RECENZE: Neil Gaiman - Chris Riddell, Odd a mraziví obři

Agent JFK - 20. Září 2019 - 1:00

Neil Gaiman je známý jako autor Sandmana nebo Nikdykde. A v poslední době taky samozřejmě díky Dobrým znamením. Fakt je potřeba říkat proč? Naštěstí pro nás ale nezapomíná ani na tvorbu pro děti. Jednou z posledních věcí z tohohle ranku je poměrně útlá, ale přesto silná knížka Odd a mraziví obři.

Odd a mraziví obři jsou knížka, u které se už potřetí setkávají Neil Gaiman a ilustrátor Chris Riddell a je to znát. Riddell má totiž v knize dost prostoru a prakticky se tak stává druhým autorem příběhu. Jeho ilustrace děj nejen dotváří, ale do značné míry ho i utváří. A díky zvolenému formátu knihy vyniknou i mnohem víc než u titulu Naštěstí (ne)máme mléko.
To, že má Gaiman rád severské (ale i jiné) mýty, už předvedl u Severské mytologie nebo Amerických bohů. A tady to jenom podtrhuje.
Hrdinou je dvanáctiletý mladík Odd, který se spřátelí s liškou, medvědem a orlem, což jsou ve skutečnosti tři severští bozi, které začarovali ledoví obři, kteří pro sebe uzurpovali jejich sídlo na Ásgardu. A tahle netradiční čtyřčlenná skupina vyráží na společnou výpravu, protože Oddovi to tak přijde správné a ví, že má pomáhat druhým. Na první pohled lineární příběh se maličko zamotá v momentě, kdy Odd začne vzpomínat na svoje rodiče a na jejich seznámení. Gaiman na poli dětské literatury neidealizuje vikingy ani trochu. Nepíše o nich jako o hrdinech, ale jako o nájezdních, kteří vyplouvali na moře a brali si všechno, co jim přišlo pod ruku. Gaiman se nebojí zajít ani tak daleko, aby popsal smrt Oddova otce nebo to, jak si Odd zmrzačil nohu při kácení stromu. Samozřejmě nic z toho není v knize nikterak explicitně popsáno, ale je to tam. Je tedy otázka, jak starému čtenáři Odda předložit, protože všechno výše uvedené v dětech samozřejmě vyvolává nutně některé dotazy, které budou potřebovat zodpovědět. Což je ohledně témat týkajících se smrti či poranění ideální pomocník.
Odd je ve výsledku hlavně příjemnou četbou, kterou smlsnete za jedno nedělní odpoledne a u které se rozhodně nebudete nudit. Gaiman tu sice nepřekonal Koralínu, ale opět předvedl, že jeho imaginace je obrovská a když navíc spojí síly s talentovaným výtvarníkem, pak je výsledkem nejen dobrý příběh, ale i šperk, který vám v knihovničce určitě ostudu neudělá.

Odd a mraziví obři
Neil Gaiman - Chris Riddell
Nakladatel: Albatros
Překlad: Helena Šváchová
Počet stran: 160
Provedení: hardback
Cena: 299 Kč

 

RecenzeLiteraturaN. GaimanCh. RiddellSarden čte dětemAlbatros mediaAlbatros
Kategorie: Bloggeři, JFK

KOMIKS: Dan Abnett, Aquaman 3: Koruna Atlantidy

Agent JFK - 19. Září 2019 - 1:00

Komiks Aqauman 3: Koruna Atlantidy plynule navazuje na události předchozího vydání. Válka mezi USA a Atlantidou je zažehnána, Aquaman očištěn. Odměnou za nastolení míru je mu obrovská popularita, respekt a uznání, přesto o dramatické situace není nouze.
Výraznou změnou proti předchozím komiksům je absence dalších hrdinů z Ligy spravedlnosti – osobně mi vsuvky Supermana, Batmana, Flashe, Green Lanterna a dalších chybí jako zajímavé zpestření, ať se jedná o vizualizaci nebo hlášku.  Na druhou stranu nutno uznat, že po dějové stránce zvládá Aqauman utáhnout celý komiks bez dalších superhrdinů. A to je dobře, protože se tím vymaňuje ze škatulky upozaděného superhrdiny. Když čtenář čte Aquamana, chce Aquamana. Ale jakmile se pak hlavní hrdina ocitne v nesnázích, zaznívá otázka, kde jsou jeho supermocní přátelé? To ho nechají ve štychu?
Dalším rozdílem je obsah. Koruna Atlantidy obsahuje tři nezávislé komiksy: Chceme žít v míru, H2O a Koruna Atlantidy. První z nich je dokončení a uzavření dění z minulého dílu.  V příběhu H2O spolupracuje Aquaman na žádost americké vlády s aquamariňáky, kteří se ho snažili v minulém díle zlikvidovat. Kresbou tato část zaostává. Kreslíř ztrácí ve srovnání s ostatními dovednost zobrazovat detailně obličejové rysy. Přitom se jedná o nejrozsáhlejší příběh. Poukazuje také na důležitost partnerky Mery stojící v dobrém i zlém při Aquamanovi. Jejich společný nepřítel je tajuplný a velice silný, všichni zúčastnění musí podávat maximální výkony, přesto se všichni nevrátí. Třetí příběh je zasazen do dění v Atlantidě. Tam Aquaman na růžích ustláno nemá. Všechna tři komiksová alba mají velice rychlý dějový spád s patřičnou akcí a udržují vysoce nastavenou laťku z minulých dílů.
Klasickým doplňkem publikace jsou pak alternativní titulní strany jednotlivých sešitů a návrhy postav od kreslíře Brada Walkera. Celkově se jedná o velmi podařený komiks, který potěší čtenáře dvěma dokončenými příběhy a zároveň navnadí třetím, přerušeným v tom nejdramatičtějším možném okamžiku. Po otočení poslední stránky si čtenář uvědomí, jak náročné bude čekání na další pokračování. 


Aquaman 3: Koruna Atlantidy
Dan Abnett

Nakladatel: BB/art
Překlad: Changer the Elder
Počet stran: 216
Vazba: Brožovaná
Cena: 299,- Kč

 

D. AbnettKomiksAquamanBB artDC Comics
Kategorie: Bloggeři, JFK

KOMIKS: Jeff Smith - Kůstek 1: Útěk z Kůstkova

Agent JFK - 18. Září 2019 - 1:00

Komiks, který na první pohled vypadá jako ideální roztomilé čtení pro děti, ale bez problémů zaujme i starší čtenáře? Taková věc se přihodí maximálně jednou... dvakrát... třikrát za deset let. Ale pokaždé má stejného podezřelého - Ferdu Kůstka.
Série vyšla již pred delší dobou, ale bohužel pouze v černobílé variantě. Crew se nyní rozhodla tento hendikep napravit a vylila na stránky celou paletu barev, které z nového Kůstka dělají ještě o stupeň lepší čtení. A to už je co říct.
Příběh se odehrává v oblasti zvané prostě Údolí, do níž shoda náhod zavane Ferdu Kůstka, společně s jeho bratranci Podfou a Šmardou. A rovnou je i rozdělí, takže  první úkol dobrodružství je jasný. Najít ostatní a pokusit se dostat zpět domů.
Pidimužíci se musí rychle rozkoukat, protože již první poznávání nového místa je provázeno nepříjemnými setkáními s Krysáky. Po čtyřech chodící, rudooké a k tomu chlupaté příšery se dvěma rohy se snaží tři přátele chytit opravdu od první minuty a není jasné proč. A proč mají i v přesile hrůzu z oranžového flegmatického draka s blond bradkou? Počkat, řekl jsem draka? Na ty přece nikdo nevěří!
Nutno podotknout, že na první pohled jednoduchý příběh o snaze najít cestu domů se komplikuje mnohem dříve, než vůbec pořádně začne. Mnoho záhad klade jednu otázku za druhou a autor náhodnými drobnými odhaleními neustále povzbuzuje chuť číst dál a vkládat střípky do mozaiky. Můžete mi věřit, že vlastní teorie, jak to asi všechno může být, mě napadaly zcela nečekaně i v situacích, kdy jsem knihu nečetl. To si třeba vařím čaj a najednou mi mezi teplotou vody a odrůdou vytane na mysl "Ale vždyť to klidně mohl být nějaký jeho předek! ". Bez kontextu, prostě jen tak. A už mám chuť se vrátit ke čtení.
Co se týče postav, opět nemohu nic vytknout. Kromě dobrosrdečného, ale ne dětinského Ferdy Kůstka tu máme jeho dva bratránky. Nepříliš chytrého dobráka Šmardu a Podfu. Jó Podfa, to je kapitola sama pro sebe. Šance na úspěšný návrat by byly mnohem vyšší, nebýt jeho chamtivé a hádavé povahy, jež průběžně kalí většinu přátelství, která se snaží v nouzi navázat.  Například s Babčou Ben. Na první i druhý pohled vypadá jako bezzubá a nonstop zatuřená penzistka. Což dost možná je, ale také chová závodní krávy, které pravidelně poráží v běhu, a má pořádného kostlivce ve skříni. O něm do příchodu Kůstků neví ani Trnka, její... vnučka? Chce se to říct, ale jistý si po dočtení být nemůžu. Každopádně i ta uchovává část vzpomínek do skládanky. Jen to sama neví.
Tak to tady máme. Hezká kresba doplňuje chytlavý příběh, který navíc boduje i v kontextových fórech založených na "překvapeních na druhou" a protikladech. Těžko se takový koncept vysvětluje. Řekněme, že autor brnkne na známou strunu, ta pobaví třeba i nějakou popkulturní referencí, načež na scénu teprve nastoupí samotný hlavní prvek, který už jsme ani nemuseli očekávat. A na papíře tyto vtipy fungují až nečekaně dobře.
Kůstka jsem měl to štěstí číst dříve v jeho černobílé variantě. Taková forma sice příběhu přímo neubírala, ale barevné vydání na křídovém papíru je rozhodně znatelné zlepšení.
Pokud jste ještě neměli tu čest a máte chuť na pohádkově laděné odpočinkové čtení, třeba i pro své menší obyvatele domácnosti (domácí skřítky nevyjímaje), které ale nebude hloupá slátanina s přímočarou zápletkou, musím Kůstka doporučit všemi kostmi v těle. A snad i pro znalce původních vydání bych mohl dát hlas aspoň za všechny obratle a žebra. Užijete si ho.

Kůstek 1: Útěk z Kůstkova
Jeff Smith

Nakladatel: Crew
Překlad: Michal Bronec
Redakce: Jiří Pavlovský
Rok vydání: 2018
Počet stran: 144
Rozměr: 168 x 258 mm
Provedení: hardcover
Cena: 249 Kč

KomiksJ. SmithKůstekCrewSarden čte dětemCrew Kids
Kategorie: Bloggeři, JFK

RECENZE: Nicholas Eames, Králové Wyldu

Agent JFK - 17. Září 2019 - 1:00

Sláva možná nikdy nezestárne, jak hlásá obálka této prvotiny. To však neplatí pro její hrdiny – posledních dvacet let se na nich viditelně podepsalo. Legendární žoldnéři zlenivěli, ztloustli a začala je bolet záda. Co víc, někteří se dokonce oženili a mají děti. A kvůli těm jsou i po letech ochotni oprášit zbraně a vydat se až na kraj světa vstříc jisté záhubě.

