Komiks Aqauman 3: Koruna Atlantidy plynule navazuje na události předchozího vydání. Válka mezi USA a Atlantidou je zažehnána, Aquaman očištěn. Odměnou za nastolení míru je mu obrovská popularita, respekt a uznání, přesto o dramatické situace není nouze.

"Tohle má být pokračování?" řekl jsem si po dočtení Batman DC Syndikát obětí. Ano, tak moc mě zarazila diametrálně odlišná kvalita zápletky a vyprávění.

Ve srovnání s knihou, natož seriálem, sice vychází komiks po dějové stránce více zploštěle, ale v daném rozsahu dosahuje přesto velice zajímavých kvalit. Větší zjednodušení děje bude připadat jako nedostatek pouze znalcům předlohy. Pro původním románem nepolíbené čtenáře to bude skvělý zážitek s propracovaným dějem, kterému lze lehce uvěřit.

První díl ze série Detective Comics v řadě Rebirth na to jde jinak. Věta, do které se dá zjednodušeně shrnout pocit, který jsem po dočtení Ve stínu netopýrů měl. Na několika dalších řádcích se budu snažit vysvětlit, co tím přesně myslím.

Aquaman se vynořuje z vody i u nás. Navzdory tomu, že světlo světa spatřil již v roce 1941, stále nepatří mezi nejznámější komiksové hrdiny. Povědomí o něm se však postupně vylepšuje díky filmům a Lize spravedlnosti.

Každá ženská je tak trochu na zabití, když ji trápí hlad… Pro Harley Quinn to platí dvojnásob.

Předposlední díl střílecí rubačky se zamotaným příběhem je jako vystřižená předposlední pětina z filmu. Přesně tak na mě Špinavci působili.

Čekání na pokračování Gotham Centralu bylo dlouhé a úmorné. Ale stálo to za to.