#2077: Plants vs. Zombies: Explozivní houba

Comics Blog - 3 hodiny 50 min starý

Plants vs. Zombies: Explozivní houba (Plants vs. Zombies: Boom Boom Mushroom)Vydalo nakladatelství Computer Press v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "Plants vs. Zombies: Boom Boom Mushroom" v roce 2017. České vydání má 88 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu se slevou zakoupíte v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Paul TobinKresba: Jacob R. Chabot, Rachel Downing, Cat Farris, Matthew J. Rainwater, Chris Sheridan, Jeremy Vanhoozer
Nevím, čím to je, ale tahle série mě pořád baví. No dobře, vím, čím to je. Stejně jako předchozí knihy i kniha "Plants vs. Zombies: Železná jízda" je ukázkou toho, jak se scenárista a kreslíři baví. Je to ujeté, je to praštěné, ale svým způsobem je to i vtipné. Samozřejmě, podobný humor nesedne každému, místy je hodně dětinský, místy je prostě prdlý, ale na druhou stranu, pokud se jím necháte pohltit, bude vás - stejně jako mě - každá další kniha v téhle sérii prostě bavit. A šestý díl s titulem "Plants vs. Zombies: Železná jízda" rozhodně přináší to, co očekáváte. Spoustu barev, spoustu gagů a příběh, který je tak pitomý, že by se nikde jinde ani objevit nemohl. Ale to souvisí jednoduše s tím, jaká je nastavena laťka už od začátku a že si Paul Tobin psaní jednotlivých dílů užívá a prostě se chce vyřádit. Stejně tak i jeho kreslíři.

Tentokrát kniha "Plants vs. Zombies: Železná jízda" obsahuje hlavní příběh, který tvoří většinu stránek, a pak ještě jako bonus na závěr celkem sedm krátkých, jednostránkových nebo dvoustránkových příběhů, což už jsou opravdu jen gagy, nic víc, některé dokonce založené na stejné pointě, takže takhle vedle sebe vycházejí celkem nudně. Ale tak je fajn, že zde čtenář získává i něco navíc. A co si budeme povídat, Sherlock Brains je celkem vtipný nápad, jen to v těch dvou krátkých komiksech nefunguje a nepřinese to žádnou nečekanou pointu. A dvakrát opakovaný vtip už prostě není vtipem. Ostatní kraťasy to ale vynahradí, protože jsou přece jen tematicky trochu rozličnější, i když samozřejmě zůstáváme u oblíbených - nebo i neoblíbených - postav.

Hlavní příběh se věnuje tomu, že Zomboss má další plán. Další velkolepý plán, jak se zbavit těch příšerných lidí, kteří mu tak ztrpčují život. A možná konečně své nohsledy nakrmí tím, po čem tolik touží - tedy mozky. Plán je jednoduchý - Zomboss se se zombiemi přesune do podzemních chodeb, vlastně obrovského jeskynního komplexu pod městem. A tam připravím hydraulické zvedáky, které základy města naruší a město se na ně propadne. Všechno proto, aby nemuseli zombie bojovat s lidmi na slunci, protože tam jim mohou nejvíce ublížit rostliny, které proti nim něco očividně mají. Nápad sám je pořádně pitomý, ale co se z toho teprve stane, to je ulítlá paráda. Jede to na plné koule, jsou zde pitomé nápady, až je to skoro neuvěřitelné, co všechno tvůrce napadne. I když jsou některé scény vatové, říkáte si, že je to ku prospěchu věci a jen to posouvá vyznění knihy "Plants vs. Zombies: Železná jízda" do absurdna, což se mi prostě líbí.

Kniha "Plants vs. Zombies: Železná jízda" je prostě parádní jednohubka, je zábavná, je ujetá, je dobrá, a přesto se vám vůbec nemusí líbit. Možná to není humor, který vám sedne, možná to není humor, který vás baví, ale pokud je tohle typ komična, který vám sedí, tak se budete bavit. A dáte si knihu do sbírky a možná se k ní ještě někdy vrátíte. Popravdě si skoro myslím, že jestliže vám sedne humor, budete se u komiksu nejspíš bavit víc než vaše děti, pro které by měl být komiks asi spíše primárně určen. Na tohle ale vůbec nekoukejte a užijte si praštěnou jízdu, která jede od začátku až do konce. Není to náročné čtení, ale je to zábavné čtení, a to je prostě na komiksu "Plants vs. Zombies: Železná jízda" super.
Komiks "Plants vs. Zombies: Železná jízda" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Plants vs. Zombies: Trávogeddon
Plants vs. Zombies: Časokalypsa
Plants vs. Zombies: Postrach okolí
Plants vs. Zombies: Garden Warfare
Plants vs. Zombies: Nový domov
Plants vs. Zombies: Železná jízda
Kategorie: Bloggeři

KOMIKS: Mark Millar - Steve McNiven, Wolverine: Starej dobrej Logan

Agent JFK - 21 hodin 27 min starý

Svět superhrdinů skončil. Ti, kteří náhodou přežili, se snaží spíše skrývat, co nejlépe splynout s davem a zbytečně nepřitahovat problémy. O něco podobného usiluje i Logan – žije na své farmě s rodinou a kariéru zabijáka už dávno pověsil na hřebík.

Tíží jej některé z jeho minulých činů a je vázán vlastním slibem, že svou ničivou sílu už nikdy nepoužije. Nechává si líbit veškerý teror od Hulkových potomků, kteří se stali novými vládci kontinentu a násilí nepoužije, ani když přijedou vymáhat výpalné a jeho rodina je v ohrožení. Neví, co si počít a kde sehnat peníze, ale na cestě je lákavá nabídka Hawkeye, jeho přítele z dávných let. Úkol navíc zní docela jednoduše, stačí přepravit balíček s tajemným obsahem ze Sacramenta přes celou zemi až do města New Babylon na východním pobřeží. Protože je Logan v koncích, napůl nedobrovolně sedá do auta a vydává se na cestu přes zdevastovanou Ameriku, která mu může pomoci se záchranou rodiny, smířením se s minulostí i hledáním toho pravého já, které je možná trochu jiné, než by sám chtěl.

Komiks Wolverine: Starej dobrej Logan je jedním z nejpovedenějších děl scénáristy Marka Millara, i když ten má na kontě spoustu nezapomenutelných příběhů – řadí se k nim třeba Kick-Ass nebo Superman: Rudá hvězda. Millar se vždy snaží hrdiny přivést do jiných situací, než na které jsme zvyklí, a většinou se mu podaří něco, na co budou čtenáři dlouho vzpomínat. V případě Starýho dobrýho Logana tomu není jinak, vyšel u nás už jednou v Ultimátním komiksovém kompletu (UKK) a za několik dní byl beznadějně vyprodaný. Pokud jste jej chtěli získat, bylo potřeba googlit jako o život a ve většině případů se pořádně plácnout přes kapsu. Komiks byl pár let prakticky nesehnatelný, takže všichni můžeme děkovat nakladatelství Crew za to, že se Starej dobrej Logan opět dá koupit mimo „černý trh“.

Wolverine: Starej dobrej Logan má prostě všechno – akci, dávku sentimentu i depresivních nálad, utrpení, úsilí o vypořádání se s krutou realitou i hledání sebe sama. Možná to může znít trochu jako klišé, ale příběhu hodně přidává to, do jaké atmosféry je zasazený. Americký sen se dávno rozplynul v apokalyptické krajině, která se rozkládá, kam až oko dohlédne. Superpadouši jsou ale očividně spokojení a užívají si, že se konečně ujali vlády. Logan a Hawkeye na své cestě projíždějí Hulkovou zemí, Kingpinovým královstvím (původně Magnetovým panstvím) i Doomovým doupětem, skoro všude na ně číhá nějaké nemilé překvapení, takže se postupně dozvídáme, jaká jsou pravidla nového světa. Tu a tam potkáme i jiné hrdiny v exilu a jejich potomky, kterým Millar domyslel další poutavé osudy. Většinu času má Starej dobrej Logan westernový nádech, který se vyznačuje náhledy do ponuré mysli zničeného hrdiny a jeho osobního boje, svým nehostinným prostředím je přirovnáván k Mad Maxovi.

Je docela dobře možné, že komiks přečtete jedním dechem. Všechno odsýpá rychlým tempem i kvůli akci, které je v komiksu požehnaně. Nelítostné bitky s hektolitry krve napoví, že se jedná o jeden z nejbrutálnějších komiksů studia Marvel. Kreslíř Steve McNiven si s panely plnými brutality poradil skvěle, to samé platí i o detailních pohledech do tváří zlomených hrdinů a bezcitných padouchů. Mistrovsky jsou vykresleny i scenérie zpustošeného světa, ve kterém jsou přeživší nuceni žít. 

I když se násilné scény zpočátku mohou zdát už trochu přes čáru, ke Starému dobrému Loganovi to prostě patří a nic dalšího se komiksu nedá příliš vytknout. Millar ukazuje, že ani existence ochránců – superhrdinů automaticky neznamená „žili šťastně až do smrti“, růžová budoucnost je naopak v nedohlednu a utrpení všech je horší než kdy dřív. Jestli vás zajímá, zda se na konci opravdu probudí starej dobrej Logan, nezbývá nic jiného, než se začíst. 