Svět, který pro svůj příběh Eames vytvořil, je světem té nejtypičtější RPG hry. Máme tu bandy hrdinů, které se honí za vypsanými zakázkami a za odměnu vraždí všelijaká monstra, rozlehlá království a páchnoucí města, pradávnou dlouhověkou rasu oplývající vyšším věděním a spoustu epických artefaktů s epickými jmény. Příběh se pak točí kolem členů Ságy, té nejzářivější legendy mezi žoldnéřskými skupinami. Zlatý Gabe, čaroděj Moog, Matrick Lebkobijec, zabiják Ganelon a Clay “Pomaloručka” Cooper, to jsou jména, která vstoupila do dějin. Od dob jejich největší slávy, kdy zabíjeli draky, zachraňovali princezny a ztráceli jednoho barda za druhým, ovšem uplynuly už dvě dekády a vše se změnilo. Co by jen mohlo přimět zrezivělé hrdiny, aby se znovu chopili zbraní? Fakt, že Gabrielova dcera, žoldnéřka po otci, se ocitla uvězněná ve městě obleženém tou největší hordou nestvůr, kterou svět kdy spatřil.

Králové Wyldu jsou epickým, vtipným příběhem nejen o hrdinství. Když na to přijde, hlavní hrdinové vlastně až takovými hrdiny nejsou – morální kompas mají totiž tak trochu šejdrem. I přes to, že jde o partu, která za sebou sem tam nechá ležet zkázu a těla, jedná se o pětici samých sympaťáků. Příběh je čtenáři vyprávěn třetí osobou z perspektivy Claye Coopera, který je v podstatě jen obyčejný chlap, co nerad opouští rodinu, zároveň ale nedokáže upřít pomoc svému nejlepšímu kamarádovi. Členové Ságy jsou každý jiný, ale do jednoho se jedná o skvěle vykreslené a propracované postavy, kterým zdatně sekunduje kopa dalších barvitých charakterů.

Celý příběh je protkaný humorem ostrým jako kouzelný meč. Sarkastické poznámky a ironie na vás prakticky číhají na každé stránce a povyšují už tak vysoce čtivý kousek na neskutečně zábavnou jízdu. Nejde totiž o humor, který by rušil příběh, ačkoli je místy řádně absurdní. Krásně se proplétá s vážnými i dojemnými momenty a čtenář se jen veze. Ono přirovnání k humoru pratchettovskému, které se nachází na přebalu knihy, není úplně mimo. Autor do svého příběhu zakomponoval snad vše, co šlo – a je opravdu zábava při čtení čekat, čím dalším Králové překvapí. Rozšíříte si obzory, co se fantastických příšer týče, to je jisté.

Hrdinové této knihy vám přirostou k srdci a vy jim zaručeně budete fandit až do konce. Králové Wyldu cestou překonávají mnohé překážky, vyprávění však není jen o boji a cestování – velkou roli hraje vyrovnávání se hrdinů s realitou. S tím, že už nejsou takoví, jako bývali, a svět je jiný, než jaký ho znali. Pět set stran je pro příběh Ságy akorát – autor sice na Krále Wyldu navazuje volným pokračováním Krvavá Rose, příběh staré bandy se tu ale hezky uzavírá. Pokud jste fanoušky epické, humorné, výpravné a zkrátka fantastické fantasy, určitě byste Krále Wyldu neměli minout. Tahle pětice žoldnéřů vám dokáže, že ještě nepatří do starého železa – a Nicholas Eames zase ukáže to, že jeho debut si zaslouží veškerou pozornost a chválu, které se jí dostává.

 

Nicholas Eames – Králové Wyldu
Nakladatelství: Host
Počet stran: 520, brožovaná
Překlad: Michaela Šprtová
Rok vydání: 2019
Cena: 399 Kč

LiteraturaRecenzeN. EamesHostFantasy
Kategorie: Bloggeři, JFK

RECENZE: Jason Schreier, Krev, pot a pixely

Agent JFK - 16. Září 2019 - 1:00

Videohry nejsou relevantní. Je to zábava pro děcka. A navíc jsou nebezpečné, vždyť považte – všechno to násilí! Synek od sousedů hraje každý den a je úplně odtržený od reality! A lidi, co videohry vytvářejí? Zastydlí puberťáci, nechce se jim pracovat, tak celý den jen sedí u počítače a zabývají se hloupostmi. Vždyť je nikdo nemůže brát vážně…

Zdá se vám to přehnané? Vítejte v typické české rodině. (A přeskočte následující tři odstavce.) Zdá se vám to ještě mírné a přijde vám, že vůbec nemá smysl se o tom bavit? Pro vás tedy pár hrubých cifer z internetu: videoherní průmysl za rok 2015 dosáhl tržby 71,27 miliardy dolarů. Předpokládá se, že v roce 2020 přesáhne 90 miliard (zdroj). Pro srovnání – filmový průmysl měl v roce 2015 cenu 38,4 a o tři roky později 41,1 miliard (zdroj). Nejsem žádný odborník přes čísla, ale mám takový neodbytný pocit, že ten rozdíl je ohromující.

Možná v téhle chvíli zamítavě máváte rukou a brbláte si něco o šílených Američanech a o tom, že u nás nic takového neexistuje. Pro vás tedy ještě doplnění: v České republice momentálně funguje 44 videoherních společností (zdroj) a obrat českého videoherního průmyslu v roce 2018 stoupl na 3 miliardy korun a už v předchozím roce překonal o víc než polovinu průmysl filmový (zdroj). A o Beat Saberu nebo Kingdom Come: Deliverance si povídá celý svět.

Dobře, možná jsem vás přesvědčila o monstrózním objemu herního průmyslu. Není to však spíš negativní aspekt? Není to politickými a marketingovými machinacemi prolezlé mraveniště hemžící se kravaťáky, kteří z jedné kapsy sypou peníze jen proto, aby si jich do druhé mohli cpát ještě víc? No, samozřejmě. Tak to prostě bohužel chodí a ani hráči už dávno nejsou uzavřenými skupinkami podivínských uhrovitých kluků, kteří ve svých doupatech paří Prince z Persie. Vyvíjí se obě strany a videoherní kultura je dneska plnohodnotná složka společnosti (jen pro zajímavost, v roce 2017 uvedlo 43% Američanů, že hraje „často“ – podíl byl 24% mužů a 19% žen, zdroj).

Tímto se omlouvám všem čtenářům-hráčům, kteří považují videohry za svébytné umělecké dílo srovnatelné s filmem nebo literaturou a ví, že zatracovat je jen kvůli tomu, že využívají jedinečných způsobů prezentace příběhu a zapojení recipienta, je naprostá hloupost. Bohužel se v takřka pravidelných intervalech setkávám s výše popsanými názory a neustále mám pocit, že je třeba hry obhajovat. To je snad alespoň částečně splněno a teď už tedy konečně ke Krvi, potu a pixelům

Vývoj videoher není sranda. Nesedíte celý den u počítače, abyste hráli hry. Sedíte celý den u počítače, abyste ze sebe vydali to nejlepší, zatli zuby a v nemožném časovém presu vytvořili něco nového, zábavného a hodnotného. Jason Schreier několikrát ve své knize použil formulaci, že je to peklo. S odstupem se to může zdát přehnané, ale je to tak – zvlášť když vám zbývá pár posledních týdnů do data vydání a celá hra vám padá jen proto, že se vaše postava podívala na zelí (skutečná historka z nejmenovaného zdroje).

Kniha Krev, pot a pixely je rozdělená do 10 kapitol podle jednotlivých her, jejichž vývoj Schreier popisuje. Zaklínač 3, Destiny, Diablo III nebo Stardew Valley mají každá svůj příběh, který se v mnoha bodech shoduje (časová tíseň, technické i osobní komplikace, přetahování s velkými společnostmi…), ale každý je jedinečný. A je to možná překvapivé, ale všechny bez výjimky jsou neuvěřitelně napínavé. Hmm, říkáte si nejspíš, jak může být vývoj hry napínavý? Vždyť už známe konec! Je pravda, že o ohromujícím úspěchu třeba takového Zaklínače od CD Projektu pravděpodobně slyšel každý, ale Schreierovi se nějakým zázrakem podařilo do své knihy vpašovat úžasnou čtivost. A tak jsem se klepala nervozitou jak ratlík v dešti, když jsem viděla, že se blíží kapitola věnovaná mé srdeční záležitosti – Dragon Age: Inquisition.

Dobrá, že je kniha pro hráče a fanoušky her, kterým se věnuje, je asi jasné bez debaty. Ale moment! Nezavírejte ještě recenzi a neházejte knihu do skartovačky (to je, jak doufám, jen nadsázka). I když nejste zrovna fanda BioWare nebo LucasArts, i když nejste zrovna zapálenec do videoher, zkuste ji i tak otevřít. Pevně věřím tomu, že zaujme i vás. Vyprávění o tom, jak to chodí v momentálně nejprogresivnějším průmyslu je fascinující pro všechny bez rozdílu věku, pohlaví či zálib.

Jason Schreier je editor Kotaku, jednoho z nejčtenějších webů o videohrách. Jeho články jdou do hloubky a jako zdroj často citují samotné vývojáře, které se Schreier nebojí vyzpovídat i z těch nejkontroverznějších témat (jako to udělal i ve své knize). Výzkumu věnuje mnoho času a díky němu jsme si například mohli přečíst o tom, co se pokazilo na Mass Effect: Andromeda a proč. I z toho důvodu je poněkud překvapující, že s jedinou výjimkou Krev, pot a pixely přinášejí příběhy jak z hollywoodského filmu: díky tvrdé práci se nakonec dostavil triumf. Jasně, hlavní motivací asi bylo začlenění velkých a proslulých her, aby se kniha prodávala, ale i tak by podle mého neškodilo podívat se – třeba v dalším díle – i na některé projekty, které tolik štěstí nakonec neměly.

Řeknu to narovinu: jsem nadšená. Krev, pot a pixely je zlomový počin, který, jak doufám, nakreslil startovní čáru pro další jemu podobné a teď už se to bude jen hrnout. Konečně se (i u nás) začíná mluvit o vývoji her, konečně se na to můžeme podívat i z té druhé strany a možná se i rozpačitě poškrábat na hlavě a zastydět se za to, jak sprostě jsme nadávali, že naší postavě prolézají vlasy límcem pláště a označili kvůli tomu celé studio za diletanty.

Můžeme tedy jen doufat, že příště se najde překladatel z oboru, který se vyhne poněkud kostrbatým překladům videoherní terminologie a takovým faux pas jako „romantičtěji zaměření jedinci se zamilovali do možnosti svádět své vysněné společníky, například sarkastického rytíře Alistaira a temperamentního čaroděje Morrigana“ (s. 155–156, Morrigan je sice temperamentní, ale čarodějka, která by vám benevolentní změnu pohlaví pravděpodobně omlátila o hlavu).

