Temný CONiáš 2019 už brzy… (pozvánka)

XB - 1 - 3 hodiny 31 min starý

Třináctka je prý nešťastné číslo. Ale my se nebojíme. Na pověry totiž nevěříme. Kromě černých koček, žebříků, rozbitých zrcadel, chemtrails a pátku třináctého. Naštěstí CONiáš bude v sobotu 21. 9. 2019. A pevně doufáme, že vy u toho budete s námi. A co jsme pro vás přichystali? Pozveme zase ty nejlepší přednášející. Pečlivě je vybíráme, takže se nedostane na každého. Bude to jako sprint na sto metrů. Čekají vás skvělí vypravěči – Františka Vrbenská, Karel Sikar Doležal, Lucie Lukačovičová, Vlado Ríša, Kristina Haidengerová, Pavel Renčín, Hanina Veselá, Leonard Medek a mnozí další. Kromě toho představíme další zajímavé projekty (třeba Krotitele draků), odhalíme nějaké novinky (třeba co se děje v Akademii SFFH)...

Kdy? Sobota 21.9. od 10.00 hodin je CONiáš a stojí za to na něj přijít! Kde? Mariánské náměstí 1 – budova Městské knihovny v Praze.

#2037: Sunstone 2

Comics Blog - 6 hodin 53 min starý

Sunstone 2 (Sunstone 3 a Sunstone 4)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako knihy 3 a 4 série "Sunstone" v letech 2015 a 2016. České vydání má 328 stran a prodává se v plné ceně za 649 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Stjepan ŠejićKresba: Stjepan Šejić
Nechci říkat, že nadšení po prvním dílu vyprchalo, ale přece jen už to není za mě tak skvělé a neskutečně propracované čtení, jako v případě knihy "Sunstone 1". Snad jsem u první knihy prostě jen zíral na to, jak skvěle autor zvládl téma a jak ho dokázal znázornit naprosto neskutečně kresbou, ale u druhého dílu už jsem si začínal všímat celkově toho, jak je příběh postav, jak je propracovaný, a samozřejmě také, jaké jsou v něm chyby. Není jich zase tolik, ale "Sunstone 2" rozhodně není tak dokonalý, jak bych si chtěl myslet. I přesto to nic nemění na tom, že to je komiks, který byste si měli přečíst, minimálně proto, aby se vaše BDSM gramotnost zlepšila a abyste se pokusili odstranit předsudky, které nejspíš budete mít. V tomhle kniha "Sunstone 2" rozhodně pomůže, má co říct a co prezentovat. A vysvětlení jsou podávána zajímavě, dokážete se vcítit do toho, jak danou problematiku vnímá někdo jiný.

Kniha "Sunstone 2" opět obsahuje dva díly, které nám odhalují, jak se dál vyvíjel příběh Ally a Lisy, tedy dominy a její subiny. Na tomto díle si ale mnohem více uvědomíte, jak moc je tohle vztahové drama nebo vztahová komedie, asi záleží na úhlu pohledu a části, kterou zrovna čtete. Není to vyloženě špatně, ale chvílemi do popředí až moc vystupují telenovelové prvky. Ne stále, jen sem tam, ale chvílemi je to prostě trochu utahané. Větší problém pak ale vidím v tom, že je příběh místy takový nekonzistentní. Není dělený na kapitoly, nejsou zde části, které by byly jasně ohraničeny, takže najednou se stane, že dojde ke skoku, kdy jsem si nebyl jistý, kam se děj vlastně posunul, jestli je to minulost nebo současnost, jak moc se skočilo, jestli vůbec. A proč musí být většina osazenstva zrzky? V tomhle směru už se mi některé postavy pletly.

Stjepan Šejić rozvíjí vztah dvou hlavních postav, který se lehce posouvá, ale i dramatizuje, což je také finále knihy. Pokud máte vztahovky rádi, budete doufat, že Crew vydá další díl co nejdříve, i když si nejsem jistý, jestli Stjepan Šejić nevolí trochu zbytečně spoilery do budoucnosti, kdy vám je tak trochu jasné, že ono to tak blbě nedopadne, jak by to dopadnout mohlo. Ale třeba mě ještě dovede překvapit. Autor se ale věnuje i dalším postavám a vesmír komiksu "Sunstone" tak trochu nabobtnává. A přiznám se, že i když je Anne celkem zajímavou zvratovou postavou, tak její příchod a její vývoj mě prostě nebavily. Jako kdyby to byla jen verze Lisy, která je malinko jiná, ale jen malinko, protože její vývoj je velmi podobný. Jasně, má to i vést k tomu, co se děje na konci, ale nic to nemění na tom, že byla postava místy až trochu otravná. Právě v závěru, když konečně začne dávat smysl - a když má komiks najednou i jiné emoce než jen humorné - přítomnost Anne oceníte.

Komiks "Sunstone 2" je rozhodně pořád dobrý, rozhodně se pořád jedná o jedno z nejlepších BDSM čtení, jaké můžete najít, alespoň takové, které je dostupné pro všechny, ale přece jen jsem měl místy pocit, že Šejićovi jeho scénář trochu drhne, zbytečně vše natahuje a je tak neskutečně ukecaný, až to pěkné není. A navíc sem tam skáče způsobem, jenž je spíš matoucí než zajímavý. Na druhou stranu se musí ocenit, že se zbytečně nesoustředí jen na erotické scény a pózy svých hrdinek, skutečně mu jde hlavně o to, aby vyprávěl příběh o BDSM. A to se mu stále daří. I když je "Sunstone 2" vztahovka, i zde se o BDSM dozvíte dost a pochopíte motivace některých lidí, jimž se tohle líbí. A proč ne? Třeba se to bude líbit i vám. A pak ve chvíli, kdy Stjepan Šejić už nějakou tu erotickou pózu vykreslí, stojí to za to a vy si ji naplno užijete.
Komiks "Sunstone 2" zakoupíte na stránkách Crew.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Sunstone 1
Kategorie: Bloggeři

#2036: Čtyřlístek: 4 záhadné příběhy Čtyřlístku

Comics Blog - 17. Září 2019 - 14:37

Čtyřlístek: 4 záhadné příběhy ČtyřlístkuVydalo nakladatelství Čtyřlístek v brožované nebo v pevné vazbě v roce 2019. Vydání má 64 stran a prodává se v plné ceně za 129 Kč (brožovaná vazba) a 270 Kč (pevná vazba).
Scénář: Radim Krajčovič, Hana Lamková, Jaroslav Němeček, Jiří Poborák
Kresba: Jaroslav Němeček

Kniha nebo sešit "Čtyřlístek: 4 záhadné příběhy Čtyřlístku" obsahuje - jak název napovídá - celkem čtyři příběhy. Jedná se o speciální řadu "Čtyřlístku", kdy jsou vždy představeny 4 příběhy této čtveřice, které jsou nějaký způsobem tematicky propojeny. Začalo to v roce 2009, a to knihou "Čtyřlístek: 4 tajemství Čtyřlístku" a pokračovalo to pak každý rok vždy jedním novým sešitem, i když abych byl přesný, v roce 2010 žádný speciál nevyšel, zato v roce 2011 vyšla rovnou dva: "Čtyřlístek: 4 pošťácké příběhy Čtyřlístku" a "Čtyřlístek: 4 čertovské příběhy". Pokračovalo se pak dalšími různorodými tématy: pirátské, vodnické, detektivní, strašidelné, cestovatelské, starodávné, vesmírné a nakonec záhadné příběhy. Poslední vydané jsou prvními a zatím jedinými, jež jsem si přečetl, a to vlastně jen proto, že jme je koupili dětem, aby měli co číst na dovolené. Ne že by to přečetli, ale aspoň jsem to přečetl já. Mimochodem, zajímavostí série je i skutečnost, že vychází vždy v měkké a pevné vazbě zároveň. Každý si tak může zvolit preferenci.

