Mick Oberon je na oko jen obyčejné soukromé očko, z řady vyčnívající možná tak zálibou v teplém mléce říznutém smetanou. Ve skutečnosti ale tenhle detektiv není člověk, pod kloboukem totiž schovává špičaté uši a v bouli pod svrchníkem zase kouzelnickou hůlku. Ani jeho případy nebývají zrovna obvyklé – po tom minulém, zahrnujícím podvržence a italskou čarodějku, se nyní vrací v honu za pradávným mocným artefaktem. A zase z toho koukají samé trable.
Mick Oberon by mohl být jen dalším z řady soukromých oček třicátých let, nebýt toho, že pod kloboukem schovává špičaté uši a namísto osmatřicítky nosí kouzelnou hůlku.
Mick Oberon by mohl být jen dalším z řady soukromých oček třicátých let, nebýt toho, že na rozdíl od nich schovává pod kloboukem špičaté uši a pod svrchníkem nosí namísto osmatřicítky kouzelnou hůlku.
K restaurování autíček mě, přiznám se, dovedl můj sobecký cíl - zrestaurovat si autíčka mého dětství, zničená jak ode mě, tak od potomků. On když angličák prochází rukama třech dětí po dobu třiceti let, tak je to na něm setsakra znát.