Jason Schreier, Krev, pot a pixely
Vydání: 2019
Vydavatelství: Host
Překlad: Petr Miklica
Stran: 286
Cena: 329 Kč
 

RecenzeLiteraturaJ. SchreierHost
Kategorie: Bloggeři, JFK

KOMIKS: Wiebe - Upchurch - Šejić, Krysí královny 2: Do dáli se vinoucí chapadla N'Rygothova

Agent JFK - 12. Září 2019 - 12:58

Nezáleží na tom, zda jste reformovaný asasín nebo chlastem nasáklá žoldnéřka – minulost vás vždycky dožene. Možná v podobě pomsty, bývalého manžela nebo řady nevítaných flashbacků vyvolaných obřími chapadlatými monstry a jejich přinejmenším magickým pohledem.

Druhé dobrodružství Krysích královen začíná přesně tam, kde to minulé skončilo, tedy na divoké party na oslavu ubránění města Palisády. Po noci plné drog, alkoholu a lásky však bohužel na čtveřici svérázných žoldnéřek nečeká klid. Druhá pětice sešitů série představuje poměrně ucelený samostatný příběh, při kterém je Palisáda opět v ohrožení. Nechybí nic, co jsme již viděli v prvním díle – podivné potvory, krvavé bitvy, latinsky znějící kouzla explodující v ohňostroji barev a hláškující čtveřice hlavních postav.

Už jen ty hlášky a přehlídka sprostých slov stojí za to, abyste tento komiks otevřeli. Těžko říct, kde se při překladu Darek Šmíd inspiroval, nicméně vulgarismy, které najdete v Krysích královnách, snad opravdu nenajdete nikde jinde. A že mohou takové barvité pokřiky z úst bojujících dam znít nepřirozeně? Právě o to patrně autorovi jde. Aby to bylo celé lehce parodické a absurdní. Místy Wiebe opravdu tlačí na pilu humoru možná víc, než by bylo záhodno, ale když dojde v příběhu na rozhodující okamžik, dokáže bez problému a navážno vystihnout dramata jednotlivých postav.

Postavy jsou sbírkou všemožných archetypů, na které jste v žánru fantasy kdy narazili. Složením lehce odrážejí takovou kampaň v DnD – máme tu ústřední propracovanou čtveřici a pak ty ostatní, kteří (až na výjimky) hrají jen druhé housle a až na to, kterou zbraní rády zabíjí skřety, toho moc nevíme. Pokračování Krysích královen jde více do hloubky než úvodní díl, dozvídáme se něco o minulosti tohoto potrhlého a podivného sesterstva. A něco málo i o reáliích celého světa mimo Palisádu.

Po Rocu Upchurchovi, jehož přehledná a čistá kresba provázela příběh až do osmého sešitu, převzal otěže vizuální podoby komiksu Stjepan Šejić. Změna je to poměrně plynulá, postavy ostatně mají tak charakteristický vzhled, že jsou bez problému k poznání. Umělecký nádech a temnější spektrum barev dobře podtrhlo atmosféru finálního boje a jeho dramatičnost. Dočkali jsme se i lehkého nájezdu na příště a grafických bonusů na konci knihy.

Do dáli se vinoucí chapadla N´Rygothova je nejen pekelně dlouhý název, ale také pekelně zábavná jízda, která vám vydrží stěží na jeden krátký letní večer. Autoři se postarali o čtivý komiks, který má potenciál oslovit i ty, kteří běžně s tímto médiem nepřijdou do styku. Samozřejmě, humor a pojetí Krysích královen nemusí zachutnat každému – je to přece jen přepálené, odvážné a sprosté, zároveň je to ale svým způsobem velmi milé čtení, které vás přinutí nostalgicky zašilhat po klasickém papírovém RPG. Druhý díl si navíc s příběhem hraje ještě o něco lépe než ten první – kromě přečtení ale mohu doporučit ještě jednu věc. Udržujte komiks z dosahu dětí, mohly by totiž češtináře ve škole překvapit takovou sprosťárnou, kterou sám v životě neslyšel.

 

Kurtis J. Wiebe, Roc Upchurch, Stjepan Šejić – Krysí královny vol. 2 – Do dáli se vinoucí chapadla N´Rygothova
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 136, brožovaná
Rok vydání: 2019
Překlad: Darek Šmíd
Cena: 349 Kč

KomiksCrewKrysí královnyK. J. WiebeR. UpchurchS. Šejič
Kategorie: Bloggeři, JFK

RECENZE: Miriam Petrosjanová: Dům, ve kterém...(II.) Osm dní Šakala

Agent JFK - 11. Září 2019 - 12:57

Pokračování série Dům, ve kterém...  s podtitulem Osm dní Šakala je prostředním dílem trilogie od arménské spisovatelky Miriam Petrosjanové. Druhé díly mívají tu nevýhodu, že se ocitají někde mezi. Stávají se jakýmisi převozníky mezi začátkem a koncem, kteří ne vždy čtenáře nadchnou. Dokázala autorka v Osm dní Šakala nastavit téma, které udrží pozornost a zájem?

V prvním díle jsme skrze oči nováčka Kuřáka poznávali Dům. Nyní se ponoříme hlouběji do jeho tajů a  pravidel díky starému mazákovi Šakalu Tabákímu. Má úlohu lidového vypravěče, básníka a hlavně sběratele předmětů a listin spojených s minulostí Domu samotného. Na svých výzvědných toulkách našel mnohé staré dokumenty a ví tudíž více než kdokoli jiný.

Paralelně s přítomností, kterou představuje Šakalovo vyprávění, se odehrává i minulost. Opět rozložena do střípků vnímaných jednotlivými postavami, ale i Domem samým. Všichni zúčastnění cítí, že tyto dvě linie se brzy protnou, protože se blíží konec. Konec pro současný ročník i pro celou budovu. Mezi obyvatele se vkrádá nervozita a strach. Mnozí si stěží pamatují život za zdmi, další si až příliš jasně uvědomují, že o ně tam venku nikdo nestojí a nemají šanci sami přežít. Všichni jsou součástí Domu a Dům je součástí jich. Tento neklid přináší převratné změny. Tou hlavní a stěžejní pro tuto knihu je splynutí dívčí a chlapecké části domu. Oficiálně má každé pohlaví stále své vlastní ložnice, ale neoficiálně je Slepcem vyhlášeno, že dívky mohou do chlapeckým prostor a zrušil zákaz jakéhokoli kontaktu.

Životy dospívajících se prolínají a jejich pletky odvádějí pozornost od toho, co se neúprosně blíží. S vykreslením vztahů a obohacením děje o dívčí pohledy vidíme Dům opět z jiné perspektivy a získává komplexnější podobu. Zároveň je děj zpestřen vyprávěním Ralfa. Vychovatele, který kdysi v Domě působil a jako snad jediný v jeho dějinách se zase vrátil. Tvoří teď pomyslný most mezi světem dětí a dospělých.

Osm dní Šakala je v mnoha ohledech velký posun vpřed. Kniha překvapí nejen obsahově, ale i po stránce ilustrací. Ty jsou najednou bohatší a pestré. Neopakují se a navozují pocit bližšího vnoření do děje. Text samotný pak nabídne nový pohled na Dům a plynule čtenáři vytvoří bližší pouto s postavami, zatímco ho nenápadně vede k třetímu dílu. Zbývá jen doufat, že i poslední kniha udrží vysokou úroveň a vyvrcholení samotné nebude zklamáním.

Recenze na první díl zde.


Dům, ve kterém (II.)… Osm dní šakala
Miriam Petrosjanová

Vydavatelství: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 340
Doporučená prodejní cena: 299Kč.

 

Recenze. LiteraturaM. PetrosjanováFragmentFantasyAlbatros media
Kategorie: Bloggeři, JFK

Nové tituly z nakladatelství CREW

Agent JFK - 10. Září 2019 - 0:00

Už máte doma některou z novinek od nakladatelství CREW? Ne? A něco vás zaujalo?  V tom případě spěchejte SEM, kde se všechny komiksy dají koupit v e-shopu.

Balónky oběšenců a další hororové příběhy

Scénář: Džundži Itó; kresba: Džundži Itó; počet stran: 388; vydání: první; rok vydání: 2019

Tvůrce Ryb se vrací v parádním sborníku svých osobně vybraných nejlepších hororových povídek. Najdete tu létající hlavy, ohavné modelky, díry v těle, duchy, temné uličky i obludy. Bizarní svět Džundžiho Itóa je děsivý i fascinující! Každá z povídek je navíc doprovozena autorovým doslovem, ve kterém vysvětluje tajemství jejího vzniku, a nechává čtenáře nahlédnout i do původních náčrtků a rozepsaných nápadů!

 

Zaklínač: Z masa a ohně

Scénář: Aleksandra Motyková; kresba: Marianna Strychowská; počet stran: 108; vydání: první; rok vydání: 2019

Jeden starý známý Geralta požádal, aby mu pomohl přijít na kloub podivným událostem obklopujícím jeho dceru. Zaklínač dorazí a zahájí vyšetřování, avšak ke svému překvapení narazí na Marigolda a oba jsou nečekaně přeneseni do dálných krajin. Omylem dorazí do tajemné a nebezpečné země, kde jsou nuceni tajit svou totožnost a ujmout se úkolu, který není možné splnit. Geralt spojí síly s místní čarodějkou, aby porazil temné síly sužující královský dvůr, ale brzy pochopí, že si svým pokusem pomoci jen způsobil další potíže a zaujal místo hlavního podezřelého...

"Nový komiks Zaklínač od vydavatelství Dark Horse v mnohém připomíná zaklínačské hry." - COMICSBOOK.COM
"Zaklínač: Z masa a ohně č. 1 je důmyslný příběh a mimořádně zdařilá adaptace herní série Zaklínač." - MILTIVERSITY COMICS
"Pokud si užíváte fantasy eskapády s prvky nadpřirozena a sci-fi, potěší vás tento příběh mnoha očekávatelnými trefami na ta správná místa, aniž by působil těžkopádně nebo obraně." - COMIC CRUSADERS
"Tomuhle komiksu dávám pět hvězdiček z pěti!" - IMPULSE GAMER

 

Sunstone 2

Scénář: Stjepan Šejić; kresba: Stjepan Šejić; počet stran: 328; vydání: první; rok vydání: 2019

"V každém životě jsou výjimečné chvíle... body, z nichž není cesty zpět."

Čerstvý vztah dominy Ally a subinky Lisy pomalu rozkvétá a oběma začíná být jasné, že tu nejde jen o BDSM. Kolem dvojice, která společně tráví každou volnou vteřinu, se shromažďuje čím dál širší okruh přátel, včetně sadomasochistů Toma a Cassie a skeptické tatérky Anne. Ale jak se světy Ally a Lisy protínají víc a víc, sílí s tím i jejich pouto? Nebo mají prostě víc co ztratit?

Kreslíř a scenárista STJEPAN ŠEJIĆ (IXth Generation, Death Vigil) vám přináší další kapitolu zábavného a vřelého příběhu o dvou ženách zkoumajících úskalí lásky, přátelství a fetišismu.