Wolverine: Starej dobrej Logan
Scénář: Mark Millar
Kresba: Steve McNiven
Nakladatelství: Crew
Překlad: Martin D. Antonín
Vazba: brožovaná
Rok vydání: 2019
Počet stran: 224
Cena: 399 Kč

 

KomiksM. MillarS. McNivenCrew
Kategorie: Bloggeři, JFK

Cressida Cowell – Kouzelníci z pradávna: Kouzlo druhé šance

Schefikův blog - 4. Prosinec 2019 - 16:50
  ANOTACE: Do pralesa se vrátily strašlivé jezinky a za každým stromem teď číhá nebezpečí… Čára je dívka z kmene válečníků, ale ovládá podivnou a mocnou magii, která působí na železo. Zar je chlapec z kmene kouzelníků a má na dlani zhoubné jeziznamení, které nejspíš nejde odstranit. Zar a Čára pochází ze dvou znepřátelených kmenů, [...]
Kategorie: Bloggeři

#2076: Histronauti: Egyptské dobrodružství

Comics Blog - 4. Prosinec 2019 - 14:56

Histronauti: Egyptské dobrodružství (The Histronauts: An Egyptian Adventure)Vydalo nakladatelství Fragment v měkké vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "The Histronauts: An Egyptian Adventure" v roce 2019. Vydání má 80 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Frances DurkinKresba: Grace Cooke
Když se kniha "Histronauti: Egyptské dobrodružství" objevila, byl jsem docela zvědavý. Zaprvé mám rád egyptskou historii a je fajn, že se tvoří knihy, které ji chtějí prezentovat dětem. Zadruhé mám rád, když se něco takového snaží tvůrci předat dětem a zajímá mě, jak se jim to povede. A zatřetí mě docela zajímá i to, když se tvůrci snaží propojit komiks s dalšími prvky, jako jsou v tomhle případě různé rébusy, úkoly, apod. A moje zvědavost byla ukojena, i když popravdě nikoli způsobem, který by hýřil nějakým nadšením. I přesto si ale myslím, že kniha "Histronauti: Egyptské dobrodružství" je docela zajímavý nápad, který v sobě má potenciál a rozhodně by tímto způsobem bylo možné podávat přehled i o jiných fázích světových dějin. Egypt je ale docela dobrý začátek. Mimochodem i proto, že se autorky mohou poučit z určitých chyb a zdokonalovat svoje dílko.

Teze komiksu "Histronauti: Egyptské dobrodružství" je celkem jednoduchá. máme tu skupinu tří dětí, dívky Luna a Nani a chlapec Newton, a jedné kočky - Hero. Tahle čtveřice, kde kočka funguje hlavně jako humorný element, se dostane do minulosti a tam nám má prezentovat jednu éru. V tomto případě je to tedy období rozkvětu Egypta a jeho specifik. Tady ale kniha trochu naráží. Má omezený rozsah, který je ještě omezován tím, jak jsou zde další prvky jako recepty, návody, apod. Takže na samotnou prezentaci dějin až tolik prostoru není. A pořád byla snaha je prezentovat jednoduše a hravě, aby čtenáři nebyli zahlceni spoustou dat. Takže zde máme vlastně jen základní časovou osu toho, jak se Egypt vyvíjel. To jsou nějaká čísla na začátek, k nim je přidána mapa Egypta. Pak se komiks "Histronauti: Egyptské dobrodružství" omezuje vlastně jen na odhalení některých egyptských specifik, kdy největší důraz je kladen na pohřební rituály.

Myslím si, že je Egypt projet trochu moc z rychlíku, že jsou zde i další zajímavé prvky, na které mohlo být více zaměřeno. Něco je podáváno jen kresbou a myslím že se v ní dokáže to zásadní i skrýt, pokud se na to trochu víc neupozorní. Ale i tak si myslím, že to základní bylo řečeno, a to i s celkem hnusnými detaily, které jsou jednoduše s Egyptem spojené, protože jejich náboženství bylo hodně spojeno se smrtí, jež byla i pro jejich životy velmi zásadní. V tom, jak jsou jednotlivá specifika téhle kultury prezentována, vidím takovou menší skokovitost, není to tak moc ladné. Kdyby se autorky možná věnovali jen pohřbívání, bude to zajímavější a ucelenější. Do jisté míry se pak nabízí, proč bylo nutné volit čtveřici průvodců. A jedinou odpovědí je prostě to, aby k ději měli ději blíže, protože se s těmito průvodci více ztotožní.

Komiks "Histronauti: Egyptské dobrodružství" je rozhodně zajímavou alternativou ke klasickým historickým knihám pro děti. Komiksová forma je fajn, i když zde až tak zásadní není. Zajímavější jsou další prvky, které jsou zde použity. Mimochodem je super, že jsou tu prezentovány i recepty, které mají základ právě ve starověkém Egyptě, protože za tu dlouhou dobu se nemusely nějak vyvinout. Různé hry a návody, které jsou v knize obsaženy, jsou zajímavou kratochvílí a myslím si, že to je něco, co by mohlo zabavit rodiče i děti. Takové nápady pro rodiny jsou fajn a musí se ocenit. Navíc jsou dány do kontextu oho, jak byly využívány. Návody jsou hodně zjednodušeny, ale i tak jsou dostatečné k tomu, aby se podle nich dalo postupovat. Nějakou hlubokou znalost o Egyptě čtenáři přečtením knihy "Histronauti: Egyptské dobrodružství" nezískají, ale kultura sama o sobě je zaujmout může. Kdyby nic jiného, i tohle je fajn přínos této knihy.
Komiks "Histronauti: Egyptské dobrodružství" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.
Kategorie: Bloggeři

Jean Dufaux – Sága Valty

Schefikův blog - 4. Prosinec 2019 - 9:18
  ANOTACE: Ano, milovala. Avšak nečestně, a dopustila se tím zrady. Dokonce kvůli své lásce rozpoutala v zemi válku a krveprolití. A tak se Bohové rozhodli zasáhnout… Příběh Valgara z Valty, odvážného vikinga, jehož cesta za spravedlností se ukáže být stejně dlouhá jako zbytečná. K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH: V rámci letošního podzimu nás čeští [...]
Kategorie: Bloggeři

Fenomén Novotný: REPORTÁŽ: Křest Křižníku Thor

Agent JFK - 4. Prosinec 2019 - 0:00

Úvodní vsuvka:
Celý prosinec jsme zasvětili velkému rozhovoru s Františkem Novotným. O tom už vás informoval Honza Křeček ve svém speciálním úvodu. Prohrabali jsme velmi důkladně sardenský archiv a objevili pár kousků, které možná stojí za znovupřečtení. Prvním z nich je reportáž z roku 2013 ze křtu knihy Křižník Thor, kterou zaznamenal Honza Kovanic.

A teď už samotná reportáž:

A stalo se tak, jak se má každá loď správněně pokřtít: totiž šampaňským. I když v tomto případě nejde přímo o loď, ale o román našeho žijícího klasika sci-fi Františka Novotného. A proto se tak nedělo v loděnici, avšak pod dohledem Dariona v klubu Krakatit, v patře nad stejnojmenným knihkupectvím v pražské Jungmannově ulici.

Celá akce začala úderem páté hodiny ve čtvrtek 2. května. A to v poněkud obráceném pořadí, než bývá obvyklé. Protože většina scifistů, ostatně stejně jako většina normativních Čechů, doráží na podobné akce s minimálně čtvrthodinovým zpožděním, začalo se tentokráte autogramiádou. Námořník František doráží vždy včas, a tak se mohl hned na začátek setkání do svého šestisetstránkového špalíku vlastnoručně podpisovat. Nálada byla přátelská, umocněná tím, že díky nakladatelství Poutník se nejdříve plulo na peřejích piva. Přítomní si pěkně popovídali, s panem spisovatelem i mezi sebou.

Díky obmyslnosti pořadatelů s posunutím vlastního křtu až na šestou hodinu, přišla Františka Vrbenská v půl šesté vlastně včas na to, aby mohla být použita jako nejlepší křtitelnice. Křest byl proveden šampusem, jak již bylo řečeno. Jen drobnými kapkami, aby nebyl porušen obal, na němž se sametově černým oceánem prokousává šedivá loď, z níž se ke žlutooranžovému nápisu prokousává na oranžovožlutém chvostu plamene právě odpálená raketa… Knižní pachole držel v ruce za nakladatelství Poutník Vláďa Kejval, krátké slovo pronesl otec Franta. Blýskaly blesky fotoaparátů, až se navzájem překrývaly. Šampaňské pak dorazilo i do šampusek, také se objevily chlebíčky pro ty, kteří se předtím nezahltili brambůrky a drobným pečivem.

V půl sedmé se knihkupectví Krakatit zavírá, mohli jsme sice být na místě déle, Darion by nás vypustil i po závěrečné, ale dvě a půl hodiny je na takovou narozeninovou party akorát. Navíc pan spisovatel pospíchal ještě do hospůdly U Kruhu, za roh do Palacké, takže jsme ho většinově následovali i tam. Naštěstí si Darion včas vzpomněl a přinesl schůdky a fixku, aby se oslavenec mohl slavnostně podepsat na strop klubu.

Při této příležitosti si povzdechněme, že klub nejspíš končí. Padl návrh, aby byl strop, pokrytý podpisy našich českých literárních a výtvarných velikánů, prohlášen za národní kulturní památku, protože jinak mu nejspíš hrozí přemalování. Uvidíme, jestli očekávané zavření klubu přežijí dračice a čertice na stěnách klubu…

Tak, podpis ve svém výtisku Thora už mám, knížku mám dočtenou po stránku 450, takže se brzy dočkáte i recenze. Teď jen předběžně: Čte se to skvěle! Ale s ohledem na obsah by se knížce možná po křtu mohlo dostat i slavnosti aqiqah, případně obřízky, protože spolu s křesťany i evropskými nekřesťany s vikingskými kořeny bojují proti společnému žlutorudému nebezpečí i muslimové a židé.

