Fenomén Novotný

Článek od: Jan Křeček - 22.11.2019

Pokud to myslíte s českou fantastikou aspoň trochu vážně, nemůžete opomenout jméno František Novotný. Veřejně literárně činný je od roku 1983, kdy zaujal porotu soutěže Cena Karla Čapka povídkou Přednáška, v té době nepublikovatelnou (takže s tím veřejně literárně činný to není zcela přesné…). Následoval zisk několika Mloků a dalších literárních cen, povídkové sbírky Nešťastné přistání (1988), Bradburyho stín (1991), Ramax (1992), kolosální Valhala (jednotlivé části v letech 1994–2007, jako celek v roce 2014) a mezitím několik románů, z nichž jmenujme alespoň Prsten od vévodkyně (2011) a zatím poslední Osudový konvoj (2018).

Když trochu chcete a pátráte, najdete Františka Novotného na naprosto absurdních místech při mnohdy zcela obskurních činnostech. Je respektován v mnoha oborech – a zjevně to, co dělá, dělá dobře. Objevíte Novotného-námořníka, který dvakrát přeplul Atlantik na jachtě, Novotného-rebela, který po roce 1968 natolik vytrvale nesouhlasil s „bratrskou pomocí“, až ho vyhodili z práce, Novotného-komentátora, který se na Neviditelném psu v Mrožovinách věnoval tak odlišným věcem, jako jsou první film o Harrym Potterovi, Rudolf II. nebo teroristický útok v Jemenu, Novotného-překladatele, díky němuž si česky můžete přečíst třeba šestisetstránkový Velký slovník lodí a moře (orig. The Oxford Companion To Ships and The Sea), a mnohé další Novotné. Můžete s Františkem Novotným v mnohém nesouhlasit, může vám být vzdálená jeho orientace na techniku, nemusí se vám líbit jeho styl – ale nemůžete ho ignorovat.

V následujících týdnech se na Sardenu budeme věnovat jeho tvorbě. Nemá žádné výročí, nevychází mu nový román (to až v květnu) a zaplaťpámbu nezemřel. Podezřele dlouho jsme mu ovšem nevěnovali větší pozornost a rádi to teď napravíme. A hlavně máme v záloze rozsáhlý rozhovor, který bude všechny ostatní texty rámovat.

Rozhovor s Františkem Novotným jsme začali domlouvat v srpnu 2017. Měly vyjít Hvězdné hry a Osudový konvoj, těžko si představit lepší dobu. A chtěl jsem důkladný rozhovor, žádné korespondenční interview s pár otázkami, nacvakat to do počítače a hotovo. To jsem si na sebe zase něco ušil! Znovu jsem se panu Novotnému ozval v lednu 2018 s Knihou roku Sardenu. Zcela oprávněně jsem dostal vynadáno, že takto profesionální jednání nevypadá. Slíbil jsem rozhovor v roce 2018. Ozval jsem se znovu v prosinci. Setkali jsme se v březnu 2019. Když jsme se tehdy loučili, zmínil jsem, že mi určitě bude pár měsíců trvat, než všechno zpracuji. Myslel jsem, že by to mohlo být třeba v červnu. Jak vidno, bylo to celé opět jinak.

Předchozí odstavec je kulhavou omluvou Františku Novotnému i vám, čtenářům. Takto skutečně profesionální jednání nevypadá, bez ohledu na to, že činnost na Sardenu je nehonorovaná a zcela dobrovolná. Rád bych se psaní o fantastické literatuře věnoval víc, ale jak je vidět z počtu článků, pod nimiž jsem podepsán, moc mi to v posledních letech nejde. Přijměte tedy rozhovor, který bude v následujících týdnech postupně vycházet, jako omluvu a jako důkaz náročnosti spisovatelského povolání. Jak těžké musí být napsat povídku nebo román, když i za rozhovorem o nějakých 45 000 znacích mohou být dva roky práce?!

První část rozhovoru najdete ZDE.

Přidat komentář