 

Znovuzrození hrdinů DC: Liga spravedlnosti 4: Nekonečno

Scénář: Bryan Hitch, Shea Fontanová, Tom DeFalco, Dan Abnett; kresba: Bryan Hitch, Tom Derenick, Philippe Briones, Ian Churchill, Daniel Henriques, Andy Owens, Scott Hanna, Trevor Scott, Andrew Currie, Paul Neary, Tony Kordos, Batt; počet stran: 152; vydání: první; rok vydání: 2019

OBÁLKA TOHOTO KOMIKSU JE VE DVOU VARIANTÁCH! PŮVODNÍ A ČESKÁ, OD AUTORA JONÁŠE LEDECKÉHO

LIZE SPRAVEDLNOSTI VYPRŠEL ČAS!

Členové Ligy spravedlnosti jsou mrtví. Manhattan je zničen. A za to všechno nějak může Flash.
Na nejrychlejšího muže světa a jeho blízké opakovaně útočí záhadný muž, který ho viní ze smrti své rodiny. Jeho tajuplná zbraň však nešíří jen zkázu a smrt, nabízí také druhou šanci. A třetí. A další...
Kromě toho Liga čelí mikroskopickým nájezdníkům, šíleným supervojákům a objeví se také Mera, Královna moře!

Scenárista Bryan Hitch (THE AUTHORITY) spojil síly s hostujícími tvůrci jako jsou Shea Fontanová (DC SUPERHRDINKY), Dan Abnett (AQUAMAN), Ian Churchill (TEEN TITANS), Tom DeFalco (SUPERMAN), Philippe Briones (NEW SUICIDE SQUAD) a Tom Derenick (INJUSTICE: GODS AMONG US), pod jejichž vedením bojují největší hrdinové světa s hrozbami, na které hrubá síla nestačí! Obsahuje sešity Liga spravedlnosti č. 20–25.

 

Fullmetal Alchemist - Ocelový alchymista 8

Scénář: Hiromu Arakawa; kresba: Hiromu Arakawa; počet stran: 188; vydání: první; rok vydání: 2019

Záchranná mise skončila masakrem, do kterého musela zasáhnout i armáda. Zatímco se Ed a Al vyrovnávají s následky svých činů, přijíždí do města dvojice cizinců. Překročili velkou poušť a přišli si pro Kámen mudrců…

KomiksCrew
Kategorie: Bloggeři, JFK

KOMIKS: Hubertus Rufledt, Helge Vogt, Alisik 3: Jaro

Agent JFK - 9. Září 2019 - 0:00

Když jsme se s Alisik loučili naposledy, její hřbitov byl zasypaný sněhem. Spolu s ní jsme odhalili pár střípků z její minulosti a hned po přečtení jsme začali nedočkavě vyhlížet další díl v naději, že se nám dostane odpovědí na zbývající otázky. Dostane, určitě. Jenom si na to budeme muset ještě chvíli počkat.

Vrstvy sněhu na náhrobcích pomalu roztály a ze země začínají vykukovat barevné květy. Přichází čas Velikonoc, vzduch voní jarem a Alisik, mrtvá holka, co žije spolu s dalšími duchy na hřbitově, stále čeká na svůj posmrtný rozsudek. Jak ale všichni dobře víme, jaro je i čas lásky, a Alisik se slepým chlapcem Rubenem tráví stále více času.

Není to však jenom spousta nevyřčených otázek na téma láska, které Alisik trápí. Bagry, které přes zimu kvůli sněhu nemohly pracovat, se opět rozjíždí kupředu s jedním jediným cílem – srovnat celý hřbitov se zemí, aby na jeho místě mohlo vzniknout obchodní centrum. Všichni postmortálové už moc dobře ví, co se s nimi v takovou chvíli stane… A dochází jim nápady, jak tomu zabránit.

Alisik si také konečně rozpomíná na okolnosti své smrti a ocitá se před nejtěžším rozhodnutím svého života, posmrtného i toho, který mu předcházel. Může vůbec existovat něco jako láska mrtvé dívky k živému člověku a má takový vztah budoucnost? Co je to vlastně budoucnost pro mrtvou holku, uvězněnou na hřbitově?

Zkrátka a dobře, Alisik nám dospívá. Nejen květiny na hřbitově, ale i ona rozkvétá, aby si prožila svoji první a nejspíš zároveň také poslední lásku. Začíná se na svět dívat úplně jinýma očima, začíná chápat svoji roli v něm a stává se plnohodnotnou, zodpovědnou mladou ženou, se vším, co k tomu patří. Básně a úvahy prokládající příběh už jsou úplně jiné než v předchozích dvou dílech, mnohem dospělejší a vyzrálejší. Naivita a ideály Alisik postupně opouští a na jejich místo přichází poznání a smíření.

„Copak všichni nesníme o věcech, které se nikdy nemůžou stát?“

Kresba opět nádherně dokresluje ponurou, a přece tak sympatickou atmosféru celého příběhu. Alisik: Jaro hravě drží tempo, které nastavily předchozí dva díly, neúprosně graduje a míří kupředu, jako bagry na místním hřbitově. Tak jak přichází a odchází roční období, tak i náš čas s Alisik se pomalu chýlí ke konci. Ještě se ale pořád můžeme těšit na poslední díl, než dáme té mrtvé holce definitivní sbohem.

 

Alisik 3: Jaro
Hubertus Rufledt, Helge Vogt

Nakladatel: Crew
Počet stran: 80
Rok vydání: 2019
Překlad: Martin D. Antonín
Vazba: pevná
Formát: 240x170 mm
Cena: 229 Kč
 

KomiksH. RufledtH. VogtAlisik
Kategorie: Bloggeři, JFK

RECENZE: David Mack, Star Trek - Volání osudu, Bohové noci (1), Pouzí smrtelníci (2), Ztracené duše (3)

Agent JFK - 5. Září 2019 - 1:00

Volání osudu je velmi ambiciózní projekt. Spojuje v sobě totiž několik výjimečných prvků. Tak za prvé jde o jeden román ve třech svazcích, což jsme tu u Star Treku dlouho neměli – naposled v Romulanské válce. Ani jeden díl nejde číst samostatně a dokonce i všechny tři dohromady vám budou dávat docela zabrat, pokud jste nečetli předchozí romány v sérii Nové Generace, ale hlavně Titanu a Romulanské války, protože Volání osudu vás nechá dýchat na záda hned čtyřem posádkám, a to v několika časových liniích. Asi by se to dalo ukočírovat i tak, ale pokud po Volání osudu sáhnete bez přípravy, zbytečně se vystavíte frustraci, že nevíte, která bije. Tohle prostě není série pro začátečníky.

Linka Enterprise navazuje přímo na předchozí knihy, a proto se může zdát nejchudší. David Alan Mack si potřebuje připravit půdu pro finále v třetí knize, a tak zde vlastně pokračuje "jen" to, co už načrtla celá předchozí série. Lidstvu hrozí vyhlazení ze strany Borgů. Borgové neustále skáčou do prostoru federace a vyhlazují jednu planetu za druhou, ničí lodě, působí neskutečnou paseku, nenechají přežít nic a nikoho a federace je proti nim naprosto bezmocná. Dílčí úspěchy ve formě sebeobětování celých lodí nelze považovat ani za nevýhry, natož pak za vítězství. Flotila federace nebyla stavěna pro boj a ani se spojenci se nemůže silou, natožpak počtem rovnat nekonečnému přílivu krychlí, které Borgové stavěli ze statisíců podrobených světů celá staletí. Jean-luc je musí porazit opět nějakým trikem, jenže kouzelnické triky docházejí a naděje také.

Titan, který pátrá po Borzích ve vzdálených končinách galaxie, má tak nějak za úkol zůstat stranou, protože by se mohlo jednat o pověstnou Noemovu archu pro celou federaci. I když neplánovanou. Riker se s tím zatím nehodlá smířit, ale je otázkou, co ho dožene dříve: jestli Borgové, nebo osobní problémy s Troy. Jeho multirasová posádka si všímá, že kapitán není úplně ve své kůži, a tak hlavně zpočátku je tahle linka příběhu spíš jemně depresivním mixem vztahů a beznaděje.

Aventine v čele s Ezri Dax zkoumá vrak lodi třídy NX, Columbia, která zmizela během Romulanských válek a nyní leží zcela bez posádky ve vzdáleném kvadrantu galaxie. Na průzkum není dostatek času. Válka ji dostihne i tam, ale není právě Columbia klíčem k vítězství?

Columbia, rok 2156, Romulanská válka se nevyvíjí dobře a nejlepší a nejmodernější loď flotily hned po Enterprise je ovládnuta Romulany a donucena zničit svůj vlastní konvoj. Její posádka je pak odsouzena plout impulzním pohonem vesmírem v kovové rakvi a čekat na smrt. Pak ale svitne naděje a na dosah se objeví hvězdný systém, který obývá neznámý druh. Bude tohle setkání pro Columbii příznivé, nebo půjde o pověstný hřebíček do rakve? Dokáže kapitánka Hernandézová zvládnout svou posádku, nebo lidé z dvacátého prvního století jako z kteréhokoli jiného udělají cokoli pro svobodu a cestu domů?

Caeliaré – samotářská tajemná rasa, která má svůj velký plán. Je vrcholně vyspělá, prakticky odhodila svou biologickou podstatu a uzavřela se celému vesmíru, aby uskutečnila velký plán a hledala spřízněné, stejně myslící civilizace. Problém je, že pokud už Caeliary kontaktujete, jaksi vám zamezí o nich informovat nebo je opustit a lidé, kteří se s nimi setkají, mají pro změnu tendence se všemi komunikovat, a když se ocitnou ve vězení, byť velmi volném, základní povinností je útěk. Caeliaré ale tuhle psychologii nějak nechápou a to ani poté, co její aplikování způsobí katastrofu galaktických rozměrů a málem jejich druh vyhubí. Pokusí se je přesvědčit, aby s lidmi spolupracovali?

To je setting celého Volání osudu a rozehrává sice nekanonický, ale opravdu Star Trekovský příběh, ve kterém je všechno, co dělá Star Trek tím, čím je. Průzkum, vztahy posádek, boj, vzepření se rozkazům, touhu po svobdě i lidské omyly s dalekosáhlými důsledky a hledání řešení Borgské otázky a neustálé balancování na hraně vysvobodit, nebo vyhladit, přičemž už i Picard, věčný pacifista a lidumil, který i mouše ubližuje jen s největším odporem, tíhne k silovému řešení, jen musí najít páku, za kterou zatáhnout. 

Celá trilogie se, pokud máte dostatečný základ, úžasně a bez problémů čte. Vyjma Ezri, kterou ale máme načtenou alespoň ze seriálu, všechny postavy znáte z knížek jako své boty, a tím pádem nemáte problém se do nich vžít. Znáte jejich příběh, bolístky i vztahy nových a starých členů posádky. Dokážete tak nějak odhadnout, kdo se jak zachová, kdo bude hrát hlavní housle a kdo je postradatelný. Co se týče vyústění, děj k němu spěje už ke konci druhé knihy Pouzí smrtelníci, ale i tak je vyústění ve Ztracených duších do jisté míry překvapivé, protože tušíte, že máte všechny dílky skládačky, ale úplně dopodrobna nevíte a složit ji musíte nechat autora. Voláním osudu se uzavírá jeden velký příběh, který začal už kdysi dávno s přispěním Q. Příběh, o kterém jsem si myslel, že mě někde kolem Před zneuctěním nebo u Větší než pouhý součet přestane bavit, ale nakonec se ukázal jako nosnější téma, než jsem si myslel a vyvrcholení v téhle trilogii je asi nejlepší a nejstartrekovější, jaké nás mohlo potkat.

