Přihlásit se k odběru zdroj Fantasy Planet Fantasy Planet
vše o fantasy, sci-fi a hororu na jedné planetě - nejvíce informací o dění na české fantasy scéně
Aktualizace: před 12 min 12 sek

Zombie apokalypsa: Zombie, kam oko dohlédne

7 hodin 3 min starý

Už jsme si mohli pomalu zvyknout, že nás slovenské nakladatelství Hydra zásobuje pořádnými porcemi fantastiky, uspořádanými do tematických antologií. Téměř tradicí se stává účast slovenských i českých autorů a autorek. Zatímco nedávno vydaná Rozmarná fantastika zaujala kromě jiného i grafickou podobou, za kterou si vysloužila nominaci na Cenu Miloslava Švandrlíka (byť neproměněnou), nejnovější počin s názvem Zombie apokalypsa se do světa vydal ve skromnějším kabátku, nic mu to však neubírá na kráse. Nechybí opět tematicky pojatá značení textových odseků ani doprovodné ilustrace několika výtvarníků, z nichž vyniká zejména Martin Cuco Luciak, tvůrce provokativní obálky. Hydra – stejně jako její bájná jmenovkyně – se pomaličku rozrůstá, a tak tým dvou zakladatelek získává další spolupracovníky. Do editorského křesla tentokrát usedl Mark E. Pocha, považovaný za „největšího slovenského psychopata“, který v loňském roce debutoval hororovou knihou Krajina kanibalů a v anketě Fantastická osobnost 2016 byl charakterizován jako „spisovateľ, editor, tvorca fantastického hnusu, revolucionár, filantrop, úchyl“. Už to slibuje, že nová Zombie apokalypsa bude nářez.

 

A je tomu opravdu tak. Zombie jsou totiž všude, valí se českou krajinou, americkým maloměstem, Sherwoodským lesem, džunglí, divokým Západem. Jsou to velmi nebezpeční tvorové. Žádní kámoši, málokdy je s nimi rozumná řeč. Neomylně vycítí člověka i na velkou vzdálenost a jeho mozek považují za největší lahůdku na světě. Navíc mají pořád hlad, snadno se množí a orientují i v tmavých prostorách. S koordinací těla je to horší, ale i tak se pohybují celkem svižně. Některé jsou tak nenápadné, že v klídku žijí mezi námi. Jejich likvidace je dost složitá, protože jak zabít něco, co už je dávno mrtvé? Jestliže se útok zombií zatím dařilo jakžtakž udržet na uzdě, budoucnost nám zřejmě přinese hořké poznání, že právě tahle mutace bude další evoluční linií. Že nastane skutečná zombie apokalypsa (nakonec, američtí vědci to připouštějí jako reálnou hrozbu). Zatím se však nevzdáváme, bitva o místo v potravním řetězci teprve začíná. Naši hrdinové se totiž nedají sníst tak snadno!

 

Antologie se může pochlubit širokou žánrovou paletou, najdete zde vesnickou selanku, romanci, syrové gore horrory, fantasy, westerny, akční sci-fi military, steampunk i tolik populární crossovery s upíry a vlkodlaky. Sečtělejší fanoušky jistě potěší setkání s Jaroslavem Mosteckým, jehož úvodní povídka je neklamným důkazem přetrvávajícího vypravěčského mistrovství. Vesničky Hynkov a Povelice se jeví jako bezpečné místo před valícími se davy nemrtvých, kteří si z Olomouce udělali spižírnu, ale nakonec se i Michalův výlet za prarodiči zvrhne v boj o holý život. Chodit na pampelišky, když za mezí číhá tlupa věčně hladových zombíků, se prostě nevyplácí… Lenona Štiblaríková potěší svým typickým humorem, když i z obyčejných pytlíkových polévek udělá časovanou bombu. Fakt si příště rozmyslím, co vložím do nákupního košíku, protože, lidi, ty glutamáty budou fakt nebezpečný… Humorem jiskří i povídka Marka Slabeje z prostředí setonovských indiánek. Zrcadlo dnešním poměrům, hledícím hlavně na ekonomický profit, nastavuje Anna Olejárová, když do čela zombiácké tlupy postaví fešnou kosmetičku Marlenu. Na hodně drsnou romantickou strunu uhodí Katarína Soyka, jejíž hrdinové si v rámci vášnivého zápolení rvou krky a ukusují prsty. Pro mě se příjemným překvapením stala povídka Martina Stručovského, oplývající klasickou strukturou, bodrými chlapíky, ztraceným synem, mytologickým pozadím a pořádným happyendem, prostě všechno jak má být! Zombíci se objeví i ve zdařilé military Martina Paytoka, proniknou do kdejakých fantaskních světů, dokonce se promísí i s upíry.

 

Pěknou esejí na konci uzavírá antologii Juraj Búry. Zamýšlí se nad výhodami a nevýhodami zombie existence, konzervativně naladěným čtenářům udělí pár rad, jak se před takovou mutací uchránit a přihodí i tipy na kvalitní filmy o zombiích. Některé poněkud politicky angažované pasáže vyvolávají zajímavé úvahy, třeba o lidských právech nemrtvých… Ale konec legrace, jestliže opravdu připustíme podobenství o zombie, která představuje „nejhorší druh existence člověka“, tedy pouhého „bezcitného hlupáka, který se řídí jen vlastními pudy“, tak opravdu nemusíme být mrtví, abychom se jí stali…

 

Kdo však nechce hledat za konceptem nemrtvých hlubší významy a skryté symboly, bude se prostě bavit neotřelými nápady, vtipem a dobrým řemeslem, které autoři a autorky v antologii bez výjimky předvádějí. Přestože námět o zombiích se zdá už trochu obehraný (knih i filmů na toto téma je skutečně bezpočet), tato antologie vás přesvědčí, že tomu tak není. Už se těším, jaký další fenomén si vezme ediční tým Hydry do hledáčku příště, protože věřím, že z něj opět udělá zábavné čtivo, po kterém je radost sáhnout.

 

Mark E. Pocha (ed.): Zombie apokalypsa
Vydal: Hydra, 2016
Obálka: Martin Cuco Luciak
Počet stran: 448 stran
Cena: 9 €/321 Kč

 

Hodnocení: 80 %

 

Ediční plán: Mytago 2017

11 hodin 11 min starý

Připravuje se fantasy pro děti běloruského autora Alakseje Šeina, Sedm kamenů, mamutí dark fantasy gamebook Swena Hardera Rytíř temného slunce a další dobrodružství telepatky Magnólie ve světě Asterion od Haniny Veselé s lakonickým názvem Krev teče vždycky červená. Ze série Lone Wolf jsou v plánu díly 10-12: Torgarské kobky, Zajatci času a Páni temnot.

 


 

Alaksej Šein: Sedm kamenů

Anotace:

Tajemství sedmi kamenů může odhalit jen jeden – ten, koho starodávné letopisy nazývají Hodným. Chlapec Vojtěch, který se ocitnul v podivuhodné zemi Éterii, se snaží vyřešit hádanku, po staletí skrytou v tajemných krystalech, aby zachránil život své kamarádky a osvobodil Éterii od útlaku zlého samozvance…

 

Kniha vyšla v Bělorusku v r. 2015, vzbudila nadšení běloruských čtenářů a získala řadu pozitivních recenzí. Stala se bestsellerem v největších běloruských knihkupectvích a získala status „lídr prodeje“ v největším běloruském internetovém knihkupectví. 
Kniha se stala finalistkou soutěže „Kniha roku 2016“, dostala se na shortlist ceny Svazu nezávislých spisovatelů a mezi úzké finalisty soutěže o nejlepší knihu pro děti a mládež „Cena Cjotki – 2016“.

 

 

 

 

Swen Harder: Rytíř temného slunce

Anotace:

Probouzíš se bez jediné vzpomínky na svůj původ a svou minulost. Víš jen to, že jsi právě spáchal hrůzný čin. Musíš uniknout svým pronásledovatelům a vydobýt si právo na svobodu a na život. Když postupně zjišťuješ, kým vlastně jsi, znovu objevíš své nadpřirozené síly…

Zda tvůj osud dospěje ke šťastnému, či temnému konci záleží jen na tvých rozhodnutích. Nedržíš totiž v rukou obyčejný román, nýbrž gamebook, v němž ty sám řídíš svůj příběh!

Rytíř temného slunce s více než 1350 samostatnými sekcemi představuje světově nejobsáhlejší gamebook všech dob a díky svému inovativnímu řešení odkazů a možnostem vícenásobného hraní nastavuje svému žánru zcela nová měřítka. Kniha obsahuje ukryté bonusové sekce, velkolepé souboje v samostatných kapitolách a složité hádanky a hlavolamy.

Vyznamenáno cenou poroty RPC FANTASY AWARDS a oceněním DEUTSCHER ROLLENSPIELPREIS.

 

 

 

Hanina Veselá: KREV TEČE VŽDYCKY ČERVENÁ

Anotace:

Doby, kdy Plavena byla chudou rybářskou zemí, jsou dávno pryč. Dnes je z ní koloniální velmoc s císařem jako jediným svrchovaným vládcem. Ačkoliv ve stínu jeho majestátu blednou samotné hvězdy, i on jednou zemře. A co se stane pak? Za koho se postaví armáda? Jak se zachová mocná pozemková aristokracie? Co udělá vlivná klika magiků z Východluní? Když dvůr začíná připomínat harém, vraždy a intriky jsou pro šlechtice rutinní záležitostí a mír je křehký jako sklo, přichází čtyři hrdinové. Princezna Sagjidara uprostřed rodových povinností snící o cizokrajných dálkách. Telepatka Magnólie, která má naopak dobrodružství plné zuby a touží po klidném životě. Plavenský arcimág Zvin zajímající se pouze o výzkum psioniky. A nakonec záhadný mistr Jagoda, který chce jediné. Hlavu svého nepřítele na podnosu z athorského stříbra. Zdálo by se, že neexistují odlišnější jedinci. A přesto mají nejméně jednu věc společnou. Je jí krev, protože ta teče z každé rány a její barva je pokaždé stejná. Vždycky červená.

Web autorky: www.haninavesela.cz

 

 

 

Jan Č. Galeta: Vločka v plamenech

Anotace:

Naštvaná a trochu rozmazlená dívka z dobré rodiny si z nudy hraje na zlodějku. Po nocích běhá po střechách, skrývá se ve stínech a loupí v domech boháčů. Jenže každá zábava jednou skončí…

Krásná hrdinka – ostré čepele – ženské zbraně – strašlivé kletby – temná sklepení – oheň na střeše – vydírání – to a mnohé další nabízí příběh Vločky v plamenech!

Právě vyšlo v edici Půlčík.

 

Více informací na www.mytago.cz

Bájná stvoření: Popusťte uzdu své fantazii

19. Únor 2017 - 10:26

Když dva dělají totéž

V textu výše jste se dočetli o zvučných jménech české fantastiky. Nerad bych lákal na líbivé fráze, proto raději posuďte sami: namátkou vyberu jména Jana Rečková (a to hned dvakrát a pokaždé zcela odlišně!), Julie Nováková, Františka Vrbenská nebo Lucie Lukačovičová za dámskou část; pánové jsou zastoupeni skromněji – pouze Vladem Ríšou a Josefem Pecinovským. A nakonec zbývá ještě Adam Andres neboli Veronika Válková, u které(ho) jsem si nebyl jist, do které kategorie ho/ji zařadit. Ano, jsme si vědom, že známá jména ještě nedělají kvalitní povídkovou sbírku, přestože jejich literární renomé je určitou zárukou kvality.