Každý příběh v knize "Čtyřlístek: 4 záhadné příběhy Čtyřlístku" napsal jiný autor, i když všechny samozřejmě kreslil Jaroslav Němeček. Komiks "Golemovo Tajemství" je takovou výjimkou, protože i scénář si k němu napsal Jaroslav Němeček. Je to takový hezky naivní příběh o tom, jak Čtyřlístek na návštěvě v Praze náhodou potká Golema. Chtějí mu pomoct, a tak udělají všechno, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, protože Golem byl podle všeho spoustu let uvězněn svým pánem. A navíc chce najít svou milou. V příběhu "Starosti paní starostky", který napsala Hana Lamková, se čtveřice vydává do Chrudimi, kde navštíví muzeum loutkářských kultur, což jim docela pomůže v dalším dění, které má až česky mytologický charakter. Díky stínovému divadlu totiž zbaví města běsnění čerta a vodníka. Scénář je v tomhle případě celkem akční, napínavý a celkem chytrý. Navíc je hezké, že se trochu upozorňuje i na zajímavá místa po České republice.

Druhá část knihy "Čtyřlístek: 4 záhadné příběhy Čtyřlístku" už je trochu exotičtější, protože se postavy vydávají rovnou za hranice naší země. Komiks "Zázračný pramen" Radima Krajčoviče sice začíná na bleším trhu, ale díky koupi tajemného talíře se hrdinové rychle přesouvají do Asie, protože talíř, který na bleším trhu koupili, patří do speciální sady, kterou naleznou až v dalekém Japonsku. A spustí tím události, které mají spojitost - jak název napovídá - s nějakým tím speciálním pramenem. A na závěr příběh "Král Leguán" Jiřího Poboráka, který je takovou čtyřlístkovskou variací na příběhy Indiana Jonese. Ocitají se v Mexiku u pyramidy v Uxmalu, aby se nakonec díky Myšpulínově věhlasu stali pomocníky jisté expedice, jež zde chce najít dlouho ztracenou hrobku. Jasně, je to trochu zjednodušené, není tu tolik prostoru na rozvedení příběhu, ale děj je napínavý, zajímavý a ještě kořeněný legendou.

Kniha "Čtyřlístek: 4 záhadné příběhy Čtyřlístku" není čtení, které bych vnímal jako něco naprosto jedinečného. Je to příjemné čtení pro děti a lehké odpočinkové čten pro dospělého, který v tom asi nic moc víc hledat nebude. Líbí se mi skutečnost, že je kniha vydávána nejen v pevné vazbě, ale i v měkkých deskách, což komiksu dle mého sluší, hlavně pokud chceme, aby se dostat k dětem. Ten příběh nebude lepší v tvrdých deskách a paperback získá správnou patinu, když se čte. Komiksy v sešitu "Čtyřlístek: 4 záhadné příběhy Čtyřlístku" jsou celkem různorodé, možná bych uvítal, kdyby se tvůrci drželi více při zemi, než aby cestovali i za hranice. Je však jasné, že i to má v sobě svoje kouzlo. Kdo by se někdy nechtěl podívat do cizí země. A zrovna záhadné příběhy k tomu svádí.
Kategorie: Bloggeři

POZVÁNKA: Temný CONiáš

Fantasy Planet - 17. Září 2019 - 9:46
Martin D. Antonín, moderátor CONiáše

Co jsme pro vás přichystali?

Pozveme zase ty nejlepší přednášející. Pečlivě je vybíráme, takže se nedostane na každého. Bude to jako sprint na sto metrů.

Čekají vás skvělí vypravěči – Františka Vrbenská, Karel Sikar Doležal, Lucie Lukačovičová, Vlado Ríša, Kristina Haidengerová, Pavel Renčín, Hanina Veselá, Leonard Medek a mnozí další.

Kromě toho představíme další zajímavé projekty (třeba Krotitele draků), odhalíme nějaké novinky (třeba co se děje v Akademii SFFH) a pokřtíme nějaké knihy (Vincent, Praga caput regni a Houby z Yuggothu).

Jako každý rok i letos sáhneme mimo vody fantastiky: Jan Toman z přírodovědné fakulty UK vysvětlí, že vymírání je vlastně fajn (anebo není, to nevíme, to si musíme počkat na přednášku…).

A chybět nebude ani zahraniční host. Sáhli jsme do blízkého Slovenska a pozvali Marka E. Pochu, nejvýraznějšího a nejlepšího slovenského hororového spisovatele. Větší kapacitu u nás (a ani u nich) rozhodně nenajdete!

A to všechno bude moderovat fenomenální Martin D. Antonín, známý spisovatel a šermíř.

Dovnitř a ven

Každý návštěvník od nás samozřejmě dostane dárek – tentokrát se hlavním partnerem stalo nakladatelství Argo, díky kterému získáte skutečně jedinečný knižní dárek!

Kromě toho vás čeká hromada doprovodného programu. Deskovky v obrovském množství, skvělá RetroHerna, kterou si nesmíte nechat ujít. Výtvarníci, kteří vám rovnou na místě vytvoří zcela originální motiv pro památeční placku. Chybět nebude ani Fantastická výměna knih. Nově přivítáme profíky, kteří ukáží, jak se hraje Warhammer, proběhne fantastický pub kvíz (přihlašování týmů možno i na místě, pokud ještě bude místo), hororová literární dílna ve spolupráci se soutěží Rokle šeré smrti a nějaké další vychytávky, kterými vás chceme okouzlit.

Je tak možné, že budete běhat (to je horor!) ze sálu a do sálu, abyste stihli všechno.

Nebojte. Nestihnete a aspoň si budete mít o čem vyprávět, co si závidět a proč se těšit na další ročník.

 

ZBÝVÁ ODPOVĚDĚT PÁR ZÁKLADNÍCH OTÁZEK:

Kdy? Sobota 21.9. od 10.00 hodin je CONiáš a stojí za to na něj přijít!

Kde? Mariánské náměstí 1 – budova Městské knihovny v Praze.

Za kolik? S průkazkou do knihovny zdarma. Kdo ji nemá, toho bude vstupné stát 80 korun – tedy tolik, kolik by ho nová průkazka stála.

Kde se dozvím víc? Třeba na www.mlp.cz/conias nebo www.facebook.com/Conias.knihovna

A ještě plakát, a´t to máme komplet:

PLAKAT_CONias_2019 (1) (1)

Robert Bloch – Psycho

Schefikův blog - 17. Září 2019 - 9:40
ANOTACE: „Každý se občas trochu zblázní.“ Mary Craneové připadá, že jí život utíká mezi prsty – než se jí v rukou ocitne značná finanční částka, díky níž by mohla pomoci svému milému a začít znovu. Na útěku s penězi ji však dostihne bouřka i únava. Z bloudění ji vysvobodí osamělý motel, který vede stydlivý, na první [...]
Kategorie: Bloggeři

Zuzana Hartmanová: Perutě noci

Děti noci - 17. Září 2019 - 7:30
Po úspěšném debutu Noční labuť přišla letos Zuzana Hartmanová s pokračováním nazvaným Perutě noci. Poprvé čtenáře seznámila se svou neobyčejnou hrdinkou Nixariem ze Zarthu prostřednictvím vzájemně více či méně provázaných povídek. Tentokrát zvolila románovou formu. Přestože původ Nix – napůl nekromantka a napůl lich – budí stále mezi obyvateli i hodnostáři Accadu rozporuplné emoce, okouzlující čarodějka si konečně užívá určité úcty. To s sebou ale přináší i problémy, k nimž se nemůže obracet zády. Teď před ní a jejími společníky, kteří jí jsou více či méně nakloněni, stojí těžká zkouška. Zatímco Noční labuť popisovala její boj o místo v alespoň jedné z frakcí temné či světlé strany, nyní musí po boku obou čelit nově utvořené třetí straně, která má se světem nekalé plány. Jak už bylo patrné v prvním díle, máme tu čest s nekromantkou, kterou lze velmi obtížně, pokud vůbec, zabít. V podobném duchu se tedy nese i druhá kniha, kdy Nix, často na úkor vlastního zdraví, zachraňuje všechny okolo sebe. Novinkou je milostné vzplanutí. Navazování vztahu se vine celým románem jako červená nit a stává se vedle stěžejní zápletky tématem číslo dvě. A o to také povětšinou v knize jde. O boj s protivníky, který vyvrcholí v závěrečné bitvě. A o boj s city, které Nix táhnou k nevhodnému muži....
Kategorie: Děti noci a Dagon

