Počátky Zlatého věku 05: Triumvirát titánů

Článek od: Jiří Halama - 16.02.2010

V průběhu 40. let minulého století bylo patrno, že se postupem doby z autorů publikujících v Astoundingu vyprofilovala skupina tří osob, jejichž význam, invence a vliv na čtenáře vysoko přesáhly popularitu autorů ostatních. Jedná se o Isaaca Asimova, A. E.van Vogta a Roberta A. Heinleina.

Počátky Zlatého věku 1: Úvod publicistický

Článek od: Jiří Halama - 20.01.2010

CampbellJiří Halama se po Vánocích vrací v plné síle a ve velkém. Jak sám napsal: "Mé delší odmlčení neznamená, že bych se flákal, ale četl jsem a připravoval jsem si materiály pro cyklus Počátky Zlatého věku." Předpokládaný rozsah bude 15 dílů a vydávat ho chystáme nejméně jednou týdně. Zajisté si vzpomenete na cyklus Zlatý věk Martina Diviše, který Jiří Halama nehodlá kopírovat, ale rozšířit a zaměřit se na česká vydání význačných děl, která vytvářela podobu žánru. Více však už sám autor...

(NE)RECENZE: Orson Scott Card, Enderova hra

Článek od: Martin Kochlica - 14.01.2010

Orson Scott Card je ďalší z amerických spisovateľov, ktorého mnohí stále radi priraďujú k „mladej“ generácii autorov fantastiky. Mladík, čo už má dávno po päťdesiatke... Nových a mladých vĺn bude určite ešte kvantum, pravdou však ostáva, že Card vniesol do žánru sci-fi závan čohosi nového. Spravil tak Enderovou hrou v roku 1985 a čuduj sa svete, ešte aj po vyše dvadsiatich rokoch pôsobí (kniha) sviežo a hravo. Príbeh o detskej škole určenej na výcvik elitných vojakov je vo svojej jednoduchosti geniálny. Termiťáci nás nemajú radi. My nevieme, čo vlastne chcú, tak sa pripravujeme na ich vyhladenie. Ak to samozrejme stihneme skôr ako oni vyhladia nás, keďže nám tiež nerozumejú.

RECENZE: Orson Scott Card, Enderova hra

Článek od: Jan Žlebek - 10.01.2010

Když se naši předkové sešli někde v jeskyni u ohně, vyprávěli si příběhy. Mýty a báje předávané z pokolení na pokolení, střežené a chráněné každou tlupou jako ten nejcennější poklad. Společně sdílené vyprávění skupinu stmeluje, vytváří její identitu, jasně rozděluje nás a ty ostatní. Ty ostatní, kterým jsme to neřekli. Je vždy jen otázkou času, než si nově vzniklé souručenství lidí vytvoří svou zásobárnu narací. Fanoušci sci-fi jsou novodobá tlupa. A tohle je jeden z těch příběhů.

ÚVAHA: Proč být normální?

Článek od: Anonym - 10.10.2009

Vůbec se to nezdá dávno, kdy jsem obhajoval zrušení hranic žánru. S ignorancí, která může být přiřazena jedině nezkušenosti a mládí, jsem věřil, že je důležité, aby mainstream přijal SF, a že jedinou cestou k dosažení tohoto cíle je zrušení žánru SF jako takového.

RECENZE: Jan Pohunek, Polomené světy Atlantský harc

Článek od: Lament - 16.02.2009

Tvor, uvězněný v jiném rozměru, přesto časem schopen pomalu navazovat kontakt s lidskou realitou, s tou, která ho kdysi zradila, nalezne Jáchyma Kerského. Ten žije ve světě, který má už brzy podlehnout kompresi vesmíru. Bláznivý pokus lidstva o zastavení nezastavitelného procesu, upoutá Tuinovu pozornost stejně, jako už minimálně jednou předtím, i když tehdy z poněkud jiného důvodu.

FILM: Já, robot

Článek od: pagi - 26.05.2008

Přestože prostředí, ve kterém se film odehrává, je inspirováno Asimovovou tvorbou, Jeff Vintar se rozhodl vybočit z území, které Isaac svými povídkami dobře pokryl. Hlavním bodem, ve kterém se psaná a filmová varianta liší, je přístup k frankensteinovskému komplexu. Tři zákony robotiky Asimov používal jako antifrankensteinovskou bariéru, a jeho roboti je „porušovali“ jen odlišným způsobem interpretace, která ale vždy byla se třemi zákony v souladu - a uvnitř hranic, vymezených touto bariérou.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Sci-fi