David Mack

Star Trek: Volání osudu - Bohové noci
Star Trek: Volání osudu - Pouzí smrtelníci
Star Trek: Volání osudu - Ztracené duše
Překlad: Jakub Marek
Redakce: Jiří Popiolek
Poče stran: 345/347/363
Rok vydání: 2017-2018
Cena: 298/298/298 Kč

Star TrekD. MackBrokilonSci-fiVolání osudu
Kategorie: Bloggeři, JFK

RECENZE: Florian Sußner - Christian Sußner, Měsíční oheň

Agent JFK - 4. Září 2019 - 1:00

Jsi členem Noční hlídky, mladíkem, který ještě skoro nic nedokázal a neviděl. To se má ale co nevidět změnit. Při jedné ze svých pochůzek uslyšíš křik o pomoc a ty se, jako správný hrdina, bez váhání rozbíháš směrem, odkud se volání ozývá. O chvíli později staneš tváří v tvář bytosti, o jaké jsi nikdy v životě neslyšel. Podaří se ti ji zahnat, uvrhne na tebe ale kletbu. Aby ses jí zbavil, musíš Služebníka stínů znovu najít a zničit. Tvůj život a spolu s ním i osud celého Anmaru je jen ve tvých rukou!

Úvod gamebooku Měsíční oheň je neúprosný a dostane hráče přesně tam, kde ho chce mít. Po pár stránkách utíkáš z města vstříc dobrodružství s pálícím znamením havrana, vypáleným do hrudi. Se základním vybavením, bez zkušeností a absolutně nulovou představou představu o tom, co tě vlastně čeká. Je to jako začátek většiny klasických RPG, nezbývá než doufat, že nějaké vybavení a schopnosti posbíráš v průběhu hry.

Měsíční oheň je rozdělen na tři knihy. První obsahuje hlavní příběh, k jeho dokončení je ale potřeba dohrát nejprve knihu druhou a třetí. Obě se odehrávají v lese, a věřte tomu, že když vám kniha radí: kreslete si mapu, je ve vašem vlastním zájmu ji poslechnout. Tento gamebook totiž není z těch, k jehož dohrání vám bude stačit jenom vlastní paměť a šestistěnná kostka, kdepak. Mapy, inventář, charakteristiky, schopnosti a dovednosti postavy – o tom všem se doopravdy vyplatí vést si pečlivý přehled, jinak na to dřív nebo později doplatíte.

Dobrá zpráva je, že deník s inventářem i mapy v knize najdete předtištěné, takže to není zas takový problém. Stejně tak Měsíční oheň obsahuje i krátký přehled pravidel na začátku a rozšířený přehled na konci, ke kterému se hráč dostane v průběhu hry. Pokud si pravidla přečtete pozorně a budete se jimi řídit, nic vás nemůže překvapit. Tedy, samozřejmě kromě příběhových zvratů (a že je jich tu hned několik!).

Příběh samotný začíná, jak jsme již zmínili, jako klasické RPG. I následná volba zaměření postavy, chození po lesích, sbírání předmětů, boje s nestvůrami a podobně hodně evokuje staré dobré počítačové hry tohoto žánru. Zároveň jsou ale všechny pasáže velice čtivě napsané a nabízí se hned několik zajímavých příběhových větví, které budou čtenáře lákat si zahrát knihu znovu a změnit některá svá rozhodnutí. 

Měsíční oheň není klasický gamebook, nabízí zcela plnohodnotný RPG zážitek. Najdete v něm obrázky příšer, souboje, vývoj hlavní postavy dle vlastních preferencí, nutnost dělat rozhodnutí, která zásadním způsobem ovlivní celý příběh a mnoho dalšího. Musíte tomu přizpůsobit způsob hraní (opravdu to není ideální četba do autobusu, když u sebe nemáte tužku a jediné, čím disponujete, je aplikace na házení kostek v telefonu), ale ten zážitek za to stojí.

Krátká rada na závěr – pište si, pište si, pište si. Všechno. Kudy a kam jste se vydali, počet znaků na předmětech, které najdete, důležitá slova a hádanky, které dostanete. Umocní to zážitek ze hry a ušetří spoustu nervů s listováním celou knihou a dohledáváním té zpropadené informace. Bratři Sußnerové si s tím dali opravdu práci a nedají vám nic zadarmo.

Ale není času nazbyt. Chytněte halapartnu, svoji lucernu, rozlučte se se strýcem a vydejte se jako noční hlídač na obchůzku města. Vždyť právě dnes může být ten den, kdy se začne utvářet váš další osud… Osud, jehož nitky pro změnu držíte v rukou jen vy sami.

 

Měsíční oheň

Florian Sußner, Christian Sußner


Překlad: Michal Smrkovský
Nakladatelství: Mytago
Rok vydání: 2019
Počet stran: 456
Cena: 349 Kč


 

LiteraturaRecenzeF. SussnerCh. SussnerMytagoGamebook
Kategorie: Bloggeři, JFK

RECENZE: Pavel Bareš, Kronovy děti

Agent JFK - 3. Září 2019 - 1:00

Na úvod dvě malá doporučení. V prvé řadě si před tím, než otevřete tento sedmisetstránkový druhý díl, přečtěte díl první s názvem Projekt Kronos. Jinak budete hodně tápat, o co vlastně jde, kdo je kdo a co mají záporáci za lubem. Za druhé, je to komplikované čtení, opravdu hodně komplikované. Takže pokud si Kronovy děti plánujete vzít s sebou k vodě nebo na cesty, že si budete jedním okem číst a druhým pozorovat, co se kde šustne, radím vám, nedělejte to. Vážně to není lehká četba, ani vahou, ani obsahem. Ale jinak tomuto skvělému sci-fi příběhu dlouho neodolávejte, nezaslouží si to.

V Attiona City to vře, město stojí jen malinkatý krůček od občanské války. V Eclipse Tower se vedení snaží zachovat mír a držet Downtownery a nákazu na uzdě pomocí Občanského centra a Radniční gardy. Ovšem pod Plošinou mají lidé plné zuby ubohého živoření, a tak stačí jen jiskřička a výbuch hrozí pohltit celé město. Do toho na své vlastní mise vyráží staří známí z předchozího dílu – Jason Blake aka Dawner, Vrána, Nataly, Peter, Luco Scarpa, David Fox se svou Jinx a hlavu všem zamotá ďábelský Gasz. Není jiné cesty než se do toho pořádně obout a ve jménu většího dobra jít přes mrtvoly. Doslova. A často i přes mrtvoly svých přátel. Pak je tu tajemný stroj jménem Virgina, který ze sehirů dělá poslušné loutky a Attiona umírá.

Vyprávění je pořádně zamotané. Autor rád střídá jednotlivé dějové linie, které se občas setkají  a o pár stránek dál se zase rozutečou každá jiným směrem a s nimi i hlavní hrdinové. Také často přeskakuje v čase, někdy jen o pár hodin, jindy o desítky let, takže udržet pozornost a zdravý rozum je při čtení docela náročné. Snahu vyznat se v příběhu navíc komplikuje poměrně velké množství postav, jejichž motivy se sice zprvu zdají jasné a dětsky průhledné a za chvíli zjistíte, že onen dotyčný je vlastně někým úplně jiným nebo stojí na opačné straně barikády a po několika kapitolách máte pocit, že o motivaci jednotlivých hrdinů netušíte vlastně vůbec nic. Matoucí, že? Ale na druhou stranu to dodává příběhu šťávu a nezbytnou dávku napětí, která vás donutí těch sedm set stránek dočíst až do konce. A pokud se vám to podaří, budete odměněni vynikajícím závěrem, po kterém budete doufat, že ve třetím díle se autor vyřádí ještě víc.

Pavel Bareš před dvěma lety zazářil se svou sci-fi prvotinou Projekt Kronos. Nutno uznat, že s druhým dílem se rozhodně spisovatelsky posunul. Kronovy děti jsou svižnější, emočně temnější a zároveň dějově vyrovnanější.  Nechybí pořádná akce, krev teče proudem a hrdinové (někteří s nadpřirozenými schopnostmi) hrdinsky přežívají zranění, které by z normálního smrtelníka udělaly chladnoucí mrtvolu.

Atmosféra je výborně vybudovaná, z celé knihy čiší zoufalství a beznaděj. Zdá se, že ať se postavy snaží, jak chtějí, tak je stejně změna v nedohlednu. Ale i tak ve všech doutná chabý plamínek naděje, že jednou bude líp. Autor se nevyhnul ani morálnímu hledisku. Témata jako je záchrana přátel i za cenu vlastní smrti, snaha udělat tu jedinou správnou věc, která ale v očích masy může vypadat jako zrada nebo naopak oslava vraždy, která z lidí dělá hrdiny, jsou zásadním pilířem Barešova epického vyprávění. Větší dobro a otázka, kdo má právo o lidech rozhodovat, jsou působivé etické otázky, nad kterými se zamýšlí nejeden z pěšáků autorovy mistrně rozehrané šachové partie. Zdatně s tím pracuje prostřednictvím vnitřního monologu postav a ty se tak zdají být uchopitelnější a čtenářsky bližší.

S tím souvisí i silné emoce. Smrt blízkých a naopak hromadné vyvražďování nevinných mají za následek  spravedlivý vztek a leckdy i impulzivní chování. Navzájem se zachraňují úhlavní nepřátelé a přátelé se střílejí do zad. Attiona City je zkrátka krutý postapokalyptický svět, o kterém se dobře čte, ale žít byste v něm nechtěli ani za nic.

Jednotlivé kapitoly jsou proloženy zajímavými ilustracemi, které jen dokresluji tíživou atmosféru díla, stejně tak i novinové výstřižky, emailové zprávy a podobné netradiční úvody. Pavel Bareš si vesele pohrává i s jazykem. Každá z postav má svou specifickou mluvu, takže po pár stránkách byste i bez jmen poznali, o koho se jedná.

Kronovy děti byla jednou z nejočekávanější sci-fi knih letošního roku, která rozhodně nezklamala vysoká očekávání, která měli čtenáři po přečtení Projektu Kronos. Doufejme, že autor neusne na vavřínech a trilogii zakončí se stejně dravým nasazením, jaké přenesl do prvních dvou dílů.

Kronovy děti
Pavel Bareš

Série: Projekt Kronos (2.)
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2019
Autoři obálky: Karel Jerie, Alena Gratiasová
Počet stran: 449
Cena: 752
 

LiteraturaRecenzeP. BarešProjekt KronosHostčeská fantastika
Kategorie: Bloggeři, JFK

RECENZE: Arkadij a Boris Strugačtí, Maxim Kammerer

Agent JFK - 2. Září 2019 - 1:00

Jména bratrů Arkadije a Borise Strugackých zná už dnes jistojistě každý milovník sci-fi knih a her s postapokalyptickou tématikou. Jejich Piknik u cesty z roku 1972 inspiroval snímek Stalker Andreje Tarkovského, a to byl teprve začátek. To jim vděčíme za to, že v Metru Dmitryje Glukhovského vychází stalkeři na povrch, a také mimo jiné za dnes již klasickou sérii počítačových her S.T.A.L.K.E.R. Udali směr nově vznikajícímu žánru a těžko říct, jak by dnešní sci-fi bez nich vypadalo.