Než se však dostaneme k povídkám samotným, je třeba zmínit ještě jednu důležitou věc. Námět „bájná stvoření“ měl za úkol probudit autorskou fantazii bez toho, aniž by přinášel příliš limitů nebo mantinelů. Ukázalo se, že editor měl při výběru šťastnou ruku, a výsledkem je sborník povídek, jehož nespornou devízou je různorodost jednotlivých kusů. Najdete zde texty v rozsahu od pěti do téměř padesáti stran. I pojetí se různí – od vážných atmosférických příběhů po humorné texty psané s nadsázkou a lehkostí. To dává čtenáři téměř neochvějnou jistotu, že si ve sborníku najde svého favorita; a naopak existuje slušná šance, že některé kusy ho naopak „nechytnou“. Celkem se budete moci začíst do devítky povídek.

 

Zaostřeno na detail

Pojďme se nyní podívat na jednotlivé povídky zblízka. Josef Pecinovský si v textu s příznačným názvem Píseň o Leviathanovi vybral za hlavního protagonistu právě tohoto bájného mořského netvora. Text patří k nejkratším v knize, ale vyznívá ze všech nejvážněji a nejnaléhavěji. Autor ukázal, že spisovatelské řemeslo mu nechybí; bohužel při tomto rozsahu ho nedokázal prodat v plné míře, a je otázkou, jestli chyběl nápad, nebo čas.

Anna Šochová nezůstala nic dlužna své pověsti specialistky na hororové povídky. I když její Dlouhá noc začíná v odlehčeném duchu, postupně atmosféra příběhu o přízraku nešťastné dívky houstne a na samém závěru už možná ucítíte i lehké mrazení v zátylku.

Jak již bylo uvedeno výše, jméno Jany Rečkové se objevuje v knize hned dvakrát. Otevírací povídka celého sborníku Když přijdou si z říše bájných stvoření vypůjčila sněžného muže a zasadila ho do kulis světa, který by se dal s přimhouřeným okem nazvat postapokalyptický. Zaujme zejména dynamický styl vyprávění a pointa příběhu. To Dolores a její byt je z úplně jiného soudku. Krátký pětistránkový text je svého druhu experimentem, hrou se slovy umně poskládanými do formy povídky, která je netuctově rozpustilá, laskavě podivná a velmi čtivá.

Lucie Lukačovičová si troufla na zřejmě nejoriginálnější bytost ze všech – žraločí božstvo. Je trochu škoda, že Sůl a krev má očekávatelnou pointu, ale zpracování rozhodně nezklame.

V těsném závěsu, co se originality týče, se drží Františka Vrbenská. Zatímco s Lucií Lukačovičovou jsme se podívali na Havaj, Františka Vrbenská nás pozve do Thajska, kde hledá inspiraci úspěšný malíř. V místě rušné sexuální turistiky a mnoha pověstí o hadích božstvech dá tento muž své srdce nepravé ženě – a to má samozřejmě fatální následky. Vrbenská má cit pro příběh, a vzhledem k rozsahu povídky i dostatek času pohrát si s pointou. V konečném důsledku se čtenářům Hadí srdce dostane pod kůži asi nejvíc ze všech povídek.

 

 

Vzhůru na vrchol!

Pomalu se dostáváme k vrcholům celé sbírky. Přiznávám se, soudím z pohledu milovníka humorné fantastiky, a jsem si vědom, že kvalita nechybí žádné z povídek v knize. Adam Andres v Klubu na ochranu jednorožců ukazuje, že když se třicetiletá panna spřáhne s vílou, můžou se dít podivuhodné věci. Odlehčený styl vyprávění a dobře ztvárněné postavy v kombinaci se slušnou mírou násilí (nějak je ty zkušenosti se psaním historické fantasy třeba prodat, že?) dávají ve výsledku velmi zábavnou a originální povídku.

Vrcholem jsou pak Nesnáze s Wagnerem. Julie Nováková, vycházející hvězda české literární scény, zasadila děj do nového pražského operního domu, ve kterém straší nakrknutý duch autora, jehož opera má být premiérou při otevření tohoto divadla. Ano, jak jste pochopili z názvu, jedná se o samotného Richarda Wagnera. Pokud se příliš nebudeme pídit po tom, zda duch patří do škatulky bájných stvoření, bude nám odměnou zábavný text s až překvapivě velkou dávkou spisovatelské zručnosti.

A ještě o jednom vrcholu sborníku je třeba hovořit. Tím je bohužel vrchol diletantství v povídce Vlada Ríši Trable s čarodějkou. Aby nedošlo k mýlce – povídka sama o sobě není vůbec špatná, bájných bytostí je v nich hned několik, snad jen snaha o lehkost působí místy trochu těžkopádně. Co však bije do očí je velké množství chyb a jazykových nedostatků. Ani většina ostatních děl se překlepům neubránila, ale Ríšova povídka vypadá, jako by ji do knihy on sám „nacpal“ na poslední chvíli bez větší snahy o korekturu. A to je velká škoda, protože podobné zbytečné chyby kazí velmi dobré počtení. Každopádně se nejedná o nic, co by čtenáře mělo od přečtení knihy odradit.

 

Musíme to doladit

O „nevychytané“ korektuře se zmiňuji výše. Bohužel, ještě jednu výtku si k tomuto sborníku neodpustím. Obálka prodává, a pokud na ni umístíte vlka, který to při barvení vlasů přehnal s peroxidem a kterému navíc kouká na zadek lední medvěd… No, řekněme, že se určitě dal jeden z prodejních argumentů vybrat mnohem lépe.

Druhá lehce kontroverzní věc je, zda vlastně bylo splněno zadání. Jsou ještě duchové, přízraky a čarodějky bájná stvoření? Na druhou stranu – ochudit díky tomu čtenáře o skvělé povídky, ve kterých právě tyto bytosti účinkují, by byla vyloženě krádež!

Závěr tedy jen ve zkratce: rozmanité, nápadité, ryze české a nebezpečně čtivé. Ideální kombinace, která by vás měla zlákat ke čtení – a kniha se vám odvděčí opravdu dobrými texty. Vlado Ríša sestavil kvalitní sborník; o to větší je škoda, že nevěnoval více péče i věcem okolo.

 

Vlado Ríša (ed.): Bájná stvoření
Vydal: Časopis XB-1, s. r. o.
Obálka: Marianna Alferova
Počet stran: 272
Cena: 295 Kč

Batman: Hřbitovní směna

18. Únor 2017 - 11:15

K povídkovým sbírkám se často váže jeden nemalý problém – nekonzistence a nevyváženost co do kvality. Batmana tahle nemoc postihla úplně stejně. Zatímco některé povídky jsou skutečně zábavné, jiné plují na vodách toho nejšedivějšího průměru.

 

Podobně jako v knize Justice League: Síť (vydal BB Art v závěru loňského roku) se navíc český čtenář dostává do ošemetné situace – ve Hřbitovní směně se nachází důsledky situací, které jsme si díky tomu, že u nás restartovaný DC vesmír s titulem NEW 52 nevychází v plném rozsahu (a upřímně, ani nemůže), nemohli přečíst.

 

Takže: Netopýří muž truchlí nad ztrátou svého syna, Damiana, prozatím posledního Robina. A vy nevíte, jak, proč, kdy a kde (tedy pokud nejste skuteční fanoušci a neobjednáváte sešity/knihy/digitální komiksy i ze zahraničí). Stalo se to totiž v rámci série Batman Inc., jejíž osmé číslo scénárista Grant Morrisson zakončil poměrně překvapivou a brutální zabíjačkou Batmanova malého chlapce.

 

Tím však odkazování Hřbitovní směny neskončí – naštěstí však většina ostatních narážek směřuje na předchozí díly této řady, které nakladatelství Crew už vydalo, takže by se měl pravidelný čtenář orientovat jak v povídce Světlé zítřky, v níž se vracíme do Batmanových začátků k jeho snaze zastavit gang Red Hooda, či v části Odhodlání, která dále rozvíjí příběh sourozenců Rowových (především Harper).

 

V některých povídkách se Batman utká se svými tradičními protivníky (Clayface), v jiných řeší poměrně netradiční případy (magií zavánějící požírač duší v Bludičkách), někdy jsme na stopě vrahovi, jindy sledujeme Catwoman. Barvitost příběhů rozhodně není problém.

 

Problém je jejich kvalita, díky čemuž je Hřbitovní směna zatím nejslabším kouskem téhle série pod taktovkou Scotta Snydera. Ten se při práci na této knize skutečně nepředřel – tam, kde nenechal většinu práce jiným scénáristům (sám jen navrhnul děj), často jede pouze na půl plynu. A to se ke scénáristovi jeho formátu a k postavě formátu Batmana zatraceně nehodí.

 

Batman: Hřbitovní směna
Scénář: Scott Snyder
Kresba: Greg Capullo
Vydal: Crew, 2016
Počet stran: 224
Cena: 599 Kč (brož.)/ 799 Kč (váz.)

Začíná RPG Kuchyně 2017

17. Únor 2017 - 14:29

Již 9. ročník soutěže kreativního designu! RPG Kuchyně byla inspirována zahraniční soutěží GameChef a jejím cílem je vytvořit během dvou týdnů a tří víkendů krátkou RPG hru na základě ingrediencí pripravených porotou. Samozřejmě není záměrem vytvořit dokonalou hru, ale vyzkoušet si tvorbu a design hry a hlavně se u toho pobavit.
Letošní RPG Kuchyně se bude konat 17.2.-5.3.2017 a lidé ze všech koutů internetu jsou zvaní.
Soutěž probíhá pod taktovkou česko-slovenského portálu věnovaného RPG hrám – rpgforum.cz (registrace na fóru není nutná).

AZ kvíz speciál čili KPZ

17. Únor 2017 - 13:22

Nicméně pro všechny a pro jistotu: AZ kvíz je vědomostní soutěž s nápovědami v podobě počátečních písmen hledaných jmen nebo slov. Pokud odpovíte správně, smíte si vybarvit jedno pole v trojúhelníkové hrací ploše – teprve ten, kdo svou barvou spojí všechny tři strany, vyhrál.

 

Specializované speciály

 

Desková verze AZ kvízu je zaměřená všeobecně a hratelná pouze na stole či podlaze, neboť políčka se „vybarvují“ pomocí žetonů. Speciály jsou tematicky vymezené a využitelné i na cestách, neboť papundeklovou desku a žetony nahradily předtištěné a počmáratelné papírky. Ani nepotřebujete dvě různobarevné fixy – i když s nimi to samozřejmě vypadá líp -, stačí jedna (píšící, ne jako u nás v redakci!) propiska a dohoda, kdo bude mít hvězdičky a kdo kolečka. A můžete hrábnout do svých mozkových závitů…

 

K dnešnímu datu spatřily světlo prodejních pultů čtyři krabičky zahrnující celkem osm oblastí, ve kterých můžete excelovat nebo exitovat: věda + technika, historie + zeměpis, sport + příroda a kultura + umění. Ano, spojení sportu s přírodou se ani nám nezdá, ale nejnovější výzkumy prokázaly, že sportovní fanoušci jsou také lidé, a že svému koníčku holdují v přírodě častěji než v muzeích, laboratořích a divadlech. Mou maličkost  naopak potěšilo oddělení umění a kultury, což dokazuje, že můžete být kulturním člověkem, i když se vám umělecká díla zhusta nelíbí.

