Obrázek uživatele Jan Žlebek

Bio

Stručné bio
Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích.
Co na sebe dál práskl/a:
Narodil jsem se v roce 1987, na detaily si nevzpomínám. Od mládí jsem byl nadějný v ledasčem, ale nehodlám se stát otrokem kariéry. Nastoupil jsem na základní školní službu a ve škole jsem se naučil kdeco - čtení, psaní, počítání... Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích. Co se knížek týče, jsou si v mých očích všechny rovny (ale některé jsou si rovnější). Mezi ty nejrovnější patří knihy ze subžánru new weird, s chutí si pošmáknu i na kyberpunku. Pomalu se propracovávám do fáze, kdy si budu moct o svých knihách promluvit s rodinou u nedělního oběda. Abych parafrázoval klasika: literární vkus mých rodičů se mezi mým osmnáctým a třiadvacátým rokem neuvěřitelně zlepšil.

Historie

Členem již
12 let 11 měsíců

Moje příspěvky

RECENZE: D. M. Pulley, Mrtvý klíč

Autorka skrývající se pod pseudonymem D. M. Pulley nabízí čtenářům thriller čistý jak trestní rejstřík novorozence. 

RECENZE: Jan Dobiáš, Neočekávané dýchánky

Bylo, nebylo. Za devatero strašidelnými hrady a devatero temnými zámky v jisté podzemní noře bydlel jeden opravář hvězd. Nebo koblih. Nebo Cthulhu junior. Nebooo...

RECENZE: Petra Lukačovičová, Sbírka ctností

Mágové ve Sbírce ctností kouzlí pomocí alkoholu, používají prastaré vúdú rituály nebo mluví s knihami. Díky autorčinu zápalu jim budete bez potíží jejich čarování věřit.

RECENZE: Robert Holdstock, Lavondyss

Někde daleko a hluboko, v krajinách lidského srdce a snů a děsů, tam kde končí duha a začíná deset tisíc let starý les, se skrývá bájná říše, kde všechny příběhy začínají a končí. Místo hojnosti, věčného mládí a naplnění, stejně jako hrůz, smrti a zkázy. Tohle je vyprávění o hledání a nacházení. O cestě do neznámé země. O Lavondyss.

RECENZE: Vilma Kadlečková, O snovačce a přemyslovi

O čem to je? O třech dcerách Krokových. O ženách a mužích. O národních dějinách – smyšlených a skutečných. O národní identitě. O Praze a o Brně. O moci slov. O archetypech, mýtech, legendách, příbězích, lžích, marketingu a PR. O okouzlení cizostí i o češství. O roli českých zemí v minulosti a v budoucnosti. O Libuši, Kazi i Tetě.

HRA: Martin F., Limes

Čas: začátek našeho letopočtu. Místo: hranice říše římské. Úkol: naplánovat výstavbu. Stručně, jednoduše, rychle. Protože pokud něco vystihuje německou hru Limes opravdu trefně, pak jsou to tyto tři slova. Vlastně čtyři – v původním výčtu chybí ještě zábavně.

RECENZE: Robert E. Howard, Tygři moře

Vítej, chrabrý válečníku! Vítej zpět v dobách, kdy muži byli silní, ženy krásné a život chutnal jako víno. V časech pradávných a vzdálených, v časech plných temných kouzel i nezměrného hrdinství. 

RECENZE: Arthur C. Clarke, Měsíční prach

Stará klasika v novém kabátu.

RECENZE: Mark Hodder, Výprava do Měsíčních hor (Burton & Swinburne 3)

Mark Hodder v třetí části plánované šestidílné série mění styl. Zatímco dříve čtenářstvu předkládal steampunk jak parní kotel kypící šílenými vynálezy vědců, kteří by strčili do kapsy MacGyvera, Myšpulína i Teslu najednou, k pramenům Nilu vezme publikum cestopisný román s parní příměsí.

RECENZE: Kim Newman, Anno Dracula

Ulicemi Whitechapelu se plíží mlha, sporé světlo lamp jen stěží bojuje s temnotou a pouliční květiny nabízejí pel každému, komu v kapse chřestí mince. A některé z nich splní i ty nejpodivnější přání jen za pár... kapek krve. Nad Buckinghamským palácem totiž vlaje Draculova zástava s netopýrem a viktoriánský Londýn se mění v město dětí noci. Jenže některé věci se nemění nikdy a ulicemi Whitechapelu se neplíží jen mlha...

Stránky