Ale počkejte si na recenzi. Anebo si tu knížku rovnou kupte, pokud máte rádi sci-fi, military, námořnické příběhy, road-movie, political fiction a poezii (a to jsem ještě nedočetl :)

SF akceKřestPoutníkF. NovotnýKřižník ThorRetroLidé
Kategorie: Bloggeři, JFK

#2075: Královská hra 2

Comics Blog - 3. Prosinec 2019 - 19:12

Královská hra 2 (Ōsama Game 2)Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "Ōsama Game 2" v roce 2010. České vydání má 164 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Nobuaki KanazawaKresba: Hitori Renda

Byl jsem zvědavý na to, jakým směrem se bude manga "Královská hra 2" vyvíjet, jaký nabere směr. Musím uznat, že to rozhodně není směr, který by byl nějak závratný. Není to jízda na střele, když se za dějem druhého dílu ohlédnete, uvědomíte si, že se tu vlastně odehrají jen tři skutečně zásadní scény, přičemž ta poslední ani není dořešena a bude pokračovat v knize "Královská hra 3". Tím se hodně zpomalilo tempo, ale s tím, že tvůrci hrají na to, že jsou zde dramatické prvky, že tohle je něco, co udrží čtenářovu pozornost, že to je něco, co ho strhne a přiměje ho si koupit i další díl, protože bude chtít vidět, jak to s postavami dopadlo, jak se to s nimi má dál, kdo přežije a možná i to, kdo za vším vlastně vůbec je, protože tohle je nejpalčivější otázka. A také prvek, který ve finále ukáže, jak je Nobuaki Kanazawa schopný scenárista. Trochu se bojím, že ten skvělý začátek neustojí, ale doufám, že se mýlím.

Z dílu "Královská hra 1" jsme tu měli docela zajímavou situaci. Hlavní hrdina Nobuaki má kamaráda Naoju. S ním to bylo už docela nahnuté v prvním dílu, ale tentokrát musí mít pohlavní styk, a to do deseti minut. Vzhledem k tomu, že k tomu jen tak nikoho nepřemluvíte a v jeho blízkosti je jen Nobuakiho přítelkyně, trochu se nabízí, jak to dopadne, pokud se tedy Naoja nebude obětovat pro tým. Asi je celkem jasné, jak to dopadne, skoro je mi líto, že kresba v tomhle směru není odvážnější, mohlo by to být docela správně ujeté. Ale ono si i stačí domýšlet, co se asi stalo. Má to správný efekt a ti, co mají radši explicitnost, si holt musejí zajít někam jinam. Komiks ale jede dál a jsou zde další úkoly, které budou mít jednoznačný výsledek - žáci budou umírat. Hned ten další je povedený. Čtrnáct zbylých chlapců ze třídy před sebou má hromádku celkem stovky papíru, každý papír je označený číslovkou od jedné do sta. Každý chlapec si musí vzít jeden až tři papíry. Dokud tam nezůstane ten poslední. Na koho poslední padne, ten zemře. A pokud nebudou hrát všichni, zemřou všichni.

Nobuaki Kanazawa přichází s docela dobrými hrami, které studenti musí podstoupit. Mám tenhle princip smrtících her z nějakého důvodu rád a sedí mi v literatuře, filmu i komiksu. A autor s nimi dobře pracuje. I když to není nápad vyloženě originální, dokáže ho skvěle v rámci svého příběhu vygradovat. A to se mu povedlo i u těchto očíslovaných papírů. Je to překvapivě mnohem dramatičtější, než by se na první pohled zdálo. A tohle mu jde. Stejně jako ty scény natahovat, až to skoro pěkné není. A to platí v případě posledního úkolu, který žáci od Krále dostanou. Je to jednoduchý úkol. Jedna z žaček, nevinná Hirano Nami si má vymyslet nějaký rozkaz a pak ho splnit. Nobuaki jí hned volá, chce jí říct, aby si vymyslela něco banálního, vždyť na tom nic není. Ale ona Nobuakiho očividně miluje a věří mu, když mladík říká, že Král je jedním ze třídy. A tak se Nami rozhodne, že jejím úkolem je dotknout se Krále. Vždyť podle Nobuakiho teorie stačí jen ošahat všechny spolužáky a mělo by být splněno. Jenže...

A tady zase scenárista ukazuje, že má smysl pro dramatičnost a pořádně scénu napíná. Ta nezabírá přímo polovinu knihy, ale nemá k tomu moc daleko. Ještě jsou zde nějaké odbočky, dílčí zvraty nebo alespoň domnělé zvraty, jednoduše všechno pro to, aby Kanazawa udržel vaši pozornost a nepřinášel děj, který bude jako na neměnné lince. Tohle je sinusoida, navíc nepravidelná. A v tomhle směru to funguje. Je to celkem zjednodušené, pozice policie je tu zanedbatelná a ne všechno dává smysl, je to prostě uzpůsobeno tomu, aby mohl scenárista vést příběh tak, jak chce. I proto doufám, že nám přinese pointu, která s námi mrskne o zem. I tak ale je tohle fajn jízda, není dokonale promyšlená, ale není ani tak ukecaná jako třeba "Death Note: Zápisník smrti". I díky tomu, že má série je již uzavřená si myslím, že to bude fajn jízda. Snad se nemýlím.

Komiks "Královská hra 2" zakoupíte na stránkách obchodu Crew.

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Královská hra 1
Kategorie: Bloggeři

Dětské okénko

Agent JFK - 3. Prosinec 2019 - 16:53

Vánoce už pomalu klepou na dveře a určitě mi dáte za pravdu, že kniha je pořád tím nejlepším možným dárkem. A to hlavně pro děti, které v posledních letech víc a víc času tráví u počítačů a dalších elektronických zařízení. V dnešním textu se zaměříme na několik knih z poslední doby, které by neměly chybět v dětských knihovničkách.

Štěpánův podivuhodný vynález

Nakladatelství Portál je známé hlavně díky vydávání odborných publikací, ale zaměřuje se i na dětskou literaturu. Jedním z posledních přírůstků poslední doby je Štěpánův podivuhodný stroj, který napsala Zuzana Pospíšilová, která za sebou má už desítky dětských knih. A Štěpán jí v žádném případě nedělá ostudu. Celá knížka je o klukovi, který má rád vynálezy, fyziku a pořád sám něco kutí. Což ho dokáže přivést do nějakého toho maléru. Zvlášť, když na prázdninách u babičky a dědy potká staré hodiny. Knížka má švih, hezky se čte a díky krátkým kapitolám se tak stává vhodnou před spaním. A zmínit musím samozřejmě taky nádherné ilustrace Evy Chupíkové.

 

Ema a kouzelná kniha

A Eva Chupíková ještě jednou. Tentokrát ve spojení s Petrou Braunovou. Pokud by Štěpán mohl být dobrým dárkem pro kluky, pak Ema je zase jako dělaná pro holčičky. A milovníky Malého prince, na jehož kouzlo a poetiku navazuje. Ema je malá holka ze sirotčince, která má poprvé vyrazit mimo hranice, do velkého světa města. A má jednu minci, za kterou si může něco koupit. A to něco navždycky změní život všech obyvatel sirotčince. Knížka s velkým kouzlem, která ukazuje, na čem v životě skutečně záleží.

 

Malý princ

 

Když budete dneska jmenovat pět klasik dětské literatury, tak vám vedle Nekonečného příběhu a Dětí z Bullerbinu určitě na mysli vytane i kniha, kteoru napsal Antoine de Saint-Exupéry. A možná bude hned na první příčce. A není se čemu divit. Malý princ je nadčasový a má příběh, který člověk v různých částech svého života vnímá úplně jinak. Je to knížka, která člověka učí žít a motivuje ho. To je pravděpodobně jeden z důvodů, proč jej nakladatelé stále vydávají. Letos v Albatrosu vyšlo nové, trochu netradiční vydání, které obsahuje nádherné koláže Elišky Podzimkové. A ty díky velkému formátu opravdu vyniknou. A jelikož knihu překládal Richard Podaný, najdete tu lišku i beránka.


A oceán byl naší oblohou

Patrick Ness je známý především jako autor žánru young adult, takže jeho knížka A oceán byl naší oblohou mohla být asi dost velkým překvapením. Upoutá vás už nádhernými ilustracemi Roviny Cai. A pak příběhem, který je dost netradičně vyprávěný z pohledu velryby, která stojí proti člověku. V téhle knížce je všechno. Propracovaný svět, dobře vykreslené postavy, posedlost a hlavně dobře napsaný příběh. Pokud chcete svoje děti připravit na klasiku Bílá velryba, je Nessova kniha pro tento účel jako dělaná.