 

Sympatické je, že všechny speciály můžete použít také jako prosté rozšíření základní hry, a jelikož jsou decentně barevně odlišené, v případě potřeby nebo rozvodu je lze zase jednoduše rozdělit do původních škatulek. Méně sympatická je neutuchající snaha autorů vnést do logické hry vrtkavou náhodu pravidlem, že o nepřidělené políčko se háže kostkou – ale tady můžete jednoduše navázat na naše dřívější doporučení tento bod ignorovat a prostě zopakovat vědomostní souboj. Nebo, aby to bylo férovější a napínavější, dávat si otázky navzájem tak dlouho, dokud prostě jeden nebude vědět.

 

Lístků s herním plánem je sedmdesát, takže chvíli vystačí, a pak není problém je zkopírovat. (Na á čtyřku se jich vejde pohodlně šest, když se budete snažit, tak i víc.) Škoda jen pár zbytečných chyb na kartičkách, na které jsme zatím přišli, jako je opakovaná otázka na „citát“ (ovšem různými slovy), nebo zmínka, že jistá nejmenovaná osobnost pochází „s“ jistého nejmenovaného města.

 

Samotné otázky jsou voleny rozumně, se střední náročností, takže občas je těžší nalézt správnou strategii pro pohyb po herním plánu, než je zodpovědět. Ale to už k AZ kvízu patří a je na každém, zda si k němu najde svou cestičku – my můžeme jen potvrdit, že i v bonusových krabičkách najdete od A do Zet všechno, co čekáte.

 

A to KPZ z názvu? To jsou přece Krabičky Příkladů Zapeklitých…

 

AZ kvíz speciál
Autor: neuveden
Vydal: Dino Toys
Počet hráčů: 2
Doporučený věk: 13+
Doba hry: 30 min.
Cena: 189 Kč

Hry s příběhem: Volání divočiny

16. Únor 2017 - 16:04

Knihu otevírá Josef „Armon“ Straka se svojí povídkou Váha přísahy. Povídka zachycuje příběh klerika a dvou řádových rytířů, kteří se ocitají v nepřátelském lese a snaží se odhalit záhadu krvavých událostí v něm. Kulisy příběhu navozují středověkou atmosféru tak umně, až na základě toho lze autorovi doporučit, aby zkusil sepsat historickou fantasy. Řezno 1872 od Jonáše a Kryštofa Ferencových se už podle názvu odehrává v novověku. Co už z názvu není patrné, je fakt, že se jedná o alternativní steampunkový novověk, kde žijí nadpřirozené bytosti, takzvaní „Sídhe“. V příběhu se ocitáme na našem území a v blízkém Bavorsku, kde jsou bytosti s elfskou krví zavírány do vězení. Jednu z těchto bytostí se snaží hrdina (sám zpola nadpřirozená bytost) ze žaláře vysvobodit.

 

A ještě jedna z prací je historizující, ač to není ze začátku patrné. V povídce Kelpie Ondřeje Netíka se ocitáme v odlehlé pevnosti, kde se nachází zpustošené království nadpřirozených bytostí. Svět zvláštních pravidel a hororové až depresivní atmosféry v průběhu příběhu autor opustí a přejde do venkovního světa, aby děj prolnul s básní známého českého básníka a vznikla tak nevšední a dobrá historická fantasy.

 

Aby však nevznikl pocit, že má celá antologie pouze historický nádech, je třeba zdůraznit, že jiné herní světy mají pojetí modernější. Mladá hrdinka Barbory Legátové se ocitá v noční můře, která není snem. Setkává se v jihoamerické džungli s vrstevníky, kteří jí vysvětlují, že je potomek aztéckého boha, a prožije s nimi první dobrodružství, když se utká s aztéckými démony. Ozvěna starého příběhu Michaely Portychové je ze stejného herního světa jako předchozí text. Hlavní hrdinku si vybral jeden z olympských bohů, aby s ní zplodil dítě. Tím ji však dostává do nebezpečí, protože bohyně jsou žárlivé. Navíc se jí hnusí představa, že si ji někdo takto podrobí. Lze ale odporovat vůli boha?

 

Petra a Lucie Lukačovičovy pak představují příběh, ve kterém ožívají prvky městské fantasy. Zajímavým zpestřením je prolnutí se scifi prvky v závěru. Herní systém, kterým se autorky inspirovaly, je jako jediný v antologii zahraničního původu, a je to svět tuze zajímavý (nebo se tak alespoň v textu jeví).

 

Co se příliš nepovedlo, je blok čtyř povídek z Asterionu. V konceptu knihy se jedná o práce jen průměrné, které vám brzo vyklouznou z paměti. I v celkovém kontextu příběhů z Asterionu (a že už jich vzniklo dost) práce nijak zvlášť nevyniknou, a tentokrát to nezachrání ani Hanina Veselá s oblíbenou hrdinkou Magnólií.

 

Co se naopak povedlo, je text Krkavec a vlk. Jan Hamrlík napsal dobrou povídku z prostředí klasického Dračího Doupěte a dokázal, že DrD jako inspirační zdroj stále není pasé. Navíc spolu s na začátku zmiňovaným Josefem „Armonem“ Strakou vytvořili hrdiny, které čtenáře baví sledovat. Ano, tady někde by mohl vzniknout základ čtivé fantasy knihy, a jak bylo řečeno výše, vůbec by nevadilo, kdyby to u druhého jmenovaného byla fantasy historická.

 

Volání divočiny je sborník pestrý. České hry na hrdiny ušly od dob prvních vydání Dračího Doupěte velký kus cesty. Pro onu pestrost se vám asi nebudou všechny povídky líbit, editor Jan Č. Galeta však své práci rozumí. Otevřel sborník výbornou povídkou a ještě lepší je závěr; sborník totiž uzavírají nejvypsanější autoři. Jak sestry Lukačovičovy, tak Ondřej Netík už mají na kontě dostatek vydaných textů, a jsou už hotovými spisovateli. A jak se říká, konec dobrý, všechno dobré.

 

Jan Č. Galeta (ed.): Hry s příběhem – Volání divočiny
Vydal: Mytago, 2016
Obálka: Houda Ouns Maaroufi
Počet stran: 432
Cena: 289 Kč

 

Hodnocení: 70 %

Kotleta ve Spadu navléká westernu postapokalyptický kabát

14. Únor 2017 - 12:48

František Kotleta se nesnaží přijít s vlastní, třeskutě originální verzí dystopické budoucnosti. Ozobává plody již vydaných nebo natočených děl a z nich si mixuje vlastní koktejl, který čtenáře bude bavit. Svět v roce 2050 je přesně tak ponurý, temný, drsný a nehostinný, aby vzbudil náležitou pozornost a zároveň čtenář neměl problémy mu uvěřit.

 

Autor každou kapitolu uvádí krátkou citací japonského deníku, kde ve zkratce přibližuje, jak k nukleárnímu holocaustu došlo. Tím se rafinovaně zbavuje povinnosti cokoliv vysvětlovat v samotném ději. Pozorný čtenář nebo hledač konspiračních teorií rychle zjistí, že Kotleta se nechal volně inspirovat stávajícím geopolitickým děním, tak doufejme, že jeho verze zůstane jen v rovině literární fikce. Autor sám se rovněž nepasuje do roviny moralisty nebo proroka. Chce hlavně ukojit choutky čtenářů po akčních scénách na poli zničeného světa a to se mu daří.

 

Kromě perexů každé kapitoly se však v příběhu minulost promítá ještě jedním způsobem. Hlavní hrdina je totiž válečný veterán, který si poslední válku lidstva prošel pěkně od začátku do hořkého konce a nyní přežívá v rozvalinách Prahy se smutnými vzpomínkami, výčitkami svědomí a velkými zkušenostmi co se týče zabíjení ostatních lidí. Co chvíli v aktuálním ději probleskne střípek nejen z jeho vojenské historie. Občas jedna věta, občas pár slov nebo i kousíček odstavce.

 

Vůbec neruší, naopak pomáhají každou postavu ještě o trošku více propracovat a přiblížit čtenáři. Což je potřeba jako sůl. Kotleta se totiž příliš nemazal s nějakou originalitou. V jeho družince najdeme klasické archetypy – moudrý vůdce/hrdina, stopař, zábavný společník nebo mladé ucho bažící jít ve stopách svého vzoru (moudrého vůdce). Nechybí ani něžné pohlaví. Kotleta tu má dvě zástupkyně – jednu dívka v nesnázích, kterou ale vyšperkoval tím, že svým chováním si ty nesnáze tak nějak sama přivolává, a tou druhou je žena, co nesnáze způsobuje svým protivníkům.

 

Postavy sice působí jako vybrané z katalogu univerzálního sci-fi/fantasy dobrodružství, ale Kotleta si je v jemných detailech upravuje a především s nimi manipuluje tak, aby byly živé. Díky tomu v knize nevystupují známé archetypy, ale skuteční lidé, kterým čtenář fandí a má je rád.

 

Pravda, postava Alice autorovi trošku ulítla. Rozhodně ne v negativním smyslu. Alice je prostě příliš zajímavá – jednak z jejích úst plynou drsné, vtipné nebo aspoň sarkastické hlášky, a navíc Kotleta zobrazuje její vojenskou minulost tak sugestivně, až čtenář přestává myslet na aktuální děj a touží se dozvědět něco víc z těch dob, kdy Alice oblékala zelené sukno. Autor si trochu naběhl, neboť vojenské eskapády, které tu a tam ve vzpomínkách vytahuje na světlo, jsou natolik zajímavé, že jsem rázem toužil číst je a ne aktuální děj ve Spadu.

 

Kotleta je patriot, čili příběh nezasadil nikam jinam než do České republiky, respektive do oblasti, která po masáži prudce štěpených atomů zůstala. Pohodlný život válečného veterána převrátí naruby krvácející muž a posléze i dívka v nesnázích, kterou musí nejprve vysvobodit a následně dopravit k jejímu otci. Ve zkratce to znamená hodně střílení, hodně putování, hodně objevování a hodně dobrodružství.

 

Spad rozhodně nepatří mezi propracované romány s několika vzájemně se prolínajícímu dějovými linkami. Máme tu hlavního hrdinu a kolem něj se točí celý svět, který si občas sedne a zavzpomíná. Jednoduché, nekomplikované a především zábavné. Kniha se čte snadno a skoro sama. Scéna plynule navazuje na scénu, nikde se nezasekne ani nezakolísá na nějaké logické blbosti. Stránky pomalu ubíhají a čtenář si užívá klasické vyprávění, kde kladní hrdinové zůstávají kladnými a bezejmenní nepřátelé útočí ze všech stran.

 

A že jich je – šílení a zmutovaní náboženští fanatici, lidojedi i mnohem sofistikovaněji vybavení cizozemci. No, je toho hodně, s kým se musí naši hrdinové poprat a k dispozici mají nože, kolty, samopaly i holé pěsti. Čtenář jim vždy bude držet palce. Kotleta tu a tam vloží do článku i pár vskutku vypečených vtípků, jako třeba ten o podezřele náboženských obyvatelích jednoho hradu, kde se točila celá řada velmi poučných filmů.

 

Bohužel, závěr se autorovi moc nepovedl. Respektive povedl, ale čtenář z něj bude opravdu fest zklamaný. Kotleta v něm předvede jeden tak nějak očekávaný dějový zvrat, ale ten vyšperkuje ještě jedním, opravdu, ale opravdu velkým překvapením. A jak si nahraje na luxusní pokračování, stejně tak prudce, jako je vrhl čtenářovi do tváře, jej zase smete ze stolu a dál se tváří, jakože se nic nestalo.

 

Následně knihu hladce, tiše a dost rychle dokončí, nicméně čtenáři zůstane na jazyku jistá pachuť ze zcela zabitých nápadů a najednou se objevivších dějových linek, který se mohl hladce rozvinout v mnohem košatější koncovku románu.

