nedělník

Deskové hry pro dospělé zažívají v posledních letech obrovský boom. Přestože byly dříve více spojovány s rodinnými večery nebo dětskými hrami, dnes jsou plnohodnotnou zábavou pro dospělé, kteří hledají něco komplexnějšího a hlubšího. Vlastně utíkáme od počítačů zpátky k hraní s přáteli.  Ale jak se deskovky stávají sofistikovanějšími, začínají se přibližovat světu počítačových her, od kterých utíkáme, a to nejen svou hloubkou, ale i obchodními modely...

Aby se ti méně trpěliví mezi vámi nemuseli prokousávat následujícími řádky, odpovím na otázku v titulku rovnou: přečíst, samozřejmě. Jenže, jak už to bývá, je tu jisté „jenže“…

Takhle náhodou jsem narazila na literární soutěž, která měla v propozicích práci s umělou inteligencí (byly to Z-AI-mavé časy). A řekla jsem si – proč ne?

Sardenské počítadlo mi ukazuje, že jsem členem redakce již 12 let a 12 měsíců, až uplyne duben, což je za pár dnů, stane se z toho čistá třináctka. Nejsem pověrčivá a je to moje oblíbené číslo, takže jsem zvědavá, co mi přinese. Někdy se tomu ani nechce věřit (a je to stále dokola ohraná písnička), že čas umí tak pádit a nikdy nás nenechá vydechnout.

Je jasné, že keď patríte k čitateľom Sarden.cz, máte radi fantastiku a jej milované žánrové detičky. Otázka by asi skôr mala znieť, aké dlhé (rozsiahle) knihy obľubujete? Či už počtom strán alebo množstvom pokračovaní...

Proč tohle všechno vypisuju? Protože jsem strávil minulý podzim ponořený do studia daného žánru… po tom, co jsem zjistil, že jsem jeden takový gotický horor asi napsal. Jmenuje se Láska, smrt a všechno zlý, vychází 4. března v nakladatelství Mystery Press a je o rodině Havranových, která se po smrti zatrpklého patriarchy Izajáše sjíždí na zámek Rabenštejn, aby uctila jeho památku a porvala se o dědictví.

Je první únorová neděle a toho hnidopicha nenapadne nic lepšího, než si stěžovat – to si možná leckdo pomyslí. A tím hnidopichem bude myslet mne.