LitreraturaSarden čte dětemDětská literatura
Kategorie: Bloggeři, JFK

Paladinové Západního království – desková hra

Schefikův blog - 3. Prosinec 2019 - 9:10
Po Architektech Západního království si TLAMA Games na letošní podzim připravilo pro české hráče vydání další hry Shema Phillipse, která nás opět zavede do bouřlivého období Západofranské říše. Tentokrát však vyměníme nadané stavitele za vznešené paladiny, pomocí kterých se budete bránit nepřátelům, stavět opevnění a šířit víru po celé zemi. Jak už samotný název Paladinů [...]
Kategorie: Bloggeři

#2074: Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení

Comics Blog - 2. Prosinec 2019 - 16:25

Komiksový výběr Spider-Man 5: UtrpeníVydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako čísla 1 až 5 a 13 a 14 série "Spider-Man" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Todd McFarlane
Kresba: Todd McFarlane

Už je to přece jen nějaký čas, co u nás komiks "Spider-Man: Utrpení" vyšel, konkrétně se psal rok 2006, a tak je celkem fajn, že se zase vrátil a došlo k jeho znovuvydání, protože se přece jen jedná o jeden z těch nezajímavější ch komiksů, které byly se Spider-Manem napsány. Nejen roto, že Todd McFarlane dal Spider-Manovi skutečně zajímavou podobu, ale také proto, že se zde ukázal jako schopný scenárista. Vzhledem k tomu, že scénáře do té doby nepsal, pokusil se o něco nového. A vyšlo mu to skvěle. Jako kdybyste četli trochu jiného Spider-Mana, jako kdyby se na něj někdo podíval jinou optikou. Hlavně je to tedy patrné na příběhu "Utrpení", na druhém příběhu, který je v knize "Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení" už tolik ne. Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení" totiž obsahuje první pět sešitů série "Spider-Man", což je právě příběh "Utrpení", a pak ještě sešity číslo 13 a 14, které dohromady tvoří příběh "Pod městem".

Když se na komiks "Utrpení podíváte", uvidíte, jak moc změnil Todd McFarlane design nejen samotného pavouka, který může být v některých záběrech i skutečně děsivý, ať už proto, že má někdy trochu protažené končetiny anebo neobvykle velké oči, ale třeba i proto, jak McFarlane kreslil pavučiny, které najednou byly hmotnější, nepříjemnější, kdybyste se jich dotkli, určitě byste se přilepili. McFarlane udělal pavouka trochu děsivějšího, dospělejšího, ale přitom se postaral o to, aby byl pořád zábavný. I když to je prezentováno především v druhém příběhu. "Utrpení" samo o sobě tak zábavné není, je to docela zajímavá a drsná psychologická studie, kdy se Spider-Man dostává na dno se svými silami a musí udělat všechno, aby překonal svoje hranice. A co je nejdůležitější, neví vlastně proč. Tady vidíme pavouka na dně, jeho síly pomalu docházejí, jeho kostým je potrhaný a jeho nepřítelem je jeho dlouholetý přítel. Ano, Lizard je tím, kdo chce pavouka dostat. Jenže Lizard není to hlavní zlo. Zlo číhá ještě někde jinde. Jenže Spider-Man neví, odkud přichází, neví proč. O to je jeho boj nepříjemnější.

Todd McFarlane v tomhle příběhu skvěle využívá krátké věty, někdy jen slova v rámečcích. Skvěle se tak zachycuje psychicky náročná situace. Je to ještě doplněno skvělými zvukovými efekty, které tady musím ocenit. Najednou je děj nesmírně frenetický, ale přitom drží vcelku. Psychika Spider-Mana se tříští, snaží se pochopit, co se děje, a tohle McFarlane svým stylem skvěle zachytil. Nejde samozřejmě pouze o skvělé využití rámečků s textem a zvukové efekty, ale celkově o rozvržení panelů. Nebojí se velkých panelů, nebojí se ani malých, někdy sledujeme velké detaily, někdy jsou i tyhle detaily seříznuté, a tak musíte o kresbě více přemýšlet, abyste se ujistili, na co se díváte. Ale vždy to poznáte. McFarlaneova kresba je natolik skvělá, že tu není jediný panel, kde byste o tom, co vidíte, pochybovali. A před vámi se tak vytváří skvělá mozaika, která působí přesně tak, jak by měla - depresivně, intenzivně, skoro až beznadějně. Jasně, e to Spider-Man, nějak se z toho musí dostat, ale dostane aspoň pořádně zabrat.

Druhý příběh, "Pod městem", je už jiný. Kresba je pořád skvělá, nápaditá, té se nedá nic vytknout, hlavně ve tmě funguje skvěle, děsivě, skoro až hororově, i když příběh sám o sobě hororový vyloženě není, spíš je takový nelidsky lidský. Ale co už není tak zajímavé, to je scénář. Najednou už je to klasický ukecaný Spidey, už v tom není ten skvělý frenetický náboj, už to není tak psychologicky promyšlené. Najednou je to moc ukecané a až trochu moc to zapadá do toho, co je obvykle Spider-Man. Jasně, ten příběh je pořád dobře pojatý, má co říct, ale už to není tak skvělé, tak odlišné jako "Utrpení". Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 5: Utrpení" představuje jeden skvělý komiks, který tedy není na českém trhu úplnou novinkou a k němu přidává ještě dva sešity, jež na českém trhu nové jsou. Je to hlavně zajímavá ukázka toho, co Todd McFarlane ještě vytvořil, ale je to především "Utrpení", které je z hlediska Spider-Mana tak důležité. A tenhle komiks pořád stojí za to. Hezké na tom je, že nám v rámci Toddova runu chybí už jen dvě čísla ze série "Spider-Man". Zbytek vyšel v rámci knihy "Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu".

Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu
Komiksový výběr Spider-Man 2: Klonová sága
Komiksový výběr Spider-Man 3: Zlo v lidských srdcích
Komiksový výběr Spider-Man 4: Zvířecí instinkt
Kategorie: Bloggeři

RECENZE: Robert Holdstock, Les kostí

Agent JFK - 2. Prosinec 2019 - 0:00

Jednoho dne se vydal do lesa a už se z něj nevrátil.

Putoval hvozdem; držel se zvířecích cestiček, prolézal zelená údolí, přeskakoval potůčky, pil ze studánek a spal na listí. A občas koutkem oka něco zahlédl, stín, který se míhá na okraji vidění. A čas, čas se choval nadmíru zvláštně. Kam se poděly ty dny?

O Robertu Holdstockovi už bylo napsáno snad všechno, co se dalo. Pravděpodobně každý slyšel o jeho neuvěřitelné představivosti, o citlivosti, s jakou proplétá prastaré mýty svými texty, o jakési syrovosti a autentičnosti, o závanu studeného větru z blat a vůni zimního ohně, kterou ucítíte vždycky, když otevřete jeho knihu. Ryhopský cyklus je právem považován za jeden z nejlepších, co byly v žánru kdy napsány. A přesto mám pocit, že se čte málo. Na jednu stranu je to celkem pochopitelné – přístupností svého díla zrovna nevynikl (a to je dobře), na druhou si ovšem říkám, zda za to nemůže určitá čtenářská zdrženlivost a obava. Ne každému se chce proplétat šlahouny břečťanu (a u čtení přemýšlet víc než jindy). A co když to nepochopím? zní celkem oprávněně z řad potenciálního čtenářstva. Argo dost možná na takové otázky připravilo dokonalou odpověď – sbírku Les kostí.

Úvodní povídka, jmenovec sbírky, je prequelem k Lesu mytág. Můj pohled může být trochu ovlivněný tím, že jsem v mytágovém lese jak doma, ale zdá se mi i pro nové čtenáře velmi přístupná. Je to takový vzorek toho, co v intenzivnější formě dostanete, pokud se do Holdstocka nakonec pustíte pořádně. A pro Lesa znalé to bude jako návrat domů. Jsme totiž v době, kdy hlavní postavy Lesa mytág, Steven a Christian, ještě nevyrostli ze školy a jejich otec George je naplno ponořen do výzkumu prapůvodního lesa. Podniká nebezpečné výpravy do nitra hvozdu, ze kterých se vrací o mnoho později, než plánoval a občas se vrací i jako někdo jiný. Někdo, kdo vypadá jako on, mluví jako on a spí s Jennifer, ale je cítit hlínou a listím. Je to jednoduše skvělá povídka. Je to všechno, co chceme – Holdstock v nejlepší formě. Na relativně malém prostoru se mu podařilo vytvořit úžasně vyváženou směs fascinujících mýtů z úsvitu lidí a čtivosti dvacátého století, to všechno s dotekem hororu.

Druhá nejdelší povídka sbírky – Trnatec, kterou Holdstock napsal společně s Garrym Kilworthem, je podobně dobře navážená, ale má zcela odlišnou atmosféru. Připomíná spíš fantastické povídky devatenáctého století, dotek Poea, Maupassanta či Balzaca. Máme tu deník, vědce posedlého jediným cílem, totiž nesmrtelností, pátrání v nejstarších zapsaných mýtech a hlavně obludný černý strom s trny. Poněkud klasické ingredience, ale o to zábavnější; při čtení Trnatce nejde o nic jiného než o potěšení ze starého vzorce, ve kterém se mění pouze několik proměnných, na kterých se ovšem autoři dostatečně vyřádili (například objev ztracených antických spisů – část Iliady prokazatelně psaná Homérem nebo Caesarův spis o druidských technikách v Galii – vyvolá u znalých trochu posmutnělé pousmání).

Ostatní povídky, rozsahem kratší, z nichž jedna vychází v českém překladu vůbec poprvé, jsou – jak už to tak bývá – povahy různé. Některé dost možná zapomenete brzy po přečtení, jiné s vámi zůstanou ještě dlouhá léta. Holdstock střídá zasazení opravdu důkladně, z pravěku cestujeme starověkem i středověkem, abychom skončili v moderní době s až scifisticky vybavenými laboratořemi. Tam, kde se jedná o mýty, je pravděpodobně nejsilnější, to je zkrátka jeho parketa. Především Infantom, dosti originální představa o tom, jak se zrodil král Artuš, nad ostatní vyniká.