 

Tak jako tak patří Spad mezi povedené romány. Příběh má hlavu a patu, postavy jsou živé, dialogy vtipné nebo aspoň věcné. Cena kritiků za nejlepší počin roku sice knize nehrozí, ale čtenáře bezesporu potěší a pobaví. A příjemný, takřka zenový úsměv na rtech vyvolá i závěrečné poodhalení, proč je postav sedm, jezdí na koních a primárně střílí kolty.

 

František Kotleta: Spad
Vydal: Epocha, 2016
Obálka: Piotr Wojciech Cieśliński
Počet stran: 320
Cena: 299 Kč

Hodnocení: 70 %

Knižní a komiksové tipy roku 2016

12. Únor 2017 - 16:29

Alejandro Jodorowsky, Georges Bess: Bílý láma

 

Odpočítávají se poslední roky svobodného Tibetu. Dalajláma Mipam ví, že ve svém věku už proti hrozícímu nebezpečí nic nezmůže. Je nutné přistoupit k další reinkarnaci. Jako své nové vtělení si překvapivě vybírá Gabriela, syna bílých návštěvníků. Jenže s Mipanovou smrtí se začne krajem šířit zoufalství, krutost a korupce a sám Gabriel má být zlikvidován. A ani pokud přežije, nemá vyhráno. Svět Tibetu je nelítostný a brutální. A cesta k osvícení lemována utrpením, nebezpečím a bolestí.

 

Bílý Láma je další mistrovské dílo scenáristy Alejandra Jodorowského (Incal, Kasta metabaronů), ke kterému se tentokrát přidal legendární kreslíř George Bess, aby stvořili jeden z nejzásadnějších evropských komiksů.

 

 

Vladimír Šlechta: Kukaččí mláďata

 

Arkastie prochází vleklou krizí. Král uprchl už před deseti roky a ještě stále se skrývá. Bezvládí přineslo hořké plody. Staré dohody jsou porušovány, zájmové skupiny soupeří o moc. Schyluje se k občanské válce. Ve městě jménem Thonnierika žijí své životy čtyři mladí lidé z různých společenských vrstev. Zatím ještě netuší, že budou zataženi do samého středu nadcházejících událostí. Pak budou přinuceni bojovat jeden za druhého i jeden proti druhému. Čas se nachyluje, blíží se bouře. Možná se vrátí král. Možná.

 

Jan Michálek: Kukaččí mláďata nejsou nejlepší Šlechtovou knihou. Není to ani nejlepší kniha z cyklu Krvavého pohraničí. Ale prostě mají tu výhodu, že uzavírají dlouhou sérii knih. Dost je v nich dovysvětleno, ale zároveň se dají číst samostatně. A i když už bylo někde naznačeno, že budou i další knihy z KP,  Kukaččí mláďata i tak zůstanou určitým milníkem Šlechtovy tvorby. A to je to, co se počítá.

 

 

Lavie Tidhar: Muž leží a sní

 

Druhá polovina 30. let 20. století. Evropa je v krizi a Velká Británie se potýká s přílivem uprchlíků. V Německu totiž došlo k Pádu, moci se chopili komunisté, a tak boháči i fašisté, nechtějí-li skončit v trestaneckém táboře, musí utéct za hranice. Většinou se rychle vzpamatují a dál se věnují tomu, na co mají talent, třeba obchodu nebo organizovanému zločinu, ale jistý pan Wolf je muž s ideály, hnusí se mu všeobecný morální úpadek, a zatímco živoří v zaměstnání soukromého detektiva, sní o tom, že už brzy vydá další část svého životního díla, knihy nazvané Můj boj. Pravda, mezitím si ještě bude muset vytrpět něco sexuálního ponížení v rukou zdegenerovaných prostitutek či špinavé Židovky a párkrát dostane pořádnou nakládačku, ale to muže jeho formátu nezlomí. Zatím v jiném čase a na jiném místě leží muž a sní…

 

Josef Horký: Knihou roku pro mě byla pro čtenáře fantasy a sci-fi možná nenápadný, ale naprosto vynikající postmoderní román. Ten sice leží jen na pomezí fantastiky, ale snad vám to nebude vadit.

 
Rainbow Rowellová: Nedej se

 

Nedej se je příběh duchařský, milostný i detektivní. Je v něm přesně tolik líbání a povídání, kolik v knížkách Rainbow Rowellové čekáte – ale mnohem, mnohem víc nestvůr. Staletá proroctví předpověděla příchod Největšího mága, který díky své obrovské moci zachrání kouzelnický svět před ničivým zlem. Smůla je, že Simon Snow je nejhorší Vyvolený, jakého kdy kdo vyvolil. Svými kouzly většinou nadělá víc škody než užitku, a tak se radši ohání mečem a čarování nechává na své nejlepší kamarádce. Svět, který má zachránit, nad ním ohrnuje nos. A v boji s tajemným Zlořádem Pletichou se Simon za posledních sedm let taky moc nevyznamenal… Teď ho čeká poslední rok na Watfordské škole magických umění – možná taky poslední rok jeho života – a on si ho nenechá zkazit ani tím, že mu jeho příšerný, zákeřný, nafoukaný upírský spolubydlící Baz nejspíš přebral holku. Jenomže Baz udělal něco ještě záludnějšího. Beze stopy zmizel. A Simon nebude mít klid, dokud téhle záhadě nepřijde na kloub.

 

Alexandra Petáková: Roky rýže a soli už v seznamu jsou, a tak můj druhý kandidát v pořadí pochází pro mě neobvykle z vod young adult. Je to sice „jen“ další příběh o čarodějnické škole, ale s nádechem něžné parodie žánru, originálním pojetím magie, výjimečně sympatickými postavami a chytře vystavěným narativem, díky kterému se kniha čte sama… a není problém se do ní po dočtení rovnou pustit zase od začátku.

 

 

Jan Dobiáš: Neočekávané dýchánky

 

Jak se rodí hvězdy?

Kolik sudů piva se vejde do dvanácti trpaslíků?

Čím zaplatí Kráska, která nepolíbí Zvíře?

Jaká je cena pro pěstitele největší dýně?

A kdo je tajemný mstitel v proměnlivém plášti?

Přečtěte si tuto knihu a dozvíte se to! V patnácti fantastických povídkách Vás Jan Dobiáš zavede na tolik neočekávaných dýchánků, až Vám z toho půjde hlava kolem…

 

Martin Bečvář: Povídky jsou nabité originalitou, hravostí a humorem i pohádkovou zasněností, prostě něco, co si rád přečte každý, protože si v knize najde tu „svoji“ povídku.

 

 

Brian McClellan: série Prachmistři

(Příslib krve, Krvavé tažení, Podzimní republika)

 

Polní maršál Tamás svrhl svého krále, aby hladovějícímu lidu přinesl chleba, jenomže převratem také vyprovokoval válku v Devateru států, vnitřní útoky fanatických roajalistů a nenasytnou honbu za penězi a mocí mezi svými údajnými spojenci. Tamás, na hranici svých sil, spoléhá na to, že několik jeho zbývajících prachmistrů udrží mír. Chaosem se však šíří zvěsti. Povídá se o zlomeném slibu, znameních smrti a bozích opět kráčejících po zemi. Těm starým pověstem ale nikdo nevěří. Možná by měli začít věřit všichni.

 

Martin Bečvář: Za mě je jasná pecka minulého roku trilogie Prachmistři (těžko vybrat nějaký konkrétní díl). Mám rád fantasy a tahle sága v sobě nese skloubení dobře napsaných postav, originality, dobrého příběhu s mnoha zvraty a skvělé čtivosti.

 
Kim Stanley Robinson: Roky rýže a soli

 

Ve čtrnáctém století postihne lidstvo jedna z největších pohrom historie – začíná řádit černá smrt. Z dějepisu víme, že zahubila třetinu evropského obyvatelstva. Ale co kdyby morová rána vyhladila takřka celou evropskou populaci? Jak by se změnil náš svět? V Rocích rýže a soli se nám otevírá pohled na události, které se mohly stát, kdyby… na dějiny táhnoucí se přes několik staletí, na dějiny, v nichž se rodí a zanikají lidské rody a celé národy, na dějiny, v nichž má své místo strašlivý hladomor i báječné vynálezy. Jsou to roky rýže a soli. Ocitáme se ve světě, kde do Nového světa připluje přes Tichý oceán první loď z Číny a kolonizace se šíří ze západu na východ. Ve světě, kde průmyslovou revoluci nastartují ti největší vědečtí myslitelé původem z Indie. Kde buddhismus a islám jsou nejvlivnějšími náboženstvími s největším počtem věřících, a křesťanství je pouze nevýznamnou historickou epizodou. K. S. Robinson nám očima vojáků a králů, průzkumníků a filozofů, otroků a učenců předkládá nesmírně bohatou mozaiku alternativního vývoje lidského pokolení. Přepisuje historii a zároveň rozebírá nejhlubší otázky způsobem, jakým je toho schopen pouze autor jeho erudice a kalibru. Od stepí střední Asie po břehy západní polokoule, od doby Akbarovy říše po současnost a dál se před námi odvíjí ohromující příběh vzniku zcela nového světa.

 

Adam Stavárek: Za mě jsou to Roky rýže a soli. Skvěle se čtou, jsou oproštěné od evropské sebestřednosti (a tím zajímavější) a Robinson si s knihou tak hrál jak co do jazyka, tak co do schválně se opakujících motivů, že je to prostě lahůdka.

 

Rjósuke Takeuči, Takeši Obata: All You Need Is Kill – Stačí jen zabíjet

 

Když na Zemi zaútočí vražedná mimozemská monstra, je Keidži Kirija jenom jedním z mnoha rekrutů, vyslaných v moderní bojové zbroji zabíjet… a umírat. A Keidži také téměř okamžitě umře – jen aby se vzápětí probudil ráno před bitvou, opět byl vyslán do boje a opět zemřel. A znovu. A znovu. Keidžiho jedinou nadějí na únik z ubíjející časové smyčky je přijít na způsob, jak zvítězit nad nepřáteli. Jenže jak toho dosáhnout, když jediné, co kolem existuje, je smrt?

 

Alexandra Petáková: A abychom nezapomněli ani na mangu, stojí za připomenutí, že v Crew loni vyšla i manga verze románu Hirošiho Sakurazaky All You Need Is Kill. Kresby se ujal fenomenální Takeši Obata a v jeho podání tenhle jednosvazkový příběh o časové smyčce a jediné nekonečné bitvě uprostřed války s emzáky absolutně nemá chybu.

 

 

Neil Gaiman: Sandman – Předehra

 

Po celém vesmíru je znám pod bezpočtem jmen. Kdekoliv existuje život, on a jeho šest nestárnoucích sourozenců usměrňují síly, které ho utvářejí. Je Sen z rodu Věčných. Píše se rok 1915. A vesmír má skončit. Po pětadvaceti letech od vydání prvního sešitu se vrací zachmuřený hrdiny v zbrusu novém příběhu! Příběhu, který předchází událostem první knihy a ve kterém musí Sandman zjistit, kdo zabil jeden z jeho aspektů… a taky zabránit konci vesmíru. A co horšího – musí se setkat se svými rodiči!
Josef Horký: Komiksem roku je pro mě co do obsahu i formy náramný grafický román Sandman: Předehra. Neil Gaiman v něm odpovídá na některé otázky ohledně své skvělé série – a jak je jeho zvykem, nové otázky pokládá.

FPÚ pátrá, radí, informuje (14.)

