Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
10 let 5 měsíců

Moje příspěvky

Patnáctým dílem série o králíkovi bez bázně a hany se nám dostává do rukou pokračování příběhu započatého v díle dvanáctém, ale zatímco Ostří trav je poměrně komplikovaný příběh s více dějovými liniemi, jeho pokračování by se dalo přirovnat k tobogánu. Tobogánu, který neustále nabírá na rychlosti, jen v zatáčkách opravdu mírně přibrzdí, ale žene si to stále kupředu, téměř přímou linkou do cíle.

Asi si budete říkat co je Geekovského na předpotopní diafilmové promítačce. Podle mě hodně. Jde o technickou hračku u které se vyblbne celá rodina, je v ní trocha nostalgie a je to také jeden ze způsobů, jak nechat dětem zapomenout na všechny ty Spidermany. Ne, že bych zrovna proti Spideymu něco měl. 

Vítr svištící kolem křídel, synchronizované kulomety dštící déšť olověných střel a palec nahoru na znamení úspěšného zásahu. To jsou letecké souboje první světové války, a přesně to můžete zažít u vás v obýváku za nulových nákladů a s nulovým rizikem.

Smrt, soud, nebe a peklo, to jsou čtyři poslední věci člověka. Tři jmenované vám obstará Thomas Cale. A nebe? Na to ve světě Thomase Cala není místo.

Předně bych chtěl říci, že říjnová XB-1 má snad nejhezčí obálku i barevné sladění a je to minimálně třetí povedená obálka v řadě. Je tedy mojí velkou nadějí a příslibem toho, že už se v bočním sloupci nikdy neobjeví brčálově zelená, nebo nedej bože růžová. To jen tak na okraj. Obálka totiž určitě není tím, kvůli čemu XB-1 čteme.

Uběhlo zhruba půl roku a děti se mohou těšit z nového šmoulího příběhu. Ano, čtete správně, nový sešit Šmoulové na plovárně obsahuje na rozdíl od předchozího "jen" jeden celistvý příběh. Když jsem napsal děti, myslel jsem tím samozřejmě děti všeho věku, a navíc tvrdím, že Šmouly na plovárně tentokrát výjimečně ocení i dospělí.

Metro 2034 je jiné než jeho předchůdce, je více o příběhu, o motivaci postav, která je poměrně uvěřitelná i pochopitelná. Najednou nestojíme za zády mladíčkovi, který vyrůstal v podzemí, ale člověku, jenž zažil konec civilizace, při níž se vypařila i jeho rodina a musí s tím žít. Navíc sledujeme více příběhových linií, které jsou někdy lépe někdy hůře propletené.

Předem sděluji, že zářijová XB-1 patří mezi ty slabší, ovšem ve vztahu k předchozím číslům to vůbec nemusí být záporné hodnocení.

Hned při prvním pohledu na červencovou XB-1 mi něco říkalo, že bude stát za to. Jednak se konečně povedlo trefit se do esteticky přijatelných barev a ilustrace Martina Zhoufa patří k těm nejlepším v tomto roce (což je samozřejmě čistě subjektivní záležitost), ale hlavně tituly zahraničních povídek vzbudily neutuchající zvědavost. Měly na mě zkrátka stejný účinek jako titulky “Rytmu života” na moji babičku.

Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás od nepaměti, vskrytu a potají, daleko, a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...

Stránky