Stín - ač má velmi poetické jméno - je se svojí mrtvou manželkou Laurou jedním z mála lidí, opravdových lidí, se kterými se v příběhu setkáme. Neil Gaiman oživil stránky své knihy bohy všeho druhu od původních bohů Ameriky přes ty severské až po bohy Orientu. Jsou to ale postavy velmi zvláštní. Mají lidskou podobu, většinou ani příliš nekouzlí a nadpřirozených schopností využívají jen občas. Navzájem o sobě vědí, respektují se a jejich hlavní starostí je, aby v ně lidé věřili.

Dinosauři na sousloví těžká planeta určitě bystře zareagovali - v roce 1979 totiž v edici 13 v nakladatelství Mladá Fronta vyšla stejnojmenná sbírka SF povídek, kterou pořádal Isaac Asimov. (Náhodou mám doma originál této sbírky, přesněji druhou polovinu originálu - paperback Where Do We Go From There? Book 2, a tak jsem měl možnost nahlédnout i kousek za české vydání.)

Jen pár dní poté, kdy jsem dočetl První planetu smrti, jsem se pustil do čtení vikingské ságy Kladivo a kříž od téhož autora. Byl jsem zvědavý, jak se Harry Harrison dokázal vejít do žánru fantasy, který je přece jenom dost daleko od jeho akčních SF příběhů.

Silnou stránkou knihy je atmosféra světa, ve kterém se celý děj odehrává. Jak už je v SF běžné, i Paul J. McAuley sdílí s ostatními autory některé prvky a nápady, ale o tom právě SF je. Některé pasáže jsou sice  vysvětlující, ale k naučným monologům vernovských hrdinů mají hodně daleko a nevadily mi.

Stránky

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711