Povídky jsou ve sbírce proložené básněmi, což je vcelku netradiční vhled do Holdstockovy tvorby. Osobně jsem nebyla nijak zvlášť oslněna: básně mi místy přišly vyloženě naivní, neobratné, spíš takové hříčky. Do jisté míry za to pravděpodobně může překlad (čímž nechci nijak hanit překladatele, překládat poezii musí být zatracená fuška), ale tuším, že citovat Holdstockovy básně si před spaním bude jen málokdo.

Les kostí je nejsilnější na začátku a na konci – eponymní povídka bezpochyby patří k vrcholům Holdstockovy tvorby a Trnatec je zábavná pocta fantastické povídce 19. století. Mezi tím se najdou klenoty i kazové kousky, dohromady je to ovšem dobře a pečlivě připravený soubor. Nebýt Ryhopského cyklu, nejspíš bychom Holdstocka zařadili k těm průměrnějším povídkářům, takhle je každá jeho vydaná kniha pomalu sběratelskou záležitostí. Pokud vás Holdstockovo jméno straší ve snech, zkuste začít tady. Pokud vás ve snech straší (a utěšuje) mytágový les, nemáte na co čekat.


Robert Holdstock, Les kostí
Editoři: Martin Šust, Petr Kotrle
Překlad: Petr Kotrle, Linda Bartošková
Vydavatelství: Argo
Rok vydání: 2019
Stran: 253
Cena: 289 Kč

RecenzeLiteraturaFantasyArgoR. Holdstock
Kategorie: Bloggeři, JFK

Spider-Man / Deadpool #4 – Žádná sranda

Schefikův blog - 1. Prosinec 2019 - 10:50
  ANOTACE: Spidey a Deadpool jsou taškáři na slovo vzatí! Ale teprve s příchodem Taškáře začne ta pravá… TAŠKAŘICE! TAŠKÁŘ JE OŽIVLÝ PAJDULÁK Z KRESLENÉ GROTESKY. Má příšerné načasování a objeví se vždycky, když to užvaněný žoldák a jeho pavoučí parťák nejméně potřebují – totiž ve chvíli, kdy se rozhodli skončit s humorem! Ale co [...]
Kategorie: Bloggeři

Editorial: Odcházení

Agent JFK - 1. Prosinec 2019 - 0:00

Vážení přátelé,

v kalendáři jsme právě přetočili na měsíc prosinec. Poslední měsíc v roce 2019 je tady a s ním i první adventní neděle. Nastává nejkrásnější a možná také nejhektičtější období v roce. Hospodyňky pomalu začnou péct cukroví, nákupní centra budou praskat ve švech… však to sami znáte dobře. A přitom všichni víme, že o tom tyhle svátky nejsou ani v nejmenším. Zkuste si místo hektiky a lítání po nákupech dopřát pár hezkých chvil s vašimi blízkými a víc než drahé dárky vymýšlet pod stromeček nějaké hezké drobnosti. Anebo si společně vyrazte do kina na nové Star Wars nebo si přečtěte nějakou hezkou knížku.

Úderem dnešní půlnoci ale nedošlo jen ke změně měsíců a k přípravě na Vánoce, ale také k něčemu dalšímu. Vážení přátelé, čtenáři, nakladatelé, redaktoři. Po dlouhém rozhodování a přemýšlení jsem se rozhodl, že opustím šéfredaktorské křeslo Sardenu.

Na Sardenu působím již desátým rokem a z toho sedm jako šéfredaktor. Když jsem přebíral před sedmi lety křeslo po Janu Pechancovi, začínal jsem tím novou etapu, jedno velké dobrodružství. Díky mojí skvělé redakci se podařila zrealizovat celá řada hezkých projektů a myslím si, že se nám podařilo vybudovat skvělou partu lidí, kteří rádi píši o fantastice. Ale každé dobrodružství musí jednou skončit. Tak jako Luke porazil Darth Vadera, Harry Voldemorta a Frodo vhodil Prsten do Hory osudu, tak i já jsem splnil svůj úkol. Shromáždil jsem skvělou partu nadšenců a vyrostl jsem s jejich pomocí v člověka, který pomáhá s výběrem knih i jinak než pomocí recenzí. Ale Sarden, na který jsem přestával mít čas kvůli dalším aktivitám, musí žít dál, aby tu byl dál pro své čtenáře.

Na tomto místě bych rád poděkoval vám, našim čtenářům, kteří se k nám každý den vracíte, čtete naše texty, občas napíšete nějaký komentář nebo upozorníte na nepřesnosti. V další řadě bych rád poděkoval nakladatelům, kteří nás celé roky podporují a díky kterým máme co číst. A v neposlední řadě celé svojí redakci za skvělou práci, předně pak Terce a Monice, které Sarden drží nad vodou dnes a denně.

Ale nekončeme tento úvodník smutně či snad se zármutkem. Vyhlížejme dopředu. Přesně za měsíc tu máme rok 2020. A s ním nového šéfredaktora. Respektive šéfredaktorku. Mým nástupcem se počínaje dneškem stala Monika Slíva Dvořáková a jsem přesvědčený, že Sarden se nemohl dostat do lepších rukou.

Krásný prosinec přeje

Martin František Stručovský

šéfredaktor ve výslužbě
 

EditorialM. StručovskýMonika Dvořáková
Kategorie: Bloggeři, JFK

Jeff Lemire – Essex County

Schefikův blog - 30. Listopad 2019 - 11:09
  ANOTACE: Po uvedení seriálu na Netflixu se cenami ověnčená komiksová série vrací! Gerard Way (My Chemical Romance, Doom Patrol) a Gabriel Bá (Two Brothers, Daytripper) si získali uznání na projektech, které nerealizovali společně, a nyní se konečně vracejí k další kapitole z bizarních životů členů bývalého dětského superhrdinského týmu. Sir Reginald Hargreeves, jenž čelil [...]
Kategorie: Bloggeři

#2073: Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová

Comics Blog - 29. Listopad 2019 - 14:29

Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean GreyováVydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako "X-Men Origins: Jean Grey", "X-Men 30" a jako čísla 1 až 4 série "The Adventures of Cyclops and Phoenix" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Scott Lobdell, Sean McKeever, Fabian Nicieza
Kresba: Gene Ha, Andy Kubert, Mike Mayhew

Trochu jsem se obával, co za komiksy v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" dostaneme, protože přece jen, ty zásadní už vyšly, především pokud se Phoenix týká. Ale je fajn, že kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" obsahuje především nové příběhy, které u nás tolik neznáme. Na druhou stranu... Většina knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" za moc nestojí a k dočtení hlavního příběhu jsem se skutečně musel nutit. A je jedno, že ho kreslil Gene Ha, jehož kresbu mám velmi rád. Scenáristicky mi natolik nesedl, že to bylo utrpení. Navíc ke všemu ukecané utrpení. Ale kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" naštěstí obsahuje ještě další dva příběhy, které tohle trochu vyvažují.

Hned na začátku máme komiks nejnovější. Jmenuje se "První roky Jean Grayové" a je to origin, který se vrací k tomu, jak se Jean dostala k X-Menům, jaké měla problémy a jak se jí je nakonec určitým způsobem podařilo překonat. Samozřejmě alespoň do chvíle, než přišly problémy větší, a to v podobě Phoenix. Je to příběh, který znáte, ale Sean McKeever ho podal způsobem, kdy vás zaujme, ale především je to zásluha kresby Mikea Mayhewa, která je prostě krásná. Nevím, ale nikdy se mi kresba X-Menů asi nelíbila tolik jako tady. Krásné, nostalgické, přitom i dechberoucí. A jasně, je to i tím, že to připomíná komiksy Alexe Rosse. Ale třeba kresba Andyho Kuberta v následujícím jednošesitovém příběhu "Věčná pouta", která jsou vlastně jen o tom, že sledujeme svatbu Jean a Cyclopse, je sice jiná, ale pořád strhující. Přitom je to příběh bez akce, ale na scénáři je vidět, že se Fabian Nicieza do události skvěle vžil, podal ji citlivě, zábavně i nostalgicky. Jiné než první komiks, ale pořád dobré.

A pak přišlo něco, co se jmenuje "Dobrodružství Cyclopse a Phoenix". Vlastně to přímo navazuje na předchozí komiks. Jean a Cyclops měli svatbu a pak se vydali na líbánky. Jenže místo toho, aby si užívali líbánky, je cosi přesunulo do dva tisíce let vzdálené budoucnosti... Jako vážně, nekecám. A tam se setkají s Rachel, svou dcerou z trochu jiné časové linie, které je už hodně let, je stařenou, ale pomáhá zachránit jejich malého syna Nathana, který vlastně není synem Jean, ale jejího klona, a byl Cyclopsem poslán do budoucnosti, aby měl šanci na přežití, protože jeho tělo decimuje záhadný biotechnický virus, který v naší době nedokážou léčit. V budoucnosti stráví Jean a Cyclops pod novými jmény, protože se musí chovat jako lidé, aby zapadli a mohli porazit Apocalypse, který si svět uzurpoval pro sebe s vidinou toho, že mutanti mu mohou vládnout spolu s dalšími rasami. Dal se z tohohle udělat dobrý příběh? Možná, osobně si tím nejsem jistý, ale možná ano. Scott Lobdell to ale nezvládl. Je to strašlivá slátanina, která by se obešla i bez toho, že by hlavní postavy byli X-Meni.

