RECENZE: Ray Bradbury, Marťanská kronika

Článek od: Monika Riesová - 10.01.2018

Marťanská kronika je klasika. Od prvního vydání u nás, v roce 1959, uběhlo spousta času, nicméně řada myšlenek, které se Ray Bradbury snaží předat čtenáři, jsou i v dnešní době velmi aktuální. Jedná se o soubor autorových povídek, které vznikly mezi léty 1945-50. Většina z nich vyšla nejprve v různých periodicích, ale i přesto je kniha tématicky poměrně ucelená. Popisuje osídlování Marsu, první úspěšné i neúspěšné expedice, nadšené pionýry ze Země a prvotní srážky s Marťany. Ke konci také postapokalyptické vize, kdy Země zmizí ve víru atomové války a na Marsu zůstane pár přeživších. Kniha se řadí do žánru sci-fi, i když sám autor v úvodu píše, že s vědou a technikou jeho povídky příliš společného nemají. Mnohem důležitější je vize budoucího světa a nástin myšlenek, kam nás naše civilizace zavede. To spojené s čistou fantazií, kterou autor nijak nedrží na uzdě a kterou často snoubí s vyprávěním leckdy až mýtického charakteru.

Ray Bradbury je i tak považován za představitele zlaté éry sci-fi literatury. Jeho nejznámější román je 451 stupňů Fahrenheita popisující neveselou budoucnost antiutopické společnosti. Za pozornost také stojí mysteriózní dílo Tudy přijde něco zlého.

V Marťanské kronice najdete jen pár vyloženě klasických povídek, zbytek jsou spíše roztříštěné myšlenky a snové obrazy ve snaze nastavit lidstvu zrcadlo a ukázat, k jaké zkáze směřujeme. Od padesátých let se bohužel příliš nezměnilo, takže důsledky pocítí i současný čtenář. Děj většiny knihy se odehrává na Marsu, Marťané jsou popisování jako skoro až bájné bytosti snědé pleti, se zlatýma očima, se schopností čtení myšlenek a metamorfózy. Jejich planeta je krásná ve své jedinečnosti a pozemští obyvatelé na ní neurvale vtrhnou a bez skrupulí si ji zabírají pro sebe. Vnášejí do míst své zvyky a tradice a původní obyvatele pomalu ale jistě vytlačují. Jestli vám to připomíná dobývání amerického západu, nejste daleko od pravdy, jistá paralela je tam znát. Touha objevit neznámé a dobýt zemi zaslíbenou. Mezi řádky autor kritizuje soudobou společnost, která ve své chamtivosti, sobeckosti a víře v technický pokrok zapomíná na ryzí hodnoty a opomíjí sílu přírody a učenosti a ve výsledku i na vlastní lidství.

Dalším varováním, které se Bradburymu podařilo o knihy vplést, je obezřetnost před atomovou válkou, která by mohla mít pro Zemi fatální důsledky. Aktuální před šedesáti lety, stejně jako dnes. A také před přílišnou přetechnizovanou společností a cenzurou (hold vzdává například Edgaru Allanu Poeovi ve vynikající povídce Usher II).

Autorovi se nedá upřít jistá poetičnost, v sci-fi literatuře celkem vzácný jev. Hraje si s představami, mnoho věcí zůstává nevyřčených a nechává čtenáři prostor pro vlastní interpretaci a pro to, aby se mezi řádky dobral pravdy nebo autorova záměru. Místy se dokonce vyjadřuje natolik vzletně, že by strčil do kapsy kdejakého básníka.

Ačkoli se může zdát, že kromě prostředí Marsu, ve kterém se odehrávají, nemají povídky příliš společného, opak je pravdou. Tvoří naprosto ucelený celek mapující necelých třicet let života na Marsu, od první zemské výpravy až po posledního Marťana tak, jak je autor viděl ve své bujné fantazii a jak se mu do nich povedlo promítnout celospolečenské problémy a obavy celosvětového charakteru.

Tato kniha bezpochyby zaujme všechny milovníky fantastiky, ať už milujete kterýkoli podžánr, Marťanská kronika ve své moudrosti a nadčasovosti přesahuje všechno.

Marťanská kronika
Ray Bradbury

Nakladatelství: Plus
Původní název: The Martian Chronicles
Rok vydání: 2017
Autor obálky: Milan Malík
Počet stran: 288
Cena: 299

Komentáře

Aj ja musím uznať, že Bradburyho spôsob rozprávania má  sebe istú pôsobivosť. Ako hardscifistke mi však jeho ignorancia vedy až príliš prekážala - a tu už v nejakých štrnástich rokoch, kedy som túto knihu čítala. Škoda, že sa u nejakého autora takýto rozprávačský talent nespojil so znalosťami, to by bolo veľkolepé dielo.

No, tak to by bylo vskutku dokonalé dílo :-) Ano, je pravda, že Bradbury si s „technickými“ detaily příliš hlavu nedělá. Mně osobně to nijak nevadí, ale otázka nakolik se to pak dá brát jako sci-fi kniha... 

Přidat komentář