12. Únor 2017 - 12:39
  • nedávno jsme zde zveřejnili text o sympatické hře Kraftwagen, kterou v českoněmecké koedici připravil Blackfire. Her je zatím dost, nicméně české obchody jimi nepřetékají proto, že je vedoucí neobjednávají – takže pokud jsme vás nalákali, běžte a dožadujte se. Vydavatel pro to udělal, co mohl, ostatně bez něj by nebyla ani ona recenze, takže teď je to na vás. A mimochodem, fakt si myslíme, že to za to stojí.
  • Blackfire stojí i za svébytnými T.I.M.E. Stories, příběhovou hrou, jejíž kouzlo ale s opakovaným hraním údajně prudce – ovšem plánovaně – klesá. První ohlasy ji přirovnávají k „únikovým místnostem“ a chválí…
  • CGE a MINDOK přišli s Adrenalinem – akční hrou českého tvůrce, která nemá být ničím víc, ale také ničím méně než střílečkou v deskové podobě. Zatím jsme viděli krabici, která vypadá bezva… Také přislíbili hraní si na honáky krav, čili Great Western Trail, kde se mají snoubit vláčky a rančerská práce. Na lokalizaci se pilně pracuje.
  • a MINDOK ještě jednou: na principu vzdáleně podobném Patchworku (najděte si zde recenzi, nebo ještě lépe: sežeňte si hru, je fakt výtečná) u nich vyjde krásná „zahradnická“ hra Cottage Garden. Chcete-li, můžete se na jejich fb stránkách zapojit do diskuze o nejvhodnějším českém názvu.
  • po nejsprávnějším názvu v češtině se pídí i REX hry pro chystanou Imagine, což se zatím jeví jako zajímavá a nepoměrně širší variace na Activity, ale budeme zkoumat dál. Dále Brňáci připravují menší, ale atmosféricko-charismatickou vesmírnou robinsonádu Nejsme tu sami, a na cestě už jsou dvě malá rozšíření k Settlerům.
  • Albi se vytasilo s vědomostní postřehovkou Cortex, na jejíž zeměpisnou variantu už chystáme recenzi, takže si chvilku počkejte.

Recenze: LEGO® Batman film

10. Únor 2017 - 9:00

Na začátku to vypadá hodně slibně. Batman svým drsným chrapotem vtipně komentuje už úvodní studiová loga, takže královská zábava začíná skutečně již od první vteřiny, načež nikdo nic nevysvětluje (předpokládá se, že znáte postavy Batmana a jeho protivníků) a hned se jde do akce obsahující tuny humoru a tisíce okouzlujících nápadů vyplývajících z jedinečnosti filmového světa vytvořeného z Lego kostiček. Animace je stejně dokonalá jako v případě Lego® příběhu (panáčci vypadají skutečně jako z plastu, pohybují se trochu trhaně, spousta roztomilých detailů pro milovníky Lega…) a film po celou dobu uhání kupředu v podobně zběsilém tempu jako Lego® příběh.

 

Vlastně ne. Lego® Batman Film je ještě nabitější a zběsilejší, takže už v té úvodní akční scéně se dá těžko orientovat, co přesně se v ní děje a kdo se zrovna pere s kým, protože Batman v ní bojuje s asi dvěma tucty záporáků najednou (včetně Jokera, Tučňáka, Riddlera, Harley Quinn, Catwoman a mnoha dalších), zatímco pod nimi odtikává bomba a do toho hraje písnička o tom, jak je Batman super.

 

Takhle ostatně vypadá většina filmu – je hrozně rychlý, v akčních sekvencích se děje milion věcí najednou a od začátku do konce je nastavena vysoká kadence vtipů a nápaditých legračních drobností, kterých je ale tolik a střídají se tak rychle a v tolika plánech, že si spousty z nich ani nevšimnete, natož abyste se jim stačili zasmát. Výjimečně lze ocenit i přítomnost českého dabingu (mimochodem velmi zdařilého), protože číst titulky a ještě si všímat, co všechno se děje na plátně, to by bylo peklo. Na film se díky tomu rozhodně dá koukat opakovaně, protože jistě budete pokaždé postupně odkrývat nové a nové vrstvy vtipů.

 

Zdaleka nejvíc vtipů si ale užijete, pokud jste viděli všechny předchozí hrané filmy s Batmanem (a to i ten z roku 1966), vyznáte se v jiných superhrdinech a záporácích ze stáje DC Comics a máte alespoň povědomí o postavách z jiných filmů od Warner Bros., jako je třeba trilogie Pán prstenů, sága Harry Potter, King Kong, Čaroděj ze země Oz, Gremlins, Jurský park, Netvor z černé laguny a podobně, protože pak se alespoň vyznáte v celé řadě odkazů, referencí, narážek a vtípků, které film čerpá z toho všeho. Na různé jiné filmové Batmany se tu průběžně odkazuje vizuálně, slovně i hudebně.

Nicméně jakkoli nápaditá je audio-vizuální stránka filmu a jakkoli funkční je ta obrovská hromada humoru, tak příběh se řadí mezi evidentní slabiny. Děj je totiž překombinovaný mišmaš, v němž neexistuje nic jako logistika a logika, vyskytuje se v něm až příliš mnoho postav (i třetina by pořád byla hodně) a navíc Batman nepůsobí většinu filmu kvůli své namyšlenosti a samolibosti úplně dvakrát sympaticky. Oproti Lego® příběhu zcela chybí jakýkoli hlubší myšlenkový přesah (ať už šlo o satirický motiv orwellovské totality či sofistikované propojení se světem skutečných lidí) a zůstala jen zábavná akce a obvyklá poselství o důležitosti rodiny a týmového ducha.

 

Příběh se splétá z až příliš mnoha linií. V Gothamu se policejního vedení ujímá sličná komisařka, která by ráda navázala spolupráci mezi Batmanem a policejním sborem, což Batman odmítá, ale ta komisařka se mu líbí, takže má dilema. Další Batmanovo dilema vyplývá z toho, že omylem adoptuje jakéhosi sirotka a řeší sám v sobě, jestli je ochoten ho akceptovat jako syna a nechat si říkat „tati“. Joker se mezitím snaží Batmana přesvědčit, že je jeho úhlavním nepřítelem, pročež spřádá se svými kumpány ďábelské plány, zahrnující mimo jiné armádu záporných filmových postav zaplavujících Gotham.

 

Potud asi v pořádku (až na tu otcovsko-synovskou linii, která je z toho všeho zdaleka nejméně zajímavá), ale ve skutečnosti je toho ještě víc, postav je několik desítek a přinejmenším od druhé poloviny snímku děj začne zabředávat vyloženě do vod dadaismu, kdy se zcela nemotivovaně začnou dít úplně náhodné zvraty a příběhové kličky, aniž by alespoň vzdáleně bylo jasné, proč hrdinové dělají to, co dělají, a všechno se na konci vyřeší mávnutím kouzelného proutku, aniž by to nějak smysluplně vyplývalo z předcházejícího dění.

Některé trhliny v příběhu skutečně nelze přehlédnout, na drobnější chyby jsou ale stovky dobrých vtipů docela dobrou záplatou. Celková zběsilost a obsahová přeplněnost snímku a přehnaná přemrštěnost akce je sice místy ubíjející, ale na druhou stranu se nelze ani na minutu nudit (nicméně je možné se tím vším poměrně rychle přejíst). Lego® Batman Film je každopádně zábavným filmem pro děti i dospělé, po jehož skončení si budete prozpěvovat „Na na na na na na Batman!“ se stejným zápalem, s jakým jste si po zhlédnutí Lego® příběhu prozpěvovali „Všechno je tu boží!“

 

Režie: Chris McKay
Scénář: Seth Grahame-Smith, Chris McKenna, Erik Sommers
Délka: 104 min
Hudba: Lorne Balfe
Hrají: Will Arnett, Jenny Slate, Ralph Fiennes, Rosario Dawson, Zach Galifianakis

Hodnocení: 70%

 

Tuto recenzi, stejně jako další články nejen o sf&f titulech, si můžete přečíst na autorově webu.

Otvírač cest: Marowrix, strážce a ochránce Boiohaema

8. Únor 2017 - 15:24

Na tuto knihu jsem se hodně těšil. Historická keltská fantasy z dob, kdy obývali naše území Bójové, slibuje hodně. Též námět je perfektní. Představa téměř nezničitelného superhrdiny, který umí posunovat čas nepatrně dopředu i zpátky, a stárne mnohem pomaleji než obyčejní smrtelníci, je velmi zajímavá. Rovněž skutečnost, že by se mělo jednat o zpracovanou keltskou legendu, tomu všemu dává lákavý příslib.

 

Bohužel musím hned na začátku říci, že mým očekáváním v podstatě všechna pozitiva skončila. Kniha mě vůbec nebavila. A to podotýkám, že historická fantasy je pro mě vždy mezi nejoblíbenějšími žánry, a konkrétně keltské a slovanské období mám nejraději. Jak je tedy možné, že si mě Vladimír Zajíc nedokázal získat? Popravdě nejsem schopen si na tuto otázku uspokojivě odpovědět, aniž bych nenapsal přímočaře, že je kniha neskutečně nudná.

 

Pokusím se tedy stručně popsat, co se mi na povídkách nelíbilo, a každý čtenář ať sám posoudí, zda se mýlím. Autorova stylistika je lehce archaická a místy se čte docela na sílu. Popisy jsou přespříliš zdlouhavé. Autor postrádá schopnost vtáhnout čtenáře do děje a navíc v povídkách často ani žádný děj není (alespoň jsem žádný zajímavý děj nezaregistroval). Na dobrodružnou historickou fantasy je autorův styl strašně nezáživný a neakční.

 

Tím neříkám, že by Vladimír Zajíc neuměl psát. Jeho čeština je jistě bohatá a věty jsou květnaté, ale bohužel nepíše pro čtenáře mého ražení. Pokud tedy patříte mezi čtenáře, kterým vyhovuje pomalejší tempo v poetičtějším stylu, téměř nulová akce, zdlouhavé popisy a nepoutavé dialogy, a nevyžadujete složité zápletky se zajímavým příběhovým vyvrcholením, tak pro vás bude Otvírač cest jistě příjemným oddechovým čtením.

 

Abych ještě lépe upřesnil, koho může kniha neoslovit a jakým stylem je psána, zmíním Červenákův román Bivoj. Právě Bivoje jsem totiž četl před Otvíračem cest. A právě díky této slavné mýtické postavě jsem se na Otvírače těšil, neboť jedna z povídek se odehrává v době, kdy jsou u nás mezi zbytky Keltů už i Slované. Název povídky Kassi & B’woj – Slib krve jasně prozrazuje, že se zde setkáme s Bivojem a jeho družkou Kazi. Bohužel se při srovnání Červenákova Bivoje s tím od Vladimíra Zajíce nabízí přirovnání: „jako nebe a dudy“. Jinými slovy: příznivce čtivé dobrodružné slovanské fantasy nemá Otvírač cest šanci nijak oslovit. Kniha je psána zcela jiným stylem, než jak píše Juraj Červenák. Z toho samozřejmě plyne, že pro odpůrce Červenákova stylu je Otvírač cest velmi vhodný (osobně však pochybuji, zda vůbec takoví odpůrci existují).

 

Pak se díky keltské tématice jistě nabízí porovnávání s dnes už legendárním románem Stín modrého býka od Leonarda Medka a Františky Vrbenské. Ani tady nemá Otvírač cest šanci obstát vedle vypravěčské zručnosti a čtivosti Leonarda Medka.

