Obrázek uživatele Lukáš Vesecký

Historie

Členem již
1 rok 3 měsíce

Moje příspěvky

Kdesi v dáli slabě zní Píseň ledu a ohně. Náhle ji však přehluší několik tónů. Jeden v sobě nese napětí, druhý strach, jiný zase tajemství. Postupně zaznívají další a další. Tóny se slévají, až dají vzniknout něčemu novému, co se line až do nebes. Snovým písním.

Lidé nejsou tím, čím se zdají být. Tma také ne. Může mít jisté vlastnosti. A může mít i jisté schopnosti. Vítejte v Lovecraftově zemi, kde nic není nemožné.

Je třeba obléci se do skafandru. Tam venku totiž čeká na prozkoumání mnoho zvláštních světů. Ovšem možná by bylo vhodnější se nejprve ponořit do jiných hlubin než těch vesmírných. Vždyť oceán naší vlastní mysli stále ukrývá mnohá tajemství…

Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. Lze to zpochybňovat, ale v žádném případě už nelze zpochybnit, že všechny nitky vedou k iluminátům. Pokud by s tím však někdo čirou náhodou odmítal souhlasit, pak by si měl dotyčný urychleně přečíst všechna jejich přiznání. A kdoví, možná si ostatní po pár dnech budou moci přečíst pro změnu jeho parte. Vždyť nikdo nesmí vědět příliš mnoho…

Dívat se do očí, ve kterých je smutek, není nic příjemného. Zejména pokud ty oči vidíme v zrcadle. Své by o tom mohli vyprávět i obyvatelé jistého maloměsta. V Sycamore Glen se totiž po příjezdu jedné ženy, donucené vrátit se ze závažných důvodů domů, a nehodě na místním koupališti začínají odvíjet provazy přivázané ke kameni dávných tajemství. Kameni, kvůli němuž se změní životy i vzájemné vztahy sousedů.

Celá země duní. Kříženec Tajron, mocipán temných sil, posílá hordy zrůdných mariaků na poslední výspu lidí v Prvozemi, pevnost Aman Krias.

Když klepe na dveře někdo neznámý, je dobré si nejdříve zjistit, o koho se vlastně jedná. Ale pokud těhotná žena už nějakou dobu klepe na víko rakve, mělo by se okamžitě začít něco dělat.

Tlama se otevřela a postava vešla dovnitř.
„Vítejte, čtenáři,“ pronesl mužský hlas, „právě jste vstoupil na palubu Archy zrůd.“

Tlama se otevřela a postava vešla dovnitř.
„Vítejte, čtenáři,“ pronesl mužský hlas, „právě jste vstoupil na palubu Archy zrůd.“
Návštěvník se na okamžik zamyslel a pak pokračoval chodbou stylizovanou jako krk netvora. Když vkráčel do velké místnosti, uslyšel po levici zachrčení. Zastavil se, otočil hlavu a vzápětí zíral do očí jakési stvůry. Ta vycenila zuby, načež skočila.
Trupem projely drápy.
A následně celé tělo.