RECENZE: Nicholas Eames, Králové Wyldu

Agent JFK - 17. Září 2019 - 1:00

Sláva možná nikdy nezestárne, jak hlásá obálka této prvotiny. To však neplatí pro její hrdiny – posledních dvacet let se na nich viditelně podepsalo. Legendární žoldnéři zlenivěli, ztloustli a začala je bolet záda. Co víc, někteří se dokonce oženili a mají děti. A kvůli těm jsou i po letech ochotni oprášit zbraně a vydat se až na kraj světa vstříc jisté záhubě.

Svět, který pro svůj příběh Eames vytvořil, je světem té nejtypičtější RPG hry. Máme tu bandy hrdinů, které se honí za vypsanými zakázkami a za odměnu vraždí všelijaká monstra, rozlehlá království a páchnoucí města, pradávnou dlouhověkou rasu oplývající vyšším věděním a spoustu epických artefaktů s epickými jmény. Příběh se pak točí kolem členů Ságy, té nejzářivější legendy mezi žoldnéřskými skupinami. Zlatý Gabe, čaroděj Moog, Matrick Lebkobijec, zabiják Ganelon a Clay “Pomaloručka” Cooper, to jsou jména, která vstoupila do dějin. Od dob jejich největší slávy, kdy zabíjeli draky, zachraňovali princezny a ztráceli jednoho barda za druhým, ovšem uplynuly už dvě dekády a vše se změnilo. Co by jen mohlo přimět zrezivělé hrdiny, aby se znovu chopili zbraní? Fakt, že Gabrielova dcera, žoldnéřka po otci, se ocitla uvězněná ve městě obleženém tou největší hordou nestvůr, kterou svět kdy spatřil.

Králové Wyldu jsou epickým, vtipným příběhem nejen o hrdinství. Když na to přijde, hlavní hrdinové vlastně až takovými hrdiny nejsou – morální kompas mají totiž tak trochu šejdrem. I přes to, že jde o partu, která za sebou sem tam nechá ležet zkázu a těla, jedná se o pětici samých sympaťáků. Příběh je čtenáři vyprávěn třetí osobou z perspektivy Claye Coopera, který je v podstatě jen obyčejný chlap, co nerad opouští rodinu, zároveň ale nedokáže upřít pomoc svému nejlepšímu kamarádovi. Členové Ságy jsou každý jiný, ale do jednoho se jedná o skvěle vykreslené a propracované postavy, kterým zdatně sekunduje kopa dalších barvitých charakterů.

Celý příběh je protkaný humorem ostrým jako kouzelný meč. Sarkastické poznámky a ironie na vás prakticky číhají na každé stránce a povyšují už tak vysoce čtivý kousek na neskutečně zábavnou jízdu. Nejde totiž o humor, který by rušil příběh, ačkoli je místy řádně absurdní. Krásně se proplétá s vážnými i dojemnými momenty a čtenář se jen veze. Ono přirovnání k humoru pratchettovskému, které se nachází na přebalu knihy, není úplně mimo. Autor do svého příběhu zakomponoval snad vše, co šlo – a je opravdu zábava při čtení čekat, čím dalším Králové překvapí. Rozšíříte si obzory, co se fantastických příšer týče, to je jisté.

Hrdinové této knihy vám přirostou k srdci a vy jim zaručeně budete fandit až do konce. Králové Wyldu cestou překonávají mnohé překážky, vyprávění však není jen o boji a cestování – velkou roli hraje vyrovnávání se hrdinů s realitou. S tím, že už nejsou takoví, jako bývali, a svět je jiný, než jaký ho znali. Pět set stran je pro příběh Ságy akorát – autor sice na Krále Wyldu navazuje volným pokračováním Krvavá Rose, příběh staré bandy se tu ale hezky uzavírá. Pokud jste fanoušky epické, humorné, výpravné a zkrátka fantastické fantasy, určitě byste Krále Wyldu neměli minout. Tahle pětice žoldnéřů vám dokáže, že ještě nepatří do starého železa – a Nicholas Eames zase ukáže to, že jeho debut si zaslouží veškerou pozornost a chválu, které se jí dostává.

 

Nicholas Eames – Králové Wyldu
Nakladatelství: Host
Počet stran: 520, brožovaná
Překlad: Michaela Šprtová
Rok vydání: 2019
Cena: 399 Kč

LiteraturaRecenzeN. EamesHostFantasy
Kategorie: Bloggeři, JFK

Výbušná koťátka – karetní hra

Schefikův blog - 16. Září 2019 - 15:39
Výbušná koťátka – fenomén, který v roce 2015 doslova zboural Kickstarter. Tato jednoduchá karetka zažila nebývalý úspěch a dodnes patří mezi nejúspěšnější projekty, které prošly crowdfundingovou kampaní. A díky společnosti Blackfire máme možnost si tuto zábavnou hru zahrát i v našem rodném jazyce. Zkuste také hru pro všechny milovníky koťátek, výbuchů a laserových ukazovátek… Pokud [...]
Kategorie: Bloggeři

#2035: Balónky oběšenců a další hororové příběhy

Comics Blog - 16. Září 2019 - 14:23

Balónky oběšenců a další hororové příběhy (Shiver: Junji Ito Selected Stories)Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "Shiver: Junji Ito Selected Stories" v roce 2015. České vydání má 388 stran a prodává se v plné ceně za 469 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Džundži ItóKresba: Džundži Itó

Myslím sim že kniha "Balónky oběšenců a další hororové příběhy" bude na nějakou dobu to nejlepší, co u nás v hororu vyšlo, tedy pokud zůstaneme jen v komiksovém háji. Není to první kniha Džundžiho Itóa, ale je to ukázka toho, že krátké příběhy mu jdou nejlépe a že v nich je neskutečně silný. To, co v knize "Balónky oběšenců a další hororové příběhy" předvádí, je neskutečná ukázka jak výtvarného umění, tak i fantazie, kterou dokáže přenést a papír nejen formou kresby, ale i zajímavého scénáře. Defilují před vámi neskutečné obrazy, ale ta samy jsou jen odrazem toho, jak je Džundži skvělý kreslíř, ale ještě zásadnější je, že ty obrazy, ty zápletky, to se všechno také zrodilo v hlavě tohoto muže. A je to neskutečné. A pokud jste autor, který si myslí, že má fantazii a chce dělat horor, možná budete Džundžimu i trochu závidět. Já mu rozhodně trochu závidím. Ale jen v dobrém. Neskutečně ho obdivuji za to, co dokáže vymyslet a jak děsivě to pak dovede podat.

