nedělník

Začalo to man cave... je takový dětský pokojíček dospělého chlapa.  Ano, byly tu strašně dlouho ta otřepaná konstatování, že mašinky či auto na ovládání tatínek fakt nekupuje dětem, ale sobě. Jenže na to, aby to nevypadalo divně, jste museli mít děti. 

Od chvíle, kdy se lidé naučili mluvit, začali si vyprávět příběhy. Ty první byly zřejmě jen lovecké historky u táborových ohňů, až mnohem později začaly vznikat legendy a pohádky. S příchodem psaného slova se příběhy dostaly na vyšší level a díky knihtisku přestalo být čtení výsadou vyvolených.

Máte rádi true-crime knižní příběhy, thrillery, horrory nebo temnou fantastiku, ať už v knižní, nebo seriálové podobě? A už jste se někdy setkali s tím, že by vás za to někdo soudil nebo se na vás díval skrz prsty? Já tedy naštěstí ne. Lidé v nejbližším okolí to většinou tolerují, berou to jako váš koníček a něco, co k vám neodmyslitelně patří. Je to přece forma relaxu, odpočinku, útěku z reality běžného života a podobně.

Máme tu leden, začal nový rok, noci se krátí a nic se nezměnilo. Ráno vstáváme do tmy, vracíme se z práce za tmy a zima je taková, že když řeknete „voda,“ máte u huby rampouch. Zkrátka nic moc. Já nevím jak vás, ale mě a moje nálady tohle počasí ovlivňuje víc, než je mi milé.

V letošním roce se sešla nedělníková neděle se Štědrým dnem, a protože se to nestává každý rok, chtělo to něco extra. Místo standardního šéfredaktorského editorialu máme pro vás vánočně-nedělní zamyšlení od Honzy Procházky, našeho čím dál víc interního externisty. Snad vás pohladí po duši, stejně jako nás v redakci.

Venku je čím dál chladněji. Počasí vábí k zachumlání se do deky s knížkou a hrnkem horkého čaje. Nastává čas podzimní, přichází období plné sporů a diskuzí: Halloween nebo Dušičky? Tradice či komerce? Pojďme se vrátit v čase. Přiblížím vám život bez dýní, ústředního topení...a knih.

Nápady se občas vyrojí jako blesk z čistého nebe. V případě dnešního nedělníku to platí dvojnásob. To víte, párkrát si zaplavete ve vodách internetu a při troše štěstí narazíte na hezkou blyštivou perlu. A že jsem, přátelé, narazil na opravdu pěkný kus! Byl tak nádherný, že jsem neváhal a vrhnul se do psaní. Uznávám, byl to občas záhul. Ostatně psát o tak aktuálním, pro někoho citlivém tématu, jakým je LGBT, totiž není vůbec lehká disciplína. Tak snad se nikoho nedotknu a citlivé sněhové vločky se neroztečou.