Hlavní příběh knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" patří k tomu nejhoršímu, co jsem s touhle hrdinkou četl. Je to jeden z těch zbytečných příběhů, u kterého to vypadá, že by mohl mít nějaké následky, ale stejně tak nemusí mít žádné. Výplňový příběh, který má sice hezký sci-fi háv, ale obešel by se bez toho, aby nějak figuroval v Marvel Universe. Ty postavy mohly být kdokoli, kdokoli mohl tenhle příběh prožívat. Jako kdyby si to chtělo vzít něco z velkých sci-fi příběhů, ale skáče to v čase, má to podivné zvraty, vývoj, který je takový celkem vycucaný z prstu. Ne, nemůžu si pomoct, ale tohle byl opravdu špatný výběr do knihy o Jean Grey. Mělo se vybrat něco, co více formovalo její postavu. Jasně, chce se tu ukázat, že měla mateřské sklony, ale ani tohle není v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" podáno moc dobře. Sbírka "Nejmocnější hrdinové Marvelu 85: Jean Greyová" má v prvních dvou komiksech hodně slibný začátek, ale hlavní příběh ji posílá ke dnu.

Na Comics Blogu najdete:
Nejmocnější hrdinové Marvelu 1: Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 2: Spider-Man
Nejmocnější hrdinové Marvelu 3: Wolverine
Nejmocnější hrdinové Marvelu 4: Hawkeye
Nejmocnější hrdinové Marvelu 5: Iron Man
Nejmocnější hrdinové Marvelu 6: Captain America
Nejmocnější hrdinové Marvelu 7: Hulk
Nejmocnější hrdinové Marvelu 8: Power Man
Nejmocnější hrdinové Marvelu 9: Bratři ve zbrani
Nejmocnější hrdinové Marvelu 10: Captain Marvel
Nejmocnější hrdinové Marvelu 11: Fantastic Four
Nejmocnější hrdinové Marvelu 12: X-Men
Nejmocnější hrdinové Marvelu 13: Black Widow
Nejmocnější hrdinové Marvelu 14: Strážci galaxie
Nejmocnější hrdinové Marvelu 15: Human Torch
Nejmocnější hrdinové Marvelu 16: Vision
Nejmocnější hrdinové Marvelu 17: Falcon
Nejmocnější hrdinové Marvelu 18: Deadpool
Nejmocnější hrdinové Marvelu 19: Valkyrie
Nejmocnější hrdinové Marvelu 20: Punisher
Nejmocnější hrdinové Marvelu 21: Nick Fury
Nejmocnější hrdinové Marvelu 22: Black Panther
Nejmocnější hrdinové Marvelu 23: Mockingbird
Nejmocnější hrdinové Marvelu 24: Defenders
Nejmocnější hrdinové Marvelu 25: Daredevil
Nejmocnější hrdinové Marvelu 26: Doctor Strange
Nejmocnější hrdinové Marvelu 27: Scarlet Witch
Nejmocnější hrdinové Marvelu 28: Iron Fist
Nejmocnější hrdinové Marvelu 29: Blade
Nejmocnější hrdinové Marvelu 30: Inhumans
Nejmocnější hrdinové Marvelu 31: Beast
Nejmocnější hrdinové Marvelu 32: Thor
Nejmocnější hrdinové Marvelu 33: Shang-Chi
Nejmocnější hrdinové Marvelu 34: Warlock
Nejmocnější hrdinové Marvelu 35: Hank Pym
Nejmocnější hrdinové Marvelu 36: Herkules
Nejmocnější hrdinové Marvelu 37: Wasp
Nejmocnější hrdinové Marvelu 38: Ghost Rider
Nejmocnější hrdinové Marvelu 39: Wonder Man
Nejmocnější hrdinové Marvelu 40: Silver Surfer
Nejmocnější hrdinové Marvelu 41: Elektra
Nejmocnější hrdinové Marvelu 42: Black Knight
Nejmocnější hrdinové Marvelu 43: Moon Knight
Nejmocnější hrdinové Marvelu 44: Star-Lord
Nejmocnější hrdinové Marvelu 45: Mýval Rocket
Nejmocnější hrdinové Marvelu 46: Captain Britain
Nejmocnější hrdinové Marvelu 47: Nova
Nejmocnější hrdinové Marvelu 48: Machine Man
Nejmocnější hrdinové Marvelu 49: Spider-Woman
Nejmocnější hrdinové Marvelu 50: Ant-Man (Scott Lang)
Nejmocnější hrdinové Marvelu 51: She-Hulk
Nejmocnější hrdinové Marvelu 52: Cloak a Dagger
Nejmocnější hrdinové Marvelu 53: Captain Marvel (Carol Danversová)
Nejmocnější hrdinové Marvelu 54: War Machine
Nejmocnější hrdinové Marvelu 55: Spider-Girl
Nejmocnější hrdinové Marvelu 56: Marvel Boy
Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry
Nejmocnější hrdinové Marvelu 58: Jessica Jonesová
Nejmocnější hrdinové Marvelu 59: Winter Soldier
Nejmocnější hrdinové Marvelu 60: Young Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 61: Generation X
Nejmocnější hrdinové Marvelu 62: Invaders
Nejmocnější hrdinové Marvelu 63: West Coast Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 64: Red Hulk
Nejmocnější hrdinové Marvelu 65: Runaways
Nejmocnější hrdinové Marvelu 66: Thing
Nejmocnější hrdinové Marvelu 67: Namor
Nejmocnější hrdinové Marvelu 68: Akademie Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 69: Great Lake Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 70: Pet Avengers
Nejmocnější hrdinové Marvelu 71: Profesor X
Nejmocnější hrdinové Marvelu 72: New Mutants
Nejmocnější hrdinové Marvelu 73: Union Jack
Nejmocnější hrdinové Marvelu 74: Spider-Man 2099
Nejmocnější hrdinové Marvelu 75: New Warriors
Nejmocnější hrdinové Marvelu 76: Excalibur
Nejmocnější hrdinové Marvelu 77: Venom (Flash Thompson)
Nejmocnější hrdinové Marvelu 78: Alpha Flight
Nejmocnější hrdinové Marvelu 79: Miles Morales
Nejmocnější hrdinové Marvelu 80: Scarlet Spider (Ben Reilly)
Nejmocnější hrdinové Marvelu 81: Quasar
Nejmocnější hrdinové Marvelu 82: Thunderbolts
Nejmocnější hrdinové Marvelu 83: Beta Ray Bill
Nejmocnější hrdinové Marvelu 84: Squirrel Girl
Kategorie: Bloggeři

Rytíř Klouzek – desková hra

Schefikův blog - 29. Listopad 2019 - 13:16
Už vás klasické deskovky nebaví a chtěli byste se svými ratolestmi vyzkoušet něco trochu nového? Právě pro vás si MindOK připravil kouzelnou “deskovku” Rytíř Klouzek, která procvičí vaši obratnost, koordinaci pohybů a schopnost spolupráce s ostatními hráči. Navíc si u ní užijete i spoustu zábavy. Už samotný přebal této povedené hříčky vás rozhodně nenechá na [...]
Kategorie: Bloggeři

Fenomén Novotný: ROZHOVOR 01: O psaní: „Těžím z toho, co jsem sbíral celý život“

Agent JFK - 29. Listopad 2019 - 11:44

Rozhovor s Františkem Novotným jsme začali domlouvat v srpnu 2017. Měly vyjít Hvězdné hry a Osudový konvoj, těžko si představit lepší dobu. A chtěl jsem důkladný rozhovor, žádné korespondenční interview s pár otázkami, nacvakat to do počítače a hotovo. To jsem si na sebe zase něco ušil! Znovu jsem se panu Novotnému ozval v lednu 2018 s Knihou roku Sardenu. Zcela oprávněně jsem dostal vynadáno, že takto profesionální jednání nevypadá. Slíbil jsem rozhovor v roce 2018. Ozval jsem se znovu v prosinci. Setkali jsme se v březnu 2019. Když jsme se tehdy loučili, zmínil jsem, že mi určitě bude pár měsíců trvat, než všechno zpracuji. Myslel jsem, že by to mohlo být třeba v červnu. Jak vidno z data vydání, bylo to celé opět jinak.

Předchozí odstavec je kulhavou omluvou Františku Novotnému i vám, čtenářům. Takto skutečně profesionální jednání nevypadá, bez ohledu na to, že činnost na Sardenu je nehonorovaná a zcela dobrovolná. Rád bych se psaní o fantastické literatuře věnoval víc, ale jak je vidět z počtu článků, pod nimiž jsem podepsán, moc mi to v posledních letech nejde. Přijměte tedy následující text jako omluvu a jako důkaz náročnosti spisovatelského povolání. Jak těžké musí být napsat povídku nebo román, když i za rozhovorem o nějakých 45 000 znacích mohou být dva roky práce?!

***

Část I.
O psaní: „Těžím z toho, co jsem sbíral celý život“

Z doslovu k povídce Přednáška v Hvězdných hrách víme, že jste začal psát z osobního hecu: kolega napsal povídku, vy jste si řekl, že to zvládnete taky. Ale proč pokračovat? Proč vůbec psát?

