Anonym

Během pobytu v Číně získala zkušenosti i vědecké renomé; ale zpátky do Čech si přivezla ještě něco navíc. Prastarý rukopis, který objevila v muzeu v Pekingu, změnil celý její život. Dokázala zatajit, že ho našla. Ani později o něm nikomu neřekla, přestože by jí to přineslo slávu. Celá léta se pokouší vyluštit nesrozumitelný text, psaný v malém pečetním čínském písmu. Teď se před ní konečně rýsuje řešení. A je pevně rozhodnutá, že si ho nechá jenom sama pro sebe.

Kdo by je neznal, ta podivná modrá individua žijící v souladu s přírodou uprostřed hlubokého lesa (teď nemyslím Navi), kde neustále něco kutí, hrají si, ale hlavně šmoulují. Jejich otcem je Pierre Culliford (Peyo) a jejich matkou je, jak už to u spousty dobrých věcí bývá, náhoda. Přeřeknutí při žádosti o podání slánky vytvořilo slovo šmoula, a tak se zrodili hrdinové několika dětských generací...

Moc rád bych přeskočil zbytečné představování a začal vyprávět tam, kde se stal zásadní zvrat. Ale to nejde, každý příběh má svůj začátek a konec. Ten můj má konce dva. Záhy pochopíte. Určitě jste někdy přemýšleli nad tím, jaké to je být tvorem noci, upírem, chcete-li. Nenalhávejte si, když jste byli malé děti, tak ve vás představy o postavách s tesáky budily hrůzu a zvědavost zároveň.

Na saharské poušti havarovalo letadlo osamělého pilota. Ten se rozhodl, že si letoun sám opraví, protože by jinak zahynul. To, že kniha na několika málo stranách přináší velmi příjemné pocity, zároveň s velkým množstvím podnětů a zásadních otázek působí jednoduše a čistě, je zásluhou dvou složek: jazykové a výtvarné.

V Rusku údajně vyvolal tento titul dvojí ohlas – na jedné straně nekritické nadšení ze strany čtenářů, na straně druhé pekelné zatracení od kritiků. Obě reakce jsou poněkud přehnané. Ve skutečnosti je Svatá kniha vlkodlaka souborem inteligentních postřehů z postkomunistického Ruska a názorně podaných satori. V mentalitě současného Ruska si jistě každý Čech najde něco povědomého, nebo naopak varovného.

Anonym

Zábavný, svižně napsaný román, jehož bizarní zápletka a výstřední imaginace kupodivu zároveň vypovídají mnohé o krizi identity i hodnot, v níž se zmítá soudobé Rusko. Viktor Pelevin patří k nejvýznamnějším a nejčtenějším současným ruským spisovatelům. Vychází v překladu Ondřeje Mrázka.

Anonym

Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás odnepaměti, vskrytu a potají, daleko a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...

Anonym

Nakladatelství Albatros nyní připomíná, že uzávěrka soutěže o dokončení pohádky Alibaba a čtyřicet loupežníků, kterou Jan Werich už nedopsal, je 31. března 2011. Výherce získá 10 tisíc korun a jeho verze konce bude otištěnajako příloha druhého vydání knihy Deoduši.

Anonym

Knížka vychází před Valentýnem, ale ve Snoopyho světě je láska většinou zklamaná či nenaplněná a podobně jako v životě přináší hlavně hoře a problémy. Často se soudí, že Snoopyho dobrodružství jsou komiks pro děti – jenže tak tomu není: podobně jako třeba obtloustlý kocour Garfield potěší i Snoopy a jeho přátelé čtenáře všeho věku.

AdélaV šestákových románech, které se odehrávají na počátku dvacátého století, není nouze o šílené vědce, děsivé příšery, ďábelské vynálezy a neohrožené hrdiny, kteří se mezi tím vším prohánějí ve starodávných automobilech a v zatáčkách si jednou rukou přidržují buřinku. Na toto svébytné literární odvětví existují všehovšudy dvě kultovní parodie. Český film „Adéla ještě nevečeřela“ a francouzský komiks „Neobyčejná dobrodružství Adély Blanc-Sec“.

Anonym

Pokud bychom měli rok 2010 nějak hodnotit z knižního hlediska, tak by to rozhodně byl rok stripů. Tento rok se totiž na pultech objevilo hned pět zásadních titulů tohohle žánru!

Stránky

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711