Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Rád se ale pustím do čehokoli. Epická fantasy, space opera, komiks...  Mým posledním objevem je Usagi Yojimbo, králík dbalý samurajské cti s proklatě rychlým mečem.

A ještě foto, to abyste mě poznali, když se potkámě někde na CONu :)

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
7 let 3 měsíce

Moje příspěvky

Ramson Riggs na sebe před dvěma lety upozornil zajímavou prvotinou na pomezí hororu a městské fantasy. Sirotčinec slečny Peregrinové byl postaven na podivných fotkách nalezených po všemožných bazarech půdách a podobně a byl tak poměrně spontálním dílkem, které díky fotografiím získalo punc zvláštnosti a výjimečnosti. Otázkou ale bylo, a položil jsem si ji ihned po dočtení prvního dílu, jak bude Riggsův styl vypadat, když tu spontálnost ztratí.

Černí šmoulové jsou příběhem bez Gargamela, Azraela a všech klasických šmoulích padouchů. Není jich ani trochu potřeba. Šmoulové si za asistence mouchy Bz-Bz vystačí sami.

I když se u nás klasický Halloween neslaví a já jsem tomu rád, protože to zkrátka není náš svátek, mnohé děti si ho tak či onak prožijí. Ať už jim ho zajistí nějakým způsobem ve škole či školce, na kroužku, v Sokole, prostě kdekoli, vy jako rodič máte za úkol sehnat masku…

Je libo raketobrusle, přenášedlo, létající samočistící maxibubliny nebo robota, který za vás uklidí zahradu? Alva si ví rady se vším. S tímto vynálezcem se rozhodně nudit nebudete! 

Vzhledem k nedostatku času teď nemohu na gekovské projekty s dětmi ani pomyslet. Maximálně několik krátkých pokusů, jejichž původcem je hra 50 báječných experimentů, kterou pro vás teď testujeme,  a o kterých se rozepíšu později. Co ale dělat, abych děti nezanedbal úplně? Tak předně jsou tu  všemožné akce, jejichž pozvánky tu trousím kolem. Předem upozorňuju, že to není žádná placená agitka, ale události, které opravdu s dcerou navštěvuju a které si užíváme. A za druhé jsou to hurá akce, jakou byla i návštěva divadla Minor a jejich novinky Demokracie.

Je to neuvěřitelné, ale i něco takového, jako den pirátské mluvy existuje (19.9). Zvláště důležitý je pro pastafariány (Uctívači létajícího špagetového monstra.)

J. Veškrna a P. Žilák i F. Kobík jsou tvůrci díla, které alespoň mě přivedlo k A. C. Doylovi. Vy mladší se možná zeptáte jakého? Ztraceného Světa přece! Jeho dvou velice zdařilých komiksových adaptací. Ty vyšly naposledy kolem revoluce v Kometě (pro zajímavost neuvěřitelný náklad 250 000 kusů) a ve speciálu ABC léto 88 a byly mnoha následujícím generacím jedním z prvních krůčků do vod dobrodružných komiksový adaptací. Zároveň byly výzvou pro Petra Kopla. Jde o první Koplův komiks, který má své české obrázkové předchůdce a v tomto případě dokonce dva!

Začtěte se do prvních, ryzích, šmoulích příběhů. Dozvíte se, že šmoulové začali ryze apokalyptickou vizí, a že byly doby kdy se po nich Gargamelovi ještě nesbíhaly sliny... 

Dětské verze her jsou momentálně hodně v kurzu. Ať už jde o dětské Dostihy a sázky, Carcassone , až po Osadníky z Katanu Junior. A přesně na ty teď hodíme voko, u sta hromů!

Nesmrtelný příběh je velice zvláštní kniha. Je totiž smutná, ba až depresivně děsivá, ale ne svým hlavním příběhem. Je to tím poselstvím, které se nese na pozadí. Myšlenkou, která se na konci knihy zjeví v celé své nahotě. Ovšem nebudu předbíhat a vlastně ani prozrazovat.

Stránky