Vtip celé slavné plichty, která je podávána jako vítězství spočívá v tom, že naše legionářské velení provozovalo skutečný blitzkrieg na Sibiři,  zatímco to německé jen na cvičáku. Takže naši velitelé měli skutečnou praxi a uměli to.K útoku je navíc potřebná alespoň trojnásobná přesila a poměr sil byl 1:1. Problém číslo dvě - vychvalované německé pancéřové síly byly značně technicky nespolehlivé (při anšlusu Rakouska kleklo 40 procent a to po nich nikdo nestřílel) ) a zoufale slabě vyzbrojené,  hlavní zbraní byl kanón ráže 20mm, proti kterému bylo dimenzované pancéřování našich tanků, německé tanky byly navíc odolné proti pěchotní protipancéřové munici do ručních zbraní odolné jen zepředu. 2/5 německé obrněné techniky bylo vyzbrojeno jen kulomety, tanků s kanónem ráže 37 mma větší bylo na německé straně kolem stovky, navíc pěti různých typů. Obrněné transportéry ještě nebyly zavedeny vůbec (první "hakly" ve skutečnosti dostala německá armáda až začátkem roku 1939), testovalo se několik malosériovek původně určených na vývoz... Letectvo - první mezky s kanóny přišly souběžně s hakly, takže páteř stíhacího letectva tvořily stodevítky do verze D se čtyřmi kulomety a směs dvouplošníků Heinkel a Arado. Stuk verze A s limitovanou nosností bylo kolem stovky. Dělostřelectvo bylo nekompletní, munice pro všechny složky bylo k dispozici na měsíc a průmysl jel v mírovém režimu...

 

Pikantní skutečností je ale to, že v roce 1941 vyhlásila Benešova exilová vláda válku Německu se zpětnou platností od 17.9.1938. Naše severní a západní pohraniší si ale skutečnou válku za účasti těžké techniky užívalo už od léta, včetně výskytu jednotek SS na našem území. Největší skutečnou bitva naší armády a hlídek SOS ale vypukla 14. března 1939 na Podkarpatské Rusi a trvala celý týden, dokud se nepodařilo evakuovat civilní obyvatelstvo a úřady. Pak se stáhly i naše jednotky - dílem do Rumunska a dílem na Slovensko. Protivníky byly kromě Maďarů ještě Poláci a Karpatská Síč...