"Ogier the Dane" - o tom jsem v životě neslyšel, toho nejspíš zplodil Internet. Ovšem "Ogier le Danois", dánský princ a jeden z paladinů Karla Velikého, ten opravdu ve starofrancouzské literatuře vystupuje...

Mně se naopak "Tři srdce" líbily. Jasně, Anderson napsal lepší věci, jasně, celková zápletka je dosti naivní, ale ten svět se mi líbil a ona mixáž legendického s vědeckým přístupem tomu dává roztomilé kouzlo. A taky je dobře si uvědomit, že v rámci oné "portálové fantasy" (tenhle termín si musím zapamatovat) šlo o průkopnické dílo; není fér vyčítat Andersonovi, že používá dnes běžné principy hůř než následovníci, když ti následovníci je právě od něj převzali.