RECENZE: Přemysl Krejčík, Čokoláda pro wehrmacht

„Nikdo nemůže nenávidět víc než člověk člověka!“
Karel Čapek, R.U.R
Není tomu tak dávno, kdy jsem tady představovala bílkový text Tesla Noir od Lukáše Vavrečky. Dnes se vydáme trochu hlouběji do útrob fantastiky, do hraniční oblasti mezi bílkem a žloutkem, kdy si já sama nejsem jistá, kam recenzované dílo zařadit. Jedná se o Čokoládu pro Wehrmacht od Přemysla Krejčíka.

Přemysl Krejčík také není typickým autorem fantastiky. Dostaveníčko se sci-fi si dal v díle Kybersex, kde si v patnácti povídkách osahal nástroje alternativních realit, dystopie a pseudohistorie. Na svém kontě má i dvě básnické sbírky (které doporučuji, hlavně tedy Asfaltového plameňáka) a mimo jiné knihu Malej NY. Ta mu vysloužila nominaci na Cenu Jiřího Ortena, což je velká věc a příslib kvalitního čtiva. A také docela velký závazek a Damoklův meč, který bude nad Krejčíkem viset po celou dobu jeho spisovatelské kariéry (nebo alespoň do té doby, dokud nechytí nějakou větší rybu).

Kniha Čokoláda pro Wehrmacht nás přenese do období protektorátu v letech 1941–1943. Atentát na Heydricha byl zrušen a výsadky dostaly nové úkoly – pomoci s dosazením Xenie Alexandrovny Romanovové na ruský trůn a asistovat „Pobožnému pistolníkovi“ Václavu Morávkovi s tajnou operací s krycím názvem Golem. Ocitáme se v Praze, kde vrcholí boje o moc, bují divoké večírky a panuje všudypřítomný strach z represí. V tomto prostředí nejistoty se výsadkáři Zemek, Škácha a Kolařík společne s Václavem Morávkem snaží získat plány ke Golemovi – futuristické zbrani podobající se mechanickému člověku.

Po zhruba šestihodinovém rande mohu s klidným svědomím říci, že meč Krejčíkovi na hlavu tentokráte nespadl. Kniha nakonec plní vše, co v anotaci slibuje. Po celou dobu cítíme všudypřítomnou vazbu na tradici alternativní historie, která je u nás silná. Jmenujme si alespoň tvorbu Josefa Nesvadby, Františka Novotného, Jana Kotouče nebo komedii Zabil jsem Einsteina, pánové. Historicita je okořeněna hypermoderními motocykly Schlachthund a závěrečný výskyt exoskeletů je jen třešinkou na dortu. A to vše v odstínu dieselpunkové estetiky, která se zvoleným žánrem alternativní historie krásně ladí. Postavy jsou uvěřitelné, s každou větou si k nim vypěstováváme kladný vztah. Nacisté naneštěstí nejsou stormtroopeři a v přiměřených intervalech se nám v hlavě mihne myšlenka Ty vrahu. Avšak nepromyšlenou řežbu plnou krve a násilí nečekejte, i když právě členové gestapa jsou na můj vkus tupější, než ve skutečnosti byli.

Co rozhodně musím vyzvednout, je grafická úprava díla. Přijde mi, že se na ni v recenzích docela často zapomíná. O vizuálno se v této knize postaral Ondřej Kostiha. Musím říci, že odvedl precizní práci. Obálka je strohá, vyniká červený obal od Scho-ka-koly, který mi připomněl jádro Gipsy Danger z Pacific Rimu. Text je vnitřně členěn na pět částí pojmenovaných podle knih z Tóry, což odkazuje na výraznou postavu Pobožného pistolníka. K mému potěšení byla použita patková písma, která jen podtrhují atmosféru knihy. Opakujícím a jednotícím motivem je stylizovaný obrys Evropy v kruhu odkazující na symbol Die Fremden, jednotky nacistů posbíraných z cizích zemí.

Krejčík knihu věnuje všem historikům, kteří jej po přečtení neproklejí do sedmého kolena. Bát se rozhodně nemusí, ale má pravdu, že manipulovat s historií je velmi ošemetná a nebezpečná záležitost. Proto všem zájemcům nabízí v závěru knihy nahlédnutí do stručně pojatých historických faktů týkajících se vystupujících postav s doporučením knih k další četbě, ze kterých i sám během psaní čerpal. Je poté na každém ze čtenářů, aby posoudil, jak moc si historická fakta pokřivil a jestli ve hře na Co by, kdyby hrál čistě. Za mě je Čokoláda pro wehrmacht vycizelovaný kousek, který má velkou šanci stát se součástí kánonu české literární fantastiky.

PS: přikládám playlist napumpovaný hudbou inspirovanou dieselpunkem, aby se vám to četlo ještě o něco lépe: www.bit.ly/3uCPYIB

Přemysl Krejšík
Čokoláda pro wehrmacht
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2021
Počet stran: 295
Cena: 349 Kč