Janu Rečkovou jsem neměla tu čest osobně poznat a pořád si říkala, že určitě k tomu dřív nebo později dojde. Na některém conu, festivalu, Světě knihy... už mi není dáno to nikdy dohnat. Její tvorbu jsem objevila relativně nedávno a stihla jsem zatím přečíst jen několik románů a její poslední povídkový výběr Protože se stmívá. Přesto jsem se takřka okamžitě (po přečtení Virtuálních vrahů) stihla zařadit mezi tu skupinu čtenářů, které její styl psaní a neuvěřitelná invence při hře s jazykem okouzlil a zcela pohltil. Mám nepovolenou výhodu oproti těm, kteří už mají všechno přečteno a nemůžou už objevovat světy, které ožily díky jejímu duchu, ještě dlouho se budu těšit "poprvé" z jejích románů. Je mi nesmírně (a sobecky) líto, že už nikdy nic nového nenapíše ani nepřeloží... je až s podivem, jak hluboce vás může zasáhnout odchod člověka, kterého jste osobně neznali. Po přečtení vyznání, které napsala Františka to ale dává až příliš velký smysl.

Upřímou soustrast celé rodině a všem blízkým, kteří jí osobně znali. Též pozvedám číši.

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M