Měla jsem napsaný poměrně dlouhý komentář, ale ono se to dá shrnout do pár jednoduchých vět. E-maily mi chodí. Nereaguji na ně. Proč? Protože čtu poměrně málo (aspoň fantastiku, přestože pracuju v nakladatelství a píšu do Pevnosti i XBčka) a asi tak tři čtvrtiny z toho, co přečtu, stejně v anketě nominovat nemůžu, protože jsem knihy buď četla v originále a české vydání (pokud vůbec existuje) nemůžu posoudit, nebo jsem se podílela na jejich vydání. (Asi nepřekvapí, že do edičního plánu svého zaměstnavatele tlačím ty knihy na trhu, které jsou podle mě nejlepší; chápu, že už je pak nemůžu hodnotit, ale dost mi to zužuje pole výběru.)

Konkrétní příklad - loni mě opravdu nadchly dvě knížky. Poslední smrtelné pouto od Staveleye, kde jsem v tiráži, a Swarm and Steel od Michaela Fletchera, což vyjde možná letos, a překvapení - zase budu v tiráži. Mimo záležitosti spojené s rukou, která mě živí, jsem v češtině četla a dočetla za celý rok asi patnáct žánrovek a ani na jednu si z hlavy nevzpomenu. (Ok, na některé jo, ale ty si opravdu doporučení nezaslouží.) V takové situaci jednoduše nemám co odpovídat - a klidně to vyjádřím slovy "necítím se na to", přestože tenhle článek obsahuje dobré důvody, proč mám morální povinnost tenhle pocit překonat.

A ještě full disclosure: taky jsem prostě v lednu a únoru vytížená až hrůza a nemám v tomto období ani čas, ani energii dělat kromě všech řádných uzávěrek za minulý rok ještě taky mentální uzávěrku čtenářského deníku. Je to lenost? Je. Je to nepokrytá nechuť věnovat extra dvě hodiny přemýšlení o žánru, který už je pro mě čistě jenom pracovní věc a tak trochu mi leze krkem? Rozhodně. Jsem přesně ten typ člověka, kvůli kterému dobré projekty padají. Asi bych se za to měla stydět. Rozhodně se neospravedlňuju. Jenom nabízím pohled na to, proč třeba někdo neodpovídá, i když mu ty výzvy chodí.

Tl;dr: Necítím se na to... a využívám dobrovolnosti ankety.