Já měl literární sklony odjakživa, jenže doba jim moc nepřála. Na gymnáziu jsem strašně rád psal slohové práce, ale nikdy mě nenapadlo stát se spisovatelem. To byla profese, která byla obšancovaná komunisty, věděl jsem, že nemám nárok. Teprve když se objevila Cena Karla Čapka, necenzurovaná štěrbina do toho obklíčení, do pevnosti komunistických spisovatelů, chopil jsem se toho. Povzbudilo mě, že moje první povídka sice nebodovala, ale vzbudila zájem. To jsem považoval za podstatnější než být třetí nebo pátý. Taky mě oslovil Ivo Železný, který byl v Odeonu redaktorem, a chtěl ode mě příspěvek do chystaného sborníku. To byla obrovská čest, která se nedala odmítnout. A tím to všecko začalo.

To jsou ty technické, vnější věci. Mě by zajímaly ty vnitřní: proč potřebujete psát?

Skoro každý autor by, myslím, řekl, že je to nějaké duševní založení, které je podle mě silně spojeno s denním sněním. Já jsem si už jako kluk vymýšlel příběhy. Napřed podle knížek, které jsem četl – ty jsem různě obměňoval a dosazoval jsem se tam za hlavního hrdinu. Taky jsem náruživě četl, přečetl jsem snad tisíce knížek. A to je ten základ, který pak člověka pudí, aby začal psát sám.

Spisovatelé o tom mluví různě. Josef Škvorecký, tuším, odpověděl, že nic jiného neumí.

Já uměl i jiné věci. A pořád je dělám. To pokládám za své mínus: mám roztříštěné zájmy. Science fiction není jediný kůň, na kterém rajtuji. Je to ke škodě věci, ale nedá se nic dělat. Ještě mě napadá, že jsem také začal psát minulému režimu navzdory. Uvědomil jsem si, že si s ním tímto způsobem můžu trošku vyřizovat účty. Asi tak psala většina autorů první generace Ceny Karla Čapka, všichni psali parodie na režim a ironické texty, které si z režimu dělaly legraci. Tak jsme se uvolňovali a pečovali jsme o duševní hygienu.

Dobře, ale vám to zůstalo. Když si vezmu Ivana Kmínka nebo Jana Hlavičku, ti vlastně zazářili texty, které jsou dodnes živé a vynikající jako Utopie, nejlepší verze nebo Panelfiˇxn, ale s revolucí s psaním skončili. Vy ne.

Asi to nebyl jediný důvod, proč jsem psal. Asi jsem měl i jiné pohnutky a jiné náměty, které se tím zlomem v roce 1989 nevyčerpaly. Ivan a ostatní, kteří toho nechali, prostě nenalezli další impulz, aby v psaní pokračovali. Já jsem ho našel a zase ho nacházím v tom, co se děje ve světě. A v poslední době jsem ho našel v alternativních dějinách.

Jak píšete? Potřebujete specifické prostředí? Hudbu?

Ne. Podle mého názoru neexistuje žádný návod. Byl jsem na různých besedách, na kterých byli i kolegové, a vždycky z toho vypadlo, že každý píšeme úplně jinak a každému hoví něco jiného. Na psaní není žádný návod, nedá se ani naučit. Na nějaké školy a kurzy kreativního psaní nevěřím. Jediná škola, kterou člověk může k psaní získat, je přečíst ty tisíce knížek. Jiná cesta podle mě není. Já k psaní nepotřebuji speciální podmínky. Fakt je, že si pouštím úplně tiše nějakou místní pražskou stanici, aby mi tam hrál popík, ale to je opravdu jenom zvuková kulisa. Jinak mně nevadí, když kolem někdo chodí, zvoní telefon nebo vedle běží televize. Nepotřebuji žádné skleníkové ovzduší.

Máte nějaký režim? Nebo píšete, když máte nápad? Píšete třeba každý den v určitých hodinách?

Takový metodik nejsem. Píšu spíše nahodile, kdy mě napadne. Jenom se o nějakou soustavnost snažím. Nejvíc toho udělám dopoledne, a to se týká nejen psaní, ale i jiných činností. Když píšu nějakou knížku, povídku, román, snažím se pracovat dopoledne, kdy si myslím, že mi to jde nejlíp. Ale teď dopisuji nový román a na něm tedy pracuji soustavně, s přestávkami skoro celý den.

A co plánování? Máte předepsanou osnovu, podle které postupujete? Nebo píšete a zpětně škrtáte?

Já jsem typ, který kombinuje nahodilost s nějakým základním plánem. Povídka se dá napsat takzvaně z placu a nepotřebujete k tomu nic, to se dá všecko udržet v hlavě. Pokud je to třeba román, pak to vyžaduje… neřekl bych přímo osnovu, ale nějaké rozvržení. Pro mě je nejpodstatnější itinerář. Musím mít nějak zachycenou dobu, ke každému roku připsáno, co se kdy stane. Nakonec se to rozroste natolik, že mám spoustu dalších pomocných souborů, kde jsou poznámky z internetu, údaje o té které osobnosti nebo době, vše, co se týká třeba architektury, nástrojů, nábytku, zbraní, filosofů… A to pak používám. Na počítači je to mnohem lepší, než když člověk musel mít na psacím stole narovnaný štos knížek a listovat v nich. Ale abych měl přesně vypracovanou osnovu, abych věděl, co se stane v kapitole číslo 31 a co v kapitole číslo 45, to absolutně nemám. Často se nechám vést samotnými hrdiny. A mám na paměti, že vyprávím příběh, to je pro mě podstatné. Nemůže to být výčet faktů, musí to zaujmout. Vždycky si představuju pravěké lovce, jak seděli u ohně a nějaké takové příběhy si vyprávěli. A to je, myslím, vůbec základ literatury. Nic extra.

Ať už jste psal cokoliv delšího, Valhalu, Prsten od vévodkyně, Křižník Thor, jsou za každým takovým románem znát hluboké rešerše. U té Němcové obzvlášť, u Valhaly vzhledem k tomu, že vychází z první a druhé světová války, také…

Těžil jsem z toho, co jsem sbíral celý život. Vždycky jsem se zajímal o vojenskou historii a o letectví, takže jsem tyto věci měl k dispozici, měl jsem doma odborné knihy na toto téma a věděl jsem, kam se obrátit a kde získat další informace. Čili to nebyl problém. Co se týká severské mytologie, ta mě taky odjakživa zajímala, zrovna tak jako židovská mystika, kabala. Po roce 1990 se tady objevila spousta knížek na toto téma. Některé nebyly příliš pravdivé, byly to spíš legendy a napsali je nadšenci, ale to je právě pěkné, i to se do románu hodí. Člověk se nemusí držet pravdivosti, naopak je to někdy na škodu. Takže to nebyl problém. A právě tady jsem si zvykl vytvářet pomocné soubory. Co se týče Prstenu od vévodkyně, pomohla mi Františka Vrbenská, která tehdy byla zaměstnaná v Národní knihovně. Když jsem jí řekl, co mám v plánu, velice ochotně mně slíbila, že mi půjčí a sežene, cokoliv budu potřebovat. Takže jsem měl k dispozici dopisy Boženy Němcové a její životopisné knížky od různých autorů, dalo se to pak dát poměrně snadno dohromady.

Dopisy vydané, nebo v originálech?

Vydané, to mi naprosto stačilo. Nepsal jsem historickou literární studii, psal jsem román, čili jsem si mohl vybrat, co se mi hodilo, nebo vařit z toho, co jsem měl po ruce. Obratný autor si poradí vždycky.

Jak to probíhá, když odevzdáte rukopis do nakladatelství? Osudový konvoj redigoval Lukáš Novosad, který je známý jako ostrý literární kritik. Jak moc redaktor škrtá nebo neškrtá, jak moc si necháte nebo nenecháte poradit?

Já nejsem z těch autorů, co pokládají svůj text za posvátný. Když dostanu od redaktora opravený nebo stylisticky upravený rukopis, jde mi především o to, aby byl výsledek co nejkvalitnější. Když si to přečtu a zjistím, že ta úprava jde takzvaně „lepší do huby“ a lépe se to čte, automaticky ji akceptuji. To mi nedělá problémy. S Lukášem Novosadem nebyly skoro žádné potíže, kupodivu toho v tom rukopisu ani moc neupravil, jen sem tam nějaké detaily, slovosled, ale velice málo. Tam byl spíš problém, že měl nešťastný rok, byl nemocen a měl nějaké rodinné problémy, takže se ta redakce zdržela. To bylo to horší, ale co se týká literární stránky, nemám s tím žádný problém. Fakt je, že dnes je redakční práce v českých nakladatelstvích prostě problém, je na nízké úrovni, protože mnoho menších nakladatelství na to kašle a nenechá své knížky číst redaktory, kteří by byli na úrovni a uměli česky. A pak některé překlady (hlavně překlady!) vypadají hrozně. Proto jsem se taky rozhodl, že dál budu spolupracovat jen s nakladatelstvím Albatros, kde vím, že bude zaručena kvalitní redakční práce.

