S touto autorkou jsme nezačali úplně v nejlepším. Její příběhy se mi prve zádli moc nespoutané, nezařaditelné, divoké. Jejím román Virtuální vrazi jsem po pár stránkách odložil se vzteklým: "Jak si sakra něco takového vůbec představit?!"

A pak v roce 2017 jsem šel do trafiky koupit novou Pevnost a jako příloha se tam na mne ušklíbala Jáma a dům...tak jsem si řekl, že dám téhlé autorce ještě jednu šanci.

Bohové, já se zamiloval.

Postay tak živé, jako by to byli mí přátelé, nádherný a poetický jazyk, příběh napínavý a promyšlený...Neodložil jsem tu knihu, dokud nebyl konec a když byl, litoval jsem toho a v duchu jsem paní Rečkovou prosil o odpuštění. Teď už rozumím.

Jáma byla sněhovou vločkou, která spustila lavinu: Protože se stmívá, Dračí mor, Dračí zloděj, Píseň o dveřníkovi...jen pár z desítek  jejích úžasných příběhů, které jsem za poslední rok a něco objevil.

Texty Jany Rečkové se vymykali žánrovým zasazením. Byly to totiž hlavně příběhy. Příběhy o lidech. Příběhy psané krásným jazykem, někým kdo lidem rozumí. Opravdu je mi líto, že jsem se s touto báječnou ženou nesetkal tváří v tvář.

(Najednou se zvednu od klávesnice a zamířím přes pokoj, ke knihovně. Tichoučké skuhrání vede moji ruku přes abecedně seřazené poličky neomilně až k písmenu R. Přejíždím třesoucími se prsty po hřbetech těch knih, které mi přinesli, a snad ještě přinesu, tolik báječných chvil. "No, tak, no tak..." šeptám, zatímco je hladím. "Nebuďte smutní. Vaše maminka sice odešla na dlouhou cestu, ale  nebojte, nebudete sami, my , vaši strýčkové a tety, se o vás postaráme. A jsem si jistý, že jak ona kráčí po prašné stezce za zapadajícím sluncem, nezapomene se čas od času ohlénout a usmát se na nás...na všechny.)

Upřínou soustrast všem co tuto jedinečnou osobnost znali. Nedokážu si ani představit tu bolest, co teď prožíváte vy.

Petr

PS: Omlouvám se gramatiku :)