Sci-fi

Byli jsme přesvědčení, že jsme na vrcholu potravního řetězce. Ukázalo se ale, že jsme dobří tak maximálně do salámu. Vítejte ve světě Legie, nové série Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové.

Představte si, že od neznámého člověka dostanete nabídku. Lákavou, šílenou a neuvěřitelnou nabídku, která ve vás bude ve dne hlodat jako neodbytný červík v kůře mozkové a po nocích vás bude budit z neklidných snů plných těch nejdivočejších představ. Nabídku na cestu v čase o šedesát let kupředu. Využili byste jí?

„Co si budeme vykládat, bylo to zkurvený město. Ale měl jsem ho rád. Bylo jako kulhavej pes s vyrážkou – smrdělo, rozpadalo se, fungovalo jenom občas, ale pořád v sobě mělo něco, proč jsme ho nakonec s ucpaným nosem pohladili. Jasně, pak jste si museli umýt ruce mýdlem, ale pořád šlo o vašeho milovanýho čokla.“

Petr Vachten, Praha 2107

Žijeme na púšti a veríme v Rubínového boha. Hovoria sa o nás legendy. Sme vyvolení a vraj nesmrteľní, hoci smrť vítame, je totiž cestou k Rubínovému. Hľadáme nepriateľa, ktorý by nás bol hoden. Plienime a zabíjame, lebo bez boja dnes neprežijete. Naša realita je úplne iná, než akú poznáte vy. Stalo sa to 12.6.2076. Odvtedy sme modrú oblohu nevideli. Opona alebo Clona zatienila slnko. Najhorší bol prvý rok, keď nastala tma, chlad a z ľudí sa stali monštrá. Volám sa Erik a vítam vás v mojom svete...

Není tomu tak dávno, kdy článek Zkostnatělá česká fantastika způsobil na Sardenu ostré reakce tvrzením, že česká fantastika rozhodně nevzkvétá, ba co víc – zavání zatuchlinou. Eylonwai předložila hypotézu, že naše tvorba je plná klišé, opakujících se modelů a v porovnání se světovými trendy je zastaralá. Vzápětí se rozvinula diskuze, ve které byly vzneseny relevantní námitky. Avšak ani jedna z připomínek nebyla schopna vysvětlit závěry výzkumu Jana Pavliše v jeho bakalářské práci z roku 2016 zabývající se nákupními preferencemi čtenářů fantastiky.

Ľudstvo od pradávna túžilo spoznať vesmírne nekonečno, rozmanitosť svetov v ňom a z toho plynúca otázka, či sme tu sami, sa stala studnicou nápadov pre autorov sci-fi. Vďaka tomu sa môžeme preniesť milióny svetelných rokov v diaľ a spoznávať prazvláštne kultúry a obyvateľov neznámych planét. Jednou takou je aj Ilmatar. Planéta pokrytá niekoľkokilometrovou vrstvou ľadu, kde na dne mora žijú jej obyvatelia v temnote a chlade...

Lidé to zas jednou podělali a dostali na frak od jednoho ze svých výtvorů. Tentokrát to nebyly radiací přerostlé ještěrky nebo k vraždění navržení roboti, tím méně nějaká celoplanetární umělá inteligence. Byly to hračky. Malé plyšové potvůrky, autíčka, vojáčci na hraní.

Od vydání ME Andromeda uběhly tři roky a BioWare od té doby kličkuje na dosti hrbolaté cestě. To však není důvod k tomu, abyste pohřbili Andromedu jako katastrofálně zpackanou příležitosti nebo zatracovali čerstvý přírůstek do masseffectí knižní řady. Hned vám řeknu proč…