Jedno z nejtemnějších Conanových dobrodružství, inspirované nejen tvorbou R. E. Howarda, ale i dílem Lovecraftovým, se vrací na náš trh v zrevidované podobě – autor znovu prošel a opravil celý text, doplnil mnohé scény a jako dárek čtenářům vložil do textu novou kapitolu.

První Vánoce po letech civilizační slupky ukázaly všem, že se jedná ve skutečnosti o svátky Slunovratu. Lucie noci upila, a když o Štědrém večeru viděli Slunce v doprovodu planoucí Večernice zapadat o kousíček severněji než předevčírem, cítili skutečně vděčnost Vesmíru, že něco stále funguje, jak má...

Můžeme s tím polemizovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Víte jak to je, už to znáte. Nebraňte se, podlehněte hypnotickému kouzlu a nebude to bolet. Dokonce je pravděpodobné, že se vám to bude i líbit.

Ivo Fencl se opravdu velmi podrobně a poutavě vrhl na neotřelou antologii Ivana Adamoviče Vládcové vesmíru, která po právu poutá pozornost nejenom znalců žánru. Nakladatel v anotaci nepřehání, když tvrdí: "Nejlepší české sci-fi povídky od konce 19. století do 2. světové války." Ostatně o tom se můžete přesvědčit následujícím textem nebo koupí horkého kandidáta na nejlepší antologii i knihu v příštím ročníku cen Akademie SFFH...

"Knoflíková válka" – kniha francouzského spisovatele Louise Pergauda spatřila světlo světa již v roce 1912. Dnes, téměř sto let od prvního vydání, je příběh o klukovských sporech stále populární, a to nejen mezi dětmi. Kromě dvou adaptací filmových (1962, 1994) se nyní kniha dočkala i adaptace komiksové, kterou u nás právě vydává nakladatelství Albatros.

Každý hrdina, a to nejen literární, má mimo jiné i dobře zapamatovatelné jméno. Každý akční hrdina má své jméno patřičně řízné. Třeba Conan. Každý romantický hrdina má jméno (pokud možno) ladně znějící, například Casanova. Každý humorný hrdina má rovněž odpovídající jméno, což takhle Saturnin.

Jako každé ráno beru tašku s knížkou, peněženkou a klíči od kanclu. Přehodím ji přes rameno a vypadnu z domu, cestou mrknu co je nového v trafice. Hmm, ta slečna na novém Maximu ... a sakra. Ujela mi tramvaj. Čekat patnáct minut? Kdepak, kousek je přece Českomoravská, takhle budu v práci ještě dřív. Kdybych nebyl tak líný, chodím tam každý den. Sjíždím po eskalátorech a vyndávám z tašky knížku zabalenou do novinového papíru. Metro 2033 - čtu na první straně, rozhlédnu se. To se hodí, pomyslím si. Přijíždí souprava a já usedám vedle nepříliš vábně vonícího vousáče. Začínám číst.

Nebudu vás již déle zdržovat. Sardenu je deset let a jeho vývoj neustrnul. Tak s chutí navštivte www.sarden.cz a společně rozjeďme diskuzi nejenom u článků, ale i ve fórech.