Piknikem u cesty to ale zdaleka pro bratry Strugacké neskončilo. Mají na kontě hned několik desítek knih, které určitě stojí za pozornost. Jednou z nich je právě Maxim Kammerer, souborné vydání tři románů Obydlený ostrov, Brouk v mraveništi a Vlny ztišují vítr.

Poprvé se s Maximem Kammererem setkáváme v knize Obydlený ostrov, když jako mladík ztroskotá se svojí vesmírnou lodí na planetě Sarakš. Není to pěkné místo k žití, všude radiace, mutanti a první obyvatelé, se kterými se teprve dvacetiletý Maxim setká, to rozhodně nemají v hlavě v pořádku. Paradoxně považují za divocha a šílence oni jeho, protože neumí jejich řeč, mluví nějakým prazvláštním jazykem a chroupe radioaktivní houby jako největší lahůdku. Netuší, že mladík pochází z civilizace Pozemšťanů, civilizace natolik vyspělé, že radioaktivita na něj nemá nejmenší účinky, střelné rány se mu hojí jako by to byly pouhé škrábance a je schopen věcí, o kterých si obyčejný člověk může nechat jenom zdát.

Maxim je však povoláním progresor, jejichž hlavním úkolem je zkoumat vývoj objevených civilizací a případně do něj zasáhnout tak, aby odvrátil možné katastrofy a napomohl k ustanovení fungující a prosperující společnosti. Aktivně se proto zapojí do boje za správnou věc, aby získal svobodu pro své utlačované přátele. Nebo si to alespoň v tu chvíli myslí… Mladíkův naivní náhled na svět brzy dostane první trhlinu, první z mnoha. A zjišťuje, že i jakožto Pozemšťan, tedy člověk, který vyrůstal ve společnosti na vrcholu technologického i morálního vývoje, se má stále co učit.

Druhá část, nazvaná Brouk v mraveništi, už zastihuje Maxima Kammerera na jeho domovské planetě ve chvíli, kdy dostane za úkol pátrat po zmizelém progresorovi. Noří se do studia rukou psaných dokumentů, pod nejrůznějšími záminkami se setkává s lidmi, kteří by mu v jeho pátrání mohli být nápomocni a postupem času zjišťuje, že každá zodpovězená otázka s sebou ruku v ruce přinese deset nezodpovězených. Kousek po kousku odhaluje závoj tajemství obklopujícího zmizelého kolegu a začíná tušit, že tento úkol mu nebyl přidělen náhodou.

Už to není ten naivní mladík z první knihy. Taktizuje, manipuluje s lidmi, aby dosáhl svého, ale stále si zachovává své morální hodnoty. A to i ve chvíli, kdy začne spatřovat spojitosti mezi vyšetřovaným případem a zkazkách o údajně zaniklém národu Poutníků, kteří snad jako jediní technologickým pokrokem předčili obyvatele planety Země. Poutníci, odvěký strašák Pozemšťanů…

V poslední knize Vlny ztišují vítr už je Maximu Kammererovi osmdesát devět let. Je to vlastně soupis jeho pamětí, událostí, které: „znamenaly konec celé epochy kosmické sebereflexe lidstva“. Na rozdíl od prvních dvou ho z větší části tvoří různé dopisy, dokumenty a další listiny, které považoval za důležité při podání své verze událostí týkajících se takzvaného Velkého zjevení. V pozici vedoucího Ústavu pro výzkum kosmických dějin dohlíží na vyšetřování o masových fóbiích jednoho ze svých podřízených a my se můžeme jenom domnívat, jestli už v té době věděl, jaké bude mít tato zdánlivě banální studie důsledky.

Za stolem pracovny už sedí úplně jiný člověk, než kterého jsme měli možnost poznat na začátku knihy Obydlený ostrov. Každá zkušenost, kterou prošel, každé zklamání jako by měl vepsáno do tváře a ten tam je naivní optimismus, že dokáže zachraňovat světy. Zde už sedí jen pozorovatel, který hromadí informace, říká svým podřízeným jen tolik, co potřebují vědět a ani o chlup víc, manipuluje s nimi tak, jako kdysi jeho nadřízení manipulovali s ním a morálka… Morálka se stává pojmem vskutku relativním. Snad se jedná o pokus vyložit události tak, jak je vnímal on sám, snad se jedná o omluvný dopis, těžko říct. Není ani jasné, za co konkrétně by se Maxim měl omlouvat. Každopádně melancholický nádech provází čtenáře od začátku třetí knihy až do jejího konce, kde postupně vygraduje až do šokujícího odhalení.

Je skvělé, že máme osudy Maxima Kammerera pěkně pohromadě v jedné knize. Jednotlivé díly na sebe navazují sice volně, přesto díky soubornému vydání působí příběh uceleně a vývoj hlavního hrdiny je zcela přirozený a plynulý. Na škodu není ani to, že každá z knih má svůj vlastní, svým způsobem uzavřený děj, naopak. Změna stylu vyprávění je příjemným oživením po skoro tří set stránkách, kdy najednou začíná hlavní hrdina promlouvat v první osobě, a stejně tak příjemně překvapí i poslední část, tvořená převážně z dokumentů, které Maxim sesbíral.

Arkadij a Boris Strugačtí ukazují, že by byla chyba znát jejich jména jen v souvislosti s Piknikem u cesty. Maxim Kammerer je poctivým science fiction se vším, co k tomu patří – budoucnost ve všech možných formách, idylická i dystopická, vesmírné lodě, cizí rasy a planety, spousta akce a konspiračních teorií. Nechybí ani zamyšlení nad společenskými tématy, tak typické pro sovětské autory tohoto žánru.

Zkrátka a dobře, fanouškům sci-fi literatury by toto souborné vydání rozhodně nemělo uniknout. A na závěr snad už jen krátkou básničku…

 

U dveří stála

zvířátka malá,

stříleli do nich

a bylo po nich.

 

Maxim Kammerer
Arkadij a Boris Strugačtí

Rok vydání: 2019
Nakladatelství: Triton
Překlad: Libor Dvořák, Jaroslav Piskáček
Stran: 632
Cena: 440 Kč
 

 

RecenzeLiteraturaArkadij a Boris StrugačtíTritonSci-fi
Kategorie: Bloggeři, JFK

Čteme si

Agent JFK - 1. Září 2019 - 16:12

Za posledních pár dnů jsem toho přelouskal docela dost. Co určitě doporučím, je perfektní Záhada dračího klíče. Poslední díl série dětských detektivek potěší všechny příznivce Jaroslava Foglara. Tohle je věc, kterou můžou číst děti i dospělí. Nikdo se nebude nudit. Pro ještě menší děti je tu Máma pro Papíka, knížečka, kterou slupnete jako malinu a která vás pohladí u srdce. Dospěláci by mohli ocenit Druhý život Nicka Masona, luxusní noir o chlápkovi, který vyleze z basy a stane se z něj zabiják pracující pro mafii. Takhle silného hrdinu nepotkáte v knížce každý den. Aktuálně pak čtu 1793: Vlk a dráb. Myslím si, že tahle historická detektiva potěší všechny fanoušky série Stein a Barbarič od Juraje Červenáka. Je to drsné, špinavé. V Argu se mi zase jednou trefili do noty. A rád bych ještě přečetl Drsný sbohem od Franka Millera. Uvidím, jak to půjde.
A co čtete vy? Dejte nám vědět v diskuzi.
 

LiteraturaNedělní tečkaP. H. ŠlikF. MillerS. HamiltonK. Kasza
Kategorie: Bloggeři, JFK

Podzim s klauny

Agent JFK - 1. Září 2019 - 15:49

Prázdniny jsou za námi a před námi podzim plný klaunů. A tentokrát na ně nemusíte do cirkusu, ale do kina. V okamžiku, kdy píšu tyhle řádky, je doslova na spadnutí česká premiéra druhé části filmu To. Ti knihou políbení už vědí, jak to celé dopadne. Ti, co tuhle tisícistránkovou knihu nenafasovali, teď čekají do přítmí kinosálů. Hlavně je upozorňujeme, že nakladatelství Beta To před nedávnem vydala v nové úpravě. A taky je upozorňujeme, že kniha dva díly opravdu nemá. Ačkoliv bychom si to jistě přáli. Na každý pád bude zajímavé sledovat, jak režisér Andy Muschietti zakončí tuhle jízdu, jejíž začátek byl skvělý a navíc úspěšný. A otázka je, zda se jedná o definitivní konec, protože poslední zvěsti hovoří o tom, že by tu měl vyrůst nový filmový vesmír. Uvidíme. Pokud ale film zklame, je tu hned několik možností, jak si spravit chuť. Tou první je v kinech aktuálně běžící snímek Tenkrát v Hollywoodu. Je to absolutní hold brakové zábavě a filmu a v návštěvě kina by vám neměla vadit skutečnost, že se nejedná o náš šálek čaje. Omluvenka se prostě v tomhle případě neuznává.

A druhá možnost? Joker. Film aktuálně sbírá jedno kladné hodnocení za druhým a všechny recenze hovoří o tom, že nás čeká kinematografický milník. Jack Nicholson a Heath Ledger v Joaquinu Phoenixovi podle všeho získali nejlepšího možného nástupce.

Klidný start podzimu přeje

Martin F. Stručovský
Šéfredaktor
 

ToEditorialJokerLidéSarden
Kategorie: Bloggeři, JFK

V červenci narození...

Agent JFK - 30. Srpen 2019 - 0:00

Červenec byl letos extrémně horký měsíc a kdo ví, jaké počasí bylo před padesáti nebo sty lety. To sice nevíme, a i kdybychom to věděli, nebudeme vám to vnucovat, neboť je to pro naši věc zcela nepodstatné. Důležité je, že ani horké (nebo studené) léto nemá vliv na to, zda se narodí slavný spisovatel. Ne všichni autoři v našem výběru jsou žánroví, přesto jejich jména určitě znáte.

„Dávat dobrý příklad je jedna z největších a nejradostnějších věcí, jež může hoch dokázat.“
Jaroslav Foglar
*6. 7. 1907

Jen málokterý fantasta by řekl, že nikdy neslyšel tohle jméno. I když třeba nečetl žádnou Foglarovu knihu, určitě aspoň slyšel o Rychlých šípech nebo Hoších od Bobří řeky.
Zajímavé je, že cesty, jak se dostat k vydání knihy, se v zásadě nemění, a tak se můžete dočíst, že v roce 1934 se Jaroslav Foglar zúčastnil s knihou Modrý život Jiřího Dražana soutěže o nejlepší knihu pro mládež vyhlášenou nakladatelstvím Melantrich a spolu s dalšími dvěma autory získal první místo. Součástí vítězství bylo i vydání knihy, která pak skutečně vyšla a to pod novým názvem Přístav volá. Ač se zdá, že příběhy, které psal, jsou v dnešní době zastaralé a nezajímavé, opak je pravdou a mnohé supermoderní děti v nich dokážou najít stejné kouzlo jako generace jejich rodičů a prarodičů.

