RECENZE: Sarah J. Maasová, Dvůr mlhy a hněvu

Článek od: Hanina - 03.07.2017

Příběh Feyre,  původem lidské dívky, která se stala nesmrtelnou vílou, je romantický, pohádkový koktej z těchto přísad: Přání. Sny. Odříkaný chléb. Válka. Sex. Intriky. Naivita. Humor. Horor. Dějištěm je Říše víl, kterou řídí jednotliví vladaři ze svých dvorů. Vedle ní existuje Říše smrtelníků, dobou odpovídající ranému novověku s několika královstvími jako státním zřízením. Mezi oběma panuje nepřátelství a od sebe je dělí magická zeď. Za mořem číhá král, který by chtěl ovládnout vše. Tak vypadají kulisy pro spletité milostné příběhy hlavní hrdinky Feyre, které halí mlha a pokrývají trny.

Ve Dvoru trnů a růží, prvním díle slibované hexalogie, nechala Maasová znovu ožít příběh krásky a zvířete. Čtenáři z Říše víl ochutnali naivní až kýčovitou pohádkovost jedné její malé části, Jarního dvora vladaře sexy blonďáka Tamlina, aby následně poznali brutální, nepohádkovou temnotu bestiální odporné vládkyně Amaranthy. Teprve, když se Maasová odpoutala od prvotního motivu, příběh dostal spád. Dvůr mlhy a hněvu začíná tam, kde „trny a růže“ skončily a nepolevuje na čtivosti, ba právě naopak. Kniha se dá i přes větší objem zhltnout za víkend. Feyre se sice stala nesmrtelnou vílou, ale její lidské vlastnosti jí zůstaly.  Záhy se ukáže, že návratem na Jarní dvůr k jejímu princi Tamlinovi komplikace nekončí. Dohoda, kterou byla nucena uzavřít s Rhysandem, krutým vladařem Nočního dvora, je stále v platnosti a temnota ještě zdaleka neřekla poslední slovo. Střet s Amaranthou zanechal na Feyřině duši rány, které se hojí jen pozvolna a některé snad ani zhojit nelze.

Maasová svůj příběh nekomplikuje desítkami postav. Vladaři jednotlivých vílích dvorů, velmi výrazné charaktery, jsou spíše prvními mezi rovnými než despotickými vládci a na spoustu věcí, které by snad jinde za jiných okolností mohly být svěřeny rádcům, dohlíží sami a řeší je osobně. Díky tomu Jeho Temnost Rhysand téměř „nesleze ze scény“, a leccos okolo jeho osoby se vyvíjí zajímavými směry. Setkáme se také s Feyřinými sestrami, i když Říše smrtelníků bude navštívena jen krátce. Oproti předchozímu dílu je též hojně zastoupen humor a je i tu i pár pěkně podaných choulostivých scén, při kterých by se mladším čtenářkám mohly červenat uši.

Dvůr mlhy a hněvu ale není jen čtivou a vtipnou harlekýnkou ve fantasy hávu. V jistém smyslu je i pohádkou pro dospělé, takovou, jakou by napsala Božena Němcová, kdyby žila za dnešních dnů. Najdeme v něm všechnu syrovost, skrytou hrůzu a krutost textů, které se čtou dětem před spaním. Když se Feyre vydává ke Tkadleně, aby se zmocnila Rhysandova prstenu, vybaví se vzpomínka na pohádku „O zlatém kolovrátku“. Velmi působivá je také scéna v podmořském chrámu a dobrý dojem nekazí ani trochu zběsilé finále. Třetí díl snad na sebe nenechá dlouho čekat.
  

Sarah J. Maasová – Dvůr mlhy a hněvu
Nakladatel: CooBoo
Překlad: Ivana Svobodová
Redakce: Michal Kolezsar, Lubomír Kuba
Počet stran: 657
Provedení: brožovaná
Rok vydání: 2017
Cena: 369 Kč

Přidat komentář

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711