RECENZE: Robert Fabian, Valkýry

Článek od: Lukáš Vesecký - 14.01.2019

Čas nadešel. Nemáte dobrou náladu a brzy ji budou postrádat i ostatní. A kromě ní budou postrádat i jisté části těla. Nadešel totiž čas pomsty a valkýry právě rozpínají svá křídla.

Za Valkýrami stojí český autor Robert Fabian, který píše převážně military sci-fi, viz např. jeho debut Mariňáci. Kniha obsahuje dvě novely – Den skoro jako každý jiný a Černé slunce, jež spojuje téma pomsty.

První příběh se odehrává v postapokalyptickém světě, konkrétně pak v jednom městě, kde se hlavní hrdina, bývalý voják, vydává pomstít jistou ženu. Moc času mu však už nezbývá. Ani nikomu dalšímu. Novela je vyprávěna v er-formě a napínavá je už od začátku. Čtenář totiž neví, co přesně způsobilo rozpad civilizace, a vše se dozvídá postupně. Nechybí tak různá překvapení, ovšem nejvíce je třeba vyzdvihnout temnou atmosféru příběhu. Díky naturalistickým a bohatým popisům na čtenáře doléhá všudypřítomná smrt, zmar a beznaděj. K temnému ladění přispívají samozřejmě i postavy, které se mnohdy neštítí ničeho. Postava hlavního hrdiny sice není příliš propracovaná, ale přesto není problém se do ní vcítit a oblíbit si ji, ať už pro její hlášky, černý humor nebo drsnost. Co se týče děje, ten je víceméně přímočarý, ovšem jelikož v něm nechybí přestřelky, výbuchy či boj zblízka, tak se čtenář příliš nenudí. Navíc díky krátkým kapitolám se novela svižně čte a díky krátkým větám v akčních pasážích má děj rychlé tempo.

Druhý příběh se opět odehrává ve městě, ale tentokrát civilizace pořád stojí na svých nohou, byť poněkud vratkých. Jeden bezdomovec se vydává hledat jistou ženu, ovšem nebude to mít úplně jednoduché. A jeho nepřátelé už vůbec ne. Novela je vyprávěna velmi naturalisticky a v ich-formě, díky níž se čtenář do hlavního hrdiny snadno vcítí. K tomu dochází už v samotném úvodu, kde vypravěč barvitě popisuje těžký život člověka žijícího na ulici. Oproti prvnímu příběhu tak zde čtenář hlavního hrdinu lépe pozná a dozvídá se o něm víc i prostřednictvím jeho flashbacků, které zároveň přinášejí různé otázky. Hlavní hrdina v mnohém připomíná Jasona Bournea – má mnohé znalosti, umí vyrobit výbušniny, dobře střílet nebo bojovat zblízka. Navíc má rád černý humor a sem tam prohodí nějakou tu hlášku. Ještě nutno zmínit, že ani zde nechybí napětí či překvapení a akce je zde mnohem víc než v první novele.

V obou příbězích je třeba vyzdvihnout to, jak vtipně autor pojmenovává postavy – např. muž ohánějící se trubkou je Trubka, muž držící kudlu je Kudla atd. Za zmínku stojí i postupné dávkování informací; autor totiž ne vždy řekne vše v jedné dlouhé větě. Informace odhaluje postupně. Větu po větě. Krátké větě. Navíc se nebojí používat vulgarismy, které dobře pasují k postavám i prostředí, a kromě toho se vyzná ve zbraních, vojenské výstroji, boji zblízka atd., což je patrné např. při popisování přestřelek. Aby se však o výše uvedených věcech čtenář dozvěděl něco víc, tak kniha obsahuje seznam vysvětlivek ohledně zbraní, vojenského vybavení, slangových výrazů apod. Ještě je třeba pochválit černou obálku se stěží viditelnou krvavou skvrnou, která předznamenává temný obsah knihy. A co se týče výtek, drobným negativem jsou občasná klišovitá přirovnání.
 

Závěrem nezbývá než říci, že Valkýry jsou skvělým oddechovým čtením a ocení je všichni ti, kteří mají rádi akci a adrenalin.

Robert Fabian
Valkýry

Nakladatel: Straky na vrbě
Rok vydání: 2018
Počet stran: 568
Cena: 350 Kč
 

Přidat komentář