 

Povídky z Otvírače cest bych rozdělil na slabší a horší. První čtyři jsou vyloženě keltské. Pak se posuneme v čase do dob Slovanů k té s Bivojem. Společně s posunem v čase se mění i vypravěčský styl a kvalita. Bivoj je ještě nezáživnější a navíc je psaný v první osobě. Poslední povídka je pak časově už hodně někde jinde. Odehrává se po 2. světové válce a je pro mě naprosto nepochopitelná. Krom autorovy kritiky bolševismu nenabízí nic zajímavého ani nic, co by se dalo označit jako příběh. Jedná se spíš o takové smutné nostalgické přemýšlení o ničem. Na závěr je pak přidána ještě smutnější a nostalgičtější skoro povídka s výstižným názvem Ach jo!, v níž sama stárnoucí kněžna Libuše na cosi vzpomíná, jako by se vyfňukávala do deníčku. V naučném epilogu se pak ještě dočteme o zajímavých věcech ohledně obrazů Mikoláše Alše a dozvíme se něco málo o pravosti či nepravosti Královédvorského a Zelenohorského rukopisu. Nebeletristický závěr knihy je tedy asi její nejzáživnější částí.

 

Přesto je hlavní hrdina Marowrix jako postava velmi zajímavý. Jedná se o takového Gandalfa, nezávislého druida putujícího po české Středozemi (Boiohaemum) a pomáhajícího tam, kde je třeba. Taky by se dal přirovnat ještě k Merlinovi, s nímž má možná legenda nějak spojené kořeny. Těžko říct… Každopádně by si téma zasloužilo daleko čtivější a dobrodružnější zpracování.

 

Abych nebyl tak negativní, vyzdvihnu léčitelské vsuvky od Petra Mikuše. Zpracoval pro knihu pár keltských receptur, v nichž radí, která houba se jak a na co používá. Popravdě mi přišly tyto výplně mezi povídkami zábavnější než samotné povídky. Kniha je taky plná ilustrací různé velikosti a různé kvality, které docela hezky dobarvují to, co mělo být příběhem.

 

Vladimír Zajíc: Otvírač cest
Vydal: Straky na vrbě, 2009
Obálka: Milan Fibiger
Ilustrace: Jakub D. Kočí
Počet stran: 377
Cena: 215 Kč

Hodnocení: 40 %

SlavCon 2017 otevřel přihlášky do programu

6. Únor 2017 - 16:47

Letošní SlavCon proběhne 28.-30. dubna, tentokrát v DK Dúbravka. Program SlavConu opět tvoří dobrovolníci z řad fanoušků i profesionálů, a proto organizátoři vyhlašují přihlášky do programu. Pokud si nejste jistí, zda se vaše téma do programu vejde, nebo máte tip na zajímavého přednášejícího, piště na slavcon@slavcon.sk, popř. na facebook.

Součástí programu bude také cosplay soutěž, literární soutěž a spousta dalších možností předvést své schopnosti.

Více o možnosti se přihlásit do programu přímo na stránkách SlavConu.

Lovci monster ovládli loňské Žoldnéře Fantasie

6. Únor 2017 - 16:34

V antologii naleznete deset vítězných povídek seřazených od první po desátou, dále pak hostující, takřka devadesátistránkový, text od Tomáše Bandžucha, a jen osmiststránkový, leč zábavný a čtivý teoretický článek na téma podtitulu od Leonarda Medka.

 

Žoldneři fantasie nejsou soutěží na dané téma. Podtitul sborníku vznikne na základě toho, jaké se sejdou práce. Letos jsou to Lovci monster, a je to název více než výstižný, protože povídky na pomyslném pódiu (tedy první tři) obsahují právě ony bijce nadpřirozených bytostí. Vítězná práce Pomsta je cítit křídou od Jitky Švubové nabízí lovce zrůd, který se vrací na místo, kde se v dětství setkal s prvním monstrem. Nastupuje jako školník do školy, v niž se jako žák setkal s houbákem – krvelačným stvořením složeným z umývacích hub. To však netuší, že i ono monstrum se přerodilo, či vzniklo nové. To druhá v pořadí Kristýna Sněgoňová pracuje s podmanivou atmosférou. V textu Ochránci klidného spánku se setkáváme s letitým plyšovým medvědem, který se noc co noc utkává s mordony – různorodými monstry, která chtějí ve spánku zabít medvědova chráněnce – malé dítě. Na povídce lze ocenit to, jak reálně působí zpracování relativně šíleného, nebo spíše pohádkového, nápadu. Poutník a Maurobijce od zkušené autorky Lucie Lukačovičové pak přistupuje k tématu tradičněji. V její práci se ocitáme ve Španělsku, kde se seznamujeme s dvojicí na svaté pouti – s lovcem monster a strašně šeredným knězem. Námět není příliš originální, neboť ke kněžím patří vymítání zla odnepaměti. Autorka však k tradiční látce přistupuje s novým pojetím, když k odstranění nadpřirozeného monstra pomůžou moderní technologie. Všechny tři povídky se na nejvyšší mety dostaly právem. Autorky přišly s něčím novým, nebo aspoň pojaly své texty invenčně, prostě jejich texty si zapamatujete na delší dobu, a tak se pozná dobrá povídka.

 

Aby nevznikl pocit, že se jedná o monotematický sborník – další autoři přispěli k tematické různorodosti.  Čtvrtý text v pořadí, který zdatně sekunduje třem výše hodnoceným pracím, Román o růži, dává vzpomenout na film Adéla ještě nevečeřela. Přístup k tématu je natolik invenční, že o plagiátorství nelze mluvit. Snad jedinou klasickou fantasy v antologii napsala Linda Koutová. Jako jediná v tomto sborníku potvrzuje klišé o ženské fantasy, když v knize plné ženských autorek probírá jen ona okatěji vztahy. Píseň bílé tmy je sice taky o vztazích, ale pojímá u nás nezvyklé téma eskymácké mytologie. Vít Martin Matějka zase představuje alternativní historii prolínající se do současnosti, kde mimo jiné dobarvuje svůj svět, když nechává nacistickým Německem vybombardovat USA jadernými zbraněmi.

 

Všech deset soutěžních prací je velmi kvalitních. Ani v pořadí desátá Miroslava Dvořáková nezaostává v kvalitě za ostatními. Je to i tím, že všechny povídky svým rozsahem takřka vytěžují povolených 46 000 znaků, a díky tomu působí antologie vyrovnaně.

 

A pak je tu hostující Tomáš Bandžuch a jeho Pramen naší svobody. Povídka, nebo spíše už novela, je paradoxně nejméně čtivým příběhem, protože autor mícha formy vyprávění. Tento trochu nepřehledný a pozornost si vyžadující způsob sdělení však má odůvodnění, když jeho fantasy-polit-fiction vede k mnoha zamyšlením. Člověk si s textem uvědomí, že svoboda je ideologie zneužitelná stejně jako jakákoliv jiná. Ano, z povídky je poznat, že autor už získal za své kratší práce cenu Akademie SFFH, a nebylo by překvapením, kdybychom ho letos mezi nominovanými objevili zase.

 

Jestli lze najít ve vítězných pracích Žoldnéřů fantasie společnou vlastnost, tak je to čtivost. Autoři tohoto sborníku prokazují řemeslnou zručnost a dokazují, že i neakční zápletku lze pojmout čtenářsky vstřícně. Opravdu se dá říct, že loňský ročník nemá slabých míst, a dá se ohodnotit jako nejlepší za tu dlouhou dobu, kdy sborníky ze soutěže u Strak na vrbě vychází. Připočteme-li k tomu sakra dobrý poměr počet stran/cena plus přidané ilustrace, neměl by žádný čtenář české fantasy povídky váhat.

 

Michael Bronec (ed.): Žoldnéři fantasie 2016 – Lovci monster
Vydal: Straky na vrbě, 2016
Obálka: Tomáš Kučerovský
Počet stran: 480
Cena: 250 Kč

Hodnocení: 75 %

Dominion čili Základní hromádka karetních her

5. Únor 2017 - 17:20

Redakční pamětníci vzpomínají, jak zástupci Albi skromně, leč přičinlivě postávali u vyhraženého stolu v obrovské jídelně a nabízeli přihlížejícím, že jim zbrusu novou karetní hru předvedou a zahrají si s nimi – a jak zvědavci reagovali mnohdy velmi zdrženlivě na základě svých zkušeností s Magicem a s magicáři. To bylo v Plzni, v rámci setkání fanoušků sci-fi, a psal se rok 2008, čili případní ti, kteří byli na této akci počati, mohou dnes již Dominion docela dobře hráti.

 

Vše je na prodej

Sběratelská podkategorie trochu pochroumala pověst karetním hrám a na delší dobu zasela do širší veřejnosti sémě nedůvěry, které vyklíčilo a vyrostlo do podoby přesvědčení, že úspěch v karetní hře závisí hlavně na tom, kolik do ní nastrkáte peněz. Stálo to tedy docela dost práce přesvědčit lidi o tom, že k plnokrevnému hraní a vítězství v Dominionu stačí fakt ta jedna jediná škatule.

V ní je všechno karty. Peníze tří různých hodnot jsou karty, vítězné body také tří hodnot plus zvláštního doplňku jsou karty, a všechny akce jsou opět karty. Na stůl se vyloží peníze, body a deset akcí – z celkem 24; vybírat je můžete buď podle doporučených sestav, na přání či losem. Každý z hráčů dostane do začátku sedm karet měďáků a tři statky, které zamíchá, náhodně vybere pět karet a zbytek odloží, aby mu tvořily dobírací balíček.

Statistika nuda je, avšak její údaje snadno napoví, že jeden každý tak na začátku hry drží v ruce 2-5 měďáků a 0-3 statky. Statky a vítězné body vůbec při hře v ruce jen překážejí, ale na konci se pohříchu počítají právě a jenom ony. Ovšem za peníze si můžete koupit jakoukoliv kartu – peněz, akce či bodů, protože každá má nějakou pevnou cenu. Stačí na ni mít. Čili si vyberete cenově dostupnou kartu, vyložením peněz prokážete, že na ni máte, a pozor: zaplacené peníze i koupenou kartu i případný zbytek karet v ruce shrnete NA SVŮJ ODKLÁDACÍ BALÍČEK! Ano, nic neplatíte do banku, o žádnou kartu (až na výjimky) nemůžete natrvalo přijít, vše si odkládáte a jakmile vám dojde dobírací hromádka, což se na začátku hry děje logicky velmi často, postupně se vám vše ne/použité i zakoupené dostane znovu do ruky.

Z čehož logicky dále plyne, že balíček karet a tím i majetek vám roste doslova pod rukama a vy se z něj můžete nejen těšit, ale také v něm začít budovat nějakou strategii.

 

Kovárna, hostina a čarodějnice

Dominion si vzal za námět středověkou fantasy, a tak kupujete karty s názvy jako Kovárna, Dílna, Vesnice, Důl, Laboratoř, ale také Jarmark, Hostina, Milice nebo Lichvář, Dobrodruh a Čarodějnice. Posledně jmenovaná dokáže sesílat kletby na soupeře v podobě karet s jedním mínusovým bodem, a také všechny ostatní karty přinášejí nějaké výhody, ovšem už povětšinou bez škodlivých efektů pro protihráče.

Základní mechanismus tahu spočívá v možnosti zahrát jednu akční kartu a jednu kartu koupit. Jenže jak zmíněno, akční karty vám přinášejí další bonusy, jako právo zahrát druhou akční kartu, několik karet si dolíznout do ruky nebo možnost uskutečnit více nákupů. Zpola na vašem strategickém umu a zpola na štěstí tedy záleží, zda se vám karty zřetězí v ruce tak, že vyložíte třeba i 5 či více akcí a pak třeba 3 karty nakoupíte.

