V srpnu narození...

Článek od: Monika Slíva - 30.09.2019

Démon prokrastinace mě držel pod krkem tak dlouho, že už to dál ani nešlo. Přehled srpnových citátů zajímavých spisovatelů máte k dispozici opět až poslední den následujícího měsíce. Srpen byl plný zajímavých jmen a bylo z čeho vybírat. V osmém měsíci roku jste si mohli přečíst celkem sedm citátů, tak abychom to zaokrouhlili, přidáme na závěr jeden, který se nám už na fb nevešel a vezmeme to tentokrát jen velmi stručně, když se nám tu sešla početnější společnost.

 

"Bez záhad by svět byl smutným místem."
David Gemmel
* 1. 8. 1948

Anglický spisovatel a novinář, v našich končinách velmi oblíben a vysoko hodnocen. Drtivou většinu jeho knih si můžete přečíst v češtině a určitě toho nebudete litovat. Při brouzdání internetem jsem narazila na tenhle zajímavý web, kde se dozvíte nejspíš všechny dostupné informace o vašem oblíbeném spisovateli:
https://web.archive.org/web/20100313052520/http://www.gemmell.cz/
Narodil se v Londýně. A jeho fantastika byla veskrze epická.

„Věřím, že za příběhy, jak je známe, leží stovky, ne-li tisíce, individuálních příběhů o přežití, střetu, hrdinství a zradě.“
Robert Holdstock
* 2. 8. 1948

Další britský spisovatel, který je v našich končinách velmi milován a ctěn. Holdstock se narodil v Hythe v hrabství Kent, tedy jen o jeden den později a nějakých sto kilometrů od místa, kde se v tom samém roce narodil Gemmel. Možná, že zrovna v tom týdnu foukal od moře nějaký fantastický vítr.
Pokud sáhnete po čemkoli od Holdstocka, čekají vás tajemné, hluboké a neprobádané lesy, jež skrývají primitivní kultury a mýtické postavy a připravte se na psychologii, úvahy a filozofii.

"Stáří je svině, milé děti."
Vladimír Šlechta
* 5. 8. 1960

Jak  už napovídá zvolený citát, Vladimír Šlechta je velmi osobitý člověk, ale hlavně zavedený a literárně plodný český autor, který se rád vrací do svých alternativních světů. Navštivte Krvavé pohraničí nebo jeho postapokalyptický svět; je víc než pravděpodobné, že se vám tam bude líbit. Pak oceníte, že se tam můžete vrátit.
Patří mezi autory na veřejnosti (čímž mám na mysli veřejnost festivalovou, shromažďující se na conech, samozřejmě) se příliš nevyskytující. Podle všeho má velmi rád svůj klid i svoje civilní povolání.

"Patřím k autorům, kteří zůstávají svým hrdinům bezvýhradně oddáni."
Daniela Mičanová
*14. 8. 1972

Tahle česká autorka mohla snadno uniknout vaší pozornosti. Ve fandomu na ní naživo pravděpodobně nenarazíte a přitom její literární záběr je poměrně široký, i když po jejích knihách sáhnou asi spíš děvčata. Krom toho, že pilně překládá dobrodružné i populárně naučné tituly, většinou historického zaměření, už si zkusila sama napsat knihy s upírskou tématikou, je autorkou milostné novely, historické detektivky i současné detektivky, povídkové kuchařky, rozsáhlé hororové satiry a několika fantasy povídek pro časopis Pevnost. Zároveň píše i pro časopis zaměřený výhradně na historii.

„Černý humor je nejlepší druh humoru, který si lidstvo vymyslelo. Je to spolehlivá obrana proti všemu zapšklému, zaprděnému a konvencemi sešněrovanému.“
Jiří Walker Procházka
*18. 8. 1959

Naopak tohoto nepřehlédnutelného velikána české fantastiky (osobností, vlivem, zásluhami o neúnavnou propagaci fantastiky i vzrůstem :-)) můžete na conech a festivalech potkat často a přehlédnout se opravdu nedá. Poslední dobou se věnuje spíš propagaci a osvětě než psaní, za což mu milovníci jeho knih poněkud spílají. Ale mistři spisovatelé (jako všichni umělci) zkrátka potřebují správné načasování a nelze je k ničemu přimět násilím. Čistou fantastiku v posledních letech prokládá psaním detektivek.

„Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach a nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma.“
H. P. Lovecraft
*20. 8. 1890

Chcete-li vědět, jestli je někdo opravdový fanda hororu a ne jen občasný konzument televizních lekaček, stačí se ho zeptat, jestli má rád Lovecrafta. Pokud tázavě zvedne obočí a nebude vědět, o čem je řeč, můžete považovat celou věc za uzavřenou a nehodnou další diskuze.
Introvertní génius se širokým záběrem a rozsahem zájmů a s hlavou plnou vlastních démonů. Tak nějak bych ocejchovala jednoho z nejvlivnějších autorů a průkopníků hororu vůbec, kdybych snad někdy byla požádána jen o jednu větu o něm. Jinak bychom tu mohli být ještě dlouho. Lovecraft, to není jen Cthulhu…

„Někdy je prostě nejlepší skočit - a křídla si nechat narůst až ve vzduchu.“
Ray Bradbury
*22. 8. 1920

Je to teprve pár let, co tenhle velikán světové fantastiky zemřel a do soupisu své literární, scénáristické a divadelní tvorby už nic nepřidá. Ovšem i tak vám čtení vystačí na dlouhou dobu, pokud se rozhodnete, že se chcete zaměřit na jeho dílo. Mnohé z jeho knih byly zfilmovány, má na kontě dokonce i muzikál, o jehož dokončení a uvedení na scénu (ve světové premiéře v Praze) se postaral jeho dlouholetý přítel, režisér Steve Josephson.

A nakonec…
Alespoň ještě jedno ženské jméno.
Mary Shelleyová se narodila 30. 8. 1797
Gotické romány od ženské autorky, už jen toto sousloví samo o sobě bylo v její době kontroverzní až na půdu. A Frankenstein? Chtěla bych mít možnost se na chvíli pohybovat v tehdejší společnosti a něco si o tom poslechnout. Koneckonců citát, vybraný na závěr, s tím, na co myslím, dosti souzní.
„Nechci, aby ženy ovládaly muže. Chci, aby ovládaly samy sebe.“

 

 

 

Komentáře

Ech. Nenechme se splést feministickou propagandou. Zrovna gotické romány psaly především ženy, a to už celou generaci před Frankensteinem. Pak tu máme Austenovou, která je s Mary Shelleyovou víceméně vrstevnice, a hned v následující generaci pro změnu sestry Brönteovy... Zkrátka přibližně od roku 1780 už - přinejmenším v anglicky čtoucím světě - existence spisovatelek nikoho neudivila. (Ostatně matka Shelleyové psala taky, byť ne beletrii.)

:-D

žádnou z uvedených skutečností rozhodně nepopírám! Jejich existence nikoho neudivovala, nicméně na růžích tedy rozhodně ustláno neměly...ani tehdy a ještě dlouho potom :-D

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

O to bych se skoro i hádal... Ono je to totiž celé trochu složitější. Všechny ty Britky psaly, protože si to mohly dovolit: pocházely obvykle ze střední nebo i horní třídy, takže a) dostalo se jim dostatečného vzdělání a b) nemusely se nijak zvlášť starat o finanční zabezpečení. To je jedna stránka věci. Druhá je, že tamnější společenské klima bylo trochu přívětivější než v kontinentální Evropě. U nás na tom byly jejich současnice podstatně hůř -  do tohohle období spadá M. D. Rettigová a pár dalších, dnes už dokonale zapomenutých, a byť i ty příslušely ke středostavovským kruhům, takže nouzí netrpěly, okolí je bralo spíš jako kuriositu. A po nich přišla Barunka Panklová, která - ač slavná a uznávaná už zaživa - vskutku slouží za etalon  těžkého ženského údělu... (Z dost velké míry vlastní vinou, leč to nechme stranou.)

Nepopírám ovšem, že i v té Británii potom nastal útlum. Viktoriánci - ačkoli měli jednu ženskou na trůně - se na ženské plémě začali dívat spatra, a další rozkvět ženských spisovatelek vypukl až okolo roku 1890... (A to už celoevropsky.) Přiznávám, že proč to tak bylo, nevím; nikdy jsem se po tom nepídil. 

Přidat komentář