Začínáme trochu zlehka, a to komiksem "Deska z bazaru". Ale i tady Džundži ukazuje, že měl hlavu plnou nápadů. Je to o desce, která existuje jen v jedné kopii. Proč? Na to se budete ptát, ale možná ani nebudete chtít odpověď znát. Ten nápad má skvělý přesah, protože tohle je jedna z těch povídek, která ve vás bude ještě doznívat, a to nejen proto, že je to vlastně povídka hudební. Je skvělé, jak se autorovi podařilo hudbu zachytit i bez zvuku. A s hudbou i mrazení, které vám bude přebíhat po zádech. Čistě vizuální mrazení pak přichází z povídky "Zimnice", kdy by skoro stačilo, kdyby Džundži Itó prostě jen kreslil lidi s dírami v těle. To samo o sobě je tak hnusné a nepříjemné, že ten příběh k tomu je vlastně bonus. A podobně je tomu i v případě povídky "Modelka", kde opět stačí jeden prvek, aby to bylo skutečně děsivé. Je to přitom nerealistické, nechápete, proč postavy s modelkou chtějí spolupracovat, ale o to víc pak na vás dopadá její nepříjemný stín. A její tesáky. Džundži Itó si byl vědom toho, jak je postava zajímavá, a tak ji použil ještě jednou, a to v poslední povídce této knihy, konkrétně v "Modelka - prokletý záběr".

Po "Modelce" následuje titulní povídka "Balónky oběšenců", kde vás opět uchvátí nápad, který je sám o sobě nesmírně děsivý. Má v sobě neodvratnost, kterou jsme mohly sledovat například v Itóově románu "Ryby: Útok z hlubin", ale i v úžasné "Spirále", kdy tohle není zlo, které se týká jednotlivce, tohle je zlo, jež se týká všech. Jako kdyby nebylo možné uniknout, jako kdyby neexistovalo východisko. Ten pocit je nepříjemný. Velmi nepříjemný. Stejně jako pocit, který na vás padne, když poprvé vstoupíte do domu loutek ve stejnojmenné povídce. Tak nějak budete celou dobu vědět, odkud vane ten hnilobou smrdící vítr, ale stejně je důležitější a nepříjemnější ta cesta spíše než samotného odhalení. "Malíř" je skvělou psychologickou studií, která je zároveň určitou metaforou. Tady budete mít pocit, že v Itóově světě je všechno špatně a že byste asi ani nechtěli být v jeho hlavě. O tom vás přesvědčí další povídkou, která se jmenuje "Dlouhý sen". Posadí vás na zadek, protože vás nechá přemýšlet o tom, co tady rozehrál. A není to hezké přemýšlení.

Další skvělý hororový nápad je pak představen v povídce "Velectění předkové", kde sám Itó uvedl, že ho napadla ta děsivá stvůra jako první, až pak nějaký příběh. A byl to nápad děsivě skvostný. A téměř na závěr "Tuk". Odporná lepivá povídka, z které se vám může skutečně dělat fyzicky špatně. Neuvěřitelné, jak odporně lze jen černobílou kresbou nakreslit tolik tuku. Ještě teď je mi z toho nevolno, jen si na to vzpomenu. Ale tohle je neskutečná devize knihy. Sbírka "Balónky oběšenců a další hororové příběhy" ukazuje Džundžiho Itóa jako neskutečného hororového autora s tak bohatou fantazií, že se zdá skoro nevyčerpatelná. A to je dobře, protože každý příběh je jiný, každý stojí na trochu odlišném nápadu. A každý stojí za to. Jako kdyby sbírka "Balónky oběšenců a další hororové příběhy" neměla slabinu, jako kdyby jí nebylo co vytknout. Jednoznačně jeden z nejlepších hororových komiksů, jaký u nás kdy vyšel.

Komiks "Balónky oběšenců a další hororové příběhy" zakoupíte na stránkách obchodu Crew.
Kategorie: Bloggeři

A. Motyka – Zaklínač #4: Z masa a ohně

Schefikův blog - 16. Září 2019 - 11:50
  ANOTACE: Jeden starý známý Geralta požádal, aby mu pomohl přijít na kloub podivným událostem obklopujícím jeho dceru. Zaklínač dorazí a zahájí vyšetřování, avšak ke svému překvapení narazí na Marigolda a oba jsou nečekaně přeneseni do dálných krajin. Omylem dorazí do tajemné a nebezpečné země, kde jsou nuceni tajit svou totožnost a ujmout se úkolu, [...]
Kategorie: Bloggeři

Tváře překladu 13: Marie Voslářová

XB - 1 - 16. Září 2019 - 11:05

Tváře překladu aneb Rozhovory s překladateli je zajímavý cyklus článků, jenž se po úspěšném prvním kole znovu vrací na web XB-1 a bude se zde opět objevovat každých čtrnáct dnů. Jako dvanáctá nám rozhovor poskytla Marie Voslářová (nar. 1985) vystudovala švédštinu a překladatelství/tlumočnictví – němčinu v Praze. Nepovažuje se za vyhraněnou fanynku fantastiky, i když autoři jako J.R.R. Tolkien, Terry Pratchett a další ji ve své době hodně ovlivnili. Totéž ale platí i třeba o beatnicích. Nejraději čte a překládá zkrátka dobré texty. Ze švédštiny přeložila desetidílnou fantasy sérii pro děti PAX Åsy Larssonové a Ingely Korsellové, z norštiny pak dětskou sérii o Wiliamu Wentonovi od Bobbieho Peerse...

Tváře překladu aneb Rozhovory s překladateli je zajímavý cyklus článků, jenž se po úspěšném prvním kole znovu vrací na web XB-1...

Aleksandra Motyková, Marianna Strychowská: Zaklínač 4 – Z masa a ohně

Děti noci - 16. Září 2019 - 7:30
V období, kdy fanoušci Zaklínače netrpělivě čekají na uvedení seriálu od společnosti Netflix, vychází u nás už čtvrtý komiks z dílny slavného komiksového nakladatelství Dark Horse Books. U nás knihu vydává již tradičně nakladatelství Crew. Komiks nese titul Z masa a ohně a upoutá velice fešnou, ale temnou obálkou. Předchozí tři díly (Skleněný dům, Liščí děti, Prokletí vran) sklidily nemalý úspěch a dařilo se jim zachovat ducha původních knih, ale také potěšit hráče videoher. A právě na herního Zaklínače si autorka komiksu Z masa a ohně posvítila. Jeho děj totiž připomíná události ze začátku DLC Srdce z kamene. V tomto „přídavku“ k třetímu pokračování hry se Geralt dostal až do dalekého Ofiru, kde se utkal s princem Sivarem. Na začátku příběhu Geralt přijíždí do Novigradu, kde se zaplete do šarvátky. Ostatně je zvyklý na urážky ohledně toho, kdo je, nicméně někteří lidé prostě nevědí, kdy přestat, a zaklínač si to nenechá líbit. Majitel hospody, kde se šarvátka odehrála, se Geraltovi omluví a zároveň mu dá práci. Má zjistit, kdo chodí v noci za jeho dcerou. V zaklínačských příbězích vždy platilo, že kde je trubadúr Marigold, tam jsou i problémy. Ani zde tomu není jinak. Známý svůdník žen se i s Geraltem omylem ocitne na exotickém místě. Tady právě příběh volně navazuje na výše...
Kategorie: Děti noci a Dagon

RECENZE: Jason Schreier, Krev, pot a pixely

Agent JFK - 16. Září 2019 - 1:00

Videohry nejsou relevantní. Je to zábava pro děcka. A navíc jsou nebezpečné, vždyť považte – všechno to násilí! Synek od sousedů hraje každý den a je úplně odtržený od reality! A lidi, co videohry vytvářejí? Zastydlí puberťáci, nechce se jim pracovat, tak celý den jen sedí u počítače a zabývají se hloupostmi. Vždyť je nikdo nemůže brát vážně…

Zdá se vám to přehnané? Vítejte v typické české rodině. (A přeskočte následující tři odstavce.) Zdá se vám to ještě mírné a přijde vám, že vůbec nemá smysl se o tom bavit? Pro vás tedy pár hrubých cifer z internetu: videoherní průmysl za rok 2015 dosáhl tržby 71,27 miliardy dolarů. Předpokládá se, že v roce 2020 přesáhne 90 miliard (zdroj). Pro srovnání – filmový průmysl měl v roce 2015 cenu 38,4 a o tři roky později 41,1 miliard (zdroj). Nejsem žádný odborník přes čísla, ale mám takový neodbytný pocit, že ten rozdíl je ohromující.