Získali jsme vyjádření Lukáše Novosada k tehdejší situaci. Je zde:
Na práci na Osudovém konvoji jsem se moc těšil, ale pak se z toho stalo něco, co si dodnes vyčítám a kvůli čemu mám stále špatné spaní. Skutečně jsem jako redaktor vydání knihy zdržel o rok kvůli svým zdravotním potížím a rodinným trablům, které mě sužovaly; strašně jsem to chtěl dělat, pořád se zdálo, že už bude líp, jenže nakonec dlouho nebylo a já nedokázal včas jít a říct v nakladatelství: Dejte to prosím vás někomu jinému, já to teď při nejlepší vůli nezvládnu. Ona ta knížka nakonec po mém soudu vyšla v příhodnější čas, než bylo původně plánováno – ke stému výročí vzniku Československa, což je jeden z podstatných motivů románu. Ale to je jedno, tak to být nemělo. Takže za tím zpožděním je moje pýcha, že to musím udělat zrovna já. Důvod, proč jsem na knížce bazíroval, je prostý: jazyk Františka Novotného. Já už redigoval, recenzoval a četl kdeco, často u toho trpím, a najednou jsem se ocitl v lázních. Četl jsem text absolutně promyšlený, rytmicky ideálně prokomponovaný, který mě přitom neustále nutil být ve střehu. Pan Novotný říká, že jsem toho moc neupravil, ale neříká, jak chytře se na mě i na čtenáře nachystal. Kolikrát se mi něco někde nezdálo, říkal jsem si, tohle je zbytná věta nebo slovo, poznačil jsem si to, jenže uběhlo padesát stran a já se musel vrátit, poznámku mazat, protože to, co se mi nezdálo, bylo rozvinuto a zdůvodněno později a velmi přesně. Pan Novotný má přírodovědné myšlení, jeho jazyk je strohý, on si nepotrpí na vynalézavá přirovnání ani poezii, on si potrpí na přesnost výrazu. V tom je jeho psaní pro mě nesmírně osvěžující, a proto jsem odmítal se ho vzdát. Výsledky se dostavily: pan Novotný odmítl dát Argu další knihu a přešel do Albatrosu, což mi právem omlátil o hlavu Richard Klíčník, redaktor Arga, který – pokud vím – Františka Novotného do Arga přivedl. Takže to dopadlo obráceně, než mělo: pan Novotný je na mě moc hodný a vůči mně velkorysý, přitom by mi mohl vše dát veřejně sežrat mnohem víc. A já bych musel mlčet a snést to, protože nic jiného by nebylo slušné. Je to pro mě lekce v pokoře a velkorysosti: za blba jsem měl být já, nikoli Argo, to zaprvé. Zadruhé, velmi si vážím toho, že se mnou Richard Klíčník, dávný kamarád, nepřestal mluvit. A zatřetí, velmi si vážím toho, že smím aspoň jednou takto veřejně k věci říct své. Protože úhrnem vzato především doufám, že čtenáři pochopí, jak vynikající kniha Osudový konvoj je. Vůbec se nechci zaobírat tím, že je to žánrový román, tohle řazení mě vždycky rozčilovalo, chci jen jednoduše říct, že Osudový konvoj je vynikající český román. To nechť se rozšíří éterem jako vhodné doporučení k jeho četbě.“ 

Zmínil jste se o tom, že někdy to „jde lépe do huby“. Čtete své texty nahlas, abyste slyšel, jak to zní?

Nečtu, jen výjimečně. Spíš si to po sobě memoruji. A musí to mít určitý rytmus a melodii, to člověk vycítí, i když to čte jen potichu. Cítí, kde to vázne. Nebo naopak může použít nějaký dramatický zádrhel, kde se to do textu hodí a kde je třeba, aby se čtenář zastavil a všiml si, že je tam něco divně napsáno a že to má význam v ději.

Úvodní část k tomuto rozhovoru najdete ZDE.

rozhovorInterviewLidéF. NovotnýJ. Křečekpublicistika
Kategorie: Bloggeři, JFK

Yoon Ha Lee – Mašinérie říše: Liščí gambit

Schefikův blog - 29. Listopad 2019 - 8:57
  ANOTACE: Válka. Kacířství. Šílenství. Kapitánka kel Čeris z hexarchátní pěchoty upadla v nemilost, protože v bitvě proti kacířům použila nekonvenční metody, které nejsou schválené doktrínou. Kelské velitelství jí poskytne příležitost se očistit — musí pro hexarchát získat zpět vesmírnou Pevnost rozsypaných jehel, uzlovou tvrz, které se nedávno zmocnili kacíři. V sázce však není pouze [...]
Kategorie: Bloggeři

REPORTÁŽ: HorrorCon 2019

Agent JFK - 28. Listopad 2019 - 21:16

Horror ovládl pražský Cross Club. Na 4. ročníku HorrorConu se strašilo, tančilo, četlo i soutěžilo

V sobotu 16. 11. mohli fanoušci undergroundu shlédnout zajímavě morbidní i sexy pořady, poslechnout si slavné melodie z hororů či vyhrát něco hezkého v tombole.
Jako první se ve sklepení klubu představil Honza Vojtíšek se svými oblíbenkyněmi v přednášce Sexy stránka asijského gore. Postupně se před našimi zraky prostřídalo několik dívek z Japonska, Thajska či Indonésie, na jejichž osudech demonstroval určitý koloběh, který je pro hvězdy asijského gore typický – nejprve začít jako gravure modelka (dívky jsou foceny či natáčeny spoře oděné), poté hrát v porno filmech a pak plynule přejít k normálnímu filmu. Zajímavostí také je, že na rozdíl od Evropy či USA není účast v porno filmech brána jako něco špatného. Porno herečka je pro ně stále herečka.

Hned po něm si slovo vzala Lucie Matoušková, která nás donutila k zamyšlení, zda jsme zrozeni ke zločinu. Ve své prezentaci o psychologických profilech zločinců nám ukázala několik šokujících skutečností a zároveň vyvrátila mnoho mýtů. Vrahem například nemusí být vždy pro sebe si mumlající podivín, ale i spořádaný pán odvedle. Na závěr nám poradila, abychom mrtvé tělo nerozřezávali, protože to zpomaluje proces rozkladu. Tedy pokud ho neplánujeme pohodit v lese a nechat ho zvířatům napospas, jak podotkla jedna z divaček, shodou okolností taktéž odbornice na dané téma.

S blokem nakladatelství Golden Dog se vrátil i Honza Vojtíšek, který promluvil o svém prvním románu Kazatel. Po něm následoval Petr Boček, který pohovořil o inspiraci ke svému románu Mízožravci a společně s kmotrem Miroslavem Pechem, autorem hororové prózy Mainstream, a majitelem Golden Dogu Martinem Štefkem nově knihu pokřtili. Na závěr tohoto bloku nám ještě ožila démonická Valerie Kaplanová, opět v prezentaci Petra Bočka.

Mízožravci ale nebyli jedinou křtěnou knihou. Křtu se dočkala i antologie Dokud nás smrt nerozdělí, sestavená Kristinou Haidingerovou a Vratislavem Trefilem. Za kmotru byla Eva Bernášková, jejíž ďábelsky rafinovaný převlek z loňského HorrorConu si jistě téměř každý účastník dodnes pamatuje. Tato akce proběhla v prostorách hudební stage klubu, kde program zahájil Mircea Dan Duta, rumunský literát s originálním smyslem pro humor a skvělou češtinou, který zde představil svou temnou poezii. Navíc později ve sklepě uvedl přednášku Vampýři napříč literaturou, filmem i historií, pronesenou třemi na slovo vzatými odbornicemi: Kirou Bulat, Kristinou Haidingerovou a Jenny Nowak.

HorrorCon ale nejsou jenom přednášky a křty. Proto nás čekala i módní přehlídka kostýmů Lady Leviathan, venkovní fireshow Neiry Lohikäärme, koncert skupiny Arch of Hell či bondage show od Asraela. Zazněly též kultovní soundtracky k hororovým filmům. Během odpoledne byli vyhlášeni vítězové literární soutěže O krvavý brk, v bloku domácího hororu vystoupili mladí (a nadějní) autoři Ondřej Kocáb, Dominik Fiala a Tomáš Marton. V žádném případě nešlo o nějaké nováčky, každý z nich má za sebou publikované texty.

Ve dvacet hodin proběhla beseda s renomovaným autorem dechberoucích románů Vězněná či Klub Vrahů a mimo jiné také mnoha děsivých povídek Pavlem Renčínem spojená s autogramiádou. Do rozjeté společnosti pak přiložil své polínko slovenský démon Mark E. Pocha se svou one man show Temná sexualita v současné (pop)kultuře. Akci zakončilo noční kino.

V průběhu festivalu byl v neustálém obležení prodejní stánek nakladatelství Golden Dog s výběrem knih temných žánrů. Zájemci jistě přivítali i nabídku suvenýrů z oblíbených filmových horrorů, leccos zajímavého mohli vyhrát i účastníci tomboly. Kdo nebyl spokojen se svým neděsivým vzhledem, mohl se nechat namaskovat za horrorovou zrůdu.

Celkově na akci vládla skvělá atmosféra. Jediné, co by se dalo vytknout, bylo chladno ve sklepní části Cross Clubu. Člověk si tam trochu připadal jako vychladlé zombie, ale to byl určitě i jeden z rafinovaných cílů organizátorů. A těm patří dík za celý HorrorCon!

Jana Bočková

ReportážReportážeJ. BočkováHorrorConpublicistikaLidéFantasy
Kategorie: Bloggeři, JFK

Scott Snyder – Metal: Temní rytíři

Schefikův blog - 28. Listopad 2019 - 16:28
  ANOTACE: Noc je stále temnější! Invaze do naší reality se už nedá zastavit. Batman zmizel v temném vesmíru. Ve světě stvořeném z našich obav a strachů. Zbývající členové Ligy spravedlnosti jsou postupně eliminování v boji proti příchozím z temného vesmíru – Temným rytířům. Kdo vlastně jsou tihle vražední Batmanové? A jaké špatné Batmanovo rozhodnutí [...]
Kategorie: Bloggeři

Stránky

Přihlásit se k odběru sarden.cz agregátor - Bloggeři