Obrázek uživatele pagi

Historie

Členem již
12 let 10 měsíců

Moje příspěvky

Stanislava Krušewská, Kateřina Krušewská a Monika Stěpankovic. Tři dívky, vzhledem víceméně patřící do kategorie mladých děvčat od dospívající Moniky až po kantorsky vyhlížející Stanislavu, jsou přesto každá jiná.

Anglický titul More than Honor by šel přeložit i jako Nejenom Honor, čeština však Jiřímu Englišovi nedala možnost zachovat obě významové roviny názvu, které jsou v této sbírce skryty. Tři povídky bez Honor se jejího vesmíru dotýkají, čtvrtým příspěvkem je pak přehled téhož vesmíru z pera autora celé série.

Tlusté komíny i teď hluboko v noci dáví do nebe špínu. Netáhne nás proud, nýbrž město samo, vleče nás jeho váha. Slabý křik, občas vřískot zvěře, oplzlé bučení a rachot továren, kde říjí ohromné stroje. Železniční tratě vykreslují anatomii velkoměsta jako vystupující cévy. Červené cihly a temné zdi, podsadité kostely podobající se troglodytům, potrhané, třepotající se baldachýny, dlážděná bludiště ve starém městě, slepé uličky, kanály provrtávající zemi jako světské krypty, nová smetištní krajina, drcený kámen, knihovny dmoucí se zapomenutými svazky, staré nemocnice, věžáky, lodě a kovové pařáty vyzvedávající náklady z vody.

Stín - ač má velmi poetické jméno - je se svojí mrtvou manželkou Laurou jedním z mála lidí, opravdových lidí, se kterými se v příběhu setkáme. Neil Gaiman oživil stránky své knihy bohy všeho druhu od původních bohů Ameriky přes ty severské až po bohy Orientu. Jsou to ale postavy velmi zvláštní. Mají lidskou podobu, většinou ani příliš nekouzlí a nadpřirozených schopností využívají jen občas. Navzájem o sobě vědí, respektují se a jejich hlavní starostí je, aby v ně lidé věřili.

Joe Haldeman se v této knize - ostatně v celém tématickém cyklu o Věčné válce - vrací ke svým osobním zážitkům (jeho druhé křestní jméno je William...).

Dinosauři na sousloví těžká planeta určitě bystře zareagovali - v roce 1979 totiž v edici 13 v nakladatelství Mladá Fronta vyšla stejnojmenná sbírka SF povídek, kterou pořádal Isaac Asimov. (Náhodou mám doma originál této sbírky, přesněji druhou polovinu originálu - paperback Where Do We Go From There? Book 2, a tak jsem měl možnost nahlédnout i kousek za české vydání.)

Harry Harrison se narodil v roce 1925. Za druhé světové války sloužil u amerického letectva - a to dokonce u tehdy nejlepší americké techniky. Balistické počítače tehdy byly mechanické - reléové a elektronkové stroje byly spíše prototypy, než sériovými výrobky. A právě ty mechanické balistické počítače byly něco, co Harry Harrisonovi přirostlo k srdci.

Autorské vidění světa tomuto pozoruhodnému českému spisovateli zformoval dlouhý a bolestný zážitek. Rok po jeho maturitě začala světová válka - tehdy ještě si historici nebyli jisti a tak přívlastek "první" k ní nepřičlenili. Jan Weis byl nasazen na ruské frontě a v roce 1916, čtyřiadvacetiletý, padl do zajetí.

 Jednou v září roku dvoutisícího šedesátého, za pěkného chladného rána, jsem se pokoušel o vychytralou štiku, usazenou v polovině zátoky Mastníku...

Jen pár dní poté, kdy jsem dočetl První planetu smrti, jsem se pustil do čtení vikingské ságy Kladivo a kříž od téhož autora. Byl jsem zvědavý, jak se Harry Harrison dokázal vejít do žánru fantasy, který je přece jenom dost daleko od jeho akčních SF příběhů.

Stránky