Možná v téhle chvíli zamítavě máváte rukou a brbláte si něco o šílených Američanech a o tom, že u nás nic takového neexistuje. Pro vás tedy ještě doplnění: v České republice momentálně funguje 44 videoherních společností (zdroj) a obrat českého videoherního průmyslu v roce 2018 stoupl na 3 miliardy korun a už v předchozím roce překonal o víc než polovinu průmysl filmový (zdroj). A o Beat Saberu nebo Kingdom Come: Deliverance si povídá celý svět.

Dobře, možná jsem vás přesvědčila o monstrózním objemu herního průmyslu. Není to však spíš negativní aspekt? Není to politickými a marketingovými machinacemi prolezlé mraveniště hemžící se kravaťáky, kteří z jedné kapsy sypou peníze jen proto, aby si jich do druhé mohli cpát ještě víc? No, samozřejmě. Tak to prostě bohužel chodí a ani hráči už dávno nejsou uzavřenými skupinkami podivínských uhrovitých kluků, kteří ve svých doupatech paří Prince z Persie. Vyvíjí se obě strany a videoherní kultura je dneska plnohodnotná složka společnosti (jen pro zajímavost, v roce 2017 uvedlo 43% Američanů, že hraje „často“ – podíl byl 24% mužů a 19% žen, zdroj).

Tímto se omlouvám všem čtenářům-hráčům, kteří považují videohry za svébytné umělecké dílo srovnatelné s filmem nebo literaturou a ví, že zatracovat je jen kvůli tomu, že využívají jedinečných způsobů prezentace příběhu a zapojení recipienta, je naprostá hloupost. Bohužel se v takřka pravidelných intervalech setkávám s výše popsanými názory a neustále mám pocit, že je třeba hry obhajovat. To je snad alespoň částečně splněno a teď už tedy konečně ke Krvi, potu a pixelům

Vývoj videoher není sranda. Nesedíte celý den u počítače, abyste hráli hry. Sedíte celý den u počítače, abyste ze sebe vydali to nejlepší, zatli zuby a v nemožném časovém presu vytvořili něco nového, zábavného a hodnotného. Jason Schreier několikrát ve své knize použil formulaci, že je to peklo. S odstupem se to může zdát přehnané, ale je to tak – zvlášť když vám zbývá pár posledních týdnů do data vydání a celá hra vám padá jen proto, že se vaše postava podívala na zelí (skutečná historka z nejmenovaného zdroje).

Kniha Krev, pot a pixely je rozdělená do 10 kapitol podle jednotlivých her, jejichž vývoj Schreier popisuje. Zaklínač 3, Destiny, Diablo III nebo Stardew Valley mají každá svůj příběh, který se v mnoha bodech shoduje (časová tíseň, technické i osobní komplikace, přetahování s velkými společnostmi…), ale každý je jedinečný. A je to možná překvapivé, ale všechny bez výjimky jsou neuvěřitelně napínavé. Hmm, říkáte si nejspíš, jak může být vývoj hry napínavý? Vždyť už známe konec! Je pravda, že o ohromujícím úspěchu třeba takového Zaklínače od CD Projektu pravděpodobně slyšel každý, ale Schreierovi se nějakým zázrakem podařilo do své knihy vpašovat úžasnou čtivost. A tak jsem se klepala nervozitou jak ratlík v dešti, když jsem viděla, že se blíží kapitola věnovaná mé srdeční záležitosti – Dragon Age: Inquisition.

Dobrá, že je kniha pro hráče a fanoušky her, kterým se věnuje, je asi jasné bez debaty. Ale moment! Nezavírejte ještě recenzi a neházejte knihu do skartovačky (to je, jak doufám, jen nadsázka). I když nejste zrovna fanda BioWare nebo LucasArts, i když nejste zrovna zapálenec do videoher, zkuste ji i tak otevřít. Pevně věřím tomu, že zaujme i vás. Vyprávění o tom, jak to chodí v momentálně nejprogresivnějším průmyslu je fascinující pro všechny bez rozdílu věku, pohlaví či zálib.

Jason Schreier je editor Kotaku, jednoho z nejčtenějších webů o videohrách. Jeho články jdou do hloubky a jako zdroj často citují samotné vývojáře, které se Schreier nebojí vyzpovídat i z těch nejkontroverznějších témat (jako to udělal i ve své knize). Výzkumu věnuje mnoho času a díky němu jsme si například mohli přečíst o tom, co se pokazilo na Mass Effect: Andromeda a proč. I z toho důvodu je poněkud překvapující, že s jedinou výjimkou Krev, pot a pixely přinášejí příběhy jak z hollywoodského filmu: díky tvrdé práci se nakonec dostavil triumf. Jasně, hlavní motivací asi bylo začlenění velkých a proslulých her, aby se kniha prodávala, ale i tak by podle mého neškodilo podívat se – třeba v dalším díle – i na některé projekty, které tolik štěstí nakonec neměly.

Řeknu to narovinu: jsem nadšená. Krev, pot a pixely je zlomový počin, který, jak doufám, nakreslil startovní čáru pro další jemu podobné a teď už se to bude jen hrnout. Konečně se (i u nás) začíná mluvit o vývoji her, konečně se na to můžeme podívat i z té druhé strany a možná se i rozpačitě poškrábat na hlavě a zastydět se za to, jak sprostě jsme nadávali, že naší postavě prolézají vlasy límcem pláště a označili kvůli tomu celé studio za diletanty.

Můžeme tedy jen doufat, že příště se najde překladatel z oboru, který se vyhne poněkud kostrbatým překladům videoherní terminologie a takovým faux pas jako „romantičtěji zaměření jedinci se zamilovali do možnosti svádět své vysněné společníky, například sarkastického rytíře Alistaira a temperamentního čaroděje Morrigana“ (s. 155–156, Morrigan je sice temperamentní, ale čarodějka, která by vám benevolentní změnu pohlaví pravděpodobně omlátila o hlavu).

Jason Schreier, Krev, pot a pixely
Vydání: 2019
Vydavatelství: Host
Překlad: Petr Miklica
Stran: 286
Cena: 329 Kč
 

RecenzeLiteraturaJ. SchreierHost
Kategorie: Bloggeři, JFK

Holly Blacková, Cassandra Clareová: Zlatá věž (Magisterium 5)

Děti noci - 15. Září 2019 - 7:55
Armáda chaosu byla poražena, ale svět mágů těžko může oslavovat. K chaosu se připojila řada z nich a teď musí všichni čelit následkům. Ani Call moc neslaví. Vrací se zpět do školy Magisteria, kde ho čeká poslední zlatý ročník. Jak ho přijmou studenti a profesoři? Zvládne studium, když celý stříbrný ročník strávil v Panoptikonu, nebo jako vězeň mistra Josefa? Mistr Josef je mrtvý, Alex pohlcený chaosem a duše Aarona dělá překvapivě Callumovi společnost v jeho vlastní hlavě. Aspoň není na všechno sám, jen si musí dávat velký pozor na to, aby u jejich rozprav nebyl nikdo další. Už tak ho většina vidí jako Nepřítele smrti, ale mluvit před nimi ještě sám se sebou, to by bylo daleko horší. Kdo ví, jak bude ve škole Magisteria vypadat. Sice prokázal během bitvy, na které straně stojí, ale ne každý mu věří. A že přátele potřebovat bude, je nad slunce jasnější. Call obdržel v jeskyních Magisteria varování od elementála Warrena, který samozřejmě opět nemůže mluvit jasně. Podle něj se Automoton, elementál sestavený z trosek aut, jehož také pohltila magie chaosu, opět vrátil. Poradí si Call, Tamara, Jasper a nová posila týmu s další, ještě větší výzvou? Budou mít všichni možnost podstoupit závěrečnou zkoušku...
Kategorie: Děti noci a Dagon

Noční motýl: A z kukly se vylíhla… vražda

Fantasy Planet - 15. Září 2019 - 5:13

Pokud se těšíte na další z případů hejtmana Ambrože, máte smůlu. Ondřej S. Nečas totiž rozjíždí zbrusu novou sérii s novým hlavním hrdinou – Mojmírem Mrázem ze Žezlic. Ale popravdě – jedná se spíše o změnu formální; vše, co jste na Nečasových detektivkách měli rádi, zůstává zachováno.