Už jsme uvedli, že karty vítězných bodů v ruce jen překážejí, ale na konci se podle nich určuje vítěz. Je proto důležité je začít nakupovat ve správný okamžik, aby vaše herní možnosti zbrzdily jen o míru nezbytnou k vítězství. (Jen v případě rovnosti bodů se řeší, kolik komu zbylo peněz, ale to nastává opravdu málokdy.)

 

Dominion vs Big Bang Theory

Náhoda má v Dominionu své slovo a občas se vám prostě stane, že i když budete mít strategii přímo božskou – nebo, abychom se nerouhali, ďábelskou -, karty vám prostě půjdou do ruky v tak nevhodných kombinacích, že prohrajete i se cvičeným šimpanzem. Ano, stává se to, a pokud vás prvek náhody vytáčí podobně jako doktora Sheldona Coopera, holt si Dominion odpusťte. Ovšem pro vás, kteří nejste předlohou pro postavy z Teorie velkého třesku, máme dobrou zprávu: nestává se to nijak často. Navíc je poměrně dost cest, kterými se můžte vydat v rámci jedné herní sestavy, o různém prokombinování všech druhů karet v krabici nemluvě.

Když to shrneme, tak ano, opravdu u téhle karetky nepotřebujete víc než jednu krabici, ale když to rozšíříme, tak ano, můžete si jich koupit docela dost. Do současnosti vyšly pod názvem Dominion dvě základní sady, šest rozšíření a pět bonusových samostatných balíčků – a to mluvíme jen o lokalizovaných verzích.

Při snadných pravidlech nastudovatelných za slabou půlhodinku a vysvětlitelných za pár minut, se svižným herním mechanismem, při kterém se ani hráči čekající na svůj tah obvykle nestíhají nudit, a s kongeniálně vyřešeným uložením karet v kabici se Dominion stal právem základním kamenem – nebo spíš základní hromádkou karet renesance této kategorie her u nás.

 

Dominon
Autor: Donald X. Vaccarino
Vydal: Albi ČR a.s.
Počet hráčů: 2 – 4
Doporučený věk: 8+
Doba hry: 30 min.
Cena: 899 Kč

Tři kapitáni: Ten nejlepší úvod

4. Únor 2017 - 16:15

Planeta Země se v galaktické Republice netěší zrovna vysoké popularitě, a to i přes (nebo snad kvůli) své vyhlášené Aréně na Měsíci. Hlavním úkolem zemského Koordinátora je tedy co nejvíc oddálit hrozbu třetí galaktické války, na kterou se Země téměř nemá jak připravit – a samozřejmě také úspěšně přežívat atentáty, o které se jednou za čas někdo pokusí. Když se ale nad Arénou stahují mračna zavánějící kolosálním průšvihem zrovna v době, kdy se na Zemi objeví neznámý korzár s mincí z legendárního pokladu dávno mrtvého a stále zatracovaného císaře, je jasné, že se Koordinátorovi právě změnily priority. Nezbývá mu než povolat dva bývalé přátele a poslat je řešit oba problémy, i kdyby měli cestovat přes půl galaxie.

 

Ona tohle vlastně není ani tak kniha, jako spíš propagační leták. Ovšem jen v tom nejlepším. Informace o galaktické republice, Zemi, ochemulích a všem ostatním, které tvoří asi tak 80 % knihy, jsou totiž samy o sobě zajímavé a hlavně podané natolik zábavně, že si člověk skoro ani nevšimne, jak málo se toho ve skutečnosti děje. No vážně – honička se zločincem (tak tak, ta skoro největší akce je hned na začátku), rozhovor, rozhovor, cesta přes půl vesmíru, rozhovor, narážka na Hvězdné války, rozhovor, atentát (no fakt!), zbytek toho předchozího rozhovoru – a je konec. A bude se vám to přesně takhle líbit.

 

V tomhle případě totiž nezáleží na napětí, ale na světě. Střemhlavá akce může klidně počkat – prozatím úplně stačí skládat střípky informací o císařském pokladu, sledovat vrchního Koordinátora celé zeměkoule při jeho pokusech udržet status quo a čísla v plusu nebo třeba odhadovat míru popularity a využití bojové arény na Měsíci, přestože všechny souboje jsou zatím jen ve stádiu domlouvání.  Je až neskutečné, jak živě ze stránek vyvstávají dokonce i ty části galaxie, ve kterých hlavní aktéři ani nejsou. K tomu přidejte vše na škále od drobných vtípků po nepokrytou satiru a můžu zaručit, že nudit se nebudete.

 

Jak jsme u Strak na vrbě zvyklí, provedení je obzvlášť u vázané verze knihy (vyšla zároveň s brožovaným vydáním) nádherné a v knihovně rozhodně nezapadne. Osobně doufám, že i další díly zamýšlené trilogie budou mít obálku vyvedenou ve stejném stylu, jen pokaždé s jiným „kapitánem“. Navíc jsou obě vydání svou vahou a rozměry příznivá cestovatelům a neudělají vám díru do kabelky nebo do batohu.

 

Pod pěknou obálkou se tak na 240 stranách formuje vysoce zajímavý svět, který by člověk nejraději zkoumal na jeden zátah až do jeho posledních koutů. Jediným nedostatkem Tří kapitánů je proto skutečnost, že je jejich příběh zatím tak krátký – a že se nejde okamžitě vrhnout do pokračování.

 

Michael Bronec: Tři kapitáni 1 (Mračna nad Arénou)
Vydal: Straky na vrbě, 2016
Obálka: Tomáš Kučerovský
Ilustrace: Jan Pekárek
Formát: brož. / váz. s přebalem
Počet stran: 292 (brož.) / 240 (váz.)
Cena: 190 Kč (brož.) / 240 Kč (váz.)

Top 5 seriálů roku 2016

3. Únor 2017 - 12:43

 

5.) Horace and Pete

Stand-up komik, scénárista, režisér, herec a producent v jedné osobě Louis C.K. dokázal vytvořit dílo, jež bude překvapovat ještě dlouhou dobu. Horace and Pete vznikl v naprosté tichosti, na vlastní náklady a za podpory věrných fanoušků. Unikátní projekt, který by pravděpodobně žádná televize nezvala. Nekorektní, surové, cynické, na druhou stranu hřejivé u srdce a mrazivě realistické. Navíc, kde můžete pohromadě vidět Steva Buscemiho, Alana Aldu, Jessicu Lange, Laurie Metcalf a Rebecca Hall v komorní „téměř“ divadelní inscenaci?

 

4.) Pustina

Pustina je fenomén, který v našich končinách nemá obdoby. Technicky precizní, atmosférou mrazivý a hereckým koncertem ohromující. Nezbývá než doufat, že nám domácí HBO přinese několik dalších podobných projektů.

 

3.) The Crown

O životě britské královny Alžběty II. byl natočen nespočet filmového a televizního materiálu. The Crown vybočuje svou monstrózní nákladností, vypiplanými dialogy, vykreslením doby a v neposlední řadě famózním obsazením. Matt Smith se během pár minut zbavuje nálepky „Doktora“ a Claire Foy společně s Johnem Lithgowem (právem) sklízejí ocenění za ztvárnění Alžběty a Winstona Churchilla. The Crown je emocemi nabité drama, které vtáhne a nepustí.

 

2.) Stranger Things

Osmdesátková pocta Kingovi, Carpenterovi, rannému Spielbergovi či Cronenbergovi a spoustě dalších? Na Stranger Things se dá vytknout menší zaváhání s tempem v pár epizodách, ale jinak je to lahůdka na jedno posezení. Otázkou zůstává, jestli se tvůrcům podaří udržet kvalitu v nadcházející sezóně.

 

1.) Westworld

Dostáváme se do čela žebříčku. Proč právě psychologicky a mytologicky propracovaný sci-fi western? Protože ukočírovat takhle ambiciózní projekt, aby vše fungovalo, jak má, chce velkou odvahu. Jonathanu Nolanovi a Lise Joy se to podařilo. Tvůrci pomaličku dávkují drobečky, z kterých tvoří tempem nabitou a skvělými postavami rámovanou cestičku k výbušnému finále. K finále, kde vše zapadne na své místo a nechá vás s pusou dokořán zírat na obrazovku do doběhnutí závěrečných titulků. Navíc, Anthony Hopkins si společně s Edem Harrisem kradou každičkou scénu pro sebe. What’s not to love?

Tokijský ghúl 2: První padlí

2. Únor 2017 - 13:26

Kaneki, který se kvůli událostem prvního dílu změnil z obyčejného studentíka na zpola lidského, zpola ghúlího hybrida, se snaží srovnat se svou novou existencí a faktem, že úplně nepatří ani do jedné komunity. Zatímco před lidmi se ale musí přetvařovat, protože by jinak skončil v klepetech protighúlí jednotky, jeho noví známí se zálibou v lidském mase jsou o něco vstřícnější. Netrvá ale dlouho a Kanekiho doba na sebereflexi končí; dvě ze zákaznic kavárny Anteiku, kde teď Kaneki pracuje s dalšími ghúly, totiž skončily v hledáčku policie. A ta ghúly preferuje raději mrtvé než živé.

 

Děj se zaměřuje na představení speciální policejní jednotky pro likvidaci ghúlů, některých jejích inspektorů a především praktik, které používají. V těchto pasážích se také dočkáme největší akce svazku – prvního střetu mezi ghúly a lidmi, kteří jsou schopni se jim bránit, nebo je jako v tomto případě dokonce aktivně lovit. Celá scéna je ale velmi krátká a milovníci epických bitev si budou muset počkat na pozdější díly. Tady totiž zatím stále hraje prim „obyčejnější“ část ghúlího života, především každodenní chod Anteiku, a žádné kilometrové potoky krve se (zatím) nekonají.

 

Z hlediska postav je ústředním tématem druhého svazku mangy Kanekiho snaha zachovat si co nejvíc lidskosti – třeba tím, že nebude zabíjet a žrát lidi. Tenhle přístup se ale brzy ukáže jako naivní a neudržitelný, obzvlášť ve chvíli, kdy si konflikt ghúlů a lidí vybere první oběti na ghúlí straně. Skrz morální dilema však Išida může rozvíjet charakter svého hrdiny – nechat ho růst, pár věcí pochopit a nakonec se rozhodnout začít používat a vylepšovat svoje nové schopnosti, koneckonců jako každý správný hrdina v každé správné fantasy. A právě na tuhle cestu se Kaneki vydává díky událostem druhého dílu.

 

Kanekimu tentokrát v rozvoji zdatně sekundují i jiné z hlavních postav, především ghúlka Tóka, kterou má čtenář šanci tentokrát poznat o dost lépe a vyvinout si k ní trochu sympatií. Išida zde staví základ pro jednu z budoucích „vedlejších“ linií příběhu, v níž Tóka bude hrát prim. Nejvíc ale uchvátí ghúlí holčička Hinami, jež na pouhých několika stranách dovede předvést víc lidskosti, než některé lidské postavy zvládnou v několika příštích svazcích – a to i přes to (nebo možná právě proto), že jedna z nejvýraznějších stran celého dílu ukazuje, jak se Hinami krmí.

 

Kresba opět zaujme svým důrazem na výraz postav a krásně koresponduje s příběhem – v decentnějších částech upřednostňuje jednotlivé charaktery a detaily jsou přítomné jen do té míry, jaká je třeba, ale zároveň se Išida na těch několika stranách, které mají šokovat, nedrží zpátky a např. scéna popravy či první části Kanekiho „tréninku“ nešetří explicitností. Perličkou na závěr je potom první představení Kanekiho ghúlí masky, která se stala symbolem celé mangy.

