. Mají Titáni stále ten vytoužený ‚ty brďo!‘ efekt, který dělal z předchozích knih tak napínavé čtení?

Série Útok Titánů zatím neměla vyloženě špatný díl. Některé díly byly skvělé a ty zbývající byly... horší. Ne špatné, jen horší. Už se tu zabýváme desátou knihou oblíbené mangy, přičemž kvalita předchozích dílů krapet skákala sem tam, ale stále si zachovávala vcelku vysokou úroveň. Aktuální přídavek do titánní rodiny se však až nebezpečně blíží té pomyslné hranici průměrnosti, a jeden se tak může oprávněně obávat, zda to tak bude pokračovat, nebo se budoucí díly opět vyšvihnou.

Za zmiňovaný pokles kvality rozhodně nemůže umělecká stránka. Kresba je jako vždy vynikající a akční scény přehledné, brutální a poutavé. Isajama vždy uměl přinutit čtenáře, aby se přilepil ke knize a hltal jednu krvavou stránku za druhou. Nejinak je tomu i v tomto díle. Budovy padají a drtí vše pod sebou, Titáni koušou a žerou vše, co jim přijde pod ruku, a stále se na tu zrůdnost nádherně kouká. Dobře vykreslené spektrum emocí je jen třešnička na výtvarném dortu.

Co ovšem začíná trochu pokulhávat, je scénář. Příběh nasadil neuvěřitelně zběsilé tempo, které brzdí občasný flashback. Problém nastává v momentech, kdy se kniha snaží šokovat nějakým nečekaným zvratem. Za těch necelých 200 stránek se dočkáme nejméně tří. Všechny se snaží o stejný ‚no kruci!‘ efekt, který v předchozích knihách fungoval vcelku dobře, protože zvraty nebyly nakupené jeden na druhém, a my tak měli čas je vstřebat, než přišel další. Čtenář se tak nyní může cítit trochu zahlcen, a než stihne zpracovat jednu informaci, už se na něj řítí další.

Rozhodně nepomáhá ani podstata a mnohdy i načasování či podání oných momentů. Již jsme si určitě zvykli, že konec knihy potřebuje správný cliffhanger. Něco, co nás navnadí na další díl a nedá nám spát, dokud za těch pár měsíců nevyjde. Na tom není nic špatného, kdyby se nejednalo převážně o situaci typu ‚jsme v ještě větším průšvihu než předtím‘. Mimo cliffhangerů jde ale hlavně o to, kdo se jako další prokecne, že je Titán. Máme tu Erena a Annie a určitě ani vysoký chlupáč představený v minulém díle nebude „jenom“ další Titán. Nádherné a vcelku překvapivé momenty se však vyvinuly na takovou úroveň, že si čtenář řekne možná tak: „Další, kdo v sobě skrývá Titána?“ Překvapení ztrácí na efektivitě, pokud se stane několikrát v rozsahu pár stránek. Nepomáhá ani fakt, že se tak děje prakticky bezdůvodně a takříkajíc mezi řečí.

I přesto, že jsme se dočkali solidní akce a v příští knize na nás čeká neuvěřitelně krutá bitva, nelze se zbavit dojmu, že jde stále o přípravu pro něco většího. Hadžime Isajama na své čtenáře háže jedno odhalení za druhým, což se velmi rychle omrzí a někdy takový překvapivý moment nepadne zrovna na úrodnou půdu, zejména kvůli ne zrovna ideálnímu načasování nebo celkovému vyznění. Útok Titánů si i přes tyto nedostatky drží vysokou laťku a já se velmi těším na další knihu, která snad prokáže, že desátý díl představoval jen menší zaškobrtnutí ve velice dobře zajeté sérii.

 

Útok titánů 10 (Shingeki no Kyojin, vol. 10)

Scénář a kresba: Hadžime Isajama

Překlad: Anna Křivánková

Datum vydání: 31.1.2017

Nakladatelství: Crew

Vazba a rozměry: Brožovaná, 113 x 175

Počet stran: 196

Cena: 189 Kč

Přidat komentář

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711