Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
10 let 5 měsíců

Moje příspěvky

Anin duch se na obálce chlubí krátkým citátem Neila Gaimana - Mistrovské dílo! A nejde s tím nesouhlasit! Anin duch je nádherná knížka s příběhem, který jako by právě Gaimanovi sklouzl ze scénáristického pera doplněný zdánlivě jednoduchou, ale velice živou a účelnou kresbou.

Všechno to začalo, když šli šmoulové krást vejce. Ano, čtete správně! Houby kuna! Šmoulové jsou ti vaječní zloději.

Nová, tentokráte modrá Encyklopedie komiksu, začíná opravdu těžkou vahou, jak jinak než Modrou pětkou. Tyto vodácké Rychlé šípy (může být zavádějící neb členkami party jsou i děvčata) jsou ale posledním (českým) komiksem, který většina později narozených odchovanců komety a ábíčka bude znát.

Pokud bych si měl vybrat mezi Dobou ledovou 4 v knižní podobě a tímto komiksem, rozhodě volím komiks.

Kromě tradičních komiksových šmoulích sešitů si nakladatelství Albatros připravilo pro malé i větší čtenáře ještě takzvané hrací sešity. V době vydání této recenze už bude venku sešit číslo 2, orientovaný na léto, ale myslím, že neuškodí, když se podíváme i na zimní variantu. Kdo by se nechtěl uprostřed parného léta trochu zchladit?

První věcí, kterou musím u komiksu Habíbí chtě nechtě zmínit, je grafické zpracování a obálka. I kdybyste ho nechtěli číst, a byli jste jenom snob, který chce mít v knihovně hezkou tlustou knihu, jakou bude každý obdivovat, s Habíbí neprohloupíte.

Patos, klišé, patriotismus, blackout – Vteřinu poté. Pokud se vám líbil například film Den poté, Sopka či Den nezávislosti, můžete po Vteřině poté v klidu sáhnout a litovat nebudete. Víte, na čem jste, ta kniha se v nohém ohledu i chová jako film. Vteřinu poté je totiž klasické čtení někam do vlaku či na dovolenou, napínavé, nenáročné, vtahující do děje a varující.

Ve šmoulí vesnici je zase pozdvižení. Šmoula Rybář totiž natrefil v jezírku na obrovskou zabijáckou příšeru a po mnohahodinovém boji ji jen holýma rukama skolil. Tedy alespoň se to říká. Ale není to kachna? Většinu šmoulů to ani moc nezajímá, až na jednoho všímavého šmoulu, který se rozhodne dát šmoulům pravdu. Pravdu v podobě prvního nezávislého deníku Šmoula Dnes!

Člověk by řekl, že po tolika dílech se už Stan Sakai musí zákonitě opakovat, zvláště když používá totéž prostředí a minimum postav, ale kupodivu tomu tak ani zdaleka není. Sice se může naskytnout zdánlivě podobná situace, jakou už jsme viděli, ale i z ní dokáže Sakai vytěžit další originální příběh a zcela jiné rozuzlení.

Jistě jste to již někde viděli. Tajný sejf za falešnou knihovnou. Zbraň, nebo méně dramatická láhev whiskey ve falešné knize. Mít jeden kousek v domácnosti je poměrně lákavá představa a co teprve z toho udělat projekt a vyrobit pár takových tajných skrýší pro děti, mámě přímo před nosem.

Stránky