 

I druhý díl Tokijského ghúla je stále spíše úvodní, přesto ale svou sondu do ghúlího světa prokládá nemilosrdnými momenty, které utkví v paměti. Jako předkrm před hlavní porcí děje funguje na výbornou – namlsá, ale hlad po příběhu úplně neukojí.

 

Sui Išida: Tokijský ghúl 2
Vydal: Crew, 2016
Překlad: Anna Křivánková
Počet stran: 208
Cena: 199 Kč

Kraftwagen čili Jak řídit auto/mobilku

1. Únor 2017 - 9:52

Není jiná, a to je dobře. Hráči si sice kříží obchodní cesty a plány, ale bez bouraček, a na závodním okruhu nejenže automaticky nechávají předjet rychlejšího, ale ještě mu pomohou. Prostě džentlmenské soutěžení v duchu počátků automobilismu, do kterého vás tento Kraftwagen zaveze.

 

Konkrétní abstrakce

Píše se začátek 20. století a vy máte možnost stát se automobilovým vizionářem. Na své hráčské desce máte čtyři dílny – tři pro práci na autech, která budete nabízet do prodeje, čtvrtou vyhrazenou pro váš závodní vůz, kroužící na nedalekém závodišti. A také kantýnu, kam se už od dob hry Továrník umisťují dělníci, zde potřební k k výzkumu a prodeji.

Automobily jsou zjednodušeny na karoserii a motor, jejich prodej na počet dělníků poskytujících servis a jednu z osmi pevně stanovených cen. I kupující jsou „omezení“: dva chtějí nejmodernější karoserii, dva nejvýkonnější motor, dva největší obsluhu a dva nejnižší cenu. Na vás ovšem je, kteří se dostanou do užšího výběru a budou mít možnost si zvolit – nebo také nezvolit některý z modelů, které jste dodali na trh.

V rámci tohoto povinného zjednodušení je ale vše na vaší svobodné volbě. Takzvaný rondelový mechanismus hry umožňuje táhnout vždy tomu poslednímu, neustále proměňuje pořadí akcí a nabízí něco za něco – čím širší a/nebo zacílenější akci zvolíte, tím víc možností poskytnete protivníkům, kteří nejsou tak vybíraví.

Můžete vyvíjet lepší karoserii nebo motor, nebo je můžete vyrábět, nebo najímat dělníky, nebo se můžete soustředit na přemlouvání toho správného kupce, nebo můžete jet závod Grand Prix, nebo pro něj vylepšovat vůz, nebo získávat přední konstruktéry (budoucího) světového věhlasu – a k tomu musíte vyrobit správně nakombinované auto ve správný čas.

Kraftwagen je celkově lehce abstraktní  – s výjimkou závodního okruhu vlastně jen z místa na místo přesouváte žetony, karty a obrázky, které jsou ale konkrétně krásně a stylově vymalované.

 

Kluci v nás

Jen pár detailů by se druhému vydání hry, která v české koedici prosakuje na náš trh ze sousedního Německa, dalo vyčíst. Patří mezi ně barva žetonů motorů, kvůli které je v dílně snadno přehlédnete, a jejich číslování pouze po jedné straně. A máme-li být upřímní, u hry věnované automobilismu jsme čekali trochu hezčí modýlky pro závodní dráhu, než jsou dřevěné siluetky. Snad příště.

Po hráčské stránce však Kraftwagen nemá chybu. Už od samotného základu, totiž od příjemně stručných pravidel pro ještě příjemnější vysoce variabilní hru. Všechny výše uvedené akce totiž vedou dříve či později k nějakým bodům, a jde jen o to správně kličkovat, abyste jich posbírali co nejvíc. Nemusíte mít nadupaný motor přímo v nadupané karoserii, stačí jen najít správného kupce. Nebo nemusíte cílit na správného kupce, ale stačí být nejlevnější – a ještě na prodeji můžete vydělat ze všech nejvíc. Nemusíte odjet nejvíc kol v závodě, stačí být ve správnou chvíli na správném místě, protože i vy můžete být ten, kdo určí konec kola a spustí bodování právě tehdy, když je to pro něj nejvýhodnější.

Hra nabízí bonusy i jen tak mimochodem za to, když jako první vyvinete motor nebo karoserii určité úrovně, najmete všechny volné dělníky před továrnou nebo ujedete určitý počet závodních kol. (Čímž se okrouhle vracíme k opačnému prohlášení z předchozího odstavce a teatrálně předvádíme, jak tu vše hezky souvisí se vším.)

Přitom žádné zástěny, žádné tajné úkoly, žádná esa v rukávech ani ve skrytých přihrádkách. S výjimkou získaných bodů jsou všechny informace dostupné všem; každý vidí, jak roste poptávka na trhu a po jakých vozech, v čem jsou dobří ti lenoši od konkurence a v čem mají rezervy, jaké bonusy jsou ještě k dispozici, kdo si jak vede v závodě. Všichni vědí vše a je jen na nich, jak s tím naloží.

Úprava pravidel pro dva hráče zajišťuje obdobné napětí, jako když jich hraje víc, a bonusem pro kupující této verze jsou speciální doplňkové dílky dále rozšiřující variabilitu akcí. Nemluvě o žetonech z fakt bytelného papundeklu a extra pevné krabici v kvalitě, o které si některé jiné hry mohou nechat zdát, ačkoliv by ji potřebovaly ještě víc…

Samotným principem hry by Kraftwagen určitě nezklamal příznivce nekontaktních, nekonfliktních her, ale naroubován na automobilismus snižuje náskok, jaký mají (nezaslouženě) vláčky, a těší i všechny kluky v nás. Což je tím pádem dvojnásobný úspěch.

 

Kraftwagen
Autor: Matthias Cramer
Vydal: ADC Blackfire Entertainment
Počet hráčů: 2 – 4
Doporučený věk: 10+
Doba hry: 75+ min.
Cena: cca 900 Kč

 

Temnější tvář magie: Dobrodružství napříč Londýny

31. Leden 2017 - 14:19

Co je lepšího než jeden Londýn? Rovnou čtyři paralelní Londýny! A některé z nich jsou navíc plné paradoxů! I když v našem případě tedy spíše jen první tři. V monarchistickém Červeném Londýně magie vzkvétá a lidé se k ní chovají s úctou, protože věří, že podstata magie se nesmí využívat, ale respektovat. V Šedivém Londýně se na magii zapomnělo a nikdo ji rozhodně připomínat nechce a nebude, protože by to mohlo mít fatální následky. Na druhou stranu Bílý Londýn, je přesným opakem; obyvatelé razí filozofii magii si musíme podrobit. Jenže to se magii samotné nelíbí, proto se stáhla do útrob země a nechává mocichtivé jedince pomalu vyhladovět, dokud nezačnou blednout, až nakonec úplně zmizí. Vládcem se zde můžete stát jedině tak, že zabijete předchozího vládce. A nakonec Černý Londýn -, ten je v knize zmíněn několikrát jako Ztracené město. Magie se v něm nacházela také, ale pozřela úplně všechno, včetně obyvatel, a město se zhroutilo. Veškeré známky jeho existence nebo věci z něj byly zničeny, nebo si to alespoň všichni mysleli…

 

Každý Londýn představuje vlastní svět, který má svoji vlastní oficiální řeč a vlastní panovníky. Náš hrdina jménem Kell je mág, jenž mezi nimi může cestovat. Označuje se jako Antari, neboli  člověk, v jehož krvi proudí magie samotná a může se díky tomu pohybovat mezi Červeným, Šedým a Bílým Londýnem. Kell se řadí na seznam ohrožených druhů, protože Antariů není mnoho – vymírají. Vlastně jsou pouze dva – Kell, jehož domovem je dvůr Červeného Londýna, a Holland, který působí na dvoře toho Bílého, i když tak trochu proti své vůli.

 

Delilah, nebo jak by ona sama řekla„ prostě Lila“ netouží po ničem jiném než stát se pirátkou, vlastnit loď a vypadnout ze Šedého Londýna, protože v něm nemá co pohledávat a nic tam na ni nečeká. Tedy kromě plných kapes smetánky. Když na své každovečerní obchůzce okrade Kella, netuší, jaké dobrodružství ji čeká. Dramatické. Smrtící. Nebezpečné. A Lilu by tyhle věci přece nemohly zajímat méně.

 

Příběh se točí především kolem Kella a jeho pašeráctví. Ze svých návštěv z různých Londýnů si totiž většinou bere malé suvenýry, což je zakázané a dopouští se tím vlastizrady, za niž by mohl skončit za mřížemi, nehledě na následky takového chování.  A právě u jedné takové žádosti na propašování se stane obětí a vezme s sebou zpět do Červeného Londýna artefakt ze Zakázaného města. A o zábavu bude postaráno – zvlášť když artefakt ukradne výše jmenovaná zlodějka dříve, než ho Kell stihne vrátit tam, kam patří.

 

Autorka na začátku knihy vsadila na pomalejší rozjezd; a musím uznat, že se to vyplatilo. Postupné seznamování s (nepříliš) obsáhlou historií Londýnů, vysvětlování původu hlavního hrdiny, který si ovšem prvních pět let života nepamatuje, i když má tušení, že s tím mají něco společného král a královna – to rozhodně upoutá pozornost.

 

Přiznám se, že druhá hlavní postava mi na začátku až tak sympatická nebyla, přímo mě iritovala. Schwabová Lilu popsala jako devatenáctiletou dívku, která se celý život musela o své místo v životě prát, je proto tvrdohlavá, prohnaná a dělá si, co chce. Na druhou stranu, kdyby Kella v určitých chvílích poslechla (vrátila mu artefakt, netrvala na cestování s ním), několik věcí by se nemuselo pokazit tak kolosálním způsobem. Co Lile musím přičíst k dobru je fakt, že ve druhé polovině knihy už přestává být spratkovitou zlodějkou, která myslí především na nejlepší východisko pro sebe, a stává se tím snesitelnou, ba i sympatickou postavou.

 

Docela mě mrzí skutečnost, že autorka v příběhu víc nerozvinula Kellovu minulost nebo vedlejší postavy. Například Rhy, korunní princ Červeného Londýna a Kellův nevlastní bratr, začíná být sympatický od první věty, kterou vypustí z úst, a to se v knize objeví všehovšudy čtyřikrát. Dalšími nedotaženými postavami jsou třeba Daneova dvojčata, která vládnou v Bílém Londýně; dokonce by mi přišla zajímavá i minulost Antariho Hollanda, který dvojčatům slouží. Jedná se ale o první díl trilogie, proto několik otázek autorka ponechala otevřených, a doufejme, že v dalších dílech je zodpoví, jelikož některé mají opravdu veliký potenciál zamíchat s dějem a bohatě k němu přispět.

 

Temnější tvář magie není bez chyby, ale rozhodně stojí za přečtení, neboť má sympatické postavy, zajímavý děj a velké plus v podobě originálního  nápadu s Londýny. Doporučila bych ji čtenářům, kteří nehledají příliš náročnou četbu, ale spíše jen odpočinkovou. Je možné, že se v první polovině knihy budete nudit, ale ve druhé půlce se děj rozjede opravdu rychle, příběh vás doslova vtáhne. A pak s lítostí zjistíte, že už je konec.

 

Victoria E. Schwabová: Temnější tvář magie
Překlad: Lukáš Houdek
Vydal: Argo, 2016
Formát: Vázaná
Počet stran: 342
Cena: 348 Kč

Stránky