Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Rád se ale pustím do čehokoli. Epická fantasy, space opera, komiks...  Mým posledním objevem je Usagi Yojimbo, králík dbalý samurajské cti s proklatě rychlým mečem.

A ještě foto, to abyste mě poznali, když se potkámě někde na CONu :)

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
9 let 1 měsíc

Moje příspěvky

Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás od nepaměti, vskrytu a potají, daleko, a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...

Nestává se to často, prakticky vůbec, aby v XB-1 měly v povídkové tvorbě převahu ženy. A přesně to se stalo v červnové XB-1.

Svoji čtenářskou dráhu jsem jako mnozí začínal v knihovně svých rodičů, resp. v mém případě otčíma, který byl vášnivým hromaditelem všeho co zrovna "frčelo". (tenkrát se ještě neříkalo Free, Cool a IN.)

Oproti předchozím dvěma číslům se pětková XB-1 vytáhla v zahraniční sekci hned se třemi povídkami. Dvě z nich jsou z ranku science fiction, poslední bych pak řadil mezi pohádky, když zavřu obě oči, tak fantasy, ono se koneckonců rozdíl mezi těmito žánry dá docela dobře setřít.

Z toho, že v  XB-1 v zahraniční sekci najdeme málo povídek, se nám postupně začíná stávat trend. Není to zaplaťpánbůh tím, že by se krátil prostor, jen se začínají na úkor kratších děl prosazovat novely. Minule to byl Erdmanův nexus a jedna opravdu krátká povídka, tentokrát se dočkáme už jen jednoho zástupce zahraničí, a sice Teda Chianga s novelou Životní cyklus softwarových objektů.

Přiznám se vám bez mučení. U Poslední kolonie jsem se bavil stejně dobře jako u obou předchozích dílů KOSovské trilogie Johna Scalziho. I přesto se ale u tohoto dílu člověk neubrání pocitu, že je něco špatně.

Kdo by je neznal, ta podivná modrá individua žijící v souladu s přírodou uprostřed hlubokého lesa (teď nemyslím Navi), kde neustále něco kutí, hrají si, ale hlavně šmoulují. Jejich otcem je Pierre Culliford (Peyo) a jejich matkou je, jak už to u spousty dobrých věcí bývá, náhoda. Přeřeknutí při žádosti o podání slánky vytvořilo slovo šmoula, a tak se zrodili hrdinové několika dětských generací...

E-knihy jsou v poslední době všude tématem číslo jedna, všechny literární rubriky, e-ziny, blogy, ba i televize se předhánějí v tom aby nabídli svůj názor na elektronické čtení. Ani Ikarie (Pardon, XB-1) není pozadu. Vlado Ríša se v úvodníku věnuje právě e-knihám.

Space opera byla a vždycky bude vlajkovou lodí science fiction. Subžánr, který byl původně pojmenován s jistým hanlivým nádechem se během krátké doby stal téměř symbolem celého žánru. Vždyť pro mnoho neznalých jsou základními proprietami vědecké fantastiky právě vesmírné lodě a na nich lidi v “pyžamech”, kteří se oslovují “poručíku, desátníku, kapitáne”.

Živého mě nedostanou! je podle mě ten nejlepší příklad toho, jak zavádějící může být ukázka z knihy.

Stránky