„Ženy a kočky dělají, co chtějí, a muži a psi by se měli uklidnit a zvyknout si na to.“
Robert Anson Heinlein
*7. 7. 1907

Henlein není jen Hvězdná pěchota. A kdo si to myslí, do toho by měl uhodit blesk! Jeden z nejvlivnějších a nejkontroverznějších amerických  spisovatelů science fiction napsal mnoho zajímavých a i dnes populárních románů a povídek. Sám jeho život by vydal na román a je plný zvratů a zajímavých momentů. Věděli jste například, že během své dlouhé hospitalizace s tuberkulózou vymyslel vodní postel a její popis v jeho knihách Za tímto horizontem, Dvojník a Cizinec v cizí zemi později zabránil jiným vynálezcům v patentování tohoto nápadu?
V každém případě jste už možná slyšeli názvy Cizinec v cizí zemi, Měsíc je drsná milenka, Vládci loutek nebo Dveře do léta. Kterýkoli z nich rozhodně stojí za přečtení.

„Satirikové mívají velmi dobré srdce a zcela upřímně se diví, že mají tolik nepřátel.“
Jan Neruda
*9. 7. 1834

Ano, vím, že Neruda se ani při nejlepší vůli nedá považovat za autora spojeného se žánrem fantasy. Nicméně! Mezi jeho tvorbou najdeme básnickou sbírku s názvem Písně kosmické, kde opět objevuje smysl svého života, snaží se být optimistou a reaguje na rozvoj vědy a techniky. Oslavuje kosmická tělesa a lidskou touhu po poznání. Objevuje se tu materialistické chápání světa, polidšťuje vesmír. Vlastenecké verše spojuje s vesmírnými tělesy… při troše dobré vůle, proč ne. Takže sem patří.
Byl to český básník, prozaik, novinář, dramatik, literární a divadelní kritik a v neposlední řadě vůdčí osobnost generace májovců a velkou měrou se podílel na dění v literárním světě tehdejší doby. Kdo chce tvrdit, že je sečtělý, určitě o něm ví aspoň o trochu víc, než že se po něm jmenuje v Praze jedna ulice.

„Pro spisovatele existuje jen jediná záchrana: psát.“
Raymond Chandler
*23. 7. 1888

Americká (a jiná) drsná škola je i na fantasy písečku často přemílaným vzorem, obzvlášť všechny ty akční urbanky pro kluky se jí rády ohánějí. Je tedy zcela nemožné minout fakt, že v červenci se narodil jeden z nejvýznamnějších autorů tohoto žánru. A není jistě náhodou, že jeho soukromé očko Phil Marlowe je dneska v zásadě synonymem noirového hrdiny trousícího cynické hlášky a cigaretový popel všude, kam se vrtne. Zajímavým faktem je, že Chandler se nikdy netajil tím, že Marloweovým předobrazem byl on sám: „Ano, jsem přesně takový jako postavy v mých knihách. Jsem tvrdý chlapík a je o mně známo, že dokážu holýma rukama přepůlit rohlík.“ Hluboký spánek je prvním románem, ve kterém se Marlowe objevil.

„Každé ráno vychází slunce znovu."
Františka Vrbenská
*25. 7. 1952

Vždy usměvavá a pozitivně naladěná lady české fantastiky. Povoláním knihovnice, duší literátka a historička (a ještě asi dalších sto oblastí činnosti, neboť záběr zájmů Františky Vrbenské je skutečně široký). Má na kontě hezkou řádku povídek a nejeden román, z nich všechny stojí za přečtení. Věnuje se psaní odborných studií z oblasti vědeckých informací a knihovnictví, což jí nijak nebrání v tom, aby byla snad na každém myslitelném conu po republice. Velmi často na conech sama i ve spolupráci s dalšími autory přednáší, takže máte reálnou šanci se s ní naživo potkat. Chcete-li si od této autorky něco přečíst, zkuste třeba nejnovější román Hořící kůň, který napsala s Lucií Lukačovičovou.

„Nezáleží na tom, jak se kdo narodí, ale co se z něj stane.“
J. K. Rowling
*31. 7. 1965

Joanne Rowling patří díky knihám o Harry Potterovi mezi dokola omílané spisovatelské celebrity a zvláště fanoušci toho o ní ví hodně. Ale… máte například tušení, jak se dostalo písmeno K. do jejího jména, když se úředně jmenuje jen Joanne? Ne? Na internetech se píše, že vydavatelství Bloomsbury  před vydáním prvního dílu Harryho Pottera autorce doporučilo, že bude lepší, když se její křestní jméno na obálkách objeví jen jako dvě iniciály. Obávalo se totiž menšího prodeje úvodního dílu, pokud by bylo zřejmé, že jeho autorem je žena. Joanne se zkrátilo na J., a protože Rowlingová nemá žádné prostřední jméno, použila jako druhou iniciálu jméno po své babičce Kathleen. A hle, J. K. je na světě.  Ačkoliv už by dnes nemusela hnout prstem, stále píše, ať už jsou to scénáře k nové sérii filmů ze světa HP o fantastických zvířatech, nebo pod pseudonymem Robert Galbraith vynikající detektivky s Cormoranem Strikem. Což ale určitě také dávno víte…

 

LiteraturapublicistikanarozeninyLidéM. DvořákováJ. FoglarR. A. HeinleinR. A. HenleinJ. NerudaR. ChandlerF. VrbenskáJ. K. Rowling
Kategorie: Bloggeři, JFK

SOUTĚŽ: o Stalingrad

Agent JFK - 29. Srpen 2019 - 0:20

Nebudeme nosit dříví do lesa, protože Frantu Kotletu zná i ten, kdo od něj nic nečetl. Takže stručně a jasně: díky nakladatelství Epocha máme pro vás jeden výtisk nejnovějšího přírůstku do Kotletova upířího universa. Chcete-li si zabojovat o Stalingrad, stačí, když nám napíšete:

  • Ve kterém roce vyšel první díl Bratrstva krve a jaký je jeho název?

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 8.9.2019 , do předmětu napište Stalingrad a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi.

SoutěžSoutěžeEpochaFantastická Epocha
Kategorie: Bloggeři, JFK

RECENZE: Kristina Haidingerová, Děti Raumy

Agent JFK - 28. Srpen 2019 - 0:00

Začalo to tým, že Katia Waarmetsová objavila v ľade muža, ktorý záhadne zamrzol pred štyristo rokmi. Oživila ho a priviedla do Čiech, kde dodnes žijú jeho potomkovia. Vedela, že je Violet a aké má schopnosti? Vyzerá to, že muža s temným tajomstvom neukryla dobre. Náhle sa zjavuje divné monštrum túžiace po jedinom. Získať večnosť. Kto by však nechcel žiť večne? Stojí táto vyhliadka za obete, ktoré je nutné položiť na oltár nesmrteľnosti? Každý to vidí inak...

Daniel a Patrik sú potomkami chlapa, ktorého Katia Waarmetsová vydolovala z ľadu. Výpravu na ďaleký sever absolvovali všetci. Bola to zábavná cesta, ktorá sa teraz začína meniť na horor. Kým je Samuel Segeth, ich štyristoročný  príbuzný? Ako je možné, že sa ho podarilo oživiť? Keď dôjde ku katastrofe na istom rokovom festivale, zahynú desiatky mladých a zmizne Patrik, je isté, že s príchodom Samuela sa k životu prebudili sily, ktoré mali zostať ukryté.
Treba konať spoločne. Katia a Samuel sú však skúpi na informácie. Dan ťažko prekonáva odpor k tej divnej bytosti, hoci je jeho predkom. Je predsa Violet, odporný upír. Kvôli nemu a podivnému artefaktu, nazývanému plazmant, ktorý priniesol, sa všetci ocitli v ohrození. Je možné, že táto vec spraví z človeka večne žijúceho netvora?
Niekedy je tým najlepším, čo môžete spraviť, utiecť od všetkého tam, kde sa všetko začalo. Nájsť samých seba aj počiatok zla. Preto sa Daniel, Katia, Samuel a Lexi (Katiina priateľka) vyberú na dlhú cestu do Raumy a možno ešte ďalej. Ukrývajú sa v chatkách hlboko v lesoch, hotelových izbách a snažia sa zničiť znovu prebudené zlo. Legendy vravia, že riešením je Rieka svetla medzi svetmi. Len ju treba nájsť...
Jediné, čo im zostalo, je dôvera. Je nutné vysvetliť Danielovi a Lexi detaily o jestvovaní Violetov, krvi, ktorú potrebujú k životu aj večnosti.
Beštia im je v pätách, no častejšie krok pred nimi. Ako to, že všetkých tak dobre pozná a vie, kam idú? Je niekto z nich zradca? Nepriateľ je bezohľadný. Manipuluje, ovplyvňuje vedomie, využíva obyvateľov ktoréhokoľvek mesta, či dediny, aby sa pomstil. Za čo? Nevedia. Zdá sa, že racionalita je niekedy na škodu. Keby ľudia priznali, že existujú nemŕtvi, všetko by bolo inak.
Schyľuje sa k tragédii. Osobnej aj celosvetovej. Daniel, Katia, Samuel a Lexi. Sú spolu previazaní citmi, rodinným putom aj spoločnou minulosťou. Kto z nich bude musieť priniesť najvyššiu obeť? Porazia neznáme monštrum? Bude nesmrteľnosť darom alebo prekliatím? Ktoho vie...

Čierne konce sú rovnako dobré
Děti Raumy sú pútavým pokračovaním jednej z dejových línii predošlého autorkinho románu 
Ti nepohřbení a zároveň prequelom hlavných udalostí. To, čo čitateľa možno prekvapí, je autorkino vnímanie upírov. Po mnohých knižkách v ktorých boli vynášaní do nebies, sú Haidingerovej upíri konečne tam, kam pôvodne patrili. Medzi krvilačnými, nebezpečnými tvormi. Môžeme im závidieť večný život. No prežijeme, iba ak sa ich budeme báť. Sme surovo konfrontovaní s tým, čo z nás môžu stvoriť. Temný svet Dětí Raumy zaútočí na vaše vnímanie večnosti, aj obyčajného ľudského života.
Chladné Fínsko, močiare, lesy a komáre. Z každej stránky na vás doráža pocit osamelosti. To človeka ovplyvní do takej miery, až takmer prepadá depresii a beznádeji. Haidingerová veľmi dobre zvládla navodiť pocit ničoty, márnosť snaženia poraziť niečo silnejšie, ako sme my. Nedá sa ujsť. Violeti aj monštrá si vás nájdu. Cítia strach a vedia, že každý musí niečo obetovať. Pre udržanie ľudskosti, či získanie nesmrteľnosti. Cenou sú životy iných.

Dá sa bojovať s monštrom, ktoré dokáže ovládať vašu vôľu? Môžete poraziť protivníka so stáročnými skúsenosťami? Nebolo by lepšie, keby ste sa stali monštrom aj vy? Na to hľadajú odpovede hrdinovia románu.
A my... my sa budeme triasať zimou, trpieť osamelosťou a vravieť si: Je to dobré, je to iba príbeh.


