RETROnoviny: 1992

Článek od: Jan Křeček - 21.08.2017

Počasí v břez... Ale víte co? Kašlu na počasí! Beztak pršelo. Jsme v polovině seriálu, je čas na reklamní přestávku. 

CASIO – první hodinky na světě, které vám změří krevní tlak na zápěstí! 

A i když v březnu pršelo, nezabránilo to Douglasi Adamsovi, aby dokončil pátý díl Stopařova průvodce po Galaxii, Převážně neškodná. A jak jsme zmiňovali v předchozím dílu seriálu, 21. března se narodila Karolína Plíšková, která se o pětadvacet let později stane první jedničkou tenisového žebříčku WTA. 

Bust Plus – jak zvětšit objem poprsí o 5 cm během 14 dní (Záruka – V případě, že krém Bust Plus nepřinese žádný výsledek, v případě, že vaše poprsí se nezmění a během 14 dnů se objem nezvětší, stačí zaslat zpět kelímek vypotřebovaného krému a my vám cenu v plné míře uhradíme a nebudeme po vás chtít žádné vysvětlení). 

V lednovém čísle Ikarie se čtenáři dočkali reakce čtenářů na diskuzi o úrovni české sci-fi. Vybíráme pro čtenáře, kteří by případně chtěli reagovat na reakce čtenářů. A taky je to o tom, že se úroveň příliš nezměnila. Miroslav Staněk, Uhřice, píše: Když průměrný člověk jako první sci-fi přečte například Růžovou krychli od Kadlečkové, s největší pravděpodobností už nikdy na sci-fi nesáhne. (…) Když neplavec skočí do vody, pravděpodobně se utopí. A to hrozí i naší sci-fi, jestli nezačne myslet víc na to, jak se bude líbit čtenářům, než na to, co řeknou kritici. Odvěký absurdní spor, zda psát tak, aby to „bylo dobré“ (tj. „líbilo se kritikům“), nebo aby „se to dobře četlo“ (tj. „líbilo se čtenářům“) vystrkuje růžky i zde. O vkusu ostatně vypovídá i názor z rubriky Co se vám v Ikarii nelíbí: Když jsem se při čtení Ikarie dostal k povídce Filipa Škáby Conan nepřemožitelný (pozn. red.: autor dopisu nepostřehl slovní hříčku v názvu – NEPŘEMNOŽITELNÝ), byl jsem jí mile překvapen. Konečně se našel i někdo z Československa, kdo by chtěl pokračovat v psaní dobrodružství známého hrdiny. Po jejím přečtení jsem však strnul. Název, který sliboval další z napínavých barbarových dobrodružství , byl vlastně jeden veliký sprostý výsměch a s ním i celá tato povídka. To, co prováděl F. Škába s Conanem, bylo opravdu odporné. Autor z Conana udělal úplného debila. Tolik slova Davida Urbana, Praha 8. 

Korunu všemu nasazuje slovenský příspěvek, který by se neztratil ani v dnešních anonymních internetových diskuzích:
Dielka našich autorov mi pripadajú ako vyložene úbohučke atrapy, bez kúska humoru, sebaironie, remesla, nadhĺadu a podobne. Autori sa zámerne štylizujú do poloh, ktoré sa javia ako vyložene exhibicionistické, bez štipky remeslnej zručnosti a názorovej orientácie.
Pan Neff sa prejavuje ako pseudoosobnosť, ktorá z vlastnej nemohúcnosti obviňuje ďalších neschopných. Problém zrejme spočíva v dobe a jedine budúcnosť prinesie jeho rozuzlenie. (…) Akce, samá akce, alebo veselo a trápne kopírujeme západ, tak ako to robí Kadlečková, Novotný, Procházka, Veverka a celý trápny spolok, bez myšlenkovej vyváženosti, len nech tečie krv a kradnú sa lode…
Tak píše Peter Holub, Poprad – nutno dodat, že jsme pominuli část, kde chválí Josefa Nesvadbu. Není tedy celá česká fantastika k zahození! Jen… drtivá většina… Bylo by příjemné si o tom s panem Holubem popovídat dnes. 

Alcatel. Individuální řešení pro celosvětové komunikace.

Zpět k březnu. V březnu totiž vzlétá Ikaros – cena čtenářů časopisu Ikarie. Ivan Adamovič o tom píše takto: Fanoušci SF již podobnou cenu mají – je to cena Ludvík, pojmenovaná podle Ludvíka Součka. Myslíme si však, že tato cena nemá dostatečnou publicitu a navíc je určena jen pro omezený okruh příznivců SF literatury. Je totiž rozesílána pouze do sci-fi klubů a finální hlasování probíhá během celostátního kongresu přátel SF – každoročního Parconu. Ikaros se tedy stane nikoliv konkurenční, ale paralelní cenou, o jejímž udělení budete rozhodovat především vy – čtenáři Ikarie. Pokud jste si všimli letošní diskuze kolem Cen ASFFH, možná vám to bude něco připomínat. Zdá se, že ať děláme cokoliv, dostatečnou publicitu nedokáže zajistit nikdo. Ikarie je ovšem v roce 1992 populární až na půdu. To dokazuje úvodník Ondřeje Neffa – redakce si objednala remitendu (tedy časopisy, které se neprodaly). Skončilo to takto: Před dům MF v Radlicích přijela Avie plná časopisů. Zástupci skoro všech dvanácti redakcí postávali s velkými koši a ukládali si tam svá neprodaná čísla. I my jsme čekali a dlouho. Pak jsme obdrželi balíček s patnácti kusy Ikarií. Náš triumfální odchod sledovaly závistivé pohledy našich mladofronťáckých kolegů.