Noční motýl nebo noční můra?

Přesto, že se Noční motýl tváří jako „seriózní“ historická detektivka, autor nezapře své kořeny. Do děje totiž přidal svůj oblíbený atribut ve formě fantasy prvku. Ten dokonce dal jméno celé knize. Ale k tomu se dostaneme až za chvíli.

Celý případ se točí okolo uprchlé dcery Mojmírova přítele. Ta ve snaze vyhnout se domluvenému sňatku zmizela „o pár vesnic dál“ s partou potulných komediantů. Jenže poslední zprávy hovoří o tom, že dívka již není mezi živými, proto je do akce povolán coby zkušený vyšetřovatel Mojmír Mráz a jeho minitým, ke kterému se přidá ještě bratr nezvěstné.

Mojmír ovšem netuší, že v oblasti, kam míří jeho kroky, se děje mnohem víc nepřístojností, než by bylo milo. V lesích se totiž začíná znovu objevovat dávná legenda – víla zvaná Noční motýl, která je předzvěstí problémů a smrti!

Detektiv velmi staré školy

Vzhledem k tomu, že děj příběhu je zasazen do 15. Století, můžeme o Mojmíru Mrázovi ze Žezlic hovořit jako o nefalšovaném detektivu staré školy. Pátrání probíhá pouze pomocí vyptávání, skládání faktů a velké dávce logické dedukce. To vše musí uplatnit Mojmír a jeho pomocníci. Postupem času se ukazuje, že případ je mnohem zamotanější, než by se mohlo zdát; zavražděná dívka a Noční motýl mezi sebou mají vazbu, jejíž rozpletení bude řádně zapeklité.

Nečas dokáže velmi dobře pracovat s atmosférou příběhu. Dávkuje čtenáři fakta a stopy pěkně po troškách, přičemž nemá strach pěkně mlžit a napínat. Dobře dokáže také prodat postavu Nočního motýla – bytost obestřenou legendami, za kterou však (nejspíš) stojí reálný člověk. Mystika, pověry a snaha lidí věřit tomu, čemu věřit chtějí namísto toho, co reálně vidí – to jsou důležité složky, které vyšetřujícím příliš nepomáhají a svádí je z cesty. Důležité je, že na samém konci dokáže autor prostřednictvím svých hrdinů veškeré nadpřirozeno vysvětlit a zdůvodnit události s ním spojené; nevsází na věci typu „za to může duch“ nebo „nevíme jak se to stalo protože zasáhlo nadpřirozeno“. Díky tomu má čtenář na samý závěr uspokojivý pocit a možná i bude i trochu překvapen kterak z toho Nečas dokázal vybruslit.

Je třeba zmínit i to, že Noční motýl není žádnou poklidnou selankou; během vyšetřování jde často o život, namísto suchého pátrání a mudrování u krbu čekejte spíše text akčnějšího ražení s dynamicky zpracovanými honičkami. Nečas má čtivý styl, stránky vám budou ubývat rychle, atmosféra vám učaruje. Tady jsou autorovy zkušenosti jasně znát!

Závěrečné odhalení viníků není jen tak vycucané z prstu, ale stojí na pevných základech a sesbíraných důkazech, takže je uvěřitelné, byť možná lehce překombinované. S touhle složkou si Nečas poradil na výbornou.

Společenstvo pátračů

Co se však příliš nepovedlo jsou postavy jako takové. Přesto, že roli hlavního hrdiny by měl zastávat Mojmír Mráz, dostává zhruba stejně prostoru jako jeho kolegové, ne-li ještě méně. Výsledkem je, že pátracímu týmu chybí vůdčí osobnost, nikdo z detektivů nedostane tolik prostoru, aby se jeho postava moha výrazněji vyprofilovat a čtenář se příliš nedokáže s postavami ztotožnit a prožívat jejich dobrodružství příliš intenzivně. Je to škoda, protože jak bylo řečeno výše, příběh sám o sobě není vůbec špatný.

Dalším autorovým hříškem je, že jednotliví členové pátrací skupiny příliš nespolupracují – levá ruka neví, co dělá pravá, což často vede k tomu, že to, co by tým snadno sfoukl, znamená pro zapáleného jedince toužícího po individuálním úspěchu nebo vedeného okamžitým impulsem smrtelné nebezpečí.

Výsledkem je, že vám žádný z vyšetřovatelů příliš neulpí v paměti – spíše všichni splynou v jedno velké šedé klubko bez zapamatovaných detailů. Logika přitom říká, že když píšu úvodní knihu nové série s jasně avizovaným hlavním hrdinou… Není to sice nic, co by knihu pohřbilo, ale vzhledem k Nečasovým zkušenostem se jedná o nevyužitou šanci zavrtat se do srdcí čtenářů prostřednictvím silného charismatického hrdiny, kterým má Mráz bezesporu potenciál být.

Ondřej S. Nečas dokázal detektivní případ se silnou příměsí mystiky řádně zašmodrchat a uspokojivě rozplést. Jen škoda, že se možná až příliš zaměřil na vyšetřování a nepohrál si více s postavami.

Ondřej S. Nečas: Noční motýl

Vydal: Mystery Press, 2019

Obálka: Lubomír Kupčík

Počet stran: 240

Cena: 299 Kč

Kiersten Whiteová: Žár

Děti noci - 14. Září 2019 - 7:30
Po Vzestupu a Temnotě vydává nakladatelství CooBoo třetí díl Dobyvatelské ságy Kiersten Whiteové s názvem Žár.   ANOTACE: Po strašlivém utrpení při obléhání Konstantinopole je Radu povolán zpět k sultánu Mehmedovi. Ten je mocnější a silnější než kdykoli dřív, ale také nesmírně osamělý. Znamená to, že je konečně přístupnější? A stojí o to ještě vůbec Radu? Lada stále sní o tom, že vytvoří spravedlivější Valašsko, ale aby se jí to podařilo, musí zemi osvobodit zpod osmanského vazalství. A tak Mehmedovi i svému bratrovi pošle vzkaz, který se nedá ignorovat. A dva muži jejího života nemají na výběr. A pouze zničením všech, které milují, mohou tito tři vytvořit nový lepší svět.   UKÁZKA Z KNIHY: 1 1454: Valašsko Lada musela jít doslova přes mrtvoly, aby svůj hrad získala. To ovšem neznamenalo, že v něm chtěla trávit čas. Utéct z hlavního města byla úleva. Chápala, že je potřeba mít nějaké sídlo moci, ale Trhoviště nenáviděla. Nedokázala v těch kamenných místnostech spát. Zely prázdnotou, a přesto byly přecpané duchy všech těch knížat, která tam přebývala před ní. Za Nikolajem to měla moc daleko, a tak se chystala na noc utábořit. Samota byla čím dál vzácnější – další věc, která jí hrozně chyběla. Ale...
Kategorie: Děti noci a Dagon

