CampbellJiří Halama se po Vánocích vrací v plné síle a ve velkém. Jak sám napsal: "Mé delší odmlčení neznamená, že bych se flákal, ale četl jsem a připravoval jsem si materiály pro cyklus Počátky Zlatého věku." Předpokládaný rozsah bude 15 dílů a vydávat ho chystáme nejméně jednou týdně. Zajisté si vzpomenete na cyklus Zlatý věk Martina Diviše, který Jiří Halama nehodlá kopírovat, ale rozšířit a zaměřit se na česká vydání význačných děl, která vytvářela podobu žánru. Více však už sám autor...

Orson Scott Card je ďalší z amerických spisovateľov, ktorého mnohí stále radi priraďujú k „mladej“ generácii autorov fantastiky. Mladík, čo už má dávno po päťdesiatke... Nových a mladých vĺn bude určite ešte kvantum, pravdou však ostáva, že Card vniesol do žánru sci-fi závan čohosi nového. Spravil tak Enderovou hrou v roku 1985 a čuduj sa svete, ešte aj po vyše dvadsiatich rokoch pôsobí (kniha) sviežo a hravo. Príbeh o detskej škole určenej na výcvik elitných vojakov je vo svojej jednoduchosti geniálny. Termiťáci nás nemajú radi. My nevieme, čo vlastne chcú, tak sa pripravujeme na ich vyhladenie. Ak to samozrejme stihneme skôr ako oni vyhladia nás, keďže nám tiež nerozumejú.

Když se naši předkové sešli někde v jeskyni u ohně, vyprávěli si příběhy. Mýty a báje předávané z pokolení na pokolení, střežené a chráněné každou tlupou jako ten nejcennější poklad. Společně sdílené vyprávění skupinu stmeluje, vytváří její identitu, jasně rozděluje nás a ty ostatní. Ty ostatní, kterým jsme to neřekli. Je vždy jen otázkou času, než si nově vzniklé souručenství lidí vytvoří svou zásobárnu narací. Fanoušci sci-fi jsou novodobá tlupa. A tohle je jeden z těch příběhů.

Anonym

Vůbec se to nezdá dávno, kdy jsem obhajoval zrušení hranic žánru. S ignorancí, která může být přiřazena jedině nezkušenosti a mládí, jsem věřil, že je důležité, aby mainstream přijal SF, a že jedinou cestou k dosažení tohoto cíle je zrušení žánru SF jako takového.

Tvor, uvězněný v jiném rozměru, přesto časem schopen pomalu navazovat kontakt s lidskou realitou, s tou, která ho kdysi zradila, nalezne Jáchyma Kerského. Ten žije ve světě, který má už brzy podlehnout kompresi vesmíru. Bláznivý pokus lidstva o zastavení nezastavitelného procesu, upoutá Tuinovu pozornost stejně, jako už minimálně jednou předtím, i když tehdy z poněkud jiného důvodu.
26.05.2008

FILM: Já, robot

Přestože prostředí, ve kterém se film odehrává, je inspirováno Asimovovou tvorbou, Jeff Vintar se rozhodl vybočit z území, které Isaac svými povídkami dobře pokryl. Hlavním bodem, ve kterém se psaná a filmová varianta liší, je přístup k frankensteinovskému komplexu. Tři zákony robotiky Asimov používal jako antifrankensteinovskou bariéru, a jeho roboti je „porušovali“ jen odlišným způsobem interpretace, která ale vždy byla se třemi zákony v souladu - a uvnitř hranic, vymezených touto bariérou.

Anonym

JÁ, LEGENDA je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století. Pravidelně se umísťuje mezi deseti nejlepšími díly v mnoha kritických studiích hororového žánru. V době vydání byl prezentován jako science fiction - poprvé vyšel v roce 1954, ale jeho děj se odehrává v budoucnosti roku 1976. Vliv románu na pozdější generaci hororových autorů je nepopiratelný, stejně jako vliv na tvůrce celé řady hororových snímků.

Johna Charlese Wrighta si v Laseru nevybrali náhodou, spíše proto, že bývá označován za autora, který se nebojí experimentovat a svými literárními ambicemi rozhodně přesahuje běžnou produkci. Přesvědčit se o tom můžeme v prvním dílu trilogie Zlatý věk...

Příběh má, jak už bylo naznačeno, dvě dějové linie. Lidskou, popisující osudy Edmonda Wellse a jeho rodiny, a mravenčí, zabývající se a životem rozsáhlé mravenčí federace žijící ve Fontainebleauském lese. Postupně odhaluje čtenáři osudy Edmonda Wellse a jeho výzkumy, které začaly u mikrobů a skončily u mravenců, a právě toto je společný průsečík obou dějových linií. Mravenčí linie je podána velmi barvitě - a velmi vzdáleně od toho, co v nás zanechal Ondřej Sekora.

Anonym

Zlomení andělé - druhý mistrovský příběh Takeshiho Kovacse, vyslance Protektorátu, organizace udržující pořádek mezi lidskými světy roztroušenými ve vesmíru. Takeshi Kovacs už však není vyslanec, ale jen vysoce kvalifikovaný nájemný žoldnéř. Jeho profese ho zavede na chudý a izolovaný svět Sanction IV zmítaný krvavou celoplanetární válkou.

Tlusté komíny i teď hluboko v noci dáví do nebe špínu. Netáhne nás proud, nýbrž město samo, vleče nás jeho váha. Slabý křik, občas vřískot zvěře, oplzlé bučení a rachot továren, kde říjí ohromné stroje. Železniční tratě vykreslují anatomii velkoměsta jako vystupující cévy. Červené cihly a temné zdi, podsadité kostely podobající se troglodytům, potrhané, třepotající se baldachýny, dlážděná bludiště ve starém městě, slepé uličky, kanály provrtávající zemi jako světské krypty, nová smetištní krajina, drcený kámen, knihovny dmoucí se zapomenutými svazky, staré nemocnice, věžáky, lodě a kovové pařáty vyzvedávající náklady z vody.

Stránky

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711