Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Rád se ale pustím do čehokoli. Epická fantasy, space opera, komiks...  Mým posledním objevem je Usagi Yojimbo, králík dbalý samurajské cti s proklatě rychlým mečem.

A ještě foto, to abyste mě poznali, když se potkámě někde na CONu :)

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
9 let 4 měsíce

Moje příspěvky

E-knihy jsou v poslední době všude tématem číslo jedna, všechny literární rubriky, e-ziny, blogy, ba i televize se předhánějí v tom aby nabídli svůj názor na elektronické čtení. Ani Ikarie (Pardon, XB-1) není pozadu. Vlado Ríša se v úvodníku věnuje právě e-knihám.

Space opera byla a vždycky bude vlajkovou lodí science fiction. Subžánr, který byl původně pojmenován s jistým hanlivým nádechem se během krátké doby stal téměř symbolem celého žánru. Vždyť pro mnoho neznalých jsou základními proprietami vědecké fantastiky právě vesmírné lodě a na nich lidi v “pyžamech”, kteří se oslovují “poručíku, desátníku, kapitáne”.

Živého mě nedostanou! je podle mě ten nejlepší příklad toho, jak zavádějící může být ukázka z knihy.

Celkově mám pocit, že zánik Ikarie redakci tak trochu prospěl. Zabojovala a XB-1 se stala lepší, a to jak obsahem, tak zpracováním. Takže kdo ji nemáte, hybaj na nákup, ať jim to vydrží!

Na konci Odplaty Žamboch nasazoval hrdinu do správných kolejí, ale ve svém dalším díle do akce poslal… Vincenta Vegu. Jak vidno - přátelé, kteří mají potenciál naplnit celou knihu, Johnovi došli, naštěstí je tu ještě nepřítel.

Vesmír je nebezpečné místo. Žije v něm mnoho inteligentních bytostí na přiliš malé ploše. Obyvatelných planet je málo, a tak o ně lidstvo musí bojovat s cizími rasami, zvláštními a nevyzpytatelnými, silnými i slabšími, ale o to zrádnějšími. Pokud by se některé z nich proti lidstvu dokázaly dohodnout, byl by to konec.

John Perry by mohl být normální rekrut jako každý jiný, nebýt té maličkosti, že je mu pětasedmdesát. Právě to je minimální věková hranice pro vstup do KOSu, koloniálních obranných sil, první linie obrany lidstva proti nepřátelskému vesmíru. Proč? Co může KOS potřebovat od stovek přestárlých prostatiků, revmatiků a sklerotiků?

Na Střepy z Apokalypsy jsem se vysloveně těšil. Postkatastrofické science fiction totiž není nikdy dost a o té české to platí dvojnásob. Řekněte sami, jestli to nezní slibně...

Nejlépe chutná za studena staví na příběhu, který byl recyklovaný už tolikrát jako papírové ozdoby z chráněné dílny. Vykopání pokladu, shánění lídí na špinavou práci a ještě špinavější cesta za pomstou, první mrtvý, druhý mrtvý, desítky mrtvých, stovky... Počkat, tady už se to začíná lišit.

Dlouhouchý samuraj Usagi Yojimbo, který neznalým evokuje Pinďu nebo králíčka Azurita, se poměrně nedávno dočkal už dvanáctého českého pokračování. (Již je sice venku i třináctka, ale ve vesmírném měřitku je to stále nedávno.)

Stránky