Nekonečno: Oddechové intermezzo Ligy spravedlnosti

Fantasy Planet - 14. Září 2019 - 5:11

Drtivá většina příběhů prvních čísel a svazků DC Universe Rebirth (čili „naše“ Znovuzrození) působí, jako by chtěla eskalovat donekonečna, a to zdánlivě bez jakéhokoli vyvrcholení. Věci se dějí, postavy se vracejí, noví antagonisté se rodí, a u jednotlivých titulů i v širším měřítku by si čtenář mohl myslet, že vše výše zmíněné směřuje k jakési další obrovité události. Jenže po čtvrtých a pátých dílech jsme se jí ještě nedočkali. DC nás jednoduše natahuje jako struny. A u Ligy spravedlnosti to platí „trojnásob“. Nekonečno je však v určitém ohledu příjemnou pauzou, lehkým oddechem od dlouhého vyprávění, které navíc místy působí nepřirozeným dojmem, jenž naznačuje, že se tvůrci snažili vymyslet cokoli, jen aby to vypadalo „epicky“. Onen oddech je v tomto případě jednoduchý fakt, že Nekonečno je ve skutečnosti sbírka povídek, čili kratších vyprávění o jednotlivých členech Ligy, a jejich snaze zapadnout jak do týmu samotného, tak do světa okolo nich. Zatímco Flash v jednom čísle//kapitole zápolí s časovými smyčkami a pokusy o zvrácení jím vyvolané katastrofy, v jiných kapitolách se oba noví Green Lanterni (Jessica Cruz a Simon Baz) snaží dělat co je v jejich silách, aby se alespoň zčásti vyrovnali svému předchůdci Halu Jordanovi (jenž je nyní zaměstnán záležitostmi mimo Zemi, a svůj post přenechal již zmíněným nováčkům). Nu, a v neposlední řadě zde máme Aquamanovu manželku Meru, která se k Lize rovněž na čas přidá, a kompenzuje tak absenci svého muže. I když, abychom učinili spravedlnosti zadost, v poslední povídce, v níž mimo jiné Batman vyslýchá záhadnou novější postavu, se přeci jen dočkáváme otevřeného konce a zadních vrátek, připomínajících nám onen dlouhodobý a zdánlivě nekončící plán.

Nespornou výhodou povídkové formy je v přítomném komiksu však skutečnost, že se z něj stává výborný jumping-on point, čili moment/komiks, kde mohou nováčci danou sérii začít číst, aniž by dopodrobna sledovali předchozí události (samozřejmě nikdy neuškodí napřed se s titulem alespoň stručně obeznámit). Hrdinové zde vystupují jako hrdinové, padouši jako padouši, a obě strany dělají čest svému „řemeslu“. Příběhy nejsou nikterak komplikované (na to je zde Grant Morrison, a v poslední době Scott Snyder), řádně „akční“, a s protagonisty se lze poměrně snadno ztotožnit (zejména s Green Lanterny a jejich snahou zapadnout do nového týmu).

Co se vizuálního zpracování týče, na komiksu se podílelo hned několik kreslířů (jak už to, koneckonců, u povídkových kompilací nezřídka bývá), což sice dílo obohacuje o jakousi diverzitu, nicméně ne o tak výraznou, jakou by mohl případný čtenář očekávat. Prostě a jednoduše řečeno, naše oči nepotěší kapacity typu Simona Bisleyho, Grega Capulla, Alexe Rosse, Sama Kietha, Mikea Mignoly, Ethana Van Scivera, ani Jima Lee. Kresby jsou si převelice často podobné, a typu vanilkového, čili takového, jaký v dnešní komiksové tvorbě vidíme na každém rohu (čti „skoro na každé stránce“).

Sečteno a podtrženo, Liga spravedlnosti 4: Nekonečno, je komiks nenáročný a dobře čtivý. Více než vhodný pro nové čtenáře, ale i staré dobré fanoušky, poohlížející se po odpočinkové zábavě, na kterou zapomenou ještě před večeří.

Liga spravedlnosti 04: Nekonečno

Autor: Bryan Hitch a další

Překlad:  Ľudovít Plata

Vydala: Crew, 2019

Počet stran: 152

Vazba: brožovaná

Cena: 299 Kč

#2034: Svůdné touhy

Comics Blog - 13. Září 2019 - 15:46

Svůdné touhy (Fripons)Vydalo nakladatelství Crew v pevné vazbě v roce 2019. Komiks původně vyšel jako "Fripons 4: Noëls fripons" a "Fripons 2: Été fripons" v roce 2014. České vydání má 156 stran a prodává se v plné ceně za 549 Kč.Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Scénář: RůzníKresba: Různí
Po knize "Svůdné schůzky" je zde pokračování v podobě dalších dvou původních sebraných knih, které se u nás vešly do jednoho vydání. Tentokrát se tvůrci zaměřili na dvě témata - zimu a léto. U zimy jsou to pak převážně Vánoce, u léta je to prostě dovolená a pobyt v přírodě. Tohle všechno spojuje povídky, které jsou v knize "Svůdné touhy" obsaženo. A jasně, ještě je tu jedna spojnice, kterou je skutečnost, že povídky v této sbírce jsou erotické. Někdy více, někdy méně, někdy skoro vůbec, ale vždycky v nich je alespoň nádech lechtivosti, podobně jako tomu bylo u sbírky "Svůdné schůzky", která rozhodně není z těch, jež vyloženě nadchnout, ale sem tam nějaká to povídka rozhodně zaujmout dokázala.

V první části se najdou různorodé příhody. "Amalio a Santina Clausová" je taková klasická anekdota, která je dovedená poměrně až ad absurdum, ale stále se můžete na konci usmívat. A podobně je to i s komiksem následujícím, "Vánoční krůta", který už není jen sexy, je výrazně explicitnější, ale také je anekdotou, i když z trochu bolestnějším koncem. Tedy bolestnějším pro některé postavy. Oba komiksy jsou barvené, a tak je zde příjemný kontrast s komiksem "Vánoční rukojmí", který má sexy kresbu Altuny a je pěkně fetišistický, což zase souzní s komiksem "Spartakus", který sice nemá tak hezkou a sexy kresbu, ale fetišistický je taky dost. Z první části stojí za zmínku ještě "Domovnice", ale to pouze pro svou kresbu, příběh je banální, a "Vánoční večírek", který je dobrý i po stránce scenáristické. Kresba je pak ještě parádní u komiksů "Na Vánoce v práci" a "Kreolské Vánoce". Tam pochopíte, proč tihle autoři chtěli kreslit nahé ženy. Jde jim to moc dobře.

Ze zimy se ale přesouváme do léta a čekají na nás další autoři. Zmíním jen opět ty komiksy, jež mě nějakým způsobem zaujaly. "Košile pana Billa" to dokázala scénářem. Ten mě překvapil tím, jak je na pornokomiks celkem promakaný a není vyloženě hloupý. A kresba mu jen prospívá. Celkově je druhá část zajímavější scenáristicky, i když někdy vám to nesedne. "O několika létech" je správně eroticky nostalgické. "Milenec soumraku" je vtipný, i když pointu rozhodně není těžké uhádnout. Humorná, i když celkem krutá zápletka se ujala i u komiksu "Piknik", který by si možná zasloužil trochu propracovanější kresbu. Ale pro milovníky pissingu je tohle fajn. Krásně nakreslený je "Pan Paulo, profesor touhy" a ani scenáristicky to není vyloženě špatné. A to je vlastně tak nějak vše. Jsem si jistý, že jiné čtenáře zaujmou jiné komiksy, což je na sbírce "Svůdné touhy" to nejlepší. Každý si tu může vyzobnout něco, co se mu líbí.

Pokud jste na lehkou erotiku, je sbírka "Svůdné touhy" pro vás. Pokud jste na něco trochu drsnějšího, explicitnějšího, je sbírka "Svůdné touhy" také pro vás. A pokud máte rádi něco úchylného, je sbírka "Svůdné touhy" i pro vás. Prostě každý si zde najde něco. Stejně tak milovní černobílého komiksu, ale i ti, co dávají přednost barvě. Je to nesmírně bohatá a překypující sbírka. A stejně jako si myslím, že si tu každý najde něco, co ho zaujme, myslím si, že tu najde i něco, co ho nebude bavit, co mu nic neřekne, třeba i něco, co na něj bude trochu moc. A proč ne. Je o erotická sbírka, každý autor má o erotice svou představu, stejně tak čtenář. Bohatost a různorodost necílí na někoho konkrétního, jen na toho, kdo má erotiku rád a nebojí se jí. A já se nebojím, popravdě jsem pořád rád, že v poslední době je toho erotického komiksu u nás víc a víc.
Komiks "Svůdné touhy" zakoupíte na stránkách Crew.
Kategorie: Bloggeři

Pevnost 09/2019 se nese ve znamení hororu!

Fantasy Planet - 13. Září 2019 - 9:18

Hurá do vesmíru!

Všichni ten příběh znáte. Lidé si pokojně žijí na své rodné planetě, dokud jejich poklidné bytí znenadání nenaruší útok emzáků, obrovský vesmírný šutr chystající se zničit naši krásnou modrou planetku, nebo hrozba vyhasnutí Slunce. Naštěstí se ale vždycky najde nějaký ten hrdina ochotný riskovat život pro záchranu celého lidstva. A tentokrát nás bude zachraňovat sám fešácký Brad Pitt ve filmu Ad Astra! A společně s pevnostním astronautem Martinem Kuželem si u té příležitosti připomenete všechny velké bijáky, v nichž nám hrozila nějaká ta zkáza z vesmíru.

Vzpomínáte na ulítlý snímek Iron Sky, v němž si nacisti zřídili základnu na měsíci a rozhodli se vrátit zpět na Zemi? Tento rok bylo natočeno pokračování a mocný Martin Fajkus pro novou Pevnost vyrazil na pokec s tvůrcem tohoto díla Timem Vuorensolou o tom, kde se zrodil nápad na tento projekt, jak náročné bylo získat finance a jestli tvůrci plánují další díl.

V recenzní filmové sekci tentokrát čeká Dětská hra, Tenkrát v Hollywoodu, Lví král a Noční můry z temnot nebo třeba Slunovrat. A jako bonus vás bude Jakub Merc lákat na pokračování hororu To.

Mistr hororu

A když už je řeč o děsivém klaunovi, tak by byla velká škoda, kdyby redaktoři zapomněli na muže, který mu vdechl život. Na mysli mám samozřejmě mistra hororu – Stephena Kinga. Jiří Popiolek vás ve svém čtyřstránkovém článku provede průřezem celé Kingovy tvorby a vysvětlí, v čem spočívá kouzlo, jímž dokáže tento spisovatel uchvátit čtenářská srdce. A aby toho nebylo málo, přichystal Daniel Storch žebříček těch nejlepší seriálů a minisérií založených na příbězích Stephena Kinga.

A co dalšího čeká v literární rubrice? Pokud máte rádi epickou fantasy, pak byste neměli minout článek o třetím dílu série Archiv Bouřené záře Meč Přísahy od velikána současné fantastiky Brandona Sandersona. Pokud tuto ságu náhodou neznáte, nevěste hlavu, protože Michal Tesáček vám bez spoilerů prozradí to nejdůležitější, co potřebujete vědět.

Fanoušci young adult se mohou těšit na recenzi Kateřiny Stupkové, která si vzala na paškál román Everless: Panství krve a kovu (Sarah Hollandová) a tak trochu jiný příběh o Popelce s názvem Nevlastní sestra (Jennifer Donnellyová). Monika Dvořáková pro změnu prubla Rituál pod vedením autorského dua manželů Šíkových. A Michaela Merglová šla až Na kraj světa Theodorica F. Addaira.

Pokud dáváte přednost spíše science fiction, tak jukněte na textík Venduly Kreplové o Motýlí tyranii z pera Franka Schätzinga. Případně sáhněte po Pevnosti plus, k níž je přibalen severský román Filipa Alexandersona – Prvorozený. Hororoví nadšenci mohou zavítat třeba k povídkám Těžká noc (Martin Pytok) a Takhle pozdě už by malé holčičky měly spát (Miroslav Pech). A pokud byste náhodou měli hejble sepsat svůj vlastní děsivý příběh, pak vám pár užitečných rad dá sám Mark E. Pocha v rubrice Profíci radí. A k tomu jako bonus přispěl i povídkou s půvabným názvem Lentilky a jiné světy.

V minirecenzích lze narazit na hodnocení Perutí noci (Zuzana Hartmanová), Legie Plamenů (Anthony Ryan), Zmije (Bex Hoganová), Červené sestry (Mark Lawrence) či sborník povídek MLOK 2019.    

Herní opojení

Pařmenům a pařmenkám Kingdom Come: Deliverence přijde k duhu Karel Kališ s představením krásně ilustrované knihy (The Art of Kingdom Come: Deliverence) právě k této hře. A můžete mi věřit, že z těch pár obrázků v Pevnosti to vypadá na vskutku luxusní záležitost! Nechybí samozřejmě ani recenze – tentokrát došlo na spin-off válečné střílečky Wolfenstein s příhodným podtitulem Youngblood, bojovku Sumurai Shodow nebo Dragon Quest Builders 2.  

Deskovkáři budou slintat u časovky Anachrony, kterou doporučuje Jakub Zahradník, a ti s uměleckými sklony by měli zakotvit u Filipa Gotfrida a pustit se sním do skládání vitráži u hry Azul: Stained Glass of Sintra.

Trocha historie nikdy neuškodí

Ani tentokrát samozřejmě nechybí několik zajímavých komiksů jako Dobyvačné armády, Sunstone 2, Balónky oběšenců a další hororové příběhy a pokračování Amerických bohů.

A co si tentokrát připravil Míla Línc? Pozornost v tomto čísle věnoval vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území, k němuž došlo 20. srpna 1968, a poukáže na to, že jsme nebyli jedinou zemí, která se s něčím takovým potýkala.

Vidíte? Nekecala jsem! Zářijová Pevnost obsahuje kupu zajímavého čtení, takže neváhejte a běžte si ji koupit!

Temný CONiáš 2019

Děti noci - 13. Září 2019 - 7:30
Třináctka je prý nešťastné číslo. Ale organizátoři se nebojí. Na pověry totiž nevěří. Kromě černých koček, žebříků, rozbitých zrcadel, chemtrails a pátku třináctého. Naštěstí CONiáš bude v sobotu 21. 9. 2019.   Od desíti hodin začnou návštěvníky děsit strašidelným programem. Mají skvělé, i když prokleté, přednášející: ze Slovenska přijede Mark E. Pocha, české barvy budou hájit Františka Vrbenská, Karel Sikar Doležal, Lucie Lukačovičová, Vlado Ríša, Kristina Haidingerová, Pavel Renčín, Hanina Veselá, Leonard Medek a další. V rámci přednášek představíme i zajímavé projekty (např. Krotitelé draků), pověry a pokřtíme i nějakou tu temnou knížku. Nebude chybět ani doprovodný program. V odpoledních hodinách proběhne fantastický kvíz (hledáme 3–5 členné týmy!), hororová literární dílna, budou deskovky, samozřejmostí je fantastická výměna knih, bude skvělá RetroHerna, vyzkoušejte si Warhammer, budou stánky, bude občerstvení… A ještě si organizátoři v rukávu schovávají pár dalších překvapení… Místo konání: Městská knihovna v Praze, Mariánské náměstí 1/98, Praha   Program: 10.00–18.00 malý sál Moderátor: Martin D. Antonín 10.00–10.30 – Františka Vrbenská – Bojím! Bojím! 10.30–11.00 – Jakub Merc – Stereotypy a kreativita v hororu na stříbrném plátně 11.00–11.20 – Livius Vank – Horory Warhammeru 11.20–11.40 – Ladislav Karpianus – Krotitelé draků 11.40–12.00 – křest knihy 12.00–13.00 – Jan Toman – Pozitivně...
Kategorie: Děti noci a Dagon

Stránky

Přihlásit se k odběru sarden.cz agregátor