RECENZE: Jana Rečková, Virtuální vrazi

Článek od: Monika Slíva - 06.08.2015

Kam utéct před dystopickou realitou obludného byrokratického mutanta, který vyrostl z trosek těla původní Evropské unie? Virtuální realita vás přivítá s otevřenou posilovací kombinézou a přijme vás do své chladivé gelové náruče. Neexistuje svět, jaký by pro vás elektroničtí mágové neuměli vytvořit a je jen na vás, jestli se vám podaří prostřílet či prochytračit až na božskou úroveň.

Kardinální průs…švih nastává v okamžiku, kdy se pohlaváři, tam v nebeských výšinách, shodnou na tom, že virt je Zlo, které je třeba nekompromisně a zcela beze zbytku vymýtit. Závislost na neexistujících světech je totiž podle dlouhodobých výzkumů nebezpečnější než všechny drogy a jiná oblbovadla dohromady.

Hlavní hrdina Tajn, kdysi tvůrce, nyní vládce a hlavně ničitel fantaskních světů musí bojovat o své místo v tom reálném i virtuálním.  Sirotek, hledající své dva bratry i svou vlastní budoucnost, díky své chytrosti a vynalézavosti vybruslí i bez pomůcek z nejednoho kluziště a při tom ještě stihne zachraňovat svět(y) a bojovat s tajuplnou protivnicí.

Jana Rečková ve Virtuálních vrazích vytvořila budoucí svět Evropy a jejího byrokratického molochu tak reálně, až mě při čtení mrazilo i v těch zrovna panujících čtyřicetistupňových vedrech. Přímo živě jsem si dokázala představit (ne)fungující zvrácené a na hlavu postavené zdravotnictví, nebo sociální systém. Brr!

Jako v každém správném příběhu i zde potkáte světlé okamžiky dávající naději na lepší zítřky.  Tenhle je však otřepaných klišé prostý a srší spoustou nápadů. Neříkám, že tam nenajdete lásku, přátelství a nenávist, to by těžko byl správný mix akční dobrodružky, ať už je zahalená v kouři z rychle tasených koltů, v mlhách dálek nebo v hráčské kombinéze.

Všechno nakonec dává správný smysl včetně zpřeházeného číslování kapitol a nezbytných záhad a tajemství vinoucích se celým vyprávěním.  Je to jeden z těch příběhů, které mají sloužit k pobavení, ale nakonec vás stejně donutí se mimoděk zamyslet nad spoustou věcí a hodnot ve vašem životě.

Sama autorka v úvodu knihy píše, že by neměla být považována za kyberpunk, protože jím není. A stojí si za označením fantasy. Proč vlastně, pochopíte až v samotném závěru, který (aspoň z mého pohledu) byl naprosto dokonale a pohádkově vypointovaný, což kvituji s povděkem. Dystopické konce v dystopických knihách jsou zkrátka příliš depresivní a těžce stravitelné.

Nedělám to takhle okatě příliš často, ale já to prostě řeknu. Vlastně napíšu. Bavilo mě to a s každou další stránkou jsem byla zvědavá, co bude dál. A určitě si to přečtu ještě jednou.

Jana Rečková: Virtuální vrazi
Nakladatelství: Epocha
Edice: Pevnost
Obálka: Karel Zeman
Rok vydání: 2015
Vazba: brožovaná
Počet stran: 280
Cena: vyšlo jako příloha Pevnosti 8/2015

 

Komentáře

A to já mám zase dystopiské konce v dystopických knihách rád - takový ten pocit, že hlavní hrdina a celý svět je ještě ve větší řiti, než jsem si myslel celou knihu :) Ale tohle vypadá poměrně zajímavě, takže do toho jdu.

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

No tak přesně to, co ty máš rád, mě může k smrti nasr**, protože celou knihu se s hrdinou pachtím, foukám na ty světlé okamžiky, trnu, jak z čeho vybruslí a ono je to pak celé na... prd :-))

Proč jsem to pak četla? Beznaděje má člověk kolem sebe v reálném životě tolik, že si o její bezbřehosti fakt nepotřebuju číst...

Proto nesnáším horory, protože minimálně polovina z nich nakonec končí smrtí útrapami upachtěného hrdiny v okamžiku, kdy už to vypadá, že ho bubáci nesežerou. Ale oni se pár vteřin před titulkama vráti z pekla a spolknou ho i s botama. A dopředu ti nikdo neřekne, jestli to bude mít sladký happyend, kterej já potřebuju:-D

Holt na mě ty pohádky zanechaly trvalé následky!

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Ohledně konců se přikláním k Petrovi. Happyendy vyloženě nesnáším, připadají mi nereálné (vzhledem k většinou sračkoidní situaci). Proto nečtu červenou knihovnu - nejenže je většinou nečitelná, ale vím jak to skončí. Nejlepší konec je pro mě šťastná smrt - není to vlastně taky happyend?!? Abych si neodporovala:-)

Též po knize sáhnu.

Dík Moni!

Přidat komentář