Kaspická republika, domov agenta Southa a poslední maják lidství v temnotě světa řízeného umělou inteligencí. Typická, propagandou skrz naskrz prorostlá země, kde významní nestrádají, a ten zbytek, včetně hlavního hrdiny, vlastně nikoho nezajímá. Stačí dobře mířené slovo, stín podezření, ukázání anonymního prstu a lidé zmizí nadobro, na což dohlíží všudepřítomní agenti StaBezi a PolBezi. Neil Sharpson tento svět původně představil divákům jako svoji divadelní hru s názvem Kaspické moře, v roce 2017 ji ale přepsal do románové podoby s názvem 2184: Pád Kaspické republiky.

Kniha se zařadila mezi Humbook tipy, nejvýraznější tituly na young adult scéně. Určení pro mladé čtenáře je jistě na místě, jednak věkem hlavních protagonistů, a také jemnou romantickou linkou. Originální prvek cestování fungující na principu den za den je však natolik zajímavý, že příběh zaujme i starší čtenáře.

V nakladatelství Golden dog vyšla antologie čtyř nováčků, kteří se však v žánru temné fantastiky otáčejí jako ostřílení profesionálové. Sborník Červi v hlavě má fajnšmekrům libujícím si v hrůze a tajemnu rozhodně co nabídnout.

Rapsodie je prvním dílem série Handlíř (The Bargainer) z pera americké spisovatelky Laury Thalassy. Ta už má na svém kontě řádku vydaných sérií, zejména pro čtenářky, které si libují ve fantaskních romancích. U nás se však překladu dočkala až v roce 2022, a to u nakladatelství Mystery Press. Oku lahodící, temný příběh slibující obálka pod sebou skrývá sice plno klišé, ovšem také čtivost a dechberoucí chemii mezi hlavními hrdiny.

Stín bohů je prvním dílem ságy Krvopřísežní z pera britského spisovatele Johna Gwynnea.

Tohle je svět krve. Zubů, drápů a ostrého železa. Krátkých životů a bolestivé smrti. (str. 16)

Nesmírně se mi líbí "goldendogovská" edice novel, příznačně nazvaná Zrnka temnoty. Jsou to takové Stopy hrůzy pro dospělé, ale mnohem zajímavější.

Začal jsem psát Nedělník o tom, jak se mi líbí literární formy a vůbec omezení v literatuře. Pak jsem začal psát bilanční Nedělník o tom, co se mi všechno (ne)povedlo v uplynulém roce. Načež jsem začal psát Nedělník o blížících se volbách, aktuálních nesnázích (jsem právě nemocný), jiných aktuálních nesnázích (píšu disertaci, nejde mi to a trvá mi to) a zhoršující se kvalitě korektur (na příkladu Atlasovy šestky, kterou jsem začal číst, ale po dvou stranách mě z těch chyb bolely oči, takže jsem zase číst přestal). Nic z toho nespělo ke konci, který by byl buď kýžený (tj. píšu o tom, o čem chci psát, a nezní to na první dobrou jako nesmysl), nebo dohledný (tj. píšu o tom, o čem chci psát, nezní to na první dobrou jako nesmysl a zvládnu to dokončit včas). Níže tedy najdete Nedělník koncipovaný jako slohová práce na téma Můj pokoj, popis. Protože větší nesmysl už mě nenapadl.