 
Názov: Děti Raumy
Autor: Kristina Haidingerová
Vydal: Nakladatelství  Netopejr 
Rok vydání: 2019
Obálka: Michal Březina
Ilustrácie: Kristina Haidingerová
Počet strán: 332

RecenzeLiteraturaK. HaidingerováNetopejrFantasyHoror
Kategorie: Bloggeři, JFK

KOMIKS: František Kotleta, Bratrstvo krve: Hustej nářez

Agent JFK - 27. Srpen 2019 - 0:14

Potoky krve, sex, upíři, násilí a boj o nadvládu nad lidskou rasou? To vše v komiksovém provedení, a navíc od českého autora, kterého našim čtenářům určitě nemusíme představovat? Ano, prosím! Něco takového tu totiž ještě nebylo.

František Kotleta spojil síly s českou ilustrátorkou Janou Kilianovou a dohromady vytvořili něco naprosto unikátního. Není divu, že na kampani ve stylu startovače překročil tenhle projekt vytyčený cíl o více než polovinu a fanoušci české fantastiky se tak mohli těšit na Bratrstvo krve: Hustej nářez s pocitem toho, že i oni přispěli svojí troškou do mlýna a napomohli tak k jeho vydání.

A jak moc hustej je Hustej nářez v komiksovém podání? Odpověď je: sakra hodně. Ono vměstnat 290 stránek neutuchající akce do necelých 130 stran ve formě obrázků a zachovat přitom hlavu a patu celého příběhu není nic jednoduchého. Navíc když chcete zároveň ponechat dostatek prostoru pro drsňácké hlášky, násilí a erotiku, bez kterých si snad ani Kotletovu tvorbu nelze představit.

Hustej nářez to ale zvládá na jedničku. Čtenář může mít občas pocit, že děj je uspěchaný a místy skáče z místa na místo bez bližšího vysvětlení, s tím se však u komiksů podle akčních knížek prostě musí počítat. Zároveň se ale v příběhu neztrácí, vnímá gradující atmosféru a s hlavními hrdiny se velice rychle sžije, a to i v případě, že románovou předlohu nečetl.

Hlavní hrdina Jan je přesně ten správný typ klaďase, co jde přes mrtvoly a jeho upírská matka Petra se zase nezastaví před ničím, aby ochránila svoji rodinu. Každá z postav je něčím specifická a čtenář si je zapamatuje ani nebude vědět jak. Není například možné nemilovat Uhříka a jeho výlev: „Pičo, já mám halušky, já vidím netopýry! Zkurvený zajebaný hulení!“

Ilustrace Jany Kilianové jsou originální, nápadité a svojí jednoduchostí ke Kotletově stylu psaní perfektně sedí. Příběh je vylíčen v poněkud tlumenějších barvách, až na občasné výbuchy nebo stříkance krve (a že těch tam rozhodně není málo). Spolu s neodmyslitelným černým humorem, příležitostnými vulgarismy a tím správným množstvím erotiky se z Hustýho nářezu stal opravdu jedinečný koktejl. Protřepat, nemíchat, jen dochutit krví a špetkou střelného prachu. Dokonalost.

Vzhledem k poměrně velkému úspěchu komiksu Bratrstvo krve: Hustej nářez nezbývá než doufat, že se brzy dočkáme jeho pokračování. Původní románová série o válce upírů s mimozemšťany má totiž v současné chvíli už celkem pět dílů, a nabízí tak spoustu, spoustu materiálu pro obrazové zpracování. No jen si to představte!

 

Bratrstvo krve: Hustej nářez
František Kotleta

Nakladatel: Epocha
Počet stran: 128
Rok vydání: 2019
Ilustrace: Jana Kilianová
Vazba: paperback
Cena: 399 Kč
 

KomiksEpochaF. KotletaJ. KilianováFantasy
Kategorie: Bloggeři, JFK

Rozhovor s Tomášem Bandžuchem

Agent JFK - 26. Srpen 2019 - 1:00

Tomáše Bandžucha není nutno představovat. Na pultech knihkupectví lze v současné době najít jeho novou knihu s Petrem Hanklem, ale taky detektivku Dlouhý krok do tmy. A právě o nich, ale i o plánech do budoucna, jsme si na následujících řádcích povídali.

Na další knihu s Petrem Hanklem museli čtenáři čekat dlouhých sedm let. Proč to trvalo tak dlouho? Byly jiné projekty?

Je to dost zvláštní. Celou tu dobu jsem totiž měl pocit, že na Noci a mlze pracuji, ale nakonec  nebýt toho, že mne Michael Bronec z nakladatelství Straky na vrbě začal netrpělivě popohánět, bych ji asi  dopisoval dodnes. V celém tom zdržení určitě měly prsty i jiné projekty (za těch sedm let jsem vydal dvě odborné historické knížky, připravil rukopis třetí a ještě sepsal jednu detektivku), ale stejně si myslím, že lví podíl na něm měla prokrastinace – neboli stará dobrá pohodlnost a lenost.

Co sis pro svého hrdinu připravil tentokrát? A jak moc se od své první knihy změnil?

Hankl je (tedy alespoň doufám) pořád takový, jakého jsem ho udělal v první knížce. Nekromant a prvorepublikový úředník v jedné osobě, který se krom nejrůznějších magických nebezpečí musí potýkat i se svými nerudnými nadřízenými a příliš ambiciózními kolegy. Jestli se ale přeci jen nějak změnil, tak tím, že jsem se za těch sedm let změnil i já sám. A zda to jsou změny k lepšímu, nebo k horšímu - to musí posoudit čtenář.

Bude mít Noc a mlha pokračování?

Jak říkává můj děda: „O tom nepochybuj!“ Petr Hankl se mne zkrátka drží zuby nehty a nedá si pokoj, dokud nevypíšu všechny jeho eskapády. A to není jen na jednu, ale na celou řadu knížek.

Ve svých knihách Ve službách republiky a Noc a mlha kombinuješ fantastiku s detektivkou. A jedna (Dlouhý krok do tmy) ti dokonce vyšla v loňském roce. Vnímáš tenhle žánrový postup jako přirozený vývoj? Jak ses vlastně k psaní detektivky dostal?

Tady to je trochu komplikovanější – k Dlouhému kroku do tmy totiž nevedla cesta od Ve službách republiky, jako spíš od mojí disertační práce o Češích a Němcích v roce 1918. Když mne totiž Tomáš Němec z nakladatelství Mystery Press oslovil, jestli bych pro něj nechtěl napsat detektivku ke stému výročí vzniku republiky, právě jsem končil doktorské studium. A  žánr historické detektivky mi přišel jako ideální způsob, jak se podělit o všechny ty zajímavosti z našich dějin s co největším počtem lidí. Vlastně tak bylo psaní Dlouhého  kroku do tmy takovým odreagováním po skončení studia. 

Mohl bys čtenářům, kteří ještě Dlouhý krok do tmy nečetli, prozradit, o čem je?

Zkrátka - je to o vyšetřování vraždy. A aby to nebylo jednoduché, tak celé tohle pátrání přivede četnického závodčího Jindřicha Kališe na stopu spiknutí, jež by mohlo ošklivě zamíchat s osudy států, které právě vznikají na troskách starého Rakouska. A taky o tom, jak se Československo rodilo v krkonošském podhůří a jaké to tu bylo mezi Čechy a Němci.

A neodpustím si otázku, bude mít Dlouhý krok do tmy pokračování? Čeká nás další série z tvojí klávesnice?

Určitě. Jindřich Kališ se mě drží stejně úporně jako Petr Hankl a já nemám to srdce ho opustit a neříct čtenářům, jak to s ním bude dál. I když to na druhou stranu zatím přesně nevím ani já sám. Jisté je jenom to, že další román s Kališem se bude odehrávat v létě 1919 na východním Slovensku, uprostřed války s maďarskými bolševiky.   

Jsi vystudovaný historik a politolog. Do jaké míry se ti to vkládá do vlastního psaní? Jak se ti kombinuje historie s fikcí?

Někdy mne samotného až překvapuje, jak moc dobře to jde. Už několikrát se mi stalo, že jsem nevěděl, jak s příběhem dál. Tak jsem otevřel nějakou odbornou knížku (dobře, pro začátek Wikipedii) nebo dobové noviny – a pak už jsem jen koukal, jakou to všechno dohromady najednou začalo dávat zápletku. Snaha o historickou přesnost si ovšem vybírá i neúprosnou daň. V Dlouhém kroku do tmy jsem měl krásnou scénu vlakové honičky, kterou jsem musel celou vyškrtnout, když jsem našel jízdní řád a zjistil, že v roce 1918 takhle vlaky zkrátka nejezdily. A Michael Bronec se ještě teď budí hrůzou, když si vzpomene, jak jsem neustále opravoval již zredigovaný rukopis obou knih s Petrem Hanklem a brousil tam zdánlivě nepodstatné historické detaily.

Co dělá Tomáš Bandžuch, když nepíše? Máš nějaké další koníčky?

Když pominu věci spojené s historií (občas mám nějakou tu popularizační přednášku nebo naopak slídím po starých knížkách v antikvariátu), tak nejvíc času trávím na cestách po Čechách. Až se divím, kolik toho tady je k vidění. No a pak taky mám ještě úžasnou snoubenku a jednoho uštěkaného psa, kteří mne všude doprovázejí, ale kteří se přitom nezlobí, když zrovna potřebuju psát (teda u psa si tím moc jistý nejsem).

A bude na podzim nějaká příležitost se s tebou někde setkat a říct si o podpis?

Určitě. Už teď mám nasmlouvané tři popularizační přednášky o naší i světové historii a možná se objevím i na dalších akcích. Každopádně, kdyby někdo chtěl na nějakou mojí přednášku zavítat, stačí mrknout na mé facebookové stránky (https://www.facebook.com/TBandzuch/), kde o nich dávám s předstihem vědět.

Díky za rozhovor

 

O autorovi

Narodil se roku 1986 v Pardubicích, kde po celé řadě peripetií žije doteď. Vystudoval historii a získal doktorát z politologie na pražské Karlově univerzitě.
Ve své odborné činnosti se zaměřuje na meziválečné dějiny střední Evropy. Je autorem knih Slovenské vize (2014), popisující slovenský odboj za první světové války, a Hitlerovo svobodné město (2017), věnované Gdaňsku v předvečer druhé světové války. Jeho třetí odborná publikace zaměřená na aktivity českých Němců v roce 1918 na vydání zatím čeká.
Kromě knih spadajících do literatury faktu napsal rovněž řadu oceňovaných povídek (Andělíčkářka, Jitro po zlé noci, Konec věku páry aj.) a také rozsáhlý román z prostředí meziválečného Československa Ve službách republiky (2012).

image © Jindřich Janíček

Mohlo by vás zajímat

Recenze: Noc a mlha: http://www.sarden.cz/2019-08-06-0100/recenze-tomas-bandzuch-noc-mlha

Recenze: Ve službách republiky: http://www.sarden.cz/2012-04-16-0105/recenze-tomas-bandzuch-ve-sluzbach-republiky

rozhovorInterviewLidéT. BandžuchStraky na vrběMystery Press
Kategorie: Bloggeři, JFK
Přihlásit se k odběru sarden.cz agregátor - JFK