Zdrojem neutuchající invence je také rubrika s dopisy čtenářů. Karel Heligr z Kadaně píše již dlouho chtěl jsem Vám napsat o tom, že mě neskonale vzrušujete – nicméně nepokračuje to tak vášnivě, jak to začíná. Lubomír Jindra z Jablonce nad Nisou se roztrpčuje nad chybami:

Čtu všechno. Jediné, co nemám rád, jsou chyby. Ovšem nemyslím gramatické, ale chyby logické. (...) nebo třeba ve slavném Rambovi II (kniha): Když se Rambo dostal k nepřátelské základně (kde byl kdysi vězněn), bylo tam naprosté ticho. Přestože měli mohutné reflektory. Mě jakožto elektrikáře okamžitě napadne otázka napájení. Bylo tam ticho, takže jedině akumulátory nebo dálkové vedení. Po několika kapitolách se ovšem dočítáme, že blesk udeřil do generátoru a tím zhasly reflektory. Takový generátor se ale vůbec nechová tiše!!
Takových, ale i daleko větších chyb se dá bohužel najít všude spousta. Proto jediné, co se mi v Ikarii nelíbí, je kritika. V současné době totiž dochází k tomu, že to, co se líbí lidem, se nelíbí kritikovi, a obráceně. Takoví kritici však podle nemají žádnou cenu. Myslím, že celá řada kritik v Ikarii je víc než diskutabilní
.

Nakousli jsme tu soutěž Ikaros. Bylo by neslušné ochudit vás o výsledky. To, že se na prvních pozicích v kategorii „česká kniha“ umístily tituly Vilmy Kadlečkové (Na pomezí Eternaalu), Jiřího W. Procházky (Ken Wood a meč krále D'Sala na 2. místě, Tvůrci času na 4. místě) a Josefa Pecinovského (Juta na 3. místě, Abbey Road na 5. místě), bylo očekávatelné. Fascinující je kategorie „zahraniční kniha“. Konečně k nám mohly proudit výdobytky západní civilizace, takže se setkáme se skutečně silnou pětkou:

1. Adams: Stopařův průvodce po Galaxii
2. Tolkien: Dvě věže
3. Harrison: První planeta smrti
4. I. Asimov: Nadace
5. G. Orwell: 1984

Co kniha, to skvost. Snad jen ten Harrison mě překvapil. Ne že bych u něj usínal, ale…


Hubněte ve spánku. Toto pyžamo nahradí saunu. Shodíte kilogramy, aniž byste si toho všimli, bez diety a bez námahy. Stačí pyžamo obléknout a přebytečný tuk zmizí.

Kromě udělení ceny Ikaros a dopisů čtenářů se vlastně neděje nic moc zajímavého. V únoru je Československo oficiálně připojeno k internetu a shodou okolností také podpisem Maastrichtské smlouvy vzniká Evropská unie. V srpnu v Brně zprovozní první bankomat přijímající platební karty VISA a v novinách se dočtete, že mormoni o sobě říkají, že jsou nejšťastnějšími lidmi na světě. Oproti tomu uprchlíci z bývalé Jugoslávie asi moc šťastní nebyli. Přesto se 14. srpna objevuje v tomtéž ročníku Mladé Fronty Dnes, ze kterého jsou i všechny reklamy v tomto textu, článek o tom, že v příštích dnech k nám přijedou ženy a děti z Bosny a že přes dvě stě nabídek na přijetí uprchlíků z bývalé Jugoslávie dostal od občanů i podniků během prvního dne od vyhlášení výzvy k pomoci Čs. červený kříž. Jen připomeňme, že v oblastech ovládaných Srby tehdy docházelo vraždění nesrbského obyvatelstva a destrukci islámských pamětihodností – včetně více než 200 mešit. Kdo to tedy tehdy prchal a koho to asi tehdy Češi tak vřele příjimali? Je fascinující dívat se, jak se historie opakuje – a jak se v nuancích mění a přetváří.

Od politiky neutečeme, ale abychom nekončili tak vážně, dovolím si ještě reprodukovat kreslený strip Vladimíra Jiránka – z téhož ročníku výše zmíněných novin.

Vesmír funguje bez nejmenší chybičky miliardy let. // Kdo ho asi řídí? // Parlament?
 

 

 

Přidat komentář