Vydávat u nás v osmdesátých letech dvacátého století sci-fi není až zas takový problém. Dokonce ani překladovou. Když vezmete na milost fakt, že jedinými vydavateli jsou státní nakladatelství, že ediční plán se pořád tak trochu řídí politickým zadáním, takže některá témata jsou prostě tabu, dá se to.

Jak dlouho potrvá, než malá skupinka lidí, zbavená jakéhokoli kontaktu se zbytkem civilizace, propadne barbarství? Je pád do divošství omluvitelný, představuje-li jediný prostředek pro přežití v nehostinném prostředí? Jsou civilizace a její výdobytky tím, co nás definuje a dělá lidmi, anebo je to jen lehounký plášť, pod kterým se ukrývá naše pravé já, primitivní a zvířecí? 
 

Velmi živě si pamatuji, jak jsem nenáviděla čtení. Bylo mi šest, chodila jsem do první třídy a moje maminka, velká milovnice knih, chtěla, abych byla stejně „postižená“ jako ona, a pro TO se muselo něco udělat. Už odmalinka jsem milovala pohádky (a vydrželo mi to dodnes, jen se tomu říká fantasy). Babička s maminkou se mi jich něco načetly, ale najednou mě nutily, abych sama louskala písmenka. Jak já toho Robátka nesnášela a přála si, aby mu jelen Větrník šlápnul na krk a byl od nich navždy pokoj.

Ačkoliv českým názvem a obsahem vůbec příběh navazuje na Alenku - či Alici - Lewise Carolla, dějištěm tu nejsou fantaskní světy v říši divů či za zrcadlem, ale podobně fantaskní